Oldřich Vlasák Články

Evropský cukerný pořádek je tak podroben současnému tlaku regulace i liberalizace. Ano, může se to zdát jako paradox, ale Evropská komise se současně snaží zavést konkurenci při výrobě cukru, stejně jako garantovat cenu cukrovky pro pěstitele, regulovat velikost trhu i objem produkce a s pomocí cel omezit dovoz cukru ze zahraničí, jehož světová cena je třikrát nižší než v Unii.

 

V nedávném návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty včetně cukrové řepy pro období 2014 až 2020, Komise navrhuje část regulace omezit, a sice zrušit kvóty na výrobu cukru od 30. září 2015. Současně ale uvádí, že: „K zajištění spravedlivé vyváženosti práv a povinností cukrovarnických podniků a pěstitelů cukrové řepy budou po ukončení systému kvót třeba specifické nástroje.“ 

 

Návrh ukončit kvóty se setkal jak s velkým pochopením, tak s velkou kritikou. Zatímco současní producenti a značná část pěstitelů volá po prodloužení kvót ve strachu z přesunutí výroby jinam, zástupci spotřebitelů a jednotného trhu se zasazují o liberalizaci trhu ve snaze snížit konečnou cenu cukru. V debatě však vůbec nezaznívá, co Komise zamýšlí pod oním označením „specifické nástroje“. 

 

Jelikož se jedná o velmi citlivou otázku, musí být přístup evropských institucí zcela jasný, pro spotřebitele i producenty pochopitelný a jednoznačně zdůvodněný. Abychom mohli v Evropském parlamentu návrh posoudit, musí být podle mého názoru podoba oněch specifických nástrojů vyjasněna. Ze současného znění totiž ani není jasné, k čemu má zavedení specifických nástrojů konkrétně sloužit. Interpeloval jsem proto Evropskou komisi, aby svůj návrh vyjasnila a přestala se chovat jako chytrá horákyně, která cukr jednou nohou vždy reguluje a druhou následně liberalizuje.