Petr Bendl Články

 

 

Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, dovolte mi, abych se na vás obrátil s ústní interpelací týkající se uprchlických kvót. Podle existující analýzy Ministerstva vnitra bylo hlasování kvalifikovanou většinou v této věci na úrovni ministrů vnitra v rozporu s evropským právem. Ministr vnitra tady tvrdil, že má jasnou analýzu v tom, že Evropská unie jednala v rozporu s právem. V důsledku toho možná i premiér Slovenska řekl, že se v tomto ohledu obrátí na Evropský soud. Chci vědět, zdali tak učiní i Česká republika, anebo nikoliv. V případě že nikoliv, prosím o odpověď proč, jestliže jsme byli poškozeni na právech a takováto analýza na Ministerstvu vnitra existuje, proč tak nechcete učinit.

 

 

 

Děkuji. Jak jsem byl informován, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, panem ministrem vnitra, dnes se uskutečnila další jednání evropských ministrů vnitra. Předmětem jednání nebylo zavedení trvalých kvót v rámci přerozdělovacího mechanismu v Evropské unii a zdá se, že debata, která se vede v Evropské unii, směřuje k tomu, že by diskuse o permanentních kvótách měla být otevřena teprve tehdy, až budou vyhodnoceny zkušenosti z toho mimořádného relokačního mechanismu, který byl schválen.

 

Já myslím, že je potřeba odlišit dvě věci: mimořádný mechanismus, který byl projednáván už dvakrát. V tom prvním případě bylo dohodnuto, že státy nebudou mít povinné příspěvky, a byly vyzvány, aby se dobrovolně přihlásily k solidaritě. A u toho prvního mechanismu Česká republika dobrovolně nabídla, že se postará o zhruba 1 500 uprchlíků na našem území. Pak se jednalo o druhém mimořádném mechanismu přerozdělení. My jsme navrhovali opět, aby tady nebyly povinné kvóty, aby jednotlivé země měly možnost dobrovolně a svobodně se vyjádřit ke svému příspěvku. V tom druhém případě tento náš názor nebyl přijat a došlo k hlasování na Radě ministrů vnitra a Česká republika hlasovala proti, společně se Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem. Z těchto čtyř zemí pouze jedna země, a to Slovensko, avizovala, že podá žalobu na toto rozhodnutí Evropské rady. Zatím žádná jiná země takovýto postup neavizovala.

 

To, co pokládám za důležité, je, abychom byli schopni v té evropské debatě, která se vede, prosadit racionální, kvalifikovaný přístup k řešení příčin migrační krize. My ztrácíme i tady v České republice obrovské množství času debatou o kvótách, ale bohužel to se dělo i v uplynulých měsících na evropské úrovni, místo toho, aby se řešily příčiny, nikoliv následky toho obrovského migračního proudu, který tady je.

 

Česká republika bude postupovat v příštích měsících tak, abychom si udrželi maximálně silný vyjednávací potenciál pro to, abychom buď vytvořili blokační menšinu proti zavedení permanentních kvót, nebo přesvědčili naše partnery v Evropské unii, že to není správná cesta, tak aby takovýto návrh na jednání ministrů vnitra předložen nebyl. Ta diskuse jednoduchá nebude. My jsme přesvědčeni o tom, že jsou tady věcné důvody, proč by kvóty neměly být zaváděny, zejména proto, že země, které jsou tranzitními zeměmi migrace, nebo vůbec ani nejsou tranzitními zeměmi migrace, tak nemají status cílových zemí, do kterých se chtějí uprchlíci dostat. Cílovou zemí je dneska Německo a asi některé další bohatší státy Evropské unie a my nevíme, jaký mechanismus by vůbec Evropská komise chtěla zvolit pro to, aby tyto lidi zřejmě násilím přesunula do států, kam oni nechtějí.

 

Ona samozřejmě celá ta diskuse se také týká ekonomické složky současné migrační vlny, protože část těchto lidí neprchá před válkou, ale využívá té velké migrační vlny k tomu, aby snáze mohli migrovat v rámci svých ekonomických důvodů. A tam už vůbec kvóty nedávají smysl v případě, že by tito lidé byli součástí azylového řízení, tam už vůbec nedává smyslu nějaká relokace.

