Pavel Staněk Články

Prezident si nemůže dělat, co chce a je naším právem postavit ho před (Ústavní) soud!!! Senátoři mají skutečně právo takový krok učinit. S právem je ale nutné zacházet obezřetně, s ústavním právem obzvláště. Je důležité zmínit, že žalobu jako zcela nepřiměřenou odmítli i velcí Klausovi političtí oponenti – Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Za to jim budiž díky.

Žalující senátoři zneužili své ústavní právo k vyřizování osobních účtů a opět o něco rozšířili mantinely toho, kam až lze v České republice zajít. Ústavní mantinely není dobré „zkoušet“ tím, že do nich budete střílet. Moudrost velí býti v těchto věcech opatrný, protože dnešními kroky vytváříme precedenty, které mohou negativně ovlivnit budoucnost. Žalující senátoři svým krokem otevřeli Pandořinu skřínku a vypustili džina z lahve.

 

Jak takové Pandořiny skříňky a džinové vypadají? Jako svět, kdy se žaloba na prezidenta stane něčím běžným a obvyklým postupem používaným vždy, když se kroky hlavy státu právě neshodnou s představami vlády, parlamentu, skupiny zákonodárců. Bude to svět, kdy se Ústavní soud bude muset vyjadřovat ke každému sporu mezi jednotlivými politickými tábory. Bude to svět, kde se každý, kdo získá pocit ublíženosti (církevní restituce, sociální zákony, zdravotní zákony atd.), bude pokoušet zvrátit výsledek demokratického zápasu u našeho ústavního arbitra. Bude to svět, kdy budou ústavní soudci zataženi do každodenních politických přestřelek a půtek a jejich význam a autorita se propadne do bezvýznamnosti.

 

Bude to svět, kdy budou ústavní soudci vláčeni (nebo velebeni) jednou či druhou stranou, podle toho, kdo právě (ne)získal dostatek politické podpory pro své návrhy. Bude to svět bez Ústavního soudu, jen s další, říkejme jí (například) třetí komorou parlamentu. Bude to svět, kdy se ze záchranné brzdy, určené pro používání jen ve výjimečných případech a při závažných ohroženích demokratického systému, stane hračka pro děti. Bude to svět politického suterénu. Vítejte.