Miroslava Němcová Články

 

Děkuji, pane předsedo, za slovo. Obracím se na vás, vážený pane místopředsedo vlády, ve věci výroku vašeho poradce, nebo v jaké pozici vedle vás je, přesně nevím, Martina Schmarze. Včera byly otištěny jeho facebookové stránky, na kterých říká, že by uvítal, kdyby Rusové zaútočili a napadli Turecko. Vzhledem k tomu, že bylo sestřeleno to letadlo, ruské letadlo, které Turci sestřelili, se tedy domnívám, že pan poradce Schmarz volá po nějaké odvetě.

 

Já se vás chci zeptat na toto. Je jasné, že Turecko je od roku 1952 členem Severoatlantické aliance. Jestliže poradce Úřadu vlády nebo člověk, který spadá pod vás, říká, že by na něj Rusové měli vletět, bombardovat, útočit proti němu, je tedy jasné, že tímto aktem by byl spuštěn v platnost článek 5 Severoatlantické smlouvy o tom, že je-li napaden jeden z členů, tak všichni ostatní se dávají na jeho obranu. Vznikl by obrovský válečný konflikt. K tomu vyzývá váš poradce. Já se vás tedy chci zeptat, v jaké konkrétní funkci pan Martin Schmarz působí, zda je skutečně poradcem vlády, nebo jenom vaším poradcem, v jaké oblasti vám radí, protože pokud je to v bezpečnostně vojensko-zahraniční, tak je to tragédie. A za třetí, jestli se domníváte, že člověk, který je vám podřízen, má takovéhle věci jen tak posílat do éteru bez toho, že je s vámi konzultoval vzhledem k závažnosti dopadu takových slov.

 

 

Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, děkuji. Já jsem pana Schmarze, který je mým poradcem, nikoliv pro zahraniční politiku nebo obrannou a bezpečnostní politiku, již vyplísnil ráno, aniž bych čekal na interpelace. Mluvili jsme o tom, on uznal, že to nebylo šťastné. Každopádně ten statut byl výrazem určité frustrace, kdy Turecko podle jeho názoru, jak mi vysvětloval, se zachovalo nezodpovědně. Takže na vaši první otázku: je to můj poradce pro věci, které se týkají mediální podpory. Odpovědí na tu druhou otázku je: ano, myslím si, že to nebylo vhodné, a již jsem mu za to notně vyčinil.

 

 

No tak já bych ještě ráda slyšela za čtvrté, že vyplísnění z mého pohledu tedy nic moc neznamená, protože to je fatální přešlap. Když se dostane v jiné oblasti podřízený do takové situace, že svého nadřízeného, ve vašem případě vysokého ústavního činitele, přivede do velmi trapné, až bych řekla politicky nebezpečné situace, tak vyplísnění z mé strany připadá jako velmi málo. Čili s touto částí vaší odpovědi jsem nespokojena. Myslím si, že na Úřadu vlády takovýhle člověk nemá vůbec co dělat. Ale rozumím tomu, že za něj přejímáte odpovědnost, a to už potom jde všechno za vámi. Já jsem poskytla vašemu parlamentnímu zpravodaji tady ráno hned odpověď na to, když se mě ptal, na co se budu ptát, čili dala jsem vám příležitost na to, abyste se připravil. Nechtěla jsem vás tady nějak překvapovat s tím pohledem na tuto otázku, ale považuji ji za velmi závažnou. S vaší odpovědí nejsem spokojena proto, že nic neřeší, ale beru to tak, že jste se takto rozhodl. Děkuji.

 

 

Pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážená paní poslankyně prostřednictvím pana předsedy, já bych chtěl říct, že to bylo vyjádření na Facebooku, ten článek, který byl na Parlamentních listech, neodpovídal úplně tomu, co potom odpovídalo i té diskusi pod tím. Je potřeba se podívat na další statusy, které tam jsou napsány. V jednom je napsáno, že to byl určitý obraz vyjadřující pocit frustrace z toho, jak ten incident proběhl, s tím, že je to jeho soukromý profil. Nicméně chápu, že je to veřejný prostor svým způsobem na sociální síti, a je evidentní, že tato expresivní kritika toho, jak si počínalo Turecko, a od toho incidentu v podstatě dalo ruce pryč i NATO jako takové, s tím, že asi i Turci, jak je vidět, trochu berou zpátečku, protože si myslím, že takovýto incident není příliš příjemný nikomu. Z tohoto hlediska se domnívám, že ty důsledky mohou být samozřejmě vyšší, já si to ještě rozmyslím, ale reagoval jsem na to už ráno. A to, že to nebylo šťastné, to uznávám.