Myslím si, že jsme celkově jako národ v této těžké zkoušce obstáli
(www.parlamentnilisty.cz) Senátor a starosta Vejprnic Pavel Karpíšek (ODS) překonal nemoc COVID-19. „Nákaza má v panující atmosféře i psychický rozměr. Přemýšlíte, kde jste se mohl nakazit a zda jste potom zase nenakazil někoho sám, když jste ještě nepociťoval žádné příznaky,“ popsal v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Sám připisuje zodpovědnost za nedostatek ochranných pomůcek vládě, protože lednové varování ODS nebylo ministrem zdravotnictví včas vyslyšeno. Podle senátora aktivita Čechů při šití roušek, která nahradila špatnou přípravu ze strany státu, vstoupí do českých dějin. Vládu také kritizoval za chaos a absenci koncepce.
Prošel jste nákazou novým koronavirem s mírnými příznaky, je to tak? Jaká je to zkušenost a co vám nejvíce pomohlo?
Nemoc u mě naštěstí měla lehčí průběh, přirovnal bych ji k o něco těžší chřipce. Nákaza ale má v panující atmosféře i psychický rozměr. Přemýšlíte, kde jste se mohl nakazit a zda jste potom zase nenakazil někoho sám, když jste ještě nepociťoval žádné příznaky. V psychické rovině mi nejvíce pomohlo to, kolik lidí mě po okamžitém zveřejnění mé nákazy poslalo přes SMS nebo na sociálních sítích slova podpory i nabídky různé pomoci. Relativně dobrou náladu jsem si udržoval také tím, že jsem se hned po pozitivním testu odřízl od všech médií a přestal sledovat zprávy, ze kterých se v té době na nás valily téměř jen statistiky mrtvých a negativní informace. To mi kromě péče lékařů pomohlo asi nejvíce.
Domníváte se, že se váš pohled na celou situaci a nemoc COVID-19 změnil poté, co jste touto zkušeností prošel? Pokud ano, tak jak?
Změna u mě nebyla příliš výrazná. Už když nákaza přišla z Číny do Evropy, přistupoval jsem ke COVID-19 jako k něčemu, co není radno podceňovat. I když ještě neplatil žádný zákaz, odvolal jsem lyžařský zájezd v Itálii, v zásadě se uzavřel doma a řešil jen nejnutnější pracovní věci, a to ještě ve většině po telefonu či e-mailu. Mezi prvními jsem začal nosit roušku, když to ještě nebylo obvyklé a lidé na mě koukali v uvozovkách jako na exota. Čekal jsem od počátku, že nákaza může ohrozit mnoho lidí, a to se bohužel skutečně stalo. Paradoxně jsem ani já sám, který jsem byl hodně opatrný, nakonec nákaze neušel.
Kde jste se nakazil? A jak hodnotíte proces, který následoval? Tedy kontaktování těch, s nimiž jste se setkal, spolupráce s hygienou a tak dále… jak to v České republice funguje a co by se mělo zlepšit?
Kde jsem se nakazil, to vůbec nevím. Jako první byla pozitivně testována moje partnerka, která také ale neměla klasické příznaky přisuzované koronaviru. Jak ona, tak já si nejsme vědomi, že bychom někde narazili na někoho, kdo byl později pozitivně testován. Následně jsem hned šel na testy i já. Kdo z nás byl ale první nakažený a nemoc přinesl domů, to nevím.
Práci lékařů i hygieniků mohu ve vlastním případě jen pochválit. Byla vstřícná a velmi profesionální.
Jsou Češi podle vás zodpovědní v přístupu k nákaze? A je logické, že po delším trvání karantény odpovědnost polevovala? A jakou známku byste jim udělil za vzájemnou pomoc a solidaritu?
Myslím si, že jsme celkově jako národ v této těžké zkoušce obstáli. To, jak lidé vlastní aktivitou dokázali nahradit špatnou přípravu ze strany vlády při zajištění roušek, vstoupí do našich dějin. Stejně tak si myslím, že jsme jako národ velmi dobře přistoupili k dodržování nutných opatření.
Začínají se otevírat první provozovny, což obnáší bouřlivou diskusi nad tím, proč někteří teď a jiní později. Teď se zvažuje otevírání hromadněji už v květnu. Co si myslíte o postupném uvolňování tak, jak ho navrhla vláda? A o čem vypovídají časté změny a úpravy?
Vláda se možná snaží, ale výsledkem je v mnoha ohledech chaos a absence jasné koncepce. Už mě vytáčí, když čtu, že vláda otevře nějaký druh obchodů, protože panu vicepremiérovi přišlo hodně e-mailů. Tohle není totiž PR kampaň, ale řízení krize. Orientovat se v tom, co zrovna platí, je pro občany i živnostníky už téměř nadlidský úkol.
K tomu se teď ještě ukázalo, že vláda nebyla schopná krizová opatření vyhlásit správně podle příslušného zákona a hrála s občany hru s právními kličkami, aby jim vzala právo na odškodnění.
Co tedy říkáte na rozhodnutí soudu a následné rychlé změny vlády přes noc, kdy skončil zákaz volného pohybu osob, omezení hranic a podobně? O čem to podle vás svědčí?
