Pavel Žáček Články

(ČT 24) Hostem diskusního pořadu Interview ČT24 byl předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček.

Celý rozhovor s Pavlem Žáčkem můžete zhlédnout na ČT24.

Martin JONÁŠ, moderátor:
Je to jedna z největších záhad českých dějin. Smrt Jana Masaryka, vražda, sebevražda nebo nešťastná náhoda? Nyní má české ministerstvo zahraničí k dispozici nové dokumenty týkající se tajemného skonu československého šéfa diplomacie a syna prvního prezidenta. Pocházejí ze zahraničních archivů, co prozrazují? Zeptáme se muže, který inicioval jejich shromáždění. Naším hostem je poslanec, předseda sněmovního výboru pro bezpečnost a také historik Pavel Žáček. Hezký večer.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Dobrý den.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Pane poslanče, řekl jsem nové materiály, onY tedy nejsou nové, jsou nové z hlediska českých badatelů, mohu to tak říct?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Já si myslím, že nové jsou, protože nevím o tom, že by je i na Západě v těch dotčených zemích, kde byly evidentně uloženy částečně v materiálech diplomatických, to znamená Ministerstva zahraničních věcí, Francie a Velká Británie, Spojené státy a zčásti zpravodajské, protože ten dotaz, který vlastně byl iniciován prostřednictvím pana ministra zahraničních věcí, tak byl, jestli je možné soustředit jak diplomatické materiály z toho reálného času po březnu 1948, tak zpravodajského charakteru. A vím, že teda pochopil jsem z toho, co se objevilo, co ministerstvo vlastně zveřejnilo, že Američané vlastně uvolnili a zpřístupnili a poslali kopii i materiálu zpravodajské povahy.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Není to vlastně překvapivé, že tyhle materiály už čeští historici neprobádali vzhledem k tomu, jak významná událost to je pro české dějiny, jak s prominutím populární událost to je?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Je to tak. Já bych to bral ani ne tak selhání nebo pouze historiků. Máme zde určitě výjimky, které se snaží vlastně vytvořit i nové pohledy na ty informace, které máme k dispozici v našich archivech nebo v našich vyšetřovacích orgánech typu Úřad dokumentace vyšetřování zločinů komunismu. Ale je faktem, že my jsme se všichni soustředili spíše na získání materiálu z Ruska, z Archivů bezpečnostních Ruské federace, tím spíše, že před X lety se objevila vlastně i na třeba webové stránce služby vnější rozvědky, to znamená té nástupkyně první hlavní správy KGB, informace údajné bývalé příslušnice o operaci v Praze, která měla vést ke smrti Jana Masaryka. Byla to ta zpráva Josefety Paršiny. Vím, že jak státní zastupitelství, tak další orgány, včetně mimochodem Ústavu pro studium totalitních režimů, já jsem tenkrát v interakci s tou první radou, když jsem byl ředitelem, zakladatelem ústavu, tak jsem normálně psal prostřednictvím Úřadu pro zahraniční informaci dotaz, zda je možné potvrdit, informace uvolnit, odtajnit a ruská strana stejně jako na ty ostatní v podstatě neodpověděla.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Takže jste se obrátil na Západ?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Takže já jsem se dostal tady v roce 2013 vlastně k materiálům, které Archiv bezpečnostních složek po svém vzniku získal z archivu po první zprávě, po komunistické rozvědce a tam byla řada svodek zahraničního zpravodajství již z roku 1948. A byl tam hojně citován nebo hodně informací, kde byl uveden Jan Masaryk. Je to jak z doby před jeho smrtí, tam se dokonce dva záznamy šéfa tohoto zahraničního zpravodajství pro Klementa Gottwalda o postoji a pozici Jana Masaryka jako ministra zahraničních věcí z únorových dnů. Je to velmi zajímavé, není známé, je to prostě publikované až v této edici. A pak také samozřejmě jsou tam soustředěny materiály, zejména sledování dopisovatelů novinářů, jak informují po smrti Jana Masaryka o té tragické události. Jsou tam všechny možné verze, kterými se dodneška zabýváme. A