Petr Nečas Články

Ideová konference ODS "Kraje bez dluhů", Ostrava, 16. června 2012

Vážené dámy, vážení pánové,

setkáváme se dnes v Ostravě na v pořadí už šesté ideové konferenci ODS, která bude věnována hospodaření krajů. Její název „Kraje bez dluhů“ jsme zvolili záměrně, protože občanští demokraté se chtějí rozpočtově zodpovědně chovat nejen na celostátní úrovni, ale i na úrovni regionální.

Před dvěma týdny jsme představili naše kandidátky a kandidáty na hejtmany pro podzimní krajské volby. Jsem rád, že se s nimi mohu na tomto místě znovu setkat. Chtěl bych dnes znovu zopakovat, že se nám podařilo výrazně personálně obměnit kandidátky a nabízíme celou řadu nových tváří. Občanští demokraté disponují v regionech množstvím kvalitních a slušných lidí, kteří jsou schopni čelit opakování oranžové tsunami. Cílem ODS v těchto volbách bude zastavit opakovaně hrozící nástup koalic sociálních demokratů a komunistů v krajích.

Chtěl bych úvodem říci, že odmítám atmosféru zmaru a negativismu šířenou ve společnosti. Že je řada lidí nespokojených z různých důvodů, to je pochopitelné, a já jsem dalek toho, abych nevnímal sociální citlivost některých prováděných kroků a lakoval skutečnost narůžovo. Ale jsem velmi skeptický k působení novodobých mesiášů, vykreslujících na náměstích, v médiích nebo v zákulisí současnou situaci v těch nejčernějších barvách. Někdy jen prosazují vlastní politické a ekonomické zájmy, jindy chtějí z extrémně levicové pozice bourat nebo zásadně měnit demokratický systém a nahradit ho nebezpečnou a nefunkční utopií.

Tento styl politiky nabízení snadných řešení musím zásadně odmítnout. Kdysi jsme v ODS použili slogan „Hlavu vzhůru“. I tehdy jsme se nacházeli ve složité ekonomické situaci, i tehdy jsme čelili šíření „blbé nálady“, která zasahovala do politického života. Hlavu vzhůru bychom měli zvednout i teď, a tím mám na mysli celou společnost. Se sklopenou hlavou totiž nelze zahlédnout světélko na konci tunelu. Česká republika na tom zdaleka není tak špatně, jako řada jiných evropských zemí. Odmítám výroky o demontáži sociálního státu jako nálepky pro kritiku vládní šetrnosti, protože je říkají ti, kdo sami žádnou rozumnou alternativu nenabízejí.

Nežijeme ve vzduchoprázdnu a s mnohem větší pozorností než kdykoli předtím sledujeme výsledky voleb a ekonomický vývoj v zemích eurozóny. To je logické. Přestože nejsme její součástí, a dlouho ještě nebudeme, jsme s ní úzce obchodně provázáni a nemůže nám být jedno, co se děje za humny. Vývoj v Evropě je velmi dynamický a nelze ho přehlédnout. Nelze přehlédnout, že španělské desetileté dluhopisy se dnes poprvé obchodují s výnosem 7 procent, což je kritická hranice, za kterou je dluh obecně považován za těžko udržitelný. To může v budoucnu, stejně jako výsledky voleb jedné země eurozóny, zásadním způsobem rozhodnout o jejím dalším osudu. Ano, mám teď na mysli zítřejší řecké volby.

Jak to v Řecku začalo? Největší nárůst dluhů byl patrný za vlády socialistů v 80. letech minulého století. Během necelých deseti let budování takzvaného sociálního státu vzrostl vládní dluh z 25 procent HDP na 80 procent HDP, tedy na více než trojnásobek. Je skutečností, že následující vlády, ať už pravého nebo levého středu, udržovaly míru zadlužení kolem 100 procent HDP, a jeho další dramatický nárůst přišel s globální krizí před několika lety. Současní řečtí socialisté se však poučili. Dnes si uvědomují, že takto dál pokračovat nelze a podporují úsporné programy. Proč to připomínat?

