Miloš Vystrčil Články

(ČT 24) Hostem diskusního pořadu Události, komentáře ČT24 byl předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Zítra uplyne přesně 30 let od schválení Ústavy samostatné České republiky. Základní zákon vznikajícího státu odsouhlasila Česká národní rada po dlouhých diskusích 16. prosince 1992 před tři čtvrtě na 10 večer. Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského se základní zákon Česka v průběhu 30 let osvědčil a prokázal velkou odolnost vůči politickým otřesům. Varuje před unáhlenými změnami základního zákona státu.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
To, co se zdá vhodné Ústavního zakotvení dnes, se může zítra jevit malicherné nebo kontraproduktivní. Skutečnost, že je nějaké dobro důležité, diskutované a hodné ochrany, ještě neznamená, že jej musíme bez širší diskuse a co nejrychleji zapsat do Ústavy.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Ústava se připravovala v časové tísni v druhé polovině roku 92 před zánikem Československa. Souběžně na ní pracovaly 2 komise vlády a předsednictva České národní rady. Té vládní předsedal Václav Klaus, kterého jste viděli, místopředsedou byl Jan Kalvoda a sekretářem Cyril Svoboda. Ve druhé komisi zasedali například Marek Benda, Hana Marvanová nebo Milan Uhde. Základem pro další jednání se nakonec stal návrh vládní komise. Česká národní rada ústavu schválila pouhé 2 týdny před zánikem federace. Pro přijetí základního zákona státu tehdy hlasovalo, jak už jsme slyšeli, 172 ze 198 přítomných poslanců, 16 jich bylo proti a 10 se zdrželo. Pro zajímavost Slováci přijali svou Ústavu už 1. září, tedy o víc než čtvrt roku dřív.

Milan UHDE, předseda České národní banky /Zdroj: 16. 12. 1992/:
Česká politická scéna absolvovala dnešního večera svou skutečnou velkou premiéru. Chci vás vyzvat, abyste byli a vytrvali při rodící se České republice tak, jako jste při ní každý po svém byli v těch týdnech a dnech, kdy jsme společně pracovali na české ústavě.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
No a první polovinu tohoto možná mimořádného vydání Událostí, komentářů dnes vysíláme z historické budovy Národního muzea, jednoho ze symbolů české státnosti a kultury, kde právě skončil slavnostní večer právě k 30. výročí Ústavy. A je mou milou povinností přivítat 3 naše první hosty. Jimiž jsou předseda Senátu Miloš Vystrčil. Dobrý večer.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Dobrý večer.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, i vám dobrý večer.

Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, předsedkyně Poslanecké sněmovny /TOP 09/:
Hezký večer.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
A předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, i vám dobrý večer.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
Také hezký večer.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane předsedo Vystrčile, pojďme se nejdřív podívat obecně, a pak možná i konkrétně na některé části Ústavy, zda by bylo záhodno je měnit či nikoliv. Ústava vznikala, jak už jsme řekli, v závěru roku 92 velmi hekticky. Jak slouží podle vašeho názoru, pane předsedo Vystrčile, po třech dekádách?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Já jsem to říkal ve svém vystoupení, že jsem přesvědčen, že slouží velmi dobře, že se osvědčila. Za celou dobu vlastně bylo schváleno 8 změn Ústavy a z toho jenom 2, řekněme, takové větší. A to byla změna, která měla umožnit a umožnila vstup České republiky do Evropské unie a ta druhá změna se týkala přímé volby prezidenta. Tam já si myslím, že ta změna nebyla dobře připravena, neboť zároveň došlo k tomu, že nebyli v Ústavě udělány věci, které by byly protivkou. To znamená, byly něčím, co by zajistilo, aby prezident, který je přímo volený, byl pod kontrolou Ústavního soudu, kam by případně jeho rozhodnutí mohla dávat libovolná komora parlamentu. To znamená, jsem přesvědčen, že Ústava obstála. A také je to poznat podle toho, že fungovala i v době, kdy se změnila politická reprezentace. To znamená ti, co vládli, byli v opozici a ti co byli v opozici, vládli, a přesto ta ústava to obstála a fungovala velmi dobře.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
My se nejenom dostaneme k té části přímé volby prezidenta, ale po skončení Událostí, komentářů, a to říkám hlavně pro diváky teď, nabídneme i záznam z onoho vystoupení vašeho a dalších hostů z tohoto slavnostního večera. Paní předsedkyně Pekarová Adamová, odpovídá Ústava v té podobě tak, jak ji máme tady 30 let s mírnými změnami tomu, co od ní očekává politická reprezentace a vy osobně?

Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, předsedkyně Poslanecké sněmovny /TOP 09/:
Já si myslím, že není tak důležité, co od ní očekává politická reprezentace, ale co zaručuje občanům. A to je základní princip naší Ústavy, který po těch 30 let překonal mnohé i jiné v jiných zemích, protože vychází právě od občanů. A je to věc, která je v ní zakotvena hned v preambuli. Proto jsem jí v tom dnešním, to vystoupení, které jsem já měla, citovala úplně celou. Myslím, že je škoda, že ji málo citujeme nebo málo si připomínáme. Protože tam je všechno podstatné v jednom souvětí. A to si myslím, že je jedna z těch základních věcí, kterou bychom měli o naší ústavě všichni znát. Zároveň také ústava samozřejmě je jenom nastavením nějakých pravidel, nějakých mantinelů. Nemůžeme ji vnímáte jako přesný manuál, přesný návod, který by měl sloužit nejenom politikům, ale všem ostatním. Protože pak by taková ústava, kdyby měla být opravdu do každého detailu promyšlená, na všechny situace pamatovat, určitě byla na tisíci stranách a o mnoha svazcích, a to asi nikdo nechceme.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane předsedo Rychetský, označil byste českou Ústavu za nejstabilnější nebo nejpropracovanější v tomhle tom regionu, nebo si k ní jenom nedovolujeme nebo politici nedovolují to, co si dovolují například v Polsku, Maďarsku nebo někdy i na Slovensku?