Co čekat od vlády, která natřikrát trefovala, kdy si mohou nakoupit senioři? Vidím v tom jen další příklad toho, že vláda nemá příliš koncepci a řeší vše ze dne na den. Chápu, že vláda musí reagovat na vývoj epidemie, ale tohle není náhoda, že uvolnění nastalo zrovna v reakci na soudní rozhodnutí. Kabinet se tím asi také trochu snažil zakrýt to, že soud potvrdil, že vyhlášení některých potřebných kroků vláda právně zfušovala.
Senátor Tomáš Goláň vyčítá vládě nedostatečnou pomoc živnostníkům, které může ekonomická krize srazit na dno. Tvrdí, že Babišův kabinet přenáší svoji neschopnost na soukromníky. Souhlasíte?
Opravdu se ukázalo, že na živnostníky došlo při vládní pomoci až úplně nakonec. Nejsou zkrátka prioritou téhle vlády. Nejdřív se schvalovala pomoc velkým zemědělským firmám, a pak teprve došlo na ty, kterým vláda ze dne na den zavřela jejich obživu.
I tady se věci různě mění. Po měsíční pravidelné podpoře se finanční injekce pro OSVČ změnila na 25 tisíc korun jednorázově. Po takzvané Pětadvacítce by měli živnostníci nově dostat ještě patnáct tisíc korun v květnu. Vláda jim odpustí zdravotní a sociální pojištění na půl roku. Jsou kroky pomoci pro živnostníky v Čechách dostatečné? Jaké změny byste případně navrhoval?
Vláda se tady sama chytila do svých byrokratických návyků. Nejprve chtěla zkoumat každého uchazeče, pak pochopila alespoň u OSVČ, že v jednoduchosti je síla podobných opatření. Pomoc OSVČ nahrazuje odškodnění lidí, kterým bylo znemožněno pracovat. V tom je krokem správným směrem, i když přišel po peripetiích a relativně pozdě. Co nefunguje, je naopak třeba program Ministerstva obchodu a průmyslu Covid I, II a III.
Jak si v tomto ohledu podle vás vede vláda ve srovnání s ostatními zeměmi?
Četl jsem, že ve Švýcarsku si drobné firmy o pomoc požádají během pár minut a za chvilku ji mají na účtu. K tomu máme ještě daleko. Celkově ale stát díky nasazení mnoha lidí v terénu krizi zatím relativně zvládá. Znevažují to jen překotné výroky ministrů o tom, jak dva roky budou zavřené hranice, i když se pak ukázalo, že pro to není žádný důvod.
Kdy je čas začít hodnotit, jak vláda k pandemii přistoupila? Skončila už „doba hájení“, jak ji nazval hudebník a spisovatel Petr Štěpánek?
Vládu musíme všichni kontrolovat vždy a všude. Během nabíhající krize na to bylo méně času, teď už musíme analyzovat všechny vládní kroky během jejího průběhu, protože jinak se nepoučíme pro případ, že nás v budoucnu postihne nedejbože něco podobného.
Jednou z věcí, která by se měla vyřešit, jak často slýchám, je zodpovědnost za nepřipravenost státu ve smyslu ochranných pomůcek. Státní hmotné rezervy, nedostatečné vybavení nemocnic, nákaza se navíc potvrzovala u seniorů v domovech důchodců, kde nebyli včas vybaveni. Kdo podle vás nese zodpovědnost?
Tady je míč jednoznačně na straně vlády. Lékař a poslanec ODS Bohuslav Svoboda už v lednu v Parlamentu upozornil vládu, co se na nás žene. Ministr zdravotnictví tehdy hrozbu zlehčoval a vše skončilo situací, kdy lékaři a sestřičky čelily nákaze na počátku úplně bez ochranných pomůcek.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek rozhodl o podpoře kulturních zařízení včetně divadel. Následná kritika se týkala toho, že soukromé nemají na státní pomoc nárok. Z některých divadel zazněly výzvy k rezignaci ministra. Divadelní ředitel Jan Hrušínský pro iDNES prohlásil, že „Zaorálek bohužel přehlíží fakt, že už třicet let nežijeme v socialistickém zřízení a součástí kultury jsou – stejně jako všude v civilizovaném světě – soukromé subjekty, které například v euroatlantickém prostoru tvoří základ kvality tamního života“. Měla by na státní pomoc dosáhnout i soukromá divadla a kulturní zařízení?
I soukromá divadla jsou vlastně soukromé firmy a vláda jim znemožnila svými, na počátku nutnými, ale i tak razantními opatřeními na čas podnikat. Proto by určitou formu odškodnění měla dostat i soukromá divadla. Pan ministr je ale jako správný socialista přesvědčen, že pomoc si zaslouží jen státní instituce.
Je vůbec v tuto chvíli podstatné dotovat kulturní subjekty, nebo by ty peníze bylo možné využít na zásadnější věci?
Pomoc ekonomickým subjektům je po „vypuknutí“ celé ekonomiky teď zkrátka nutností. Kulturní instituce bych proto z pomoci nevyjímal.
senátor PČR
uvolněný starosta obce
člen výkonné rady