Miloš Vystrčil Články

(ČT 24) Hostem diskusního pořadu Události, komentáře ČT24 byl předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
A ve studiu další hosté. Miloš Vystrčil z ODS, předseda Senátu. Dobrý večer.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Dobrý večer.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Dobrý večer.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
Hezký večer.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
A taky ústavní právník Jan Kysela, poradce prezidenta pro ústavu a právní otázky. Dobrý večer i vám přeji.

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
Dobrý večer.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo Vystrčile, prošli nakonec všichni. Proč ty tanečky tentokrát kolem kandidátů?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
To bych se skoro zeptal třeba České televize já a nebo dalších, co o tom psali a mluvili. Já si myslím...

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Anebo senátorů, kteří měli býti a pak neřekli, proč některé kandidáty nechtějí.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Anebo to řekli a nebylo to dostatečně srozumitelné. Tak nakonec je důležitý výsledek a ten je takový, že Senát potvrdil tu svoji roli toho, kdo je nezávislý, rozhoduje se nezávisle na základě faktů, která se k němu dostanou, a to potom vedlo k tomu, že všichni tři kandidáti výraznou většinou dostali důvěru, a mě velmi mrzí například to obrazové zpravodajství v hlavní relaci České televize, které vykreslilo tu atmosféru v Senátu úplně jinou, než byla.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Teď nevím, co máte na mysli, jestli máte na mysli.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Mám na mysli celé obrazové zpravodajství z jednání Senátu spočívalo v části projevu pana prezidenta a potom projevu jedné senátorky, a jinak tam vůbec nic nebylo.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo, není to pravda, já jsem ty Události moderovala, my jsme tam představili všechny kandidáty.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Obrazové zpravodajství z hlediska vystupování senátorů.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Dobře, a teď pojďme tedy k Daniele Kovářové, když ona prohlásila vlastně ve své reakci na to, co požadoval prezident, že to je nehoráznost, tak ale vraťme se k tomu, co požadoval prezident, v tajné volbě on vlastně by případně chtěl vědět, proč některý kandidát neprošel, nejde to trošku proti sobě.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Jde to proti sobě a já v tomhle tom případě.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Takže měla paní senátorka pravdu?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Není, abychom se mohli bavit, já souhlasím s tím, že to není obvyklé, jenom říkám, že to jediné obrazové zpravodajství z hlediska vystoupení senátora v rámci dvouhodinového jednání nebylo vykreslením atmosféry, která v Senátu panovala, která byla úplně jiná, než vyplývalo z toho jednoho vyjádření jedné senátorky. To říkám. A říkám, že Česká televize, by bylo dobré, kdyby...

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Já se, pane předsedo, omlouvám, ale my jsme přinášeli celý den, po celý den.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Jasně, ale já říkám, že tohle byla hlavní relace, na kterou se dívají miliony diváků, tak snad si mohu dovolit říci, že si myslím, že když tam bylo jediné vystoupení jednoho senátora a bylo zrovna negativní a pak tam bylo 18 pozitivních, že to je skoro škoda, že to takto vypadalo.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo, vy to tak cítíte. Není to právě nějaká konkrétní záležitost, která celou tu proceduru v podstatě dnes poměrně razantním způsobem ohraničila právě to, že přišel prezident, a pokud by mu neprošli kandidáti, tak požadoval vysvětlení, ale paní senátorka, jedna tedy, jedna z těch, kteří vystoupili, řekla, že to je nehoráznost.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
Především, já jsem v té době byl na dálnici v autě a vůbec o tom do této chvíle žádné informace nemám. Takže by bylo neseriózní, abych se k tomu nějak vyjadřoval. Ale žijeme v demokratickém právním státě, a je tady nějaká dělba moci jako hlavní pilíř fungování takového státu. To, že není vždycky harmonický, téměř milostný vztah mezi prezidentem, horní komorou parlamentu nebo jinými ústavními institucemi, to není žádné neštěstí. Důležité je, aby byli schopni se navzájem poslouchat všichni. Důležité je, aby ten výsledek, a tady já ten výsledek teda velice oceňuji, protože si myslím, že pan prezident měl šťastnou ruku při těch nominacích a že nakonec Senát ukázal moudré stanovisko, protože to hlasování, to bylo jednoznačné, ten výsledek. A teď si nemohu jaksi odpustit jednu důležitou věc. Ústavní soud už měsíc je bez tří soudců. V neděli končí čtvrtý. Já bych tím pádem nemohl vůbec svolávat plénum, protože tam tedy je taková uzance, že musí být aspoň 12 soudců. Hrozilo nebezpečí, že nebudeme. Takže velice si vážím toho, že jak pan prezident, tak Senát vlastně zvládli to tak, že doktora Baxu i ty ostatní už čeká taková hadička spisů a jakmile v pondělí ráno přijdou, hned se musí do toho pustit.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Já stejně budu chtít vyjádření k tomu, co jste tedy neviděl, ale vybíráme jako veřejnoprávní instituce v podstatě disharmonický prvek. Pane předsedo, dovolte. A to je právě to, že přišel prezident, který navrhl tři kandidáty a před plénem řekl, že pokud by někdo z nich neprošel, tak by chtěl znát vysvětlení. K tomu samozřejmě přidejme to, že to je tajná volba. A asi i kvůli tomu se ozvala senátorka Daniela Kovářová a řekla, že to je nehoráznost. Pane předsedo Rychetský, kdyby to tak bylo, má prezident právo na to znát tedy názory pléna Senátu, proč některý kandidát...