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
Ono je velmi těžké se snažit posuzovat nejen naši ústavu, ale srovnávat ji s ústavami ostatních zemí, ale život ukázal, že se dílo podařilo. Na situaci, ve které se rozpadal společný československý stát, ve které Slovensko už mělo svou ústavu, mělo svou deklaraci samostatnosti a Češi tušili, že společný stát zanikne. Na tu situaci je neuvěřitelné, že se podařilo přijmout ústavu, která odolala nejen zubu času, ale která se stala skutečně základním dokumentem který, a to je na ní nejpodstatnější, považuje za hlavní úkol ochranu lidských práv a svobod. Současně zavádí parlamentní formu vlády, zastupitelskou demokracii. Takže myslím si, že můžeme být hrdí na to, že naše země po 30 letech vlastně prakticky může žít se stejnou ústavou, protože ta ústava žila s námi a s námi se vyvíjela.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane předsedo Vystrčile, co neshody, a nechci ve všem hledat samozřejmě nějaký problém, ale co neshody ve výkladu té ústavy, jimž jsme byli svědky třeba v poslední dekádě. Není tohle to právě chyba toho dokumentu, nebo jak říkala paní předsedkyně, není to dokument, kterým musí řešit úplně všechno, tak řeší jenom ten samotný základ a je potom na všech, kteří jí vykládají, aby ji vykládali.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Já tady patří k té skupině, která si myslí, že zrovna ten rozdílný výklad není chybou toho dokumentu, protože to, jak se má chovat slušný člověk, je z ústavy jasné. A co jediné je problém, a to se stalo, ne když byla ústava schvalována a uvedena v život před těmi 30 lety, ale později, bylo to, že v rámci schvalování přímé volby prezidenta, a já jsem to už říkal, se stalo to, že je dnes velmi obtížné, protože s tím musí souhlasit 3/5 obou komor, zjistit, zda se například prezident nechová protiústavně nebo v rozporu s ústavou, což by zkoumal Ústavní soud. Ale my nejsme schopni dosáhnout toho, aby například, když někdo v dostatečně krátké době nebo bez zbytečného odkladu nejmenuje ministra, zda se chová, nebo nechová protiústavně, protože to Ústavní soud nemůže posoudit, neboť se k němu ten případ nemůže dostat, neboť je velmi málo pravděpodobné, že by 3/5 obou komor s tím souhlasily. Ale to v té původní verzi ústavy nebylo. Tam tu pravomoc měla jenom jedna komora, a tou byl Senát, a my jsme, a proto jsem říkal, že to bylo nebo nešťastné, při té přímé volbě prezidenta zároveň ještě způsobili, že prezident byl více osamostatněn a ještě je obtížnější dneska zkoumat to, zda se chová, nebo nechová v souladu s ústavou. Takže tolik k tomu. Čili já to nevnímám jako chybu ústavy. Já to spíše vnímán jako chybu někoho, kdo si možná i tendenčně tu ústavu nesprávně vysvětluje. A druhým problémem je potom to, že my nemáme dneska jednoduchý nástroj, ale spíše komplikovanější nástroj, abychom požádali Ústavní soud, aby zjistil, zda skutečně je tomu tak, že si tu ústavu nesprávně vysvětluje, nebo dokonce mylně interpretuje.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
No a je to tedy prostor pro změnu? Když říkáte, že tou přímou volbu prezidenta nepřišla tahle ta úprava, měla by přijít teď, jsme na to připraveni?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Můj názor je, že ta úprava, která by vlastně vrátila tu Ústavu do té původní podoby, kdy by bylo možné, aby Senát sám o sobě mohl požádat Ústavní soud, aby se podíval na to, zda se například prezident chová, nebo nechová v nesouladu s Ústavou, že by byla v pořádku a že by byla správná. A dokonce tento návrh je jeden z návrhů, který má ústavní komise Senátu rozpracován a je připraven. To, jestli je možné takto Ústavu změnit, nebo ne, v budoucnu nevím. V současné době to možné není, protože s tím Poslanecká sněmovna nedokáže vyslovit souhlas, neboť tam není dostatečný počet poslanců, kterých je potřeba alespoň 120.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane předsedo Rychetský, jak vy se stavíte k tomu, co říká pan předseda Vystrčil? Existuje tady nějaká možnost tady tu věc, o které hovoří napravit v Ústavě, nebo v tuto chvíli ne?

