Miroslava Němcová Články

V žebříčku popularity domácích politiků dlouhodobě obsazuje přední místa předsedkyně Parlamentu ČR Miroslava Němcová, členka Občanské demokratické strany od roku 1992. Do politického života vstoupila o dva roky později na komunální úrovni, od roku 1998 je poslankyní Poslanecké sněmovny PČR. V čele Sněmovny je třetí rok.

Paní předsedkyně, pracovala jste mnoho let na statistickém úřadě a potom jste si ve vašem bydlišti Žďáru na Sázavou otevřela knihkupectví. Měla jste tedy spíše poklidná zaměstnání. Proč jste se rozhodla vstoupit do politiky? 

To přišlo nějak samo sebou. Otevřela jsem si knihkupectví v malém městě, kde se lidé dobře znají. Někteří členové ODS začali říkat, že vědí o někom, kdo je velmi aktivní a také se mu daří v podnikání. Oslovili mě, zda nechci vstoupit do ODS a za tuto stranu se angažovat v komunální politice. Měla jsem představu, že to nebude výrazné angažmá. Tehdy pro mě bylo nejdůležitější mít knihkupectví a naplno se mu věnovat. Ale časem bylo všechno jinak. 

Proč se cílem vašeho podnikání stal právě obchod s knihami? Jste absolventkou zemědělské školy a potom jste se věnovala statistice. 

Rozhodně to nebylo náhlé rozhodnutí. Ke knihám jsem měla velmi vřelý vztah, ostatně rodiče mě tak vychovali. Literatura byla mým nejoblíbenějším předmětem na základní a střední škole, hodně jsem četla a využívala jsem k tomu každou volnou chvilku. Taky jsem kdysi stávala vždy ve čtvrtek brzy ráno fronty na knihy. To dnes zní jako ze zašlých učebnic. Řekla bych, že pro mě bylo knihkupectví tím, čím je pro jiného cukrárna, neodoláte, když jdete kolem. Když se po revoluci situace v republice změnila, řekla jsem si: Mohu se postavit na vlastní nohy a něco udělat se svým životem. Přirozenou volbou byla cesta k vlastnímu knihkupectví. 

Dnes patříte k nejvyšším ústavním činitelům. Jak se na vás dívají muži? 

Jak kdy a jak v čem. Řekla bych, že v životě každého občana na jakékoli pozici narazí na lidi, se kterými se vzájemně doplňuje. Dohodnou se, že budou spolupracovat tak, aby výsledek byl co nejlepší. Mám řadu kolegů, na které se mohu plně spolehnout. Ale jsou tací, se kterými si nerozumím v ODS ani mimo ni. 

Proč podle vašeho názoru tak málo žen vstupuje do politiky? 

Na komunální úrovni jich vidím hodně. Je to především v tom, že každý den mohou přijít domů, i když pozdě, mají příležitost podívat se na děti, promluvit s manželem a ještě zkontrolují, jak funguje domácnost. V politice na krajské úrovni tato možnost je také, i když je to už obtížnější. Ale ty, které se rozhodnou jít do vysoké politiky a musí za rodinou dojíždět, já například z Vysočiny, jsou víkendovými matkami a manželkami. Jak to já vidím, ohrožují tím své manželství a rodičovství. Dát si tyto věci na misku vah vyžaduje velkou zkušenost. Zvláště, když jste mladá, chcete budovat politickou kariéru, máte doma dvě děti, a zdá se i báječného manžela. Ale ve chvíli, když zjistíte, že vlastně téměř nebudete doma, musíte si dobře rozmyslet, co riskujete. Já mám dospělého syna a manžel je velmi tolerantní člověk. Takže když jsem šla do politiky, neznamenalo to pro naši rodinu žádné drama. Ale pro manžela je to i nyní přece jenom těžké. K mému překvapení jsem si nedávno v jednom rozhovoru, který manžel poskytl médiím, přečetla, jak je mu smutno, když se večer vrací do prázdného domu. 

Jste spolu jen občas na víkend a většinou ne na celý. Diskutujete i doma o politice? 

Potřebuji si odpočinout od diskusí všeho druhu. V klidu si uvaříme kávu nebo čaj, potom si s manželem začneme povídat o rodině a přátelích. Na politiku ale také dojde. Ale až si odpočinu. Úplně se odstřihnout, to nejde. 

Na veřejnosti působíte velmi příjemným dojmem, včetně vašeho oblečení. Máte vlastní stylistku? Změnila jste podstatně svůj šatník po vstupu do vysoké politiky? 

Stylistku nemám a v oblékání se držím klasiky. Zjistila jsem, že je to v mé pozici nejpohodlnější a k převlekům využívám různé doplňky. Například, když si dám barevný šál přes celkem banální oblečení nebo si vezmu netradiční šperk, vypadá to nově a zajímavě. Takže se snažím sama vyrovnat s tím, abych při každé příležitosti vypadala tak, jak mám. 

Máte tak říkajíc sedavou práci, jak se udržujete v kondici? 

Kdyby mě slyšeli odborníci, tak nade mnou zlomí hůl. Nemám pravidelnou životosprávu, nejsem žádný velký sportovec. Ale ráda chodím a jediné, co pro sebe dělám, je to, že si ordinuji denně tak kolem šesti kilometrů chůze. Jinak nic. A přiznám se i k tomu že po večerech jím čokoládu, oříšky, prostě to, co se asi vůbec nedoporučuje. 

Příští rok je supervolební. Co vzkážete občanům – voličům? 

Čekají nás celkem čtvery volby, z jara do Poslanecké sněmovny a Evropského parlamentu a na podzim volby komunální a do třetiny Senátu. Myslím si, že panika, která vznikla kolem prezidentské volby a rozdělila společnost na bohaté a chudé, mladé a staré, Čechy a Moravany, neprospěla nikomu z nás. Je třeba k volbám přistupovat jako k demokratickému institutu demokratické společnosti, který nám umožňuje vybírat nové reprezentanty do těch nejvyšších pozic. Musíme vybírat odpovědně a rozvážně, ale musíme rovněž umět přijmout porážku. Každému z nás se chvíli daří a chvíli zase nedaří. V politice je to stejné. 

(Autor: Libuše Kolářová)

Miroslava Němcová

předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR
místopředsedkyně strany