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
Já bych v žádném případě nepoužil slovo nehoráznost. To, že pan prezident za svými návrhy stojí, a že by docela rád slyšel i argumenty, pokud ten návrh třeba by neprošel, to naprosto chápu. Víte, teď možná trochu odbíhám. Ale já jsem členem vědeckých rad téměř všech, kromě plzeňské, právnických fakult v naší republice, a když jsem svědkem toho, že v rozpravě nikdo neřekne kritické slovo k tomu, kdo kandiduje na habilitaci, na docenta, na profesora a pak v tajném hlasování neprojde, tak to považuju za neseriózní.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane Kyselo, senátor Goláň mluvil v médiích o tom, že když senátoři zamítli kandidáty bývalému prezidentovi Zemanovi, nic se nedělo: „Třeba u Gerlocha jsme nikomu nic nezdůvodňovali, nikomu to nevadilo.“ Jak vlastně vy jako poradce prezidenta v těchto otázkách celou tu proceduru vnímáte, nějaké nastavení ve výborech a potom výsledek dnešního pléna?

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
Já myslím, že procedura je osvědčená, testovaná v čase, opírá se o to, co se dá vyvodit z ústavy, opírá se o to, co se dá vyvodit ze zákona o jednacím řádu Senátu. Je to nastavené na základě toho, že zkrátka, aby se někdo stal soudcem Ústavního soudu, musí se potkat vůle prezidenta republiky a vůle Senátu, přičemž motivy, kterými se řídí prezident republiky, motivy, kterými se řídí Senát, respektive řídí různí senátoři, můžou být roztodivné. Úskalí toho tajného hlasování zkrátka spočívá v tom, že na jedné straně, pakliže chcete zajistit maximální komfort svobody rozhodování tomu hlasujícímu, tak po něm nemůžete chtít, aby říkali, jak hlasoval, eventuálně proč hlasoval tak nebo onak, protože vám z toho tajného hlasování příliš mnoho nezbyde. Na druhou stranu má-li být výsledkem toho tajného hlasování to, že někdo provádí nějaký akt reflexe nebo sebereflexe, tak není úplně od věci, když víte, proč někdo nedostal ty hlasy. Ten příklad, o kterém mluvil pan předseda Rychetský, pakliže nedostanete hlasy a nestanete se docentem či profesorem, tak je otázka, jestli jste to mohla nějak ovlivnit, máte víc psát, máte vyjet do zahraničí, máte někoho uctivěji zdravit, když vám někdo nic neřekne, co z toho máte dělat. A tady je to to samé, pakliže by to negativní hlasování mělo znamenat, že prezident republiky špatně vybral a že by Senát očekával, že vybere někoho jiného, tak ve chvíli, kdy prezident republiky vůbec neví, co jsou ty důvody, proč Senát nevybral, nesouhlasil. Tak je to dost těžké trefovat se do vkusu. Ale to je podle mého soudu všechno. Já myslím, že mají obě ty strany pravdu. Prezident republiky říká, pakliže byste mi ty kandidáty nepotvrdili, tak já bych teda byl moc rád, když bych věděl proč. A ti druzí říkají, no, my vám to říkat nemusíme, protože je to tajné hlasování. Ty výrazové prostředky, o kterých mluví pan předseda Rychetský, to je samozřejmě druhá věc.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo Vystrčile, Josef Baxa i u nás ve studiu, tady před vámi mluvil o stínohře. Nezavání to vlastně celé podezřením, že senátoři hráli nějakou politickou hru o Ústavní soud nebo si kolíkovali prostor s prezidentem?