My se nevyhýbáme nepopulárním krokům, někdy pravda i kompromisům, protože jinak to dnes nejde a jinak to v koaličních vládách nešlo ani nikdy v minulosti. Opačná cesta k té naší je: dramatické zvyšování dluhů, mnohem výraznější zvyšování daní a výdajů, podbízení se veřejnosti vytvářením iluze, že reformy a úspory nejsou zapotřebí, a tím zadělávání na obrovské problémy už v blízké budoucnosti. To není program Občanské demokratické strany, to je program současné sociální demokracie. Ta se, na rozdíl dokonce i od řeckých socialistů, nepoučila a stále žije v 80. letech minulého století.

Občanští demokraté se musí chovat jinak. Nejsme bezchybní a zasloužíme si někdy tvrdou kritiku. Máme ale vůli a odvahu provádět reformy. Nebudeme se přitom okázale stavět do role jediných pravých strážců morálky jako jiní, kteří často sami mají tuny másla na hlavě. Trpělivě a bez vzletných hesel pracujeme na dlouhodobě neřešených problémech naší společnosti. Hodně věcí se hýbe kupředu a kdo chce, ten to vidí. A já věřím, že to mnozí - někdy možná i s odstupem času - ocení.

Sociální demokraté se nedávno pochválili doslova za vynikající výsledky svých hejtmanů, kteří nemají konkurenci. Dámy a pánové, to není fragment ze zprávy generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ z druhé poloviny minulého století, ale ze záznamu vystoupení předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky na nedávné Krajské bilanční konferenci ČSSD v Plzni.

Předseda ČSSD vylíčil kraje jako oázy prosperity ve srovnání s ničemnou vládou, která bourá sociální stát. Sociální demokraté prý kraje nezadlužili, splnili svoje sliby z roku2008 aúspěšně čerpali evropské prostředky. Pravda, toto hodnocení bylo vyřčeno před událostmi ve Středočeském kraji. Ale i tak patří tento barvotiskový až kýčovitý obrázek spíše do říše fantasy, než do reality. Pojďme se podívat, jak je to ve skutečnosti.

Tvrzení Bohuslava Sobotky, že sociální demokracie nezadlužovala kraje, je diplomaticky řečeno, velmi velmi odvážné. Kraje se v letech 2008 - 2011 zadlužovaly rychleji než vláda. Podíl dluhu krajů na HDP vzrostl o 54 procent, čímž předběhl dynamiku růstu dluhu ústředních vládních institucí. Přitom jen v loňském roce stoupl dluh krajů o téměř 17 procent. Do konečného účtu přitom zbývá ještě jeden rozpočtový rok.

Příjmy krajů z větší částí tvořily přijaté transfery, a výpadky výnosu sdílených daní v důsledku ekonomické krize ovlivnily státní rozpočet i rozpočty krajů v podobné míře. Takže rozhodně nelze říci, že to byly právě kraje, kdo by měl být obecným vzorem pro rozpočtovou odpovědnost celé České republice, jak by nám snad chtěla sociální demokracie namluvit.

Na druhou stranu je poctivé říci, že mezi jednotlivými kraji jsou v růstu zadluženosti rozdíly. V krajích, kde vládne ČSSD s KSČM, vzrostlo zadlužení téměř na trojnásobek! Přeborníkem je Karlovarský kraj, kde dluh za poslední tři roky vzrostl 6,6krát. To je model spolupráce, který současné vedení ČSSD prosazuje nejen v krajích, ale i na celostátní úrovni. Proto by česká veřejnost měla zpozornět.

Velkou dynamiku zadlužování měl i Středočeský kraj, kde sociální demokraté s komunisty zvýšili zadlužení čtyřnásobně. Středočeský kraj je nejzadluženějším krajem v České republice a samotná středočeská sociální demokracie přiznává vážné finanční problémy ve druhé polovině tohoto roku, kdy se dostane možná do platební neschopnosti. To už je situace blízká Španělsku, kde se některé regiony, například Katalánsko nebo Galície, natolik předlužily, že musely požádat o pomoc centrální vládu, jinak zbankrotují.

Může se ale někdo divit, pokud jen na kim-ir-senovskou sebepropagaci vynakládal bývalý středočeský hejtman 40 milionů korun ročně z veřejných prostředků? O svérázném hospodaření Středočeského kraje svědčí i plnění populistických slibů doslova za každou cenu. Na jedné straně proplácí jízdné školákům, na druhé straně zrušil čtvrtinu autobusových linek. Řada malých měst si tak musela sama autobusy objednávat, protože kraj jim nebyl schopen zajistit dostatečnou dopravní obslužnost. Středočeský kraj je zkrátka modelovým příkladem, jak správa kraje vypadat nemá, a jak vypadá pod sociálními demokraty, a není v tom mimochodem sám.

