Petr Nečas Články

Vážení občané Lidic, vážení vysocí ústavní činitelé, vážená paní místopředsedkyně Senátu, vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, Vaše Eminence pane kardinále, vážené dámy a pánové, vzácní hosté.

 

Historie se odehrává v symbolech. Velké historické události mohou mít nejrůznější spouštěcí mechanismy. Lavinu osudových dějů mohou uvést do pohybu shody náhod, záměny, nedorozumění či lidské chyby. 
 

Dopátrat se prapůvodu a uvést na pravou míru sled událostí je důležité pro dějepravce. Pro vnímání nás ostatních je důležité především pochopit, symbolem čeho ty události byly a jsou, jaký byl jejich symbolický význam.

 

Tak jako úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha uskutečněný českými vlastenci v době, kdy nacistická mašinérie byla na absolutním vrcholu své rozpínavé moci, jednou provždy zboural mýtus její neporazitelnosti a stal se symbolem ozbrojeného odporu jakožto jediné možné odpovědi na okupaci – tak i nezměrná tragédie Lidic byla a zůstane pro nás symbolem pravé podstaty zrůdné ideologie, důkazem toho, že s tímto zločinným režimem žádný smír nebyl možný.

 

Skutečnost, že se oběti dostaly do hledáčku gestapa nešťastným souběhem náhod, že byly zcela nevinné, vůbec neoslabuje, nýbrž naopak umocňuje symbolický význam této tragédie. 10. června roku 1942, dlouho předtím než civilizovaný svět objevil pro sebe hrůzy vyhlazovacích táborů, zástupná smrt obyvatel Lidic otevřela mezinárodnímu společenství oči a vyjevila zvířecí podstatu nacismu.

 

Chtěl bych v této souvislosti ocenit slova německého prezidenta Johachima Gaucka, kterými vyjádřil zármutek a stud nad vyhlazením Lidic a Ležáků a uznal historickou odpovědnost Němců.

 

Zpráva o masakru donutila mnohé vyhlásit mu boj na život a na smrt. Víme, že právě pod dojmem lidické tragédie uznaly vlády Velké Británie a Francie Mnichovskou dohodu za neplatnou. Víme, že na protest proti zjevnému barbarství se četné obce v různých koutech světa přejmenovaly na Lidice, že tímto líbezným jménem byly křtěny právě narozené děti.

 

Jméno Lidic nesly na svém pancíři československé tanky na východní a západní frontě. V obecnějším smyslu vypálení Lidic a vyvraždění jejich obyvatel znamenalo zlom v zápase o Evropu, v zápase mezi zvlčilostí a lidskostí a dobře víme, jak ten zápas dopadl.

 

Je na nás, aby tento dopad zůstal trvalým a srozumitelným odkazem našich dějin. Památka našich mučedníků znovu a znovu vrací smysl českému vlastenectví.

 

Lidice nejsou symbolem smrti, ale symbolem života, symbolem toho, že nás národ žije a bude žít.

 

Děkuji za pozornost.