Petr Fiala Články

 

Odchod Davida Camerona byl důstojný, překvapivě rychlý a vlastně bezproblémový. Konzervativní strana jednala efektivně a spojila se v zájmu sestavit silnou vládu. Velká Británie jasně ukázala, jak silná a fungující je její demokracie. Theresa May dala srozumitelně najevo, že žádné pochybnosti o brexitu nejsou na místě. Ukázalo to i obsazení jejího kabinetu. Velká Británie odejde z EU. Nová britská premiérka je zkušená politička, působí dojmem, že ví, co chce a jak postupovat. EU nyní musí akceptovat to, že je nyní na tahu Británie, což je zcela v souladu s evropským právem.

 

David Cameron dokázal sjednotit, zmodernizovat a posílit Konzervativní stranu a v roce 2015 ji po dvou desetiletích přivedl k většinové vládě. Předtím dokázal po celé volební období udržet fungující koalici s liberálními demokraty, které šikovnou politikou vymazal z politické mapy. Obstál ve velmi těžké situaci, kdy jeho země čelila důsledkům finanční a ekonomické krize. Británii z krize  úspěšně vyvedl, důkazem jsou například miliony nových pracovních míst v soukromém i veřejném sektoru. Při modernizaci konzervativní strany a taky v důsledku koaliční vlády prosazoval David Cameron občas témata a pozice, která se lišila od tradičního hodnotového světa britských konzervativců. Nedělalo mu to problémy, sám se označoval za neideologického politika, za pragmatika orientovaného na výsledek. Nicméně tento vývoj vedl i ke vzrůstajícímu napětí uvnitř konzervativní strany. To se projevilo i v postoji k Evropské unii. Cameron se napětí ve straně a společnosti snažil řešit vypsáním referenda, které přivodilo jeho politický konec. Kritici hodnotí Camerona někdy jako „politika bez obsahu“, jako „dědice Blaira“ a podobně. Hodnotit jeho éru budeme objektivně moci až s odstupem. Předpokládám však, že vzhledem k okolnostem za jakých vládl a s ohledem na jeho oživení a posílení Konzervativní strany, bude hodnocen jako úspěšný premiér.

 

David Cameron měl úzký a osobní vztah k České republice, a to díky svým rodinným vazbám. Byl velkým přítelem a spojencem ODS, oceňoval jsem vždy jeho zájem, otevřenost a férový vztah, bez ohledu na to, jak je kdo politicky silný. Na čem jsme se domluvili, to platilo. Byl velmi důležitý pro sílu naší frakce Evropských konzervativců a reformistů v EP. Pro Českou republiku to znamená, že odchází politik, který vždy zdůrazňoval, aby toho EU dělala méně, ale zato lépe. Byl zastáncem prohlubování vnitřního trhu, a to včetně služeb a digitálního trhu, zároveň vždy podporoval liberalizaci vnějšího obchodu EU. Plně si uvědomoval geopolitickou roli Velké Británie v evropské bezpečnosti, ať se jednalo o obranné kapacity či důraz na energetickou bezpečnost a nutnost diverzifikace dodávek.

 

Naše spolupráce s Konzervativní stranou je a nadále bude velmi intenzivní. Konzervativci zůstávají velmi platnými a aktivními spojenci v rámci nadnárodní Aliance evropských konzervativců a reformistů, a samozřejmě pokračuje i naše výborná spolupráce v rámci europarlamentní frakce. Připomínám, že britští zástupci budou až do oficiální ochodu Británie plnohodnotnými členy Evropského parlamentu.

 

Britský parlament bude sice v září projednávat petici za znovu vypsání referenda, ale  bude to jen konzultační a politická debata, parlament nemá prostředky referendum vypsat. Premiérka dala jasně najevo, že nic se opakovat nebude, že lidé rozhodli a to se musí respektovat. Je to dobře pro demokracii. Opakovaná evropská referenda, jak se občas v evropských otázkách dělala, dokud lidé nerozhodli tak, jak se to líbilo Bruselu, jsou škodlivá a nedůstojná.
 

Postupujme krok za krokem. Počkejme, zda politická reprezentace Evropské unie, ale i Sobotkova vláda myslí svá slova o nutnosti zásadní reformy EU skutečně vážně. Jedním z výsledků pro Českou republiku by měla být výjimka z povinnosti přijmout euro a trvalá výjimka z nově se rodící společné azylové a migrační politiky. Ale nejde jen o to, co získá Česká republika. Jasně a dlouho říkám, že Evropská unie v této podobě nemůže fungovat. Brexit to ukazuje. EU už neslouží posilování Evropy, ale Brusel se stává pro Evropu problémem. Byrokratická, centralistická a akce neschopná Evropská unie není něco, co by občané chtěli. Pokud k žádné reformě nedojde a naopak pánové Juncker, Schulz a jim podobní začnou znovu za pomoci Německa a dalších silných hráčů integrovat a federalizovat, pak si skutečně položme otázku, co dál. Nyní se ale soustřeďme na pokus o reformu a o dosažení důstojnějších podmínek pro Českou republiku.