Významným ukazatelem hospodárnosti krajů je také zadlužení ve vztahu k celkovým příjmům krajů. Zde došlo od konce roku 2008 do konce roku 2011 prakticky ke zdvojnásobení z 9 na 16 procent.

Doposud měly kraje vždy krytý svůj dluh příslušnými peněžními prostředky na bankovních účtech, takže fakticky kraje doposud měly z čeho financovat své výdaje. Zcela alarmující je však vývoj tohoto krytí dluhu krajů. Do roku 2003 kraje pod pravicovým vedením vygenerovaly polštář přesahující 10 miliard korun, který v dalším období udržovaly. Ale i když formálně do roku 2008 zadluženost krajů rostla, byla vždy dostatečně jištěna stabilita krajských financí. S nástupem sociálně demokratických hejtmanů došlo k razantnímu zmenšení tohoto polštáře. Socialisté doslova ze dne na den projedli léta vytvářenou rezervu. Je nejvyšší čas tento apetit v regionech zastavit!

Kraje loni hospodařily s celkovým objemem 140 miliard korun, a jelikož jsou veřejné rozpočty spojité nádoby, velmi záleží na tom, jak si kraje počínají. To se projevuje i jejich vztahem ke kapitálovým výdajům, tedy investicím například do infrastruktury. Od roku 2008 stát zvýšil tyto investice o desetinu. A kraje? O desetinu je snížily. Kraje tak přes celkový růst výdajů výrazně spoří na tom nejhloupějším místě, čímž nikoli bezvýznamně přispívají k nižšímu výkonu ekonomiky.

V loňském roce kraje z kapitálových výdajů nejvíce šetřily na investicích do příspěvkových organizací zřizovaných kraji, s meziročním poklesem o 31 procent. V rozporu se sliby sociální demokracie dostaly podstatně méně krajských peněz školy, sociální a kulturní zařízení. Od roku 2008 byly o 44 procent sníženy příspěvky krajů neziskovému sektoru.

Všechny kraje navíc zaplatily celkem přes 600 milionů korun na populistické proplácení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Pokud by soudy nedaly krajům jasně najevo, že jde o nelegální praktiky, byl by konečný účet podstatně vyšší.

Na čem naopak kraje na rozdíl od státu nešetří, jsou platy svých úředníků. Za vlády ČSSD v krajích stouply výdaje na platy za tři roky celkem o 10 procent, jen v roce 2011 o 3 procenta. Ve stejném roce u zaměstnanců státní správy klesl tento objem platů o 10 procent. Počet státních úředníků se zároveň loni poprvé v historii České republiky snížil, téměř o 11 tisíc. Kraje tedy nejdou příkladem a nešetří shora jako vláda a ukazují tak, že platy vlastních úředníků jsou pro ně jednou z priorit.

Samostatnou kapitolou je situace v krajských nemocnicích. Stát splnil svůj závazek vůči zdravotníkům a zvýšil letos platy ve fakultních nemocnicích, které jsou řízeny Ministerstvem zdravotnictví, o 6,25 procenta. Ačkoli se příjmy krajských nemocnic zvyšovaly více než příjmy státem zřizovaných nemocnic, platy se v nich nezvýšily.

Sociální demokracie tím porušuje svůj vlastní slib zvýšit platy zdravotníkům. Existují zároveň důvodné pochybnosti, že se hejtmani jen snaží okopávat vládě kotníky a zneužívat této situace k politickým účelům, přičemž si zdravotníky berou jako rukojmí. Potom je ovšem nepochopitelné, že zdravotnické odbory neprotestují před krajskými úřady, ale stěžují si u vlády, která své závazky splnila.

Velmi komplikovanou a medializovanou otázkou jsou evropské fondy. Když pominu v dnešním světle úsměvnou legendu Bohuslava Sobotky o úspěšném čerpání těchto peněz na regionální úrovni, nehodlám jít v této věci do konfrontace. Všichni už dnes vědí, že jedním z hlavních problémů čerpání evropských peněz je po vládě Jiřího Paroubka zděděný velmi komplikovaný a neefektivní systém 24 operačních programů, které jsou navíc roztříštěny i na regionální úrovni.

