Miloš Vystrčil Články

 

Zákaz se tedy týká jenom zhruba poloviny z celkového počtu svátků a navíc půjde jen o některé prodejny, konkrétně o ty, jejichž prodejní plocha přesahuje 200 metrů čtverečních. Za porušení zákazu pak navrhují sociální demokraté ukládat pokuty až do výše jednoho milionu korun, tedy ve stejné výši, jaká hrozí například provozovatelům potravinářských podniků za šizení jakosti potravin. Za opakované porušení pak navrhují pokutu až do pěti milionů korun. 

 

Cílem navrhovaného zákona je údajná pomoc při sladění pracovního a rodinného života, jak si to prý přeje a prosazuje Evropská unie. 

 

 

Asi jsme si již všichni všimli, že Evropská unie prosazuje také odstranění jakéhokoliv typu diskriminace nebo, chcete­-li, nerovného přístupu. Musím se tedy zeptat, jak se tento princip slučuje s navrhovaným zákazem? Proč se zákaz týká jen některých svátků? Proč se zákaz týká jen některých prodejen, a tedy jen některých pracovníků v obchodech? Proč se zákaz také netýká například novinářů, televizních a rozhlasových pracovníků? Ti přece pracují o všech svátcích. Proč sociální demokracie neřeší také práci v třísměnném provozu? Tam je přece sladění pracovního a rodinného života neméně významným problémem. Jak vědí sociální demokraté, že když budou lidé moci být o svátcích doma, že se budou více věnovat rodině a nebudou třeba celý den koukat na televizi nebo sedět (v kupodivu otevřené) restauraci? 

Není příčina krize rodinného života náhodou někde úplně jinde? 

 

Není to náhodou tak, že celá sociálně demokratická iniciativa je pouhým populismem spojeným s nedomyšleným sociálním inženýrstvím, které je navíc zdrojem nerovného přístupu? 

 

Pokud skutečně chceme něco zakázat, není přece možné to udělat tak, aby zákaz platil jen někdy a jen pro někoho. Jediným důsledkem v tom případě bude vymýšlení toho, jak zákon obejít, nárůst dalších podvůdků a hledání třetích cest. 

 

 

Nevím, jestli mají být obchody o svátcích otevřené, nebo zavřené. Žádný obchod nevlastním – ale kdybych nějaký měl, rozhodoval bych se patrně podle toho, jestli chtějí mí zákazníci o svátcích nakupovat, a také podle toho, jestli a za jakých podmínek jsou ochotni mí zaměstnanci v tyto dny pracovat. 

 

Právě to je výhoda svobodného přístupu. Namísto jednoho univerzálního řešení, které může být pro někoho výhodné a pro jiného nevýhodné, umožňuje svoboda rozhodování zohlednit mnohem větší množství informací, a v celkovém výsledku tak nabídnout všem zúčastněným různá řešení, která není možné definovat žádným zákonem ani nařízením. 

 

Návrh, který má dle vyjádření předkladatelů pomoci jedné určité skupině osob, tak ve svých důsledcích škodí všem. Zaměstnanci i zaměstnavatelé vydělají méně peněz. Spotřebitelé si nebudou moci nakoupit. 

Přitom, proč mi má stát zakazovat pracovat, když pracovat chci a mohu? 

 

Lidé přece chodí do práce mimo jiné (a často především) proto, aby vydělávali peníze. 

"Dobro" z dílny levice by tak v praxi připravilo spoustu lidí o možnost výdělku a některé dost možná i o práci úplně. Něco takového bychom rozhodně chtít neměli.