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Já jsem k tomuto všemu i k tomu tajnému hlasování i k té stínohře měl vystoupení v Senátu. Vy jste vybrali jiné, v rámci té prezentace toho, jak to tam vypadalo, dle vašeho názoru asi správné. Můj názor je jiný. A co se týká té vaší otázky, jsem přesvědčen, že žádná stínohra se nehrála, že senátoři dělali svoji práci, jak nejlépe umí, že posuzovali kvalitu těch kandidátů. Z hlediska jejich charakteru, z hlediska jejich erudice a na základě toho hlasovali a dopadlo to výrazným úspěchem všech kandidátů a pokud někdo říká, že cítil nějakou stínohru nebo případně tam padly i některé jiné domněnky, tak zase po nikom to nemůžete chtít, ale velmi rád bych byl, kdyby uvedl nějaká fakta, kdyby řekl, proč si to myslí, kdo se s kým spojil, kdo s kým hrál stínohru, za jakým účelem, kdo se komu mstil, kdo chtěl nebo koho chtěl pomluvit, velmi rád bych byl, kdyby se tohle nějakým způsobem osvětlilo, protože bylo to zneuctění naprosté většiny senátorek a senátorů a mně je to velmi líto a velmi mě to mrzí, protože mně jako předsedovi Senátu velmi záleží na tom, aby Senát si udržel tu svoji pozici nezávislé instituce, kterou dneska mimochodem opět potvrdil, a to, co tady kolem toho vzniká a děje se a neustále dokola se vrací ty různé domněnky a spekulace, mě mrzí, ale nemůžu s tím nic dělat.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Já ocituji jenom senátorku Miroslavu Němcovou, ta říká, nepochybuji, že jsou zde lobbistické tlaky.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Jasně a Senát jim odolal, nebo ne?

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Já se neptám na výsledek, já se ptám na ten průběh té procedury.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Jako paní senátorka řekla, že nepochybuje, že to je lobbistické tlaky, protože každý, kdo se zajímá například o to, kdo bude nebo nebude ústavním soudcem říká, co by si přál nebo nepřál. A úkolem toho, kdo potom je nadán tou volbou nebo tím souhlasem či nesouhlasem, je, aby tomu odolal. A to se stalo. A lobbistický tlak neznamená, že vzniká nějaká stínohra, že vznikají nějaké pomluvy nebo nějaké touhy po pomstě, to jsou velmi rozdílné věci. Když něčeho chcete dosáhnout, tak se snažíte nějakým způsobem zdůvodnit, proč toho chcete dosáhnout. A to se asi stalo, to se děje vždycky a při všech zákonech a při všech jednáních, a nejen v Senátu. A to možná paní senátorka Miroslava Němcová myslela, ale je potřeba se zeptat spíše jí.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo Rychetský, vy jste to tu zmínil, ty obměny budou pokračovat, ta procedura tak, jak se teď vlastně vyvíjí, za nového prezidenta, tedy vnímáte to právě jako nějaký souboj v ringu o to, jak dál bude postupovat výběr dalších kandidátů na ústavní soudce? Bude se vždy, a považujete to za nutné, diskutovat i na plénu, nebo se nějak více shodnou názory klíčových výborů Senátu.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
Nemám věšteckou kouli, co bude, nevím. Ale to, že se začne vyprazdňovat Ústavní soud a že před panem prezidentem a Senátem bude velice odpovědná, náročná a i časově nejenom věcně náročná úloha, není pochybné. Já bych samozřejmě, prostě jsem si vědom toho, že Senát je politická instituce, prezident je samozřejmě dokonce vrcholnou politickou institucí, a teď, co je Ústavní soud. Ústavní soud, a to si musíme říct otevřeně, výrazným způsobem zasahuje do politiky, ale spíš jako ten, kdo ji brzdí, ten, kdo staví bariéry, ten, kdo hlídá alespoň ty základní meze. Jinými slovy i to, kdo v tom Ústavním soudu zasedne, přirozeně všechny aktéry velice zajímá, protože mají pocit, že by tam měli mít, abych tak řekl, svého představitele. To je nemoudré. Já bych chtěl připomenout jednu větu své bývalé kolegyně Elišky Wagnerové a ta říkala: „Každý soudce Ústavního soudu, který prošel těmi politickými tlaky, je povinen jistým základním nevděkem“. Prostě musí dokázat se od těch, kteří ho podporovali, i od těch, kteří proti němu brojili, zcela odpoutat. Není to lehké, ale zatím musím říct, že se to daří.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane Kyselo, jak bude dál prezident postupovat, v jaké teď je fázi. Pokud jde o výběr dalších kandidátů, které chce předložit Senátu?

