Petr Nečas Články

Situace v eurozóně se dramaticky mění. Nevíme, v jaké podobě bude v nejbližších letech existovat. Přes enormní snahu evropských lídrů dochází k prudkému poklesu životní úrovně obyvatel řady zemí především na jihu Evropy. Neustále slyšíme nepříznivé zprávy z Řecka, Portugalska, dnes se stále viditelněji přidává i Španělsko. Eurozóna, na kterou jsme extrémně těsně obchodně navázáni, má v nejbližších letech ekonomicky stagnovat nebo jen velmi mírně růst. Česká republika nemůže zůstat stranou a musí reagovat na celoevropský vývoj, který vyžaduje pružnou adaptaci na nové podmínky. 

V této chvíli se nemusíme obávat dramatických propadů ekonomiky jako v roce 2009, což je relativně příznivá zpráva. Na druhou stranu si nemůžeme namlouvat, že existují jednoduché a bezbolestné recepty, kterými se vyhneme možným velmi závažným ekonomickým problémům už v blízké budoucnosti. V řadě evropských zemí veřejnost zažívá omezování životního komfortu, na který byla zvyklá, ale tamní vlády, ať už pravicové nebo levicové, nemají na vybranou. 
 

My se nechceme dostat do situace jako Španělé nebo Řekové, kde nezaměstnanost přesahuje 23 procent a je ve srovnání s námi více než trojnásobná. Polovina mladých lidí je v těchto zemích bez práce a bez perspektivy. Proto musíme pokračovat v původním plánu snižovat deficity veřejných rozpočtů i za tu cenu, že neprovádíme populární kroky a veřejnost nám za mnohé z nich nezatleská. 

Nejsou však projevem nějaké "asociálnosti". Vzdalujeme se tak od balancování nad propastí do bezpečné zóny, což pozitivně oceňují zahraniční instituce a finanční trhy. Nelze tyto signály zvenku bagatelizovat a každý odklon od nastoupené trasy může znamenat ztrátu důvěryhodnosti, projevující se například prodražením dluhové služby. 

 

 

Uvědomujeme si, že tyto kroky se dotknou všech a mnozí je mohou pociťovat bolestivě. Cílíme pomoc na sociálně potřebné. Chceme veřejnost přesvědčovat, že jsou to kroky nezbytné a vykonávané preventivně. Nejsme na tom zatím zdaleka tak zle jako jiné země, abychom museli snižovat důchody, výrazně snižovat sociální dávky nebo omezovat náš dosud nejvstřícnější prorodinný systém v rámci Evropy. Rodiny s dětmi u nás stále platí nejnižší daně z příjmů v Unii. 
 

Všechny evropské státy šetří, snižují výdaje a zvyšují některé příjmy. Nejsme v tom žádnou výjimkou. Musím však důrazně odmítnout interpretaci, že vláda nešetří a pouze zvyšuje daňové zatížení. To dokládají tvrdá data. Ve skutečnosti v letech 2010 až 2014 současná vláda už uspořila a ještě hodlá uspořit téměř 400 miliard korun ve výdajích včetně jejich vázání. Podíl výdajů na struktuře úsporných opatření dosahuje v tomto období 68 procent proti 32 procentům příjmů, vláda tedy dodržuje "zlaté" fiskální pravidlo poměru 2:1 výdaje versus příjmy. Složená daňová kvóta zůstane v letech 2010 až 2014 na zhruba stejné úrovni kolem 34,5 procenta, zatímco za předchozí vlády ČSSD byla až o tři procenta vyšší. Mimochodem je to právě sociální demokracie, která chce znovu citelně zvýšit daňovou kvótu a řešit tak problémy ekonomiky gigantickým zvyšováním daní. 

 

 

Od samého počátku hledáme a nadále budeme hledat úspory na vládní úrovni, tedy na provozních, investičních a mzdových výdajích. Některých resortů se snižování výdajů týká v řádech 40 až 50 procent za volební období. Chceme slučovat a rušit nadbytečné státní agendy a úřady. Už nyní šetříme na levnějších veřejných zakázkách zavedením protikorupčních kroků, mimo jiné plošným prosazováním elektronických aukcí. Tady si slibujeme úspory minimálně v řádech miliard korun ročně. 

Netěší nás, že je vláda nucena zvýšit některé daně, v některých případech přechodně na tři roky, jindy odbouráváme daňová privilegia a nerovné podmínky na trhu. Pokud prosadíme úsporný rozpočet na příští rok, bude Česká republika jednou z mála evropských zemí, která stlačí schodek pod "maastrichtská" tři procenta HDP. 
 

Nezastíráme také, že nás zhoršené vnější ekonomické podmínky donutily přijmout kompromis, kde z části svých priorit musely ustoupit všechny koaliční strany. Tuto projevenou a nelehkou vůli považuji za velmi pozitivní, dávající nadále smysl existence této koalice. Není náhodou, že se schválením těchto rozpočtových opatření zároveň vláda schválila koncepční rámec finanční ústavy, která by měla být do Poslanecké sněmovny předložena do konce letošního června. Pokud podporujeme závěry fiskální konsolidace na evropské úrovni směřující k vyrovnaným rozpočtům, nezbývá nám nic jiného než o této podpoře nejenom mluvit, ale také konat.