z toho mi vyplynulo, z těch formulací těch komunistických rozvědčíků mi vyplynulo, že pochopitelně západní a zpravodajské a diplomatické orgány také sbíraly od řady utečenců z Československa, utekla, emigrovala řada zaměstnanců ministra zahraničních věcí, ale také policejních důstojníků, úředníků atd. Lidí, kteří prostě hned za hranicemi byli schopni, ať už zpravodajcům nebo diplomatům říci nějakou svoji zkušenost, to, co měli živé paměti. A z toho mi plynulo, že někde musí být nějaká složka a potvrdilo se, že to je pravda jak ve Francii, tak Velké Británii, tak v USA, která se týká této tragické události, kterou dodneška jsme nebyli schopni vysvětlit.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
A teď k tomu, co v těchto složkách je a co teď tedy má k dispozici ministerstvo zahraničí a budou mít k dispozici čeští badatelé. Zeptám se úplně otevřeně. Myslíte si, že tam bude informace či sled informací, které by nám mohly definitivně odpovědět tuhle velkou otázku českých dějin? Tedy zemřel Jan Masaryk přirozenou smrtí? Či nikoliv?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Já se domnívám a takové ambice prostě od začátku nemám. Já se vrátím trošku zpátky v čase. Tady mám dvě publikace, které se týkají toho policejního orgánu, který po roce 89, to znamená Úřad dokumentace vyšetřování zločinu komunismu, se tím zabýval a vyšetřoval a nedobral se k nějakému pro mě, byť jsem tam seděl vedle těch vyšetřovatelů přesvědčivému výsledku. Došlo se tenkrát k závěru, sice to byla nová verze po všech těch verzích od roku 48, kolem roku 68, kdy to vyšetřovala generální prokuratura, že tam vtrhlo partyzánské komando a udělalo domovní prohlídku. Samo o sobě je absurdní, aby nějaké komando, které bylo rozhodně neoficiální, nebylo žádným orgánem státu, že by udělalo domovní prohlídku. Byly tam velké neshody, byl tam pohled spíš historiků, Ivana Kaucka, Zdeněk Vališ, já, několika dalších proti tomu policejní pohledu. A pak teda z toho vznikla po různých vlastně i personálních proměnách toho úřadu takováto pro mě kontroverzní publikace, která zase neukazovala exaktní výstup ÚDV jako policejních orgánů, kde zase jsou informace jenom ověřené atd. ale jsou tam spekulace dalších autorů externích a máte tam i neuvěřitelné množství nesmyslů, neuvěřitelné množství chyb. A dokonce i opisování jednoho, teda dneska to může...
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Tato publikace a v podstatě odráží pozice českého státu.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Abych Vám odpověděl, přesně tak. České orgány českého státu, české instituce nebyly schopné vytvořit třeba ten tým po tom prvotním nadšení a snaze, kdy jsme cítili i my třeba na ÚDV v polovině devadesátých let, jak to veřejnost čeká. Čekala na to už 20 let po smrti 68. Pak samozřejmě byla normalizace, zastavilo se všechno. Po roce 89 ale nebyla tady shoda, nebyla tady nějaký názor, který by řekl, jakou cestou postupovat. Já jsem od začátku zastával verzi, ke které podle mě dojdeme i, myslím, věřím tomu, že i to podpora bude i v těchto materiálech, které jsme právě teď dostali jako český stát, to, že se udělá edice dokumentů, která bude vyčerpávající, jak to vyšetřování kriminální ústředny v roce 48, tak Státní bezpečnosti a dalších bezpečnostních složek, včetně ta padesátá léta, kde jsou některá ta tvrzení, která to spojovala s osobou Jana Bydžovského a dalších. A tak to, co udělal v roce 68, 69 Kriminální prokuratura a pak po roce 89 podle mě do určité míry kontroverzně, sice pod dohledem státního zástupce, ale nevyčerpali veškeré ty pohledy. I Úřad dokumentace vyšetřování. Dneska je nová situace, je nový ředitel Úřadu dokumentace vyšetřování zločinného komunismu. Je zde vůle udělat třeba i dohodu o Ústavem pro studium totalitních režimů, Archivem bezpečnostních složek, takže věřím, že se udělá nějaký tým. Tím spíše zde byla iniciativa, abych nezapomněl také badatelky Václavy Jandečkové, která otevřela vlastně nové pohledy na tu smrt...