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
Je v takové fázi, že má za sebou schůzku s několika dalšími potenciálními kandidáty, z nichž si vybere nebo nevybere jednoho, možná dva, a s těmi velmi záhy se mi zdá, seznámí pana předsedu Vystrčila, následně i Senát, jestli to bude příští týden, to já nedokážu odhadnout, ale myslím, že to bude, že to bude velmi záhy, protože koneckonců na začátku června uprazňuje se další soudcovské místo a na začátku srpna uprazdňují se další dvě soudcovská místa. Takže nechceme-li zase sledovat ten stav, kdy je Ústavní soud neúplný nebo dokonce výrazněji neúplný po delší dobu, tak ani nic jiného, než bezprostředně reagovat nemůže. A kromě těchhle tří, řekněme lidí, s nimiž se už setkal, má před sebou setkání s nějakou další skupinou, se kterou se zase nějak popasuje a buď se s nimi ztotožní, neztotožní, nějak se rozhodne, a to jsou v zásadě lidi, se kterými, když by se identifikoval, tak to budou ti, kteří doplní ten letní termín. Další místo se uvolňuje v listopadu, další místo se uvolňuje v lednu. Takže v zásadě má nějaký výhled a současně platí, že je tam brán v potaz ten zřetel různorodosti. Tady mi totiž přišlo, dovolte jenom k tomu poznámku, že to vlastně vypadalo, že se obsazují poslední tři soudcovská místa, a ne první tři soudcovská místa. A jelikož už je celý Ústavní soud kompletní, tak se teď bojuje o to, aby do těch posledních tří volných míst vstoupili právě všichni ti, na které se zatím nedostalo, ale ten proces je na začátku. Takže přece není možné si představovat, že na těch třech místech budou úplně všichni, kdo si to představují, že tam budou soudci Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu, advokáti, ženy, že tam prostě budou všichni, protože ta místa jsou prostě jenom tři. Kromě těch prvních tří je tady dalších 10. Až se sejdeme za rok a půl, tak si můžeme říkat teda...

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
No a není to úplně naopak, právě proto, že nový prezident Petr Pavel se poprvé střetl takto s horní komorou parlamentu? A mimochodem doplním to ještě o jednu věc, bude postupovat v něčem jinak než doteď? Vy jste řekl, když jste teď popisoval to, jak smýšlí, jak bude postupovat, že seznámí pana předsedu Vystrčila s těmi jmény, ještě někoho? Budou nějaká další jednání, budou nějaká předjednávání těch kandidátů? Změní něco oproti tomu, jak postupoval s těmi třemi, kteří mu dnes prošli?

