Petr Nečas Články

Předseda vlády Petr Nečas hodnotí střízlivě šance vládní koalice. Nedůvěře v ekonomice podle něj lze čelit jen konsolidací rozpočtu. Kdo zažil život v opozici, je na hubené časy připravený, obhajuje Petr Nečas schopnost své strany obstát v době skromnějších rozpočtových možností. I na těsnou většinu je zvyklý. Rozhovor vznikl včera odpoledne, večer pak vládu podpořila většina sněmovny.

Má vaše vláda bezpečnou většinu?

To ukáže až výsledek hlasování, ale já jsem udělal všechno pro to, aby to tak bylo. Proto toto hlasování děláme, abychom to zjistili.

Jak budou vypadat koaliční jednání K3 nebo K9?

Předpokládám, že tak jako doposud. Budou tady tři subjekty, předpokládám, že skupina kolem paní místopředsedkyně Peake vytvoří politický subjekt a bude vystupovat skupinově. Takto je to dohodnuto i v Poslanecké sněmovně, byť formálně nesplňují vlastnosti poslaneckého klubu, neboť jim chybí dva hlasy. Bude to institucionální dohoda založená na těchto třech subjektech.

Co považujete za nejdůležitější cíle, kvůli kterým stojí za to vládu držet?

Zaprvé určitě jsou to věci, které se týkají konsolidace veřejných financí, to znamená naše schodky dostat pod tři procenta...

Toho dosáhnete čistě tím, že tam nepustíte někoho, kdo by začal rozhazovat, nebo je potřeba činit ještě další úsporné kroky?

Pravděpodobně máte na mysli vládu levice. Nemyslím si, že by byla ochotna dělat nepopulární opatření. Česká sociální demokracie je populistickou stranou, která svým ideovým vybavením uvízla někdy v 70. letech 20. století. Druhým důvodem je bezesporu pokračování modernizačních reforem včetně podpory konkurenceschopnosti naší země. Rozpočtové problémy jdou vyřešit, ale musíme na těchto základech začít činit kroky ke zvýšení konkurenceschopnosti naší ekonomiky.

Vaše vláda některé reformy klíčové pro dlouhodobou fiskální udržitelnost už provedla: je schválená reforma penzí, ve zdravotnictví se leccos nastartovalo. Tyto věci jsou pro analytiky, kteří sledují úvěrovou důvěryhodnost země, důležitější než jedna desetina procenta HDP rozpočtového schodku v tom kterém roce.

Já také nemluvím o jedné desetině schodku v daném roce, nicméně to, když vláda něco řekne – dělám takovou a takovou konsolidační politiku – a pak to buď dodržuje, nebo z toho uhýbá, je znakem důvěryhodnosti nebo nedůvěryhodnosti. Všimněte si, že i země, které bývají považovány za ekonomicky velmi schopné a rozpočtově odpovědné, jako je Rakousko nebo Nizozemsko, ve chvíli, kdy začnou zpochybňovat své konsolidační úsilí, tak už se na finančních trzích začne minimálně šeptat.

Ale tady bychom se opět mohli bavit o tom, zda to je u Nizozemska kvůli desetině procenta HDP rozpočtového schodku, anebo kvůli vysoké zadluženosti v soukromém sektoru.

Samozřejmě že je to vždy složitější. Určitě byl odlišný případ Řecka na straně jedné a Irska na straně druhé.

Narážím na to proto, že se chci ptát, zda ta rozpočtová opatření, na kterých jste se v posledních týdnech dohodli, stojí za to, vzhledem k tomu, že se vystavujete obvinění, že jste porušili své sliby. Nemůže to mít demoralizující vliv na ekonomickou aktivitu?

Já bych takto dramatické výroky nepronášel. Měli jsme rozpočtovou strategii založenou na tom, že ekonomický růst bude okolo dvou procent ročně. To se v těch problémech, které jsou kolem nás, nenaplnilo. Loni to bylo 1,7 procenta, letos, když všechno dobře půjde, nějaká kladná nula, příští rok někde okolo 1,3 až 1,4. Na to prostě reagovat musíme. Zvláště v situaci, kdy nejsme v pozici Nizozemska nebo Rakouska, která když trošičku uhnou, tak to ještě problém není. Tady je tendence okamžitě středo a východoevropské země, i ty rozpočtově odpovědné, hodit do jednoho pytle. Je to ekonomická krize, která je výsledkem krize důvěry na finančních trzích. Když Lotyšsko upadlo do své krize, pokud se nepletu, celkový vládní dluh mělo někde okolo osmi procent. Přesto to způsobilo rozpočtový kolaps Lotyšska, které se neobešlo bez zahraniční pomoci. Takže na toto musíme být připraveni. Bohužel je to někdy otázka nikoli ekonomicky racionálního uvažování finančních trhů, ale spíš otázka sociální psychologie.