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
K tomu se ještě dostaneme. Ovšem pojďme možná ještě tedy k těm materiálům.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
… které dlužíme jako i státní orgány, dlužíme mnohé a podle mě už jsme dávno měli udělat tu základní práci, z které jsem mohli jít dál.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Do jaké míry Vy máte nebo měl jste možnost nahlédnout do toho, co dorazilo nově do České republiky?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Vím akorát to, co se objevilo v médiích. Já jsem byl rád, že se ta moje teorie, moje přesvědčení, že v západních archivech jsou neznámé dokumenty, které jsou soustředěny zčásti úsilím, možná i zachycením náhodných svědectví a zčásti úsilím naprosto zodpovědných institucí, včetně zpravodajských služeb západních, které samozřejmě znaly Jana Masaryka, které vnímaly jeho důležitost jak pro československou politiku, tak pro světovou, byl to náš zástupce jako zakladatelské té éry, například Organizace spojených národů, znali ho z druhé světové války, a proto na něj byla soustředěna pozornost. To úmrtí, jak všichni víme, bylo pár dní po únoru 48 a jeho role tím, že setrval v té vládě, byla také vnímaná i jeho vlastně přáteli na Západě poměrně kontroverzně. Čili vyústilo to v toto a my bychom se měli snažit, přestože nemáme ty ruské archivy a abychom mohli odpovědět tu otázku, kterou si klademe všichni vlastně, tak bychom potřebovali nahlédnout do toho, co je zachováno po ruských bezpečnostních archivech těch zpravodajských institucí, které působily tehdy v Praze a že působily, to víme tady určité indicie, dokonce už i informace z Ruska jsou. Ale zatím, dnes to není možné, podle mě to bude možné, až padne Putinův režim a bude jakási nová v uvozovkách revoluce, otevřou se znovu archivy a více než v Jelcinovské éře a pak budeme si moci říci, pro kterou variantu se rozhodnout. Pro mě jako seriózního badatele v této oblasti je varianta vlastně poctivého okomentování formou odborné vědecké edice dokumentů tou správnou cestou, kterou dlužíme veřejnosti, protože se objevuje v řadě publikací řada citátů, ale jejich hodnověrnost, datace nebo něco podobného, to prostě se zaručit nedá jedině tou edicí.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Pojďme tímto směrem. A k tomu, co, jak jste zmiňoval, už se objevilo v českých médiích, například v Aktuálně.cz ohledně těch nových materiálů, například z americké rozvědky. Mimo jiné je tam řeč o svědectví Masarykova komorníka Příhody, který údajně měl někomu, nevíme vlastně komu, říci a svěřit se, že Jan Masaryk měl večer, respektive v noci před svou smrtí přijmout tři muže, dostal se s nimi do prudké hádky. Mimo jiné vykřiknout. „Podepíšu cokoliv, ale tohle nepodepíšu.“ Tahle zpráva se dostala zprostředkovaně až k pracovníkovi americké vojenské rozvědky. Vy coby historik, člověk zvyklý dělat si tzv. kritiku zdroje, jak moc relevantní to pro Vás je? Není to jedna ze zpráv, která tu věc nakonec ještě více zatemní, ještě více rozmnoží to pole spekulací?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Když víme, s jakými materiály pracovala například generální prokuratura v roce 1968 nebo samozřejmě policejní orgán po roce 89, a toto je z reálného času, to znamená z období po březnu 48, tak si srovnejte, že se prověřovaly i informace z druhé ruky, které napsal někdo v německých médiích šedesátých letech, aby se připomněl, aby se takzvaně udělal. Tam byla i ta varianta, že po dobu toho úmrtí byl svědek zavřený ve skříni u Masaryka v tom jeho bytě. Samozřejmě absolutní nesmysly, ale odrazilo se to i v tom vyšetřování právě na začátku, v první polovině devadesátých let, kde se vlastně pracovalo ve směru podpořit tu teorii, že to byla ta partyzánská skupina, která dělala domovní prohlídku u Masaryka v jeho bytě na Ministerstvu zahraničních věcí. A tam si právě myslím, že to byly obrovské spekulace. Je nutné i s těmi spekulacemi seznámit prostě veřejnost tou odbornou formou, ale jestliže tady proti tomu máme zprávu, já teď nevím, z jakého byla data americké vojenské rozvědky sebraná v reálném čase od nějakého člověka, kterému důvěřoval, že to byl nějaký svědek blízký té události, tak to má rozhodně větší relevanci. To způsobovalo pochyby od začátku, mimo jiné i tím, jak brzo komunistické vedení ústy Václava Noska, ministra vnitra, vlastně okamžitě ohlásilo, že to byla sebevražda a víme, že tomu veřejnost československá nevěřila a nevěřila tomu pochopitelně ani zahraniční vedení.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Věřil byste tomu Vy třeba i na základě dalšího ze svědectví, které přinášejí ty nové materiály, které má pocházet od tehdejšího amerického velvyslance v Praze. Ten měl prohlásit krátce po Masarykově smrti, že se domnívá, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu, že sebevražda pro něj byla vysvobozením, že velmi těžce nesl odsudky svých přátel za to, že zůstal v komunistické vládě.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
I tyto informace jsou třeba obsaženy právě v knížce Václavy Jandečkové, která nasvítila to, co se událo, ten březen 48 vlastně z nového úhlu pohledu, mimochodem na základě materiálů, které byly zejména v Archivu bezpečnostních složek, ale moc se k nim nepřihlíželo z vyšetřování Státní bezpečnosti právě proto, že se ty materiály celkem podceňovaly. A tam také máte i tu variantu, a to nesmíme pominout v té formě předložení veřejnosti, toho, že by on se rozhodl, protože už zde byl pokus o sebevraždu jeho vládního kolegy z řad demokratických ministrů, a on na to měl velmi emotivně reagovat, takže i tahle varianta tady zůstává a my se musíme s ní vypořádat. Ale já právě proto ani nebudu, tak dobře řeknu. Já pořád cítím na základě určité znalosti toho, jak působily sovětské tajné služby, jaké měly ty speciální byra číslo 1, 2 a dělaly ty, byly schopny vlastně likvidovat své ideové oponenty, nepřátele v zahraničí, i když to nezapadá do toho, že v té době vlastně Gottwald přebíral v Československu moc, ale sovětská bezpečnostní politika nebyla totéž jako Gottwaldova politika, přebírání moci v Československu, to je nutné pochopit a s tím je nutné pracovat. Tak na druhou stranu bych se nebránil vlastně vyjádření ke všem těm variantám, které od začátku jsou na stole, včetně varianty jeho zdravotního stavu, včetně varianty toho, že on měl vlastní běsy v sobě vlastně od mládí, že se vyrovnával i s něčím, co bylo jeho součástí. A je tam pořád ta varianta, s kterou se pracuje ve veřejnosti, pracují s ní pamětníci i jeho kolegové z ministra zahraničních věcí. Čili my musíme se vyjádřit a dát vlastně na každou tu kupu těch čtyřech, pěti variant ty materiály a toto předložit. Opravdu bych, ano, máme zde kolegy, badatele a historiky, kteří jsou schopni dneska už se přiklonit k jedné variantě. Já ji k sobě mám také, ale potlačuji ji, protože myslím si, že, protože jsem dělal jak na Úřadu dokumentace vyšetřování, tak na ÚSTRu, kde jsme se tomu také chtěli věnovat, ale na to nebyl čas, nebyla na to prostě úplně atmosféra. Tak si myslím, že ta edice dokumentů je tím správným a doplnění nyní o ty dokumenty, které jsme dneska nově získali, je tou správnou cestou, aby veřejnost byla informována a abychom vlastně vyvrátili i některé ty fámy, které zde jsou a kde se čas od času znovu objevují jako nějaké nové verze.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Kdybyste tu variantu, ke které vy máte tendenci se klonit, nepotlačoval, jak sám říkáte, jaká varianta by to byla?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Já jsem řekl, že to je ta varianta té sovětské verze. Ty /nesrozumitelné/, ale myslím si, že na to nemáme dostatečnou oporu zatím, protože ty ruské archivy jsou uzavřené. Vím, že s tím pracují i někteří režiséři dokumentárních filmů, kteří připravovali, kteří vlastně mě oslovili v době, kdy jsem bádal v ukrajinských archivech, vlastně po bývalé KGB. Vím, že je zde vlastně další skupina kolem kolegy Čvančary, která se spíše pracuje s tou verzí, kterou otevřela Václava Jandečková. Já bych to nevylučoval, protože do té formy působení ze strany sovětského bezpečnostního aparátu, o které moc nevíme, jakým způsobem působil v únoru 48, že to byly osoby, které rozhodně nemilovaly Masaryka. Rozhodně viděli tu symboliku, jeho politickou důležitost, to, že to byl syn zakladatele československého státu, to, že to byla osoba, která sice čas od času se postavila na stranu některých sovětských diplomatů, třeba i na půdě OSN, zpočátku ale podle mého názoru znali dobře jeho názory a podle mého názoru znali vztah vlastně československé veřejnosti k němu a brali ho jako nebezpečnou i pro budoucí politiku Gottwaldo;vy vlády.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
No, když jste zmínil...
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Ale říkám, otevřeně říkám, to jsou moje spekulace, jenom se nechci vyhýbat i této, variantě. Ale říkám, že ne, že bychom zanalyzovali všechny dostupné informace, které máme už dneska přístupné, odtajněné nebo v českých archivech, ale chybí nám ještě ta Ljublanka a ty archivy prostě ruského bezpečnostní aparátu.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Když mluvíme o těch variantách a když se zmínil Václavu Jandečkovou, potažmo Jaroslava Čvančaru, no tak je tu další varianta, tedy, že smrt Jana Masaryka byla dílem vlastně jeho spolupracovníků, lidí, kteří se měli mstít právě za to, že Jan Masaryk v jejich očích neodešel včas z vlády, kterou už organizovali komunističtí vládci v Československu. Zejména mělo jít o vysoce postaveného úředníka ministerstva zahraničí Jana Bydžovského. Z vašeho hlediska, přestože zjevně ani tuto variantu nevylučujete, není pro Vás přece jen příliš dobrodružné?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Já musím říct, že to úsilí kolegy Čvančary, ale i kolegyně Jandečkové prostě podporuji, protože podívejte se na dvě publikace, dokonce jedna z nich vydána nejlepším odborným nakladatelstvím, nakladatelstvím Academia, takže to svědčí o odborné způsobilosti a kvalifikaci a kvalitě té publikace. A nasvítila opravdu tu událost z úhlu pohledu, využila materiály, se kterými se vlastně její předchůdce, historik, žádný badatel nevyrovnal. My zde máme zpočátku padesátých let prostě vyšetřovací protokoly pořízené specificky ve specifické době specifickými prostředky Státní bezpečnosti, ale jsou tak podrobné. O tom, co se mohlo stát, jaké tam byly vztahy, co se mohlo dít, že je velmi těžké je pominout. A v minulosti někteří badatelé to prostě udělali, přestože do určité míry od roku 89 ty písemnosti...
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Pardon a mezi tyto.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
... výslechy Jana Bydžovského.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Tam mezi nimi mimo jiné je jeho přiznání k tomu, že se podílel na smrti, na zavraždění Jana Masaryka.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
O tom mluvím. A je to prostě verze, která je tady. Opravdu není možné ji vynechat, není možné ji pominout. To, jakým způsobem vlastně se k tomu on vyjádřil prokuratuře, to znamená v jednom výslechu, někdy v půlce roku nebo v polovině Pražského jara, tak to je nedostatečné. Mimochodem Státní bezpečnost tehdy ministerstvo vnitra nedodalo ty úplné jeho výslechy, které by kde bylo vidět, co to bylo za závažnost, kdyby mu možná položili ti vyšetřovatelé prokuratury, nějaké další doplňující otázky, tak to nám prostě chybí. A on zemřel příliš brzo v první polovině roku 1990, než aby se mohl už za nové svobodné situace jaksi vyjádřit, proč to udělal, podrobněji. Problém je, že my dneska akceptujeme, nebo zejména policejní orgán dneska akceptuje to vyšetřování a bere ho za relevantní a navazuje na ty své předchůdce, přestože si musíme uvědomit, že, a je to dneska složité a vidíme to třeba v procesu, kdy se řeší osvědčení odboje, odporu proti komunismu, kdy ti lidé nemluvili pravdu po zatčení v roce 48, nemluvili pravdu ani v době Pražského jara, prostě báli se říct, řekli část, ale neřekli tu celou. O normalizaci nemluvím. Prostě ty různé procesy rehabilitační nebyly relevantní a v roce 90 se toho nedožili, anebo dokonce já mám svědectví ze své vlastní odborné činnosti lidí, o kterých mám materiály, už dokonce zpravodajce americké zpravodajské služby, že pro ni dělali, vybudovali síť vlastně vysílaček, agenturních vysílaček za budoucí hypotetickou frontou na železné oponě a ti lidé vlastně nebyli schopni ani po roce 90, tak na tom byli psychicky zvláštně, nechci říct, jako špatně a zvláštně, že to nebyli schopni ani otevřeně říct své rodině a svému nejbližšímu okolí. Čili opravdu si vytvořili nějaký psychologický stereotyp v té době, kdy přistoupili na to za tak závažné doby první části té studené války, kdy za to se pykalo smrtí a pykala za to celá rodina a vlastně nebyli schopni po těch desítkách let toho komunistického režimu plného dezinformací, lží, kdy prostě člověk se tím musel protloukat, tak nebyli schopni pak ani už v době, kdy, nebo možná nevěřili, že to třeba se to nezmění, že teda ta svoboda, která, které jsme nabyli po listopadu 89, že je trvalá, tak vlastně nebyli schopni říci tu verzi a musíme na to přicházet podrobnou analýzu a kompletací těch materiálů, pokud je uvolní západní zpravodajské služby, se z materiály po Státní bezpečnosti, které jsou odtajněné stoprocentně.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Jenom se ještě vrátím k tomu svědectví Jana Bydžovského, k jeho přiznání, k tomu, že měl zavraždit Jana Masaryka, přiznání, které padlo při výsleších StB, při kterých on byl vyslýchán jako nepřítel státu, tak jaké máme indicie proto, že toto vyznání nebylo vynucené, že nebylo součástí nějaké zpravodajské hry?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Jsou zachovány, tam je důležitý rozbor toho pramene, jsou opravdu zachovány ty svodky, ve kterých není úplné znění toho, co říkal, ale je tam třeba použité prostředky, včetně toho, že ho udeřili, včetně toho, že udělali jakýsi nátlak, včetně toho že nespal. Nicméně faktem je, že on je zaskočil, oni ho vyšetřovali k něčemu úplně jinému a on je zaskočil, že začal toto říkat. Byli tam dva vyšetřovatelé, kteří na to připraveni nebyli, potom ten velitel toho sektoru, myslím, že Moučka tak rozhodl, že tam pošle zkušenějšího. Začali to prověřovat do toho, ale probíhaly ve vedení Státní bezpečnostní čistky, padly některé ty figury z vedení Státní bezpečnosti se zakladatelské éry a vlastně nedotáhlo se to dokonce. Ale ty materiály prostě jsou zachovány v archivu. Nebyla situace, že by je mohl hodnověrně popřít. A to, že se dneska policejní orgán a podpoří to mimochodem státní zástupce, který jako je právní purista, nikoliv historik, že teda jednou se k tomu vyjádřil v dubnu 1968 a podle mého názoru opravdu nedostatečně, protože ani ta prokuratura kvůli utajování i během Pražského jara neměla všechny materiály, tak to pro mě není hodnověrné a nemluvě o tom, že tam je řada dalších věcí, ke kterým se nutné vyjádřit. Čili pro mě to není ta varianta, kterou já bych preferoval, to tady řeknu, ale musíme s ní pracovat, protože se zachovala v tom archivu a je prostě zde a musíme v ní soustředit veškerém množství informací.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Ještě se ale doptám. Myslíte si, že ta atmosféra mezi zástupci protikomunistických sil v březnu roku 1948 mohla být tak vyhrocená, že by vedla k tomu, že by mezi sebou se vraždili takto prominentní členové Československa?