Oldřich Vlasák Články

Na místě je gratulace, protože Evropská unie a její instituce se skutečně podílejí na integračním úsilí či mediaci konfliktů, ale toto ocenění oprávněně vzbudí více kritiky než jednohlasného souhlasu, jak ostatně dokládají už první reakce.

 

Otázkou je, zda cenu za mír má dostat instituce, jejíž představitelé mají tuto činnost v popisu práce, netrpí za své přesvědčení ve vězení ani nenasazují své životy, a navíc jsou za ni placeni z kapes daňových poplatníků. EU skutečně věnuje mnoho úsilí a peněz na posílení demokracie ve světě, nicméně vždy se jedná o organizovanou činnost politické instituce, a nikoliv o heroické úsilí jednotlivce či skupiny lidí, kteří by si toto mimořádné ocenění zasloužili. Evropská unie a její instituce mají navíc za sebou řadu diskutabilních politických rozhodnutí, která v dlouhodobém horizontu nemají jen pozitivní efekt, případně se zcela míjejí účinkem jako snahy Catherine Ashton, vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, v Sýrii.

 

Mezi nominovanými kandidáty bylo více osobností, kterým by zisk ceny prospěl více minimálně tím, že by na dané problémy v jejich zemích upozornil a přitáhl pozornost celého světa. Jmenujme například představitele arabského jara, disidenty na Ukrajině, v Bělorusku nebo ruské aktivisty. 

 

Stejně jako některá předchozí ocenění, kupříkladu Jásiru Arafátovi nebo Baracku Obamovi v prvním ruce jeho prezidentské funkce, případně dalším kontroverzním politikům v minulosti, vzbudí i udělení této ceny zaslouženě debatu. Ani pro Evropskou unii to neznamená velké vítězství, protože udělení bude mnohými zaslouženě kritizováno jako politické rozhodnutí, které může přinést více škody než užitku.