Oldřich Vlasák Články

Hradec Králové – K rozhovoru jsme se sešli v pátek ráno – tento čas má Oldřich Vlasák týden co týden rezervovaný pro práci ve své královéhradecké poslanecké kanceláři. Zpráva o jeho zvolení do vedení Evropského parlamentu byla stará pouze několik hodin. Život Oldřicha Vlasáka se od té chvíle v mnohém změnil. Spousta věcí však zůstala tak, jak byla: Oldřich Vlasák je stále dochvilný, vstřícný, poctivý ke každé otázce a stále umí naslouchat.

V prvních dnech tohoto roku jste se stal místopředsedou Evropského parlamentu. To je velký posun ve vaší politické kariéře.

Je to skutečně velký posun. Na tomto postu se člověk už účastní vrcholových jednání, spolupodílí se na směřování, cílech evropské politiky do budoucna. Účastním se jednání s politiky z amerického Kongresu, z Bundestagu... Patrně nejvýznamnější funkcí místopředsedy Evropského parlamentu je pak zastupování Evropského parlamentu v takzvaném smírčím výboru, kde se rodí kompromisy nové legislativy. Místopředsedové navrhují také rozpočet Evropského parlamentu a rozhodují o částkách přidělovaných politickým skupinám. Velmi důležité teď pro mě bude i propojení mé práce v Evropském parlamentu s domácí politikou, tedy nejen s vedením mé domovské Občanské demokratické strany, ale také s vládou a parlamentem tak, abych mohl co nejlépe zastupovat ve vrcholných evropských orgánech naše státní zájmy.

Přibyly vám tak další povinnosti k vašemu postu europoslance, člena řady bruselských komisí a výborů, také místopředsedy Svazu měst a obcí, člena hradeckého zastupitelstva a řady dalších. Je vůbec v lidských silách zvládnout tolik rolí, povinností, práce? Předpokládám, že pro vás pracuje tým lidí...

Při mém vytížení jsem samozřejmě závislý na svých spolupracovnících. Jeden tým mám tady v Hradci Králové, ve své kanceláři europoslance, pracují pro mne také lidé v pražském sídle mé domovské strany, ve Svazu měst a obcí České republiky, pak mám samozřejmě svůj tým v Bruselu... Máte pravdu, moje portfolio a povinnosti s ním spojené jsou tak rozsáhlé, že je čas trochu ubrat. Moje myšlenky se tímto směrem budou upírat v nejbližších dnech. S největší pravděpodobností omezím svoje působení ve Svazu měst a obcí České republiky a zřejmě také ve zdejším zastupitelstvu. Při mém dalším vytížení by mi připadalo nefér zabírat místo někomu, kdo se dané práci může věnovat takříkajíc na plný plyn.

Několikrát týdně létáte do sídel Evropského parlamentu v Bruselu a ve Štrasburku, mezitím máte řadu povinností v Praze a držíte také pravidelné úřední hodiny ve své kanceláři europoslance v Hradci Králové. Přitom vás docela často vídávám ve městě na kole a taky na koncertech. Ráda bych věděla, kde berete energii.

Mám štěstí, že jsem typ, který může naplno pracovat od rána. Vstávám v sedm, zacvičím si, dobře se nasnídám a od půl osmé pracuji. Pokud mě čeká den spojený s cestováním, raději vstávám ve čtyři ráno a absolvuji ten nutný přesun ještě téměř v noci, abych ušetřil čas přes den. Energii na tenhle letitý zápřah mi dává především sport a víkendy s mojí rodinou – ty se snažím dodržovat. Odpočíváme na chalupě, jezdíme na kole, hrajeme tenis.

A jste schopen o tom víkendu nebo třeba na kole s přáteli takzvaně vypnout? Nejste přinejmenším myšlenkami v práci?

Tak to ne. Naučil jsem se, jak říkáte, vypnout, protože vím, že ten opak obtěžuje. S rodinou i s přáteli nevedu politické debaty, ale mluvíme o normálních věcech.

O jakých?

S rodinou, tedy s manželkou a svými třemi dcerami, řešíme novinky ve škole a společné plány, mluvíme o dovolené, o koníčcích, o kultuře. Jako v každé rodině.

