Miloš Vystrčil Články

Když to velmi zjednoduším, mohu napsat, že v poslední době to v EU z hlediska financování funguje tím způsobem, že každý rok poskytne každá členská země EU do unijního rozpočtu asi jedno procento svého hrubého národního důchodu. V případě ČR se jedná o příspěvek asi 35 miliard českých korun ročně a v případě všech členských států EU se jedná o příspěvek tři biliony českých korun ročně. 

 

S určitou nepřesností platí, že roční rozpočet EU – zmíněné tři biliony korun, téměř vyjadřují hodnotu všeho, co vyprodukuje ČR ze jeden rok svého hospodaření. Pro přiblížení velikosti odváděných "členských příspěvků" si je možná ještě dobré uvědomit, že zatímco ČR odvádí ročně do rozpočtu EU asi tři a půl tisíce korun na jednoho obyvatele, průměrný odvod za celou EU je asi šest tisíc korun na jednoho obyvatele. 

 

 

Na to, co se s těmito vybranými penězi v rámci rozpočtu EU děje, potom je odpověď následující. Velmi zhruba platí, že třetina, tedy asi jeden bilion (tisíc miliard) korun, se využívá na přímou podporu evropské zemědělské politiky (různé typy dotací pro zemědělce a vyráběné potraviny), druhá třetina se využívá k podpoře takzvané politiky hospodářské a sociální soudržnosti (zkráceně kohezní politiky) a poslední třetina slouží k úhradě nákladů všech ostatních aktivit EU včetně všech možných summitů, financování provozu Evropské komise, Evropského parlamentu a dalších evropských institucí, a v neposlední řadě i k podpoře dalších dotačních programů. A kromě řešení dluhové krize a možného krachu eurozóny se právě z důvodu relativní blízkosti roku 2013 začíná na úrovni Evropské komise i jednotlivých členských států diskutovat o finanční perspektivě EU na roky 2014 až 2020. Zjednodušeně řečeno: Komu, jak a podle jakých pravidel a v jakém poměru (a možná i zda vůbec) se v další sedmiletce (2014 až 2020) bude rozdělovat část evropského rozpočtu v rámci takzvané kohezní politiky. 

 

Pro ČR je v tomto plánovacím období (2007 až 2013) situace taková, že by ČR v oblasti podpory kohezní politiky mohla ročně vyčerpat z rozpočtu EU prostřednictví operačních programů až 100 miliard korun. Protože 100 minus 35 je 65, znamená to, že ČR má šanci v tomto plánovacím období podstatně více z evropského rozpočtu odčerpat, než do něj vloží. Někdy se říká, že čistá pozice ČR je v tomto plánovacím období kladná – teoreticky může dosáhnout až plus 65 miliard korun ročně. Na čerpání prostředků z evropského rozpočtu (z evropských fondů) se v současném plánovacím období více než jednou pětinou také podílejí kraje prostřednictvím svých vlastních operačních programů. 

 

 

O tom, jak to bude vypadat v oblasti podpory kohezní politiky v příštím plánovacím období (2014 až 2020) s čistou pozicí ČR a možným způsobem čerpání z evropského rozpočtu pro ČR se mluvilo na konci listopadu i v Jihlavě. První náměstek ministra Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Daniel Braun absolvoval před odborníky z praxe i před studenty VŠP Jihlava přednášku s názvem Příprava ČR na období 2014 – 2020, rizika a příležitosti. 

 

O definitivní podobě využití "evropských peněz" ČR v příštím plánovacím období bude nakonec rozhodovat vláda. Ale za přípravu všech podkladů pro jednání vlády o budoucím čerpání prostředků z rozpočtu EU odpovídá MMR. Z přednášek vyplynulo, že již dnes je zřejmé, že "evropských peněz" pro ČR bude v budoucnu méně. Velmi úporná bude určitě i diskuse o tom, do jaké míry je možné i v dalším plánovacím období vytvořit pro regiony vlastní operační programy. 

 

Dle mého názoru je na místě také otázka, do jaké míry má pro EU vůbec smysl pokračovat v letech 2014 až 2020 v podpoře realizace kohezní politiky ve stávající podobě. Je totiž evidentní, že masivní dotace zatím k vyrovnávání rozdílů v kvalitě života mezi členskými státy EU příliš nepomáhají.