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
Já budu s panem prezidentem mluvit v pondělí odpoledne, kdy má být nějaká jako chvilička, ale opravdu to má být chvilička reflexe, jestli to, co se zatím dělo s těmi prvními třemi, jestli z toho vzejde nějaký jako podnět, aby se dělo něco úplně jiného.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Co mu poradíte, řekněte mi, jaký na vás osobně to celé tedy udělalo dojem, ať už, pokud jde o nějaké, jak se říká, to kolíkování toho prostoru, protože poprvé si to teď zkusil Petr Pavel, co vy mu poradíte?

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
Já mám pocit, že na tom zatím není třeba měnit nic zásadního, protože pokud jsme slyšeli dnešní projevy, třeba projev pana předsedy Vystrčila, který se v zásadě opírá o jeho vystoupení na Pražském hradě při tom setkání prezidenta republiky se senátní reprezentací, tak pan předseda Vystrčil, promiňte, Vystrčil už tehdy říkal a dnes říkal, že jsou to prostě dvě oddělené fáze a že taky jako nemá Senát úplně mluvit do toho, co dělá prezident v té své, tak zase úplně neočekává, že prezident a jeho spolupracovníci budou mluvit do toho, co dělá Senát, respektive co dělají senátoři. Takže pakliže to takhle je, tak potom platí ještě jeden moment z toho setkání, že totiž zhruba v polovině toho procesu, což by odpovídalo někdy podzimu, by se zase mohlo uskutečnit setkání prezidenta republiky se senátní reprezentací a ti, že by si řekli, jestli to, co mají za sebou, plus minus odpovídá jejich očekáváním, že se tedy nestalo, že ten soud je prostě budovaný jednobarevně, že to jsou všechno soudci Nejvyššího správního soudu, samí muži, samí, já nevím kdo, protože takhle ta očekávání vypadala jinak, a to si řeknou zhruba v půlce toho procesu, a to může být nějaký další mezník. Jako nedá se asi říci, že se zavděčíte všem, ale přišlo mi skoro, když posloucháte ta dnešní vystoupení senátorů, že to není smršť kritiky, že cokoliv, co prezident zatím udělal, udělal špatně, aby na základě tohohle typu reflexe jste musela ten model úplně změnit, rozpustit ten panel, nahradit ho úplně jinými lidmi, volit nějaký jiný model výběru kandidátů atd.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Když to zjednoduším, pane předsedo Vystrčile, jak silný hlas chce mít horní komora parlamentu právě v tom výběru? Protože třeba Jiří Růžička prohlásil, že odpovědnost i rozhodování je na prezidentovi, my jen vyslovujeme souhlas. To zase je možná úplně jiná domněnka o roli senátora v této volbě. Tak ten celý sbor má hrát jakou roli ve volbě ústavních soudců?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Prosím pěkně, vážení televizní diváci, Senát nebojuje s prezidentem a není to žádný střet. My máme každý svoji roli, pan prezident má tu roli, že jmenuje a aby mohl jmenovat, tak Senát musí souhlasit a oba to mají dělat co možná nejlépe a o to se snažíme, s nikým nebojujeme a nechceme s nikým bojovat, chceme dělat pořádně svoji práci. A nazývat střetem výsledek, kdy kandidáti dostali 59, 63 a 64 hlasů, je pro mě prostě zvláštní. Já nevím, co by se stalo, kdyby dostali třeba jen 42. Co by to teda bylo, když tohle tohle je střet. Není to střet. My normálně chceme všichni dělat pořádně svoji práci, abychom měli kvalitní Ústavní soud a je dobře, když se shodneme. Může se stát, že se neshodneme, protože máme různý názor, a to se v demokracii stává a není to proto, že by jeden bojoval proti druhému. Bude to potom, protože máme možná někdy různý názor na kvalitu těch kandidátů, o to tady jde. Jestli ti kandidáti a ti ústavní soudci budou, nebo nebudou kvalitní. Nejde o boj mezi prezidentem a Senátem. Tak to, prosím, opravdu není, opravdu to tak není, prosím pěkně.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane Rychetský, ústavní soudce Aleš Gerloch ve včerejších Událostech, komentářích řekl, že prezident by měl jmenovat předsedu Ústavního soudu, místopředsedy, další dva soudce a Senát by si měl obsadit pět svých soudců Ústavního soudu a pět Poslanecká sněmovna. Jde o to, jestli nedocházíme do situace, kdy by se ten proces měl nějakým klíčovým způsobem změnit?