Stejně tak je psychologický i efekt nemilého překvapení ze zvyšování daní. Náš průmysl napojený na export do Německa roste velmi dobře. Proč je zbytek ekonomiky tak přidušený?

Protože je tu nedůvěra v další vývoj, nedůvěra v to, že uvidíme světélko na konci tunelu. Tím pádem jsou domácnosti střídmější ve výdajích a podniky jsou nedůvěřivé, což se odráží například v tvorbě hrubého fixního kapitálu. Myslím, že klíčovou úlohou je začít budovat důvěru, a ta spočívá i v tom, že vláda bude dodržovat konsolidační strategii. A teď se můžeme bavit o tom, zda záměru mít v roce 2014 schodek o velikosti 1,9 procenta HDP podřizovat všechno bez ohledu na to, zda z ekonomiky stříká krev a odpadávají kusy masa. To asi ne. Ale základní strategie dostat deficity veřejných financí pod tři procenta je nutná mimo jiné z politických důvodů. My jsme stále, ač hospodaříme rozpočtově odpovědně, v procesu excesivního schodku u Evropské komise...

To jsou tři čtvrtiny zemí Unie.

Ano, ale u někoho je bráno jako věrohodné, že je schopný vyvinout významné úsilí ke snížení schodku, někomu to, možná z politických důvodů, prostě neberou, viz příklad Maďarska. Je třeba být v té první skupině.

Setkal jsem se u podnikatelů s názorem v tomto smyslu: My bychom jim třeba odpustili zvýšení daní, ale proč v nich vytvářejí takový chaos? Přesouváme se od hrubé mzdy k superhrubé a zase zpátky a tak podobně.

Pohybovali jsme se v nějaké politické konstelaci, kdy z politických důvodů vláda, která měla v roce 2006 těsnou většinu, potřebovala hlas úplně každého včetně Vlastimila Tlustého, což znamenalo některé symbolické věci typu patnáct procent ze superhrubé mzdy, a taky to skutečně tehdy především pro rodiny s dětmi vycházelo lépe než nějaká sazba dvacet procent z hrubé mzdy. Navíc otevřeně říkám, že jsme tehdy nedomysleli účinek kombinace některých opatření, což bylo například zavedení daně ze superhrubé mzdy a současně zavedení stropu na sociální a zdravotní pojištění, což reálně způsobilo, že efektivní daňová sazba a zvláště efektivní mezní daňová sazba jsou degresivní (klesající s rostoucím základem – pozn. red.). Já se považuji za člověka velmi silně protržního a liberálně orientovaného, ale aby generální ředitel ČEZ měl nižší daňovou sazbu než středoškolský učitel, k tomu nevidím důvod. Jsme k tomu zavázáni i v koaliční smlouvě. Klíčové z hlediska ekonomiky a podnikatelů jsou dvě věci. Zaprvé v žádném případě nedojde ke zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění. To by skutečně podvazovalo ekonomický růst a tvorbu pracovních míst. Dokonce od roku 2014, pokud to naplníme, dojde ke snížení nákladů práce. A zadruhé výše korporátní daně, ta se nemění, byť jsme vyškrtali určité výjimky. A pokud si vezmete celé fiskální úsilí vlády od léta 2010 až do roku 2014, předpokládaný celkový objem úspor přesáhne 385 miliard korun, přičemž splňuje zlaté pravidlo fiskálních konsolidací: snížení výdajů a zvýšení příjmů v poměru dvě ku jedné. Navíc složená daňová kvóta zůstane pořád o tři procenta nižší než v dobách sociální demokracie a prakticky se nepohne, zůstane na hladině 34,5 procenta.

Narazili jsme na problém, že trochu nehraje nominální míra zdanění a daňová kvóta, což by ukazovalo na jisté potíže s výběrem daní. Ostatně ministr Kalousek už loni v létě připustil, že výběr například daně z příjmu u živnostníků zaostává za předpoklady, a slíbil, že vypracuje analýzu příčin. Už ji předložil?

Některé dílčí analýzy se dělají, ale musím říci, že to je hodně náročná sportovní disciplína. Mění se ekonomická situace, jsme malou otevřenou ekonomikou, mnoho finančních operací se děje ze zahraničí a ročně máme tři biliony exportu. To je rychle běžící terč, který se špatně trefuje. V rozpočtu předkládáte v září, na základě dat z dubna, jak bude vypadat vývoj daní do prosince příštího roku. To je hodně náročné.

Znáte studii Doing Business od Světové banky? Podle ní je v obtížnosti plnění daňových povinností měřené vynaloženým časem v Evropě horší než my jen Ukrajina a Bělorusko.

Jsem přesvědčen, že to takhle úplně není, ale i v tom konáme kroky. Zřízení jednotného inkasního místa...

Ale schválili jste to už loni. To nejde uskutečnit dřív než v roce 2014?

To je obrovské množství organizačních a technologických procesů. Víte, jak obtížná je probíhající reforma úřadů práce.