Jedná se ale o tak závažný problém, že je naší společnou povinností, jak vlády, tak krajů, minimalizovat hrozící škody a udělat vše pro nápravu zjištěných problémů, ať už se nacházely v kterémkoli operačním programu. Je to naším společným zájmem. V této věci bude vláda s hejtmany spolupracovat a nehodláme vytloukat laciné politické body, jak to vidíme na alibistickém příkladu hejtmanky v Ústeckém kraji, která by si nejdříve měla zamést před svým vlastním prahem. Musíme se poučit z chyb a nalézt mnohem jednodušší a transparentnější model evropských program, a to včetně programů na regionální úrovni.

Sociální demokracie se snažila před čtyřmi lety veřejnost přesvědčit, že krajské volby jsou referendem o vládě. Dnes to chce zopakovat. Tehdy i dnes jen manipuluje veřejným míněním. Na chod vlády výsledky krajských voleb nemají žádný vliv, v těchto volbách jde o vystavení účtu krajským vládám.

To se projevilo i řadou nesplněných volebních slibů ČSSD. Během volební kampaně v krajských volbách před čtyřmi lety sociální demokraté slibovali nesplnitelné – vzpomeňme si: například vyšší důchody, přídavky na děti, vyšší rodičovský příspěvek nebo proplácení regulačních poplatků. Nic z toho v souvislosti s krajskými volbami prosadit nelze. A pokud se o to socialisté pokoušeli v případě refundace poplatků ve zdravotnictví, porušovaly zákon a musely s tím skončit.

Občanská demokratická strana půjde do voleb kromě regionálních témat s celostátní programovou linkou. Budeme zdůrazňovat ta celostátní témata, která se promítají i do života krajů.

Přestože Česká republika je zemí se 6. nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii, zatímco za vlád sociální demokracie jsme se pohybovali kolem 17. místa, budeme klást velký důraz na vytváření prostoru pro vznik nových pracovních míst. Nejúčinnější a jedinou efektivní metodou je uvolňovat podmínky pro podnikání a déle zpružňovat pracovní trh. Stále je v této věci co vylepšovat, stále existuje řada překážek, které znesnadňují podnikatelům život a my je budeme odstraňovat. Sociální demokracie chce podnikatelský sektor dusit masivním zvýšením daní, což by vedlo k dramatickému nárůstu nezaměstnanosti. Touto cestou rozhodně nepůjdeme.

Dalším celostátním tématem bude zájem sladit fiskální konsolidaci na úrovni státu i krajů. Pokud vzniknou v krajích rozumné vlády, které si vezmou za své brzdit zadlužování a chovat se hospodárně, přispěje to i k vylepšení komunikace s centrální vládou.

Dále chceme posilovat adresnost sociálního systému. Naším cílem je bránit zneužívání sociálních dávek a případně revidovat zákony, pokud se tyto dávky nedostávají k opravdu potřebným.

Podíváme-li se na sociální systém, lze zopakovat, že Česká republika je zemí s nejnižší mírou chudoby v Evropské unii, a neexistuje tedy u nás důvod k vyhlašování apokalyptických vizí.

Co říci závěrem? Naše kraje nevzkvétají, jak se snaží veřejnosti namluvit sociální demokracie. Nehodlám ji však hodnotit podobným hysterickým tónem, jak předvádí ona při kritice vlády. Vážné problémy by ovšem i vzhledem k evropskému vývoji mohly nastat už po těchto podzimních volbách, pokud nenastoupí krajské vlády, které si uvědomí, že rozpočtová disciplína je životní nutnost, nikoli jen heslo na papíře.

A to se jsem se záměrně vyhnul komentování středočeské „vinařské“ aféry, která hovoří sama za sebe. Přispěla však mimo jiné k tomu, že si veřejnost povšimla, že „oranžová šlechta“, před kterou varoval Bohuslav Sobotka, už v krajích dávno existuje. A pokud si toho pan předseda sociální demokracie nevšiml, žije ve věži ze slonoviny.

Nyní už dám slovo našim kandidátkám a kandidátům na hejtmany, kteří představí svůj pohled na hospodaření krajů. Věřím, že jsou schopni kraje spravovat podstatně lépe a odpovědněji, než současná sociálně demokratická garnitura. A já jim přeji hodně úspěchů. My všichni pro to udělejme maximum.

Děkuji za pozornost.

RNDr. Petr Nečas

předseda strany
předseda vlády