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
To je představa, která má asi původ v době federace, kdy se měl ten federální Ústavní soud sestavovat třetinově z české části, třetinově ze slovenské. Prostě takhle to není možné. On se má sestavit z osobností, za kterými je příběh, odborný profesní příběh a není takové ty teď, nevím, jak to říct slušně, úvahy o tom, jak má být různobarevný, tak tomu já vůbec nerozumím. Tam mají být kvalitní právníci. Samozřejmě, že nemůže a nikdy nebude Ústavní soud mluvit jedním hlasem, to je prostě sbor osobností, které při každé konkrétní kauze musejí znovu zvažovat. Nechci diváky moc obtěžovat, ale Ústavní soud má chránit základní lidská práva a svobody, těch je celá paleta a nelze je seřadit jednou provždy podle důležitosti. V každé kauze znovu a znovu dochází k jejich střetu a někdy dá Ústavní soud třeba přednost právo na osobní čest a lidskou důstojnost, jindy na veřejný zájem nebo právo na informace a svobodu projevu. A to se kauzu od kauzy mění.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Zároveň ale, pane Kyselo, jak znovu zopakoval prezident, chce mít Ústavní soud vlastně pestrý. Jak té různorodosti za této situace dosáhnout? A když znovu zopakuju to, o čem mluvil pan Gerloch, není ta různorodost dosažitelná právě třeba změnou té procedury?

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
V zásadě cokoliv je, může být i jinak. Ale jde o to, jestli z toho má vyplynout, že to musí být jinak. Úvaha pana prof. Gerlocha je prostě postavená na tom, že mu připadá tenhle model součinnosti prezidenta republiky se Senátem nevyhovující. Mluví o tom opakovaně a hledá nějaký jiný. Ten, o kterém mluví, je volně inspirovaný meziválečným Československem, trošku právě federálním Československem, ale najdete to i jinde. Je to vícezdrojové ustavování, ústavní rada třeba ve Francii. No, ale plyne z toho, že to máme změnit. Pokud bychom to měnili, tak z toho důvodu, že nám připadá tenhle náš model vyčerpaný. No a je vyčerpaný? Máme v minulosti určité zkušenosti ze zaklesnutí Senátu s Václavem Klausem a máme určitou zkušenost s konfliktem mezi Milošem Zemanem a Senátem. Jenomže to jsou zase odlišné případy. Václav Klaus se v určitou chvíli urazil, protože dospěl k závěru, že mu Senát naschvál neschvaluje ty kandidáty, že už mu žádné jiné navrhovat nebude. Ale to je spíš doklad jako osobnostní kvality toho člověka, že není schopen se popasovat s tím, že on nějakým způsobem vykonává svoji roli a Senát taky nějakým způsobem vykonává svou roli. Já pracuju pro Senát velmi dlouho a samozřejmě nemůžu mluvit za všechny senátory, ale mně se teda nikdy nezdálo, že si senátoři vyřizují s prezidentem republiky účty tím, že mu neschvalují kvalitní kandidáty, oni mu neschvalovali kandidáty, o nichž byli přesvědčeni, že nejsou kvalitní a popravdě řečeno se mi zdá, že spíš měli pravdu, než že by neměli pravdu. U Miloše Zemana to nebyl podle mě šprajc nebo truc, ale prostě bylo to dáno tím, že mu to bylo asi do určité míry jedno. To přece není tak, že bylo překvapení, že. Kateřina Šimáčková skončila. Takže pak vám musí trvat šest měsíců, než najdete pana Poledníka, a když neuspějete s panem Poledníkem, tak zase musí trvat šest měsíců, než najdete pana doc. Svatoně. Ale že bych si myslel na základě těchhle excesů podbarvených osobnostní dispozicí anebo indispozicí prezidenta, že je ten model vyčerpaný, to není. V zásadě každý ten model je ohrožený. A že bych měl pocit, že spása spočívá v tom, že do ustavování Ústavního soudu zapojím Poslaneckou sněmovnu, no to bych si teda nemyslel, že bych měl Ústavnímu soudu přát. Takže já si nemyslím, že tohle to je cesta. Ptáte-li se na tu rozmanitost, ta rozmanitost je prostě dána tím, že Ústavní soud je orgánem na pomezí práva a politiky. Politiku, jak správně říká pan předseda Rychetský, v mnoha ohledech ovlivňuje. A ve chvíli, kdy tomu tak je, tak vlastně nepoptáváte soudcovské byrokraty nebo byrokratické soudce, jak chcete, ale hledáte lidi s nějakou hodnotovou orientací, která neodpovídá jenom malému kousku společnosti, ale pokud možno nějaké širší reprezentativnosti, a to je v podstatě všechno.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo Vystrčile, teď vás asi potěším, protože pro vás i pro diváky teď připomeneme jedno z vystoupení dalšího ze senátorů, je to Jiří Čunek. A o té pestrosti mluvil na plénu i on.

