Petr Nečas Články

 

Namísto ní se náhle zjevuje idea zázračné "prorůstové" agendy, která jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší všechny problémy a do několika měsíců nastartuje evropské ekonomiky. 

 

 

Dluhy, které by nás přitom ještě mohly znepokojovat, se případně "zlikvidují" tím, že si jednoduše natiskneme nové peníze a náklady tak "solidárně" rozdělíme mezi všechny občany. Opozice přitom překrucuje i moje slova. Nikdy jsem netvrdil, že vláda opouští strategii úspor a nahrazuje ji prorůstovými kroky. 

 

Nechci se vracet k příčinám současné krize, které mají globální charakter. Přesto si troufám říci, že neodpovědnost, a to věřitelů i dlužníků, byla fenoménem, který znatelně přispěl ke vzniku dnešní situace. 

 

Proto je posilování vědomí odpovědnosti zcela nezbytnou podmínkou dalšího fungování eurozóny, ale i celé Evropské unie. Nikdo by se neměl spoléhat na solidaritu ostatních států a na to, že si bude moci snadno půjčovat na úkor ostatních. Zpřísnění fiskální disciplíny v eurozóně, k němuž došlo v minulém roce, bylo z tohoto hlediska nutností, která by neměla být zpětně jakkoli zpochybněna či rozvolněna. 

Je pravda, že samotná fiskální konsolidace není dostačující a musíme současně rozumným způsobem podpořit růst. Tato teze není v Evropě ničím novým a sdílejí ji všechny "fiskálně přísné" státy. 

 

 

Pod tímto heslem jsme společně s dalšími premiéry předložili ostatním kolegům letos v únoru návrh konkrétních kroků k oživení růstu a vnitřního trhu. Proto mi připadá až groteskní, pokud je nyní agenda růstu zdánlivě nově objevována a vydávána za kopernikovský obrat. 
 

Nejparadoxnější však je, že právě některé země, které dnes tolik mluví jen o růstu, ve skutečnosti celá léta růstovou agendu při rozvoji vnitřního trhu blokují. Někdy jsou dokonce různé skvěle znějící iniciativy a strategie připravovány se záměrem pouze zakrýt neochotu uvádět do praxe již dávno schválené dohody, jako je liberalizace služeb, energetiky či vytvoření digitálního trhu, ve snaze odvést pozornost jinam. 
 

Doufám, že se nadcházející dva evropské summity odehrají ve znamení skutečného posunu k prorůstové agendě, která se skrývá právě v potenciálu vnitřního trhu, aniž by přitom došlo k jakémukoli rozvolnění stávajícího úsilí o fiskální konsolidaci. Nelze připustit, aby se snaha snižovat veřejné dluhy a reformovat vynulovala s ideou masivního pumpování peněz do ekonomiky. Tyto strategie nesmí jít proti sobě, jinak postrádají smysl. 

 

 

Můžeme přitom diskutovat i o některých nových návrzích, například o posílení zápůjční kapacity Evropské investiční banky k podpoře podnikání. Ale je nutné zcela jasně zdůraznit, že tyto kroky nesmí relativizovat dosavadní kurz evropských vlád. 
 

Domnívat se, že několika miliardami, které najdeme "někde" na úrovni Evropské unie, vše vyřešíme tak, abychom mohli zapomenout na někdy nepopulární domácí reformy a opět se pustit do bezbřehého utrácení, je iluzorní a nebezpečné. 
 

Postoj zdůrazňující nutnost držet rozpočtovou odpovědnost dnes není v Unii zdaleka izolován. 

Sdílí jej s námi většina středoa severoevropských států, ale i řada dalších zemí. Jsem přesvědčený, že jde nadále o výrazně většinový proud v Evropské unii. V opačném případě bych o vizi budoucnosti našeho společenství musel mít již velmi vážné obavy.