Pavel Blažek Články

 

Opakovaně zdůrazňuji, že veškeré mé výroky tehdy i dnes nejsou vedeny proti osobě Pavla Šámala, nýbrž, což je ale mnohem zásadnější, proti postupu, jakým byl do funkce ustanoven. Zároveň nezpochybňuji pravomoc prezidenta ČR jmenovat předsedu Nejvyššího soudu ČR. Ústavní soud ČR a Nejvyšší správní soud ČR v minulosti opakovaně zdůrazňovaly, že v demokratickém právním státě nestačí jen znát, kdo co rozhodl, ale je nutné, aby byl znám i proces rozhodování. A to se v tomto případě nestalo. 

 

Dovolte, abych připomenul, co řekl Pavel Rychetský v roce 2002 pro BBC, kdy byla jmenována paní doktorka Brožová předsedkyní Nejvyššího soudu ČR.

 

Cituji: „…otevřeně říkám, že jaksi ta rychlost, ten nezvyklý spěch není normální v demokratických systémech, aby jeden den podal soudce Ústavního soudu ČR demisi a druhý den, nebo třetí, oznámil pan prezident, koho navrhne místo něj. Navíc, aby tak učinil bez konzultace třeba s předsedy parlamentních komor nebo s předsedy poslaneckých výborů, podle mého soudu i s představiteli vlády, třeba co se týče obsazené té funkce předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, tak to se mi zdá dokonce nemožné, tak činit bez konzultace s ministrem spravedlnosti.“ 

V minulých hodinách jsem měl možnost hovořit s některými osobami v justici a zdá se, že Pavel Rychetský se aktivně podílel na tom, aby o 13 let později byla výměna provedena podobně, ne-li stejně, a popřel tak sám sebe. 

 

Je dobrým zvykem vyjadřovat se o předsedech soudů s úctou. Úcta však nemusí znamenat jen klanění se, nýbrž i upozornění na chyby, kterých se dopouštějí. A přesně k tomu došlo. 

 

Soudní systém v ČR je založen nejen na jeho nezávislosti na moci výkonné, ale i na vzájemné nezávislosti soudních orgánů uvnitř justice, a to včetně nezávislosti a nepropojenosti personální. 

Byli to v minulých letech zejména předsedové Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR Pavel Rychetský a Josef Baxa, kteří, jak veřejnými prohlášeními, tak judikáty říkali a soudní mocí i vynucovali ve všech oblastech veřejného života, aby všechno probíhalo veřejně a transparentně. Zejména Josef Baxa často vystupoval proti tzv. personální korupci v justici. 

 

Zdá se, že Pavel Rychetský a Josef Baxa jednali v posledních týdnech zcela jinak, než proklamovali a soudili. 

 

1) Za tzv. náhlou výměnou předsedy Nejvyššího soudu ČR jsou týdny utajených jednání s dalšími kandidáty konaná v brněnských a pražských zákoutích. Cílem bylo, aby se předsedou soudu stal někdo, kdo patří do jejich vztahových vazeb v justici. 
 

2) Úloha Pavla Rychetského a Josefa Baxy nebyla jen konzultační, ale byla především iniciativní. Je zcela v rozporu s ústavně vymezenou kompetencí předsedů Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR, aby potajmu sháněli kandidáta na předsedu Nejvyššího soudu ČR. Naopak. Má-li být předseda Nejvyššího soudu ČR opravdu nezávislý a fungovat ve smyslu jak výše uvedeno, nesmí být nominován jen proto, že dobře vychází s předsedy ostatních, za normálních okolností, konkurenčních soudů. Zdá se, že jde o hrubé porušení personální nezávislosti institucí uvnitř justice.
 

3) Pavel Šámal, pokud je mi známo, nebyl první osobou, která byla oslovena. Byl osobou nejméně třetí v pořadí. Nevím, proč i toto je tajné, ale je zřejmé, že ani v tajnosti nebyl vybrán kandidát, který byl shledán nejlepším. Ptejme se a ptejte se proč.
 

4) Tento způsob personální politiky vedený v koordinaci s prezidentem republiky citelně oslabí konkurenční prostředí v justici. Prezident republiky jmenuje kromě jiného předsedy krajských a vrchních soudů. Všichni soudci dostali jasný vzkaz – chtějí-li se kariérně uplatnit, nebude to možné jinak, než se svolením a spoluprací s předsedy Baxou a Rychetským, neboť se ukázalo, že právě a jen oni to dokáží dojednat na Pražském hradě. 
 

5) Každý starosta, každý úředník, zkrátka kdokoli se jen dotkne veřejného života, dnes musí mj. pod tíhou judikatury Ústavního a Nejvyššího správního soudu zveřejňovat téměř každý svůj krok včetně procesu rozhodování. Bohužel, a to je tragický příklad, na předsedy Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR se jejich vlastní judikatura, zdá se, nevztahuje. Postavili se tak nad ostatní občany České republiky. To považuji za největší škodu způsobenou mnou kritizovaným rozhodnutím o novém předsedovi Nejvyššího soudu ČR.