 

Čili postup naší vlády bude takový, že teď budeme jednat. Nechceme používat jako vyjednávací argument hrozbu žalobami tak, jak to učinilo Slovensko.

 

A dovolte mi ještě jednu věcnou poznámku. V případě, že by Slovensko v té žalobě uspělo, tak ty důsledky se týkají všech členských zemí Evropské unie bez ohledu na to, jestli žalobu podal jeden stát, nebo jestli tu žalobu podalo několik států. Výsledky a důsledky by se týkaly všech členských zemí. Tady není možné se domnívat, že tím, že jeden stát podá žalobu, že si vysoudí nějakou výjimku pouze sám pro sebe. Ta věc bude hodnocena a důsledky toho hodnocení se promítnou stejně pro všechny členské státy, ať už podaly žalobu, nebo nepodaly.

 

Čili my nepatříme mezi ty země, které by se rozhodly jít touto cestou. O to intenzivněji budeme jednat s našimi partnery v rámci Evropské unie a budeme se snažit je přesvědčit o tom, že kvóty řešení nejsou, že řešení je společná ostraha schengenských hranic. A i tady chceme podniknout konkrétní krok. Česká republika se bude podílet velmi intenzivně na pomoci Maďarsku při vnější ochraně schengenské maďarské hranice.

 

 

 

Pane premiére, vy jste premiér Slovenska, nebo České republiky? Čí vlastně jste tedy premiér? Vy se schováváte za soudní řízení nebo za rozhodnutí premiéra jiné země, když máte prokazatelnou informaci, o které tady mluvil ministr vnitra, že Česká republika byla sice přehlasována, ale zcela v rozporu s evropským právem. Vy se nechováte jako premiér České republiky, ale chováte se jako náměstek premiéra Slovenska. Já bych od vás očekával, že budete hájit zájmy České republiky, a je evidentní, že se vám do toho z nějakých důvodů pro mne naprosto nepochopitelných prostě nechce. Nechcete, přestože víte, že Česká republika byla poškozena, a vy jste její premiér.

 

 

 

Děkuji. Naopak já odmítám to, co zde navrhuje pan poslanec Bendl z ODS, abychom slepě sledovali politiku Slovenska. My přede máme vlastní zahraniční politiku. My nemáme politiku Slovenska. A Slovensko se rozhoduje na základě svého vlastního uvážení a také česká vláda se rozhoduje na základě svého vlastního uvážení v tom nejlepším zájmu České republiky. Naším cílem není dostat Českou republiku do izolace v rámci Evropské unie, ale naopak zajistit, abychom byli schopni naše argumenty prosazovat. Jaký by mělo smysl, abychom jednali způsobem, který nám znemožní komunikaci s dalšími členskými zeměmi prostě proto, že argumenty České republiky už nebudou poslouchány a nebudou brány vážně?

 

Naše vláda patřila mezi jediné čtyři vlády v celé Evropské unii, které hlasovaly proti povinnému mechanismu přerozdělení. Patřili jsme mezi čtyři vlády, které hlasovaly proti tomuto, a byli jsme součástí menšiny. To znamená, že většina rozhodla o tom, že bude realizován jednorázový revokační mechanismus. Nebyla poškozena Česká republika, ale nebyl prosazen názor, který prosazovala Česká republika a česká vláda a který prosazovala koneckonců i tato Poslanecká sněmovna, protože my jsme tam nejednali jenom sami za sebe, ale měli jsme i podporu v usnesení orgánů Poslanecké sněmovny.

 

To, co je ale klíčové, není 1 500 nebo 3 000 lidí, kteří budou do České republiky eventuálně navrženi k tomu, aby tady absolvovali azylové řízení v rámci jednorázové relokace. To, co je klíčové, je trvalý přerozdělovací mechanismus, o kterém se teď povede debata v Evropské unii a který by schválen být neměl. Na to musíme nasadit všechny síly. Jednorázový mechanismus je něco, co odezní. Trvalý přerozdělovací mechanismus by tady zůstával dlouhé roky (upozornění na časový limit.) a byl by mimo pravomoc české vlády.