Jiří ČUNEK, senátor /KDU-ČSL/:
Věřím tomu, že pan prezident nenavrhne žádné kandidáty, kteří nejsou kvalifikovaní atd., ale že bychom měli Ústavní soud obsazovat tak, aby on skutečně vyjadřoval náladu ve společnosti. To znamená, abych to zkrátil, aby tam byl správný poměr těch všech kvalifikovaných lidí, kteří ale hodnotově jsou konzervativní a liberální, aby tento poměr byl zachován. Já jako člověk, který se považuje za konzervativního, určitě bych nechtěl, aby Senát byl jednobarevně konzervativní, anebo naopak.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo Vystrčile, jak těžký to je úkol tedy?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Tady už bylo řečeno panem profesorem, my na setkání s panem prezidentem jsme se o té pestrosti Ústavního soudu bavili. Ta pestrost má mnoho tváří, ať se to týká mužů a žen, ať se to týká různých typů, řekněme, právnické profese, ať se to týká různých typů hodnotové orientace. A domluvili jsme se na tom, že po několika takovýchto volbách minimálně 6-7 se k tomu vrátíme a řekneme si, jestli to, jak se to vyvíjí, je ve shodě s tou pestrostí, jak si to představujeme, či nikoliv. A to předpokládám, že se stane. Já souhlasím s tím, že po třech nominacích to dělat je brzy, protože celkem nás čeká do roku 2025 vlastně 13 nominací. To znamená, počkejme, až jich bude 6-7, což je zhruba ta polovina, a pak se bavme, jestli k té pestrosti dochází. A ta pestrost je dána v našem případě tím, kdo je vlastně navrhován k souhlasu na to jmenování a je jasné, že ten začátek musel být hodně rychlý, a tudíž vlastně tolik času na to, aby se hledělo na ty další parametry, nebylo, takže tomu já rozumím a ty věci jsme si vysvětlili a já věřím, že ta spolupráce ve smyslu toho, že každý bude dělat to, co má dělat, se bude zlepšovat. Protože pokud jste se vy ptala na to, jestli já tam vidím nějaké problémy nebo ne, tak já jsem o těch dvou mluvil znovu i na plénu, ten první byl, že si nemyslím, že bychom jako senátoři měli do toho hodnocení těch kandidátů na ústavní soudce započítávat i to, jakým způsobem byli vybíráni, protože to je věc prezidenta. Ten způsob a že bychom měli hodnotit potom tu kvalitu, to znamená ten charakter a tu erudici. A zrovna tak si nemyslím, že by pan prezident a jeho okolí měli říkat, že to vybrali úplně bezvadně a že vlastně není potřeba, abychom se tím zabývali, protože to je naše role se tím zabývat. A tyhle ty dvě věci potom možná jsou důvodem té trošku dusnější atmosféry, která tam vládla. Nikoliv žádné domluvy a msty, ale normálně hledání každé té role. Protože dříve se nikdo nikoho na nic neptal a z hlediska potom té nezávislosti, respektive ta nekomunikace neumožnila žádný jiný postup, než že si každý dělal svoje. A teď najednou je tady korektní otevřené vystupování a debata a najednou udržet si ty své role je trochu obtížnější, protože ta vstřícnost vlastně potom vám přináší i tendenci, se do něčeho, do čeho vám vlastně nic není, se také nějakým způsobem zapojit, a to není dobře. A já jsem na to několikrát upozorňoval, protože tak to ústava napsaná není. A to, že najednou ta atmosféra je daleko přátelštější a zdá se, že by to mohlo být pro někoho svůdné, je potřeba vydržet a odolat tomu.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane předsedo Rychetský, kde jsou ale meze té pestrosti, když prezident říká, že sice ti kandidáti mají být vysoce kompetentní, ale přitom různorodé osobnosti. Ten jeho plán je soudce různých typů, akademici, advokáti, muži, ženy různých věkových skupin i různých názorů na svět, odvážní, uměření. A jak se právě nedostat do té situace, kterou tu popsal pan předseda Vystrčil?