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
Ta možnost samozřejmě existuje vždycky a záleží na politické vůli členů obou komor zákonodárného sboru. Ale víte, já bych chtěl zdůraznit, že Ústava je sice jakási základní kotva, která drží ten stát a jeho občany pohromadě, ale ústava není všemocná. Mnohem důležitější je dostatečná emancipovaná občanská společnost, která se dokáže právě v mezích vymezených ústavou držet těch základních hodnot společnosti a bránit se všem extrémům, které ohrožují naši zemi. Není to jenom u nás. Ten extremismus je nebezpečný, protože má původ vlastně s tím, že část politické reprezentace pracuje s jedním základním nástrojem, který je velmi účinný, a to je strach. Chtějí vyvolávat v lidech strach. A chtěl bych zdůraznit, že důležité je, abychom tu ústavu nejen četli, ale abychom četli i mezi řádky. To znamená ten její hodnotový význam a to, že tato ústava nám zajistila, že jsme zemí suverénní, demokratickou, zemí svobodných občanů. A teď je potřeba, aby občané měli skutečně tu sebedůvěru a sílu v naší společnosti hájit ty základní hodnoty, na kterých Ústava stojí.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Vy jste, pane předsedo, zmínil jedno slovo extremismus a mě by zajímala jedna věc, která s tím trošku souvisí, nikoliv přímo s extremismem, ale s tou vůlí měnit tenhle ten dokument. Když se přijímala Ústava Spojených států, z níž potom mnohé vycházejí evropské ústavy, tak Thomas Jefferson byl, pokud se nepletu, myslím, že to byl Thomas Jefferson, byl toho názoru, že každých 18, 20 let by se měla měnit tak, aby jaksi reflektovala potřeby tehdy vznikajícího státu, a aby se z ní nestala, když to budu možná parafrázovat jenom vitrína v muzeu, prostě prázdný mrtvý dokument. Tak kde je tady ta hranice mezi tím tak, aby dokázala dýchat s dobou, ale zároveň aby to byla ta kotva, o které hovoříte, která se nebude vytahovat, jak se politikům zlíbí z moře.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
Ta známá slova Thomase Jeffersona, představovala především v Ústavě, která byla složená, abych tak řekl z paragrafů. Ale my máme naštěstí ústavu založenou na hodnotovém systému, který zdánlivě není podrobný, nepodává podrobný návod, ale naopak otevírá prostor pro svobodného člověka a pro svobodnou společnost. Já tím neříkám, že ústava má být neměnná a že se nesmí nikdy novelizovat, ale byl bych velmi opatrný. Při jakékoliv politické změně by mohla být skutečně tendence té momentální většiny honem tu ústavu si upravit podle svých potřeb. A tomu my se musíme bránit, ta ústava musí přetrvat ty různé, řekněme, politické, tektonické otřesy. Ta ústava vymezuje základní mantinely, ve kterých se právě každá politická reprezentace, ať přijde z té či oné strany, musí pohybovat a nesmí je překračovat.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
To, o čem hovoříte, pane předsedo, Jan Kysela nazval ústavním populismem tedy. Paní předsedkyně, jak se vyhnout, jak vést tu odbornou debatu o změnách ústavy tak, aniž by se vycházelo vstříc politikům a jejich volání po změnách účelových? Možná i vás jako politiků tedy, kde je ta hranice podle vás?

Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, předsedkyně Poslanecké sněmovny /TOP 09/:
To je velmi složité zodpovědět, protože pro každého asi bude někde jinde. Ale já si myslím, že bychom měli právě vycházet z toho, že Ústava jakožto ten základní zákon by měla přetrvávat a měli bychom ji v případě změn, které do ní chceme vnést, vést tu debatu a diskusi nad nimi ještě pečlivěji s větší váhou a důsledněji, než tak činíme u jiných zákonů. Ne, že by si to jiné zákony nezasloužily, ale přece jenom tady v tomto případě je ta váha toho zákona tak velká, tak silná, že bychom neměli podléhat jenom nějakým krátkodobým puzením, které mohou vyplývat z nějaké současné jednotlivé situace, která ale časem může pominout. To myslím, že by nás mělo při té diskusi vést. Ale ono je to dáno už samotným faktem, že není tak jednoduché ústavu změnit, že není tak jednoduché nalézt proto tu třípětinovou většinu v obou komorách parlamentu. To si myslím, že je takovou určitou pojistkou. A já jsem v posledních letech stejně jako určitě i ostatní svědky toho, svědkem toho, že mnohdy se vede útok právě třeba na Senát, jakožto jednu z komor Parlamentu se záměrem, aby byl zrušen. A je to jakási snaha odvést tu pozornost od toho, že tito, kteří takto útočí, by rádi aby právě k těm změnám ústavy docházelo mnohem víc, v mnohem větší podobě nebo respektive v těch základech, aby se víc měnila, protože jim právě ta přítomnost Senátu v našem ústavním systému je k tomu překážkou. Takže, když se podíváme a srovnáme to i s ostatními zeměmi v našem regionu, se kterými nás i pojí celá řada let naší společné historie, tak bychom měli být naopak velmi rádi, že tvůrci naší moderní ústavy počítali s oběma komorami, že máme i Senát, protože ve srovnání s těmi zeměmi, které jej nemají, které jsou jednokomorové parlamenty, tak u nás dochází ke změně ústavy mnohem méně a mnohem méně to pak také svádí k těm svodům, vychylovat se od demokratického zřízení k nějakému autoritářskému.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Vy jste zmínila sousloví nebo spojení krátkodobé puzení, tak já zmíním jedno dlouhodobé puzení, které se objevuje myslím, že docela pravidelně, nebo minimálně opakovaně. Funguje ústava dobře v situacích sporů ústavních činitelů? Nechybějí tam třeba konkrétní lhůty? Není to obecný nedostatek českého ústavního rámce?

Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, předsedkyně Poslanecké sněmovny /TOP 09/:
Já myslím, že jsou známá ta slova jednoho ze spoluautorů ústavy pana Cepla, který říkal, že to není návod na automatickou pračku. Snad se nepletu, že to byl on, který tato slova zmínil, který je použil. A i dnes během nejenom toho slavnostního večera ale i během panelové diskuse v Poslanecké sněmovně, kterou vedli tvůrci, ať už ti odborní anebo političtí, ústavy, tak se zmiňovali o tom, že právě tímto směrem se vydat nechtěli, že se nechtěli vydávat tím směrem, který někdy slyšíme v posledních letech, že by ústava měla naplňovat, totiž být tím manuálem. A já si myslím, že bychom právě, jak už jsem zmiňovala dříve, pak dospěli k tomu, že zjistíme, že nám tam chybí ještě to či ono a postupně bychom z toho textu činili opravdu ten návod nebo manuál. Ale to myslím, že by nebylo ku prospěchu věci samotné, protože ta její určitá volnost je její výhodou, jenom to možná neumíme vždycky ocenit.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane předsedo Vystrčile, co z těch konkrétních bodů, které se často debatují jako možnosti změny, mají největší naději na změnu? Je to třeba posílení prvků přímé demokracie? Je to klouzavý mandát nebo něco jiného, co byste vypíchl?

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Já odpovím na tu vaši předchozí otázku. Já si myslím, že pokud bychom měli ústavu měnit, tak pouze v případech, kdy se ten problém objevuje opakovaně. To znamená třeba i několik volebních období a jsou takové 2, 3, 4 věci, o kterých si myslím, že by si ta ústava změnu sloužila. Tou první je, my opakovaně v Senátu máme problém při projednávání některých zákonů, protože ta třicetidenní lhůta, kterou máme na projednání, nám zkrátka nestačí. Že to je věc, kde já si myslím, že by mělo být nějakým způsobem ošetřeno, že když si to Senát speciálně schválí, tak by měl mít lhůtu větší. Pak jsou tady některé zákony, které významným způsobem můžou ovlivnit fungování České republiky a třeba změnit i parametry toho, jak funguje. To je například zákon o Ústavním soudu, zákon o České národní bance, zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. A já si myslím, že tyto zákony by měly být přiřazeny k článku 40 Ústavy a nemělo by být možné, aby byly měněny, pokud nesouhlasí obě ty komory. To by opět pomohlo stabilitě toho systému a bylo by to pro všechny výhodné. Pak si myslím, že tam je ta třetí změna, která by měla umožnit to, aby v případě výkonu některých ústavních pravomocí je bylo možné kontrolovat, pokud jsou ústavní nebo ne Ústavním soudem. A mělo být možné, aby o tu kontrolu Ústavním soudem mohla požádat jedna nebo obě komory samostatně. To jsou takové tři věci, které vám v tuto chvíli jsem schopen říci. Potom je tady úplně praktická věc, která souvisí s volebními zákony a termínem voleb. My potřebujeme, aby se termín voleb pořád neposouval na stále měsíce blíže k těm, které jsou letními, a aby to bylo možné, tak je opět potřeba zafixovat volební termíny a termíny voleb, a to opět souvisí se změnou ústavy. To znamená tyto praktické věci, kde se ty problémy objevují opakovaně, si myslím, že by mohly být tématem, na kterých se Poslanecká sněmovna a Senát shodnou a které by potom mohly vést spíše k doplnění té ústavy. Ono to možná ani není správně to slovo změna. Doplnění té ústavy, aby jako v tomto smyslu více dýchala s tou dobou, protože ty problémy jsou praktické, opakují se dlouhodobě. Není to o změnách těch hodnot, o změně toho jádra té ústavy, o tom, co nám zaručuje ta základní práva a svobody, garantuje nám tu ochranu těch lidí a stanoví rovné povinnosti. Tam jsem pro to, aby ta ústava se pokud možno neměnila, protože tam bych se docela těch změn obával.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane předsedo Rychetský, z tohohle položkového menu, co zmínil pan předseda Vystrčil, je něco co lahodí vaším chuťově ústavním pohárkům? Je tam něco z toho, co si myslíte, že by stálo za úpravu?

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
Já se domnívám, že v podstatě všechny ty náměty nejenže jsou racionální, ale vyšly z praktické zkušenosti. Ústava se sice za těch 30 let osvědčila, ale současně ukázala právě na okamžiky, kdy teď to řeknu zajímavým způsobem, se přestala být ústavou do nepohody. Prostě nepočítá s takovými výkyvy v té společnosti a situací. Víte, ten problém je v tom, že ústava říká, Česká republika je demokratický právní stát, a když se pokusíte tyto pojmy vyložit, tak se dostanete do zdánlivé dichotomie, protože demokracie je vláda lidu, vláda většiny, ale právní stát je vláda práva. A to, o co se snaží vyspělý stát, je sladit tyto dva zdánlivě protichůdné momenty a vsadit je v to, aby ten stát zajistil demokratické fungování, ale současně aby zajistil tu vládu práva, aby to byl právní stát. Jinými slovy jsou okamžiky, kdy se všichni musí sklonit a musí respektovat ty základní právní principy, hodnotové principy. Mimochodem ve všech ústavách a v naší to je také, je věta odedávna, že všichni jsou si rovni. A přitom víme, že to je fikce, že si nejsme rovni. Někde je starý, někdo mladý, někdo zdravý, někdo nemocný, někdo bohatý, někdo chudý. A teď se společnost, moderní společnost snaží tu fikci, tu jenom právní rovnost učinit rovností faktickou. Například ochrana slabších stran v právním řádu, ve spotřebitelských vztazích a podobně. A to je právě prostor, kde ústava otevírá a nabádá nás k tomu, abychom tu proklamaci o rovnosti lidí se snažili naplnit realitou. Aby se skutečně každý člověk, který žije v zemi s touto Ústavou, mohl cítit rovný, že má tedy tu možnost nebýt diskriminován.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Já vám všem třem děkuji mnohokrát za to, že jste byli hosty Událostí, komentářů v tenhle ten důležitý den, lépe řečeno v jeho předvečer z historické budovy Národního muzea. Děkuji Pavlu Rychetskému, děkuji Markétě Pekarové Adamové, děkuji také Miloši Vystrčilovi. Ještě jednou díky moc, přeji hezký večer. A připomínám divákům, že záznam projevů ze slavnostního večera nabízíme hned po skončení Událostí, komentářů. Hezký večer, díky moc.

Markéta PEKAROVÁ ADAMOVÁ, předsedkyně Poslanecké sněmovny /TOP 09/:
Děkujeme, na shledanou.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
Hezký večer.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Hezký večer.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu:
A hezké svátky vánoční.

Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/:
Požehnané Vánoce.

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR