Miroslava Němcová Články

 

Mě to od Miloše Zemana úplně nepřekvapilo, protože jsem si byla jistá, že po svém druhém zvolení teprve smaže veškeré zábrany a ukáže svou pravou tvář. A tu ukazuje. Ukazuje, že nemá úctu k těm, kteří čtyřicet let bojovali za to, abychom byli sebevědomou, zdravou, svobodnou a demokratickou společností, ale má ji naopak k těm, kteří se chovali jako dnešní diktátor Severní Koreje a jakékoli projevy touhy po svobodě zadupávali, vraždili lidi nebo je vyháněli ze země. Spíš mě překvapuje, že si to česká veřejnost nechává líbit.

 

 

Já paralelu mezi rokem 1948 a dneškem spatřuji v několika pohledech. Tím prvním jsou vnější okolnosti. Jestliže to tehdy byl Sovětský svaz, který prostřednictvím svých poradců, které sem posílal, přetáčel Českou republiku směrem k totalitní společnosti, nad kterou potom držel svrchovanou moc, tak teď Rusko nepotřebuje posílat nějaké své poradce, protože stačí, když založí řadu dezinformačních serverů a přes ně stejným způsobem, jako to dělali tehdejší vyslanci, ovlivňuje a tlačí českou společnost do kouta a posiluje svůj vliv. V roce 1948 k tomu přispěl blok komunistické strany, na kterou se Sovětský svaz napojil jako na sílu, která mu to umožní, ale dnes tuto sílu nalezlo Rusko v českém prezidentovi republiky, který je obklopen lidmi napojenými na Rusko, například panem Nejedlým. A prezident dává najevo, že jeho nejbližším politickým partnerem je ruský prezident Putin. Dřív měli Sověti ku pomoci komunistickou stranu, dnes mají Rusové ku pomoci prezidenta Miloše Zemana a vedle něj Andreje Babiše a Tomia Okamuru. A vnitřní okolnosti souvisí s domácím tlakem. Andrej Babiš už říká dlouho, že Parlament je zbytečná žvanírna, že je potřeba omezit fungování Parlamentu, zrušit Senát, začíná atak na svobodná média a bezpečnostní složky jako tehdy. Takovými způsoby se u nás po roce 1948 utáhly šrouby a já cítím, že se utahují i dnes. Takže tu paralelu cítím velmi silně.

 

 

Cítím to jako vážné, protože každý týden přináší nějaké nové signály. Jestliže jsme minulý týden sledovali přehlídku útoků vůči veřejnoprávním médiím ze strany prezidenta republiky, k němu se přidávají Andrej Babiš i Tomio Okamura, tak dnes jsme svědky útoků na generální inspekci policejních sborů. Dnešní zprávy svědčí o tom, že předseda vlády dvakrát vyzýval jejího šéfa pana Murína, aby se vzdal své funkce, tlačil na něj, potřebuje ho odstranit, a to proto, aby mohl ovlivnit další chod své kauzy. To znamená, aby mohli ti policisté a státní zástupci, kteří vyšetřují jeho věc, být zneváženi, z případu odvoláni a případ byl zameten pod koberec. To je zase druhá věc, která ukazuje, že vedle médií se i policejní složky dostávají pod vládu premiéra Babiše. A on se nezdráhá použít jakýkoli nástroj včetně nátlaku, což je pro demokracii smrtící, pokud by tyto dvě složky, potažmo soudy, nezůstaly svobodné. Třetí příklad určitě najdeme v případu pana Nikulina, o jehož vydání žádají Rusko i Spojené státy americké. A do toho vypráví ministr spravedlnosti, že čelil nátlaku prezidenta a jeho kancléře Mynáře, aby vyhověl vydání Nikulina do Ruska. Každý týden přináší nějaký důkaz, pro veřejnost možná ne tak zjevný, ale já jako politik mám povinnost jednotlivé střípky sledovat a dávat si skládanku dohromady. A proto cítím velmi silně ohrožení toho, že budeme nadále normální demokratickou zemí, která se bude moci porovnávat co do míry demokracie a svobody s Rakouskem nebo Francií, Švédskem či Dánskem, zeměmi, které i přes vady demokratického provozu fungují na bázi lidské svobody.

 

 

Já obecné referendum vidím jako nátlakový prostředek, který je nyní prosazován velmi intenzivně panem Okamurou. Jeho cílem spolu s komunisty je vymanit nás z EU a NATO. Andrej Babiš mezi tím tancuje jako mezi vejci, říká, že chce zůstat v Evropské unii i v NATO, ale zároveň chce s těmito stranami vytvářet koalici, takže si neumím dost dobře představit, jak by to mohlo vypadat. Ale jde o plíživý proces, kdy si společnost ohrožení neuvědomuje tak silně. Mohli bychom hledat různé historické paralely, jednou z nich byl nástup nacistů k moci v Německu, kdy si lidé říkali, že Hitler ví, co chce, oslovila je silná rétorika, nakonec na to všichni doplatili tragédií nezměrných rozměrů. Jenže ten plíživý proces je nebezpečný v tom, že si neuvědomujete, v jakém riziku se ocitáte, a ve chvíli, kdy si to uvědomíte, je už pozdě. Proto si myslím, že je povinností demokratických politiků, jakkoli to teď může vypadat, že nás nikdo nechce poslouchat a že to nikoho nezajímá, ozývat se a na každý z těch momentů, který znamená ohrožení svobody nebo nabourávání parlamentních principů, ústavních principů, ostře reagovat. Obecné referendum, kdyby tam měly být otázky o setrvání v EU nebo NATO, vidím jako zničující nástroj pro demokracii v České republice.

 

 

Podle mne Andrej Babiš jde tvrdě za mocí, chce být premiérem, to je jeho nejutkvělejší představa, chce vládu slepit, s kýmkoli bude moci. Ale zároveň je ta moc tak obrovské lákadlo, že ji nechce mít omezenou jen v rámci České republiky, on by byl rád tím velkým hybatelem uvnitř Evropské unie. Záleží mu na tom i byznysově, protože velkou část svého byznysu má v Německu, proto si neumím představit, že by si chtěl sám zavírat dveře do Německa. On by to rád hrál na obě strany, aby tady posílil protiunijní hlasy a zároveň aby v unii vypadal dobře. Ale to nejde. Evropská unie už nás má na takové vedlejší koleji, mám na mysli Andreje Babiše, o prezidentovi netřeba mluvit, stačí se podívat na návštěvy, které k nám jezdí nebo kam jezdí prezident Zeman a víme, že jsme mimo ten normální demokratický svět. Podle mne to nepozvání Babiše minulý týden na večeři, kam byli pozváni představitelé řady zemí včetně slovenského premiéra Fica, určitě nebyla náhoda. V diplomacii se používají jemné signály a tohle byl určitě diplomatický signál: nejste pro nás partner.

 

 

Těžko říci. Andrej Babiš postupoval ve všech oblastech byznysu, který dělá, tak, že každý, kdo mu nešel na ruku, kdo s ním nebyl kamarád, kdo nepodléhal jeho tlaku, kdo se jím nenechal řídit a manipulovat, se stal jeho nepřítelem. Zároveň tvrdí, že chce řídit stát jako firmu, což znamená, že by rád určitě využíval tyhle principy i v politice. Vždycky použil všechny nástroje, v případě firem až k jejich faktické likvidaci, stejně je používal i jako představitel státu, mám na mysli všechna ta kontrolní hlášení nebo platební příkazy, kdy se jako člen vlády, ministr financí neštítil likvidace svých podnikatelských konkurentů pomocí moci, kterou získal. Kdybych to posuzovala podle toho, tak je možné, že ten proces „ nejdeš-li se mnou, půjdu proti tobě“, se projeví.

 

 

Kdo s pacholkem vstoupí ve spolek, je pacholek. Pan Babiš je trestně stíhaný, je vedený v seznamech StB, a jestli sociální demokraté po zkušenosti, kterou s ním udělali v uplynulých letech, naběhnou Zemanovým radám, tak sami sebe sprovodí ze světa. Tím jsem si úplně jistá. Ale já nejsem ten, kdo jim má radit, ať dělají, co umí. Nicméně usnesení jejich sjezdu uvádí, že s trestně stíhanou osobou nemohou být ve vládě, přitom mluví o tom, že jednají o nějakých programových průnicích. Ale to je absolutní nesmysl, buď platí, že někdo nemá vaši důvěru, pak s ním o ničem nejednáte. Když nemáte důvěru k nějaké firmě, tak si ji přece nepozvete domů a nebudete s ní jednat o tom, jak vám vymění podlahu nebo postaví kuchyňskou linku. Vůbec se s ní o tom nebavíte, protože k ní jako k firmě nemáte důvěru. Ale tohle si musí vyřešit sociální demokraté, já jsem přesvědčena, že my v ODS nikdy nesmíme do žádné spolupráce s Andrejem Babišem, protože tady má kolonu 115 hlasů ve sněmovně. On potřebuje nějakou demokratickou stranu, která mu poskytne tohle krytí, aby byl na politické scéně, i v zahraničí, legitimizován. Jestli mu na to kývnou sociální demokraté a on bude o těch největších zvěrstvech hlasovat s komunisty a Okamurou, protože už je nebude potřebovat, je jejich věc. Ale my takhle hloupí nejsme a nikdy to neuděláme. Na to, abychom se nechali využít, vyždímat a jen použít naši dobrou, kvalitní značku k tomu, aby on za našimi zády s komunisty a Okamurou udělal všechno, co potřebuje, bychom doplatili.