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
Naprosto souhlasím s tím, že Ústavní soud by měl být složen z právníků, kteří mají různou profesní minulost. Nemůže být složen jenom z profesionálních soudců nebo jenom z advokátů nebo podnikových právníků. Takže tady zcela podporuji tu myšlenku, aby Ústavní soud se namíchal nejen z hlediska, promiňte mi to genderového, dneska tam nemáme ani jednu ženu, což tedy není zrovna nejlepší ani z hlediska zahraničněpolitického, ale je dobré, když mezi těmi soudci Ústavního soudu je člověk, který celý život soudil, protože umí listovat v tom soudním spise, umí najít, těch spisů je taková hromada u každé kauzy a ví, kam se podívat. Ale je také dobré, aby tam byl advokát, který jednak nesoudil pořád stejnou věc jako soudce, ale který má pestrou klientelu ze všech oborů právních. Takže tady souhlasím s tím, že je třeba mít v uvozovkách to slovo, není zrovna nejhezčí, pestrý Ústavní soud. Je tam potřeba zastoupení těch různých specializací, které se objevují tedy v tom právu, ať už to jsou akademici, profesionální soudci, advokáti, s tím zcela souhlasím. Na druhé straně si myslím, že pan prezident není v jednoduché roli za situace, aniž bych to chtěl nějak příliš kritizovat, kdy vyhlásil jakési veřejné výběrové řízení, oslovil různé spolky, advokátní komoru a různé instituce na několik málo míst a sejde se 40, 50 návrhů na tom Hradě. A už vidím vás novináře, jak nebudete se zajímat o ty, kteří projdou na ten Ústavní soud, ale proč ten či onen neprošel a budou se hledat jakési jeho hříchy z minulosti nebo profesní pochybení. To není zrovna nejšťastnější. Těch míst je skutečně, jak bylo správně řečeno, pár a těch uchazečů jsou desítky, ne-li stovky.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane Kyselo, dvě věci, bude pokračovat, ten panel, ano, ne?

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
Zatím se nezdá, že by neměl.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
A druhá věc, Josef Baxa jako předseda Ústavního soudu, navrhnete ho prezidentovi, budete chtít, aby ho on navrhl? Budete o tom diskutovat?

Jan KYSELA, ústavní právník, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK:
Diskutovat budeme o tom, o čem bude chtít pan prezident, abychom s ním diskutovali. Vzhledem k minulosti pana doktora Baxy je vcelku zřejmé, že to asi je kandidát na post předsedy Ústavního soudu, z čehož neplyne, že bude předsedou Ústavního soudu, to je jistě rozhodnutí prezidenta republiky, a ne moje.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pane Rychetský, byl by to dobrý nástupce?

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
No, tak nepochybné je, že pan doktor Baxa již předsedou nejvyšší soudní instituce byl, takže se osvědčil v té funkci a je nepochybné, že by to uměl.

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka:
Pánové, moc děkuju. Miloš Vystrčil, předseda Senátu, Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu a Jan Kysela, ústavní právník a poradce prezidenta Petra Pavla. Mějte se hezky, na shledanou.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR:
Hezký večer.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Na shledanou.

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR