Pavel Staněk Články

 

 

Rozpuštění Poslanecké sněmovny jsem nepodpořil, protože:

 

1) Rozpuštění Sněmovny, resp. zkrácení jejího čtyřletého volebního období, ve skutečnosti nic neřeší. Nepřijde jiná a lepší politika, jiní a lepší poslanci. Je to jen (dílčí) vítězství jedné části politického spektra, která už se těší, jak nám bude vládnout (mimochodem už nám vládla – vzpomínáte?). 

 

2) Rozpuštěním Sněmovny jsme levici usnadnili nástup k moci. Její moc po volbách bude obrovská. Vnutila nám názor, že s volbami přijde něco lepšího. Je to nebezpečná iluze a historie ví, co se, když jí podlehneme, může stát. Slova poslance KSČM během nepodařené schůze o podpoře vlády Jiřího Rusnoka v duchu, že konečně může skončit tento dvacetiletý experiment (nevěděl jsem, že komunisté to národu v roce 1989 časově ohraničili), to víc než zřetelně potvrzují. 

 

3) Po nás zbyde mnoho nedokončených a důležitých zákonů, které nejsou dobré pro pravici či levici, ale usnadňují život občanům a zlepšují život v zemi: občanský zákoník, zákon o státních úřednících, vysokoškolský zákon, zákon o ochraně spotřebitele atd.

 

4) Prezident Miloš Zeman není upřímný. Útočí na politické strany a na nešvary parlamentní demokracie, jejichž byl ale dlouho dobu součástí a nepočínal si vždy právě v rukavičkách. Mluví o (své) vládě odborníků, která je ale složena z klubu jeho přátel, přičemž pro některé z nich je účast ve vládě cestou ke zviditelnění a následné kandidatuře za SPOZ nebo slouží k úniku před dluhy z prezidentské kampaně. Mluví o politické kultuře, ale podpořil kandidaturu svého kancléře ve volbách za (svoji) politickou stranu a v neposlední řadě Miloš Zeman poskytl rozhovor Haló novinám, kterým si pojistil postup komunistů a dodal jim potřebnou legitimitu … 

 

5) Parlamentní demokracii lze hájit jen z parlamentu. Neexistence dolní komory je nejlepší cesta k přechodu na prezidentský systém, tím spíše za zády se sociálnědemokratickým Senátem a „vhodně“ složeným Ústavním soudem. Co víc si přát? Co nám přinesou ony dva volební měsíce, ukáže čas. V tichosti a beze svědků se koneckonců dají jmenovat i velvyslanci. 

 

6) A konečně, a možná budu jediný, kdo to vysloví nahlas, jsou tyto předčasné volby pro ODS zkrátka a dobře prostě nevýhodné. Ostatně – co byste také od politika hájící stranické barvy čekali? 

 

A teď směle do mne. Šetřit mne nemusíte, zvykl jsem si na to, že politik je snadný terč a poslanec (i exposlanec) obzvlášť. Koneckonců, máme přece svobodu slova a pluralita názorů je hodnotově blízká všem demokratům. Tedy i mně.