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Vyhrocená stoprocentně byla, protože to byl obrovský šok. Šok z toho, který všichni spoléhali na prezidenta a prezident vlastně nebyl schopen nic udělat. Věděli o tom lépe komunisté prostřednictvím svůj bezpečnostní aparát, prostřednictvím svých agentů, které měli v politických stranách, ale i třeba v Kanceláři prezidenta republiky, věděli, v jakém zdravotním stavu je prezident, kdežto ta demokratická část spektra spoléhala na to, že bezpečnostní složky, armáda se nedostanou komunistickou stranu, nevěděli, jak systematicky komunisté prostě pracují. Čili pak to byl obrovský šok a i v těch aparátech ministerstev, které, dá se říct, byly nekomunistické, i když ten komunistický vliv i na ministerstvo zahraniční věcí byl poměrně silný, tak tam určitá naštvanost býti mohla a jediný, kdo vlastně v té vládě dočasně zůstal a dával jí tu legitimitu, byl prostě Jan Masaryk. Takže já neříkám, opravdu je to těžké rekonstruovat ty dny po 25. únoru, že tam byly určité jakoby výhrůžky Masarykovi nebo nespokojenost, to říkal i on sám, že dostal dopisy od nějakých svých kolegů a přátel v zahraničí, bohužel právě ten jeho archiv nebo ta jeho pozůstalost je i vyčištěná, tuto korespondenci, pokud ji nenalezneme někde na Západě, v západních osobních třeba archivech, tak vlastně tady u nás k dispozici není. Buďto zabavilo vnitro, Státní bezpečnost, víme, že někteří představitelé Státní bezpečnosti si měli podle nějakých svědectví roku 68 odnášet písemnosti z Masarykova bytu, které prostě tam jako nebyly. Takže tady máme opravdu obrovské pole, a proto jsem rád, že ta moje teze, že na Západě můžou být ještě písemnosti, které nám mohou zkomplikovat situaci, to je jedna rovina samozřejmě, tu analýzu a zároveň pomoct, bez kterých nejsme schopni to udělat. Já jsem standardně odpovídal, když se mě ptali na tu, na tu variantu, že jestli jsme schopni z domácích zdrojů vlastně říci relevantně, důvěryhodně jednu možnou variantu, tak jsem i těm našim kolegům, policistům na ÚDV říkal, že my potřebujeme znát ty informace v zahraničí tak, abychom se mohli kvalifikovaně rozhodnout.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
V té poslední minutce, kterou máme, ještě připomenu, že se spolu bavíme v předvečer výročí sovětské okupace z roku 1968, že v pátek tady v tomto křesle budeme hostit Jiřího Mádla, tedy režiséra filmu Vlny, který vypráví právě o těchto srpnových dnech a Jiří Mádl označil právě Vás za jednoho ze svých klíčových poradců. Tak co jste mu poradil?
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Já jsem se s ním sešel, když dával dohromady scénář a on už v té době věděl řadu informací, zejména z té oral history, kdy prostě měl možnost oslovit zejména ty představitele té zahraniční redakce, která nesla na bedrech ty první dny, první hodiny okupace. Já jsem vlastně ten rozhlas viděl z pohledu Státní bezpečnosti, respektive KGB. Protože já jsem analyzoval osobnost Bohumíra Molnára, tehdy vlastně velitele Státní bezpečnosti v Praze, který posílal své kolegy z KGB, on byl jeden z těch agentů, vedle některých dalších z vedení ministerstva vnitra jako Šalgoviče a dalších, který vydržel mimochodem nejdéle v Bartolomějské, zabetonován, hlídán sovětskými vojáky a sovětskou KGB. A on posílal ty své kolegy do těch institucí, které Sověti chtěli obsadit. Byl to reportér, byl to rozhlas, také ho měli samozřejmě ty vaše kolegy tehdejší z Československé televize. Likvidovali sítě spojů, aby se nedalo vysílat, tak v tom jim pomáhali někteří zrádci největší našeho národa tehdy. A takže já jsem mu mohl popsat, jak vypadala situace, když ten příslušník Státní bezpečnosti, který měl ten rozhlas na starosti před srpnem 68, ale i v srpnu, jak vlastně popsal to, a to jsem mu rád sdělil. Věřím, já ten film uvidím zítra, velmi se na něj těším a velmi kolegu Mádlovi blahopřeji, protože už jsem slyšel první reakce a ty byly skvělé.
 

Martin JONÁŠ, moderátor:
Pavel Žáček byl naším hostem, mockrát děkujeme, hezký večer.
 

Pavel ŽÁČEK, předseda výboru pro bezpečnost a člen sněmovního výboru pro obranu PS PČR /ODS/:
Hezký den. Děkuji za pozvání.