Zaznamenali jsme, že ministr Heger musel odložit svůj záměr vyměnit zástupce ministerstva zdravotnictví ve správních radách zdravotních pojišťoven. Mluvil jste s ním o tom?

Samozřejmě. A jsme dohodnutí, že se dohodneme. S panem ministrem jsme se zatím dohodli takřka ve stu procentech případů.

Šlo mi spíš o souvislost s hlasováním o důvěře. S omezenou většinou potenciální důležitost jednoho každého poslance stoupá.

Zažil jsem stojedničkové vlády, ať již v opozici nebo jako člen vlády, a je to pravda. Na druhé straně kdybyste viděl nesnadnost vládnutí v té stoosmnáctce nebo stopatnáctce – to znamenalo úplně stejně desítky a desítky hodin jednání v tomto případě ne s několika jedinci, ale s jedním jedincem, jednání, která už byla ukončena, a najednou se vrací zase zpět a začíná se od začátku – to horší nebude.

K tomu ale přece přistupuje ještě jeden trend. S temnícími se rozpočtovými výhledy pro některé jedince už třeba politika nebude taková zábava jako dřív. Možnosti dostat nějaké peníze do svého volebního obvodu bývaly větší. Nepozorujete, že ten lidský typ, který šel do politiky v dobách relativní hojnosti, si na tuto situaci špatně zvyká?

To je skutečností, ale jsem přesvědčen, že se na to celá politická scéna dokáže přeorientovat. Kdo zažil opozici, je na to vycvičený, protože jako opoziční poslanec stejně prosadíte v tomto směru minimum i v časech hojnosti.

Souhlasíte s tím, že pro přežití koalice je důležitý osud církevních restitucí?

Ano, a myslím si, že je to důležitá věc z hlediska této země a jejích posledních dvaceti let. Já jsem vyrovnání vztahů mezi státem a církvemi vždy podporoval.

A nemáte obavu, že až bude tato otázka vyřešena, vůle k soudržnosti v koalici poleví?

I tyto teorie tady jsou a čas ukáže, nakolik jsou nebo nejsou legitimní.

Pak je tu nový zákon o rozpočtovém určení daní, kde shoda zájmů může být menší.

Ta menší je a musíme nalézt koaliční kompromis. ODS mnohokrát opakovala, že je k tomu připravena, a konstrukci tohoto kompromisu jsme i kolegům z TOP 09 a Starostům nabídli. Pevně věříme, že i oni jsou si vědomi toho, že to musí být kompromis.

Čím byla motivovaná vaše nabídka TOP 09 na společné senátní kandidátky?

Snahou udělat politické gesto, které ukáže, že při všech těch sporech ve vládní koalici tyto strany dokážou vidět dále než za nejbližší roh a že se dokážou bavit o nějaké elementární spolupráci. My jsme měli představu, že bychom se dohodli na dvou, třech, čtyřech z dvaceti sedmi senátních obvodů, o které se hraje. Jako jistý pilotní projekt, ještě zpravidla v obvodech, kde jsou šance pravicového kandidáta dostat se byť jen do druhého kola na hranici zázraku, takže by tam ani nevypukly žádné spory a pro pravicové voliče by to bývalo bylo cenné.

Miroslav Kalousek na to taky reagoval gestem, a to tak, že vaši nabídku rázně smetl. Proč jste takový projekt, který jistě znamená vyjednávání uvnitř každé strany, s TOP 09 nepředjednali?

Měli jsme představu, že to někdo může odmítnout, například proto, že už je na to příliš pozdě. I pro nás to není beznákladová operace. I u nás běží primárky a je těžké říct jejich vítězi, my tě stahujeme ve prospěch společného kandidáta. Ale ta forma odmítnutí ODS velmi zaskočila. Ovšem u TOP 09 asi s tímto musíme počítat. I když nás to mrzí.

Vy jste tedy s nimi o tom předtím, než jste to zveřejnili v usnesení výkonné rady, nemluvili?

Byly neformální konzultace, takže to pro některé z nich překvapení být nemohlo.

Jste si jist tím, že příští prezident bude volen přímou volbou?

Ano. Ústava nic jiného ani neumožňuje.

I ústavu lze příslušnou procedurou změnit.

To bychom jako politici byli za úplné idioty.

Co kdyby Ústavní soud zrušil prováděcí zákon?

Co vám na to mám říct? Náš Ústavní soud je naprosto všemocný. Sice neshledávám jeden jediný důvod, že by tak měl učinit, ale že bych vám tady na to mohl dát ruku do ohně... Nevidím důvod, aby k tomu došlo.

Některé důvody zmiňoval předseda Ústavního soudu Rychetský i v televizi.

Je to velmi neobvyklý postup předsedy Ústavního soudu. Nemám k tomu komentář.

(Autor: Martin Weiss)

RNDr. Petr Nečas

předseda strany
předseda vlády