Vím o vás, že máte rád klasickou hudbu, často vás potkávám na koncertech. Co nejlepšího jste v poslední době slyšel a zažil?

Určitě silvestrovský koncert v hradecké Filharmonii. Nějaký čas předtím mě totiž velmi zaměstnávaly záležitosti spojené se zmíněnou volbou místopředsedy Evropského parlamentu a v poslední den roku už bylo vše víceméně jasné, takže jsem si v klidu a v dobrém rozpoložení koncert užil. Do sálu Filharmonie navíc chodím nesmírně rád, protože si pokaždé připomenu, že jsem se o tenhle krásný stánek kultury kdysi, ještě jako primátor, tak trochu zasloužil.

Patříte k nejlépe oblékaným mužům, které osobně znám. Jakou péči věnujete svému šatníku?

Děkuji vám. Přiznám se, že občas, když mám náladu, přečtu si nějaký dobrý módní časopis nebo vedu řeči na toto téma s některými přáteli nebo třeba s mojí dobrou známou, módní návrhářkou Beatou Rajskou. Mám několik obleků ze špičkového pražského krejčovství, ale nemám problém podívat se i na dobrou konfekci. Tam mám spíš potíže s velikostmi: nejsem takzvaně konfekční typ, kalhoty potřebuji o dvě čísla menší než sako, takže to bývá komplikované... Obecně mám za to, že člověk má být vždy upravený, vypadat příjemně a být oblečený přiměřeně příležitosti. Povinné je promě také sladění doplňků – bot, pásku, kravaty, hodinek. Průběžně také musím myslet na to, abych si při sezení na jednáních nebo v letadlech nevytahal kolena u kalhot a nezmačkal sako, to opravdu nevypadá dobře... A když už jsme u toho, mrzí mě, že se momentálně více nenosí klobouky: mám jich doma několik, ale nosím je spíše výjimečně, a už vůbec ne tady v Hradci. Mám pocit, že bych se v klobouku jaksi vyčleňoval, a o to nestojím.

Čeští muži obecně rozhodně nepatří mezi nejlépe oblékané Evropany. Kde podle vás nejčastěji chybují?

Podle mého názoru mimo jiné podceňují sílu doplňků, konkrétně bot. To je jedna z věcí, které mě naučil můj častý pracovní kontakt s Brity.

Přiznám se, že jsem se toto téma trochu obávala otevřít. Někomu může přijít nedůležité, banální...

A vidíte – já pookřál.

Letošní rok pro vás začal výrazným kariérním posunem. Vysoká politika už nejspíš zůstane vaším osudem. Ráda bych věděla, jakou představu jste měl o svém životě jako kluk? Politika do ní určitě nepatřila.

Ze všeho nejvíc jsem si přál být letcem, a pak architektem. Architektura mě vždy bavila a baví stále. Nestala se mi sice civilním povoláním, ale v různých obdobích života se kolem ní moje věci točí. Výrazné to bylo v době, kdy jsem byl primátorem Hradce Králové. Snažil jsem se držet zásady, že výstavba nejsou jenom finanční investice, ale také způsob, jak přispět ke kvalitě života a estetice prostředí, udělat maximum pro to, aby byli lidé obklopeni kvalitní a noblesní architekturou. Ana tom lpím stále. Mám sice technické vzdělání, díky kterému jsem ve všech svých civilních profesích především měřil, počítal a dobíral se výsledku touto cestou, nicméně vždy mi byla vlastní i kreativita, nejen ony technické postupy a řešení. Když se zamyslím nad způsobem, jak vznikají jednotlivé návrhy a zákony v Evropském parlamentu, tedy kombinací technických, přesných postupů i nezbytné kreativity, docházím k tomu, že se mi můj dětský sen o architektuře vlastně splnil. Příští pondělí si můžete přečíst rozhovor s jedním z nejlepších světových desetibojařů, rychnovským rodákem Romanem Šebrlem: o sportu, rodině i dětství ve východních Čechách.

Ing. Oldřich Vlasák

místopředseda Evropského parlamentu
místopředseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
zastupitel statutárního města