Miloš Vystrčil Články

(Deník) Dlouholetý politik ODS Miloš Vystrčil byl v únoru zvolen předsedou Senátu, když vystřídal náhle zemřelého Jaroslava Kuberu. Právě okolnosti Kuberovy smrti v souvislosti s výhružným dopisem čínské ambasády už několik týdnů nového šéfa Senátu zaměstnávají. Nevyjasnila je však ani jeho úterní schůzka s prezidentem Milošem Zemanem. Nejen o ní s Milošem Vystrčilem Deník hovořil.

Senát ve středu přijal usnesení, podle něhož dokument, který se objevil v podatelně Pražského hradu a poté skončil u bývalého předsedy Senátu Jaroslava Kubery, „překročil hranici vměšování do vnitřních záležitostí České republiky“. Co toto konstatování znamená?

Pro mě je potvrzením toho, že obsah dopisu je závažný a že jsme ho správně nevyhodnotili. Zajímalo mě, proč se Kancelář prezidenta republiky hlouběji nezabývala jeho obsahem, když byl na Hrad doručen. Podle jejího tvrzení proto, že zásilka nebyla určena jí, ale předsedovi Senátu panu Kuberovi, u něhož se potom našla. Také říkala, že nešlo o dopis, ale o jakýsi dokument s razítkem čínské ambasády. V jedné chvíli dokonce pan Jindrák (Rudolf Jindrák, ředitel hradního zahraničního odboru – pozn. red.) zpochybňoval jeho pravost. Následně se ukázalo, že dokument skutečně obsahuje názor čínské ambasády, neboť jeho obsah velvyslanec ČLR nevyvrátil. Mrzí mě, že na schůzce nejvyšších ústavních činitelů nebyl přijat můj návrh dát český postoj najevo doporučením, aby čínská strana vyměnila nejvyšší představitele své ambasády. Nakonec jsme se spokojili pouze s prohlášením, které říká, že považujeme jakýkoli nátlak jedné země vůči druhé za nepřípustný. To je podle mě málo.

Svěřil se vám váš bývalý spolustraník Jaroslav Kubera s tímto dopisem, který obdržel na novoročním obědě s prezidentem republiky a šéfem sněmovny?

Nesvěřil, a nevím o nikom, komu by o něm řekl.

Nemá v tom případě pravdu hradní kancléř Vratislav Mynář, když říká, že mu přikládal nulový význam?

Bohužel se na to pana předsedy Kubery už nemůžeme zeptat. Máme ale k dispozici vyjádření kancléře Mynáře, který byl prezidentem pověřen odpovědí na můj dopis hlavě státu. Ptal jsem se v něm, zda je pravda to, co píše Deník N, totiž že si ten dokument u čínské ambasády objednal kancléř Mynář. Toto tvrzení popřel, ale uvedl, že dopis byl podkladovým materiálem pro jednání prezidenta a předsedů obou parlamentních komor, které se konalo 14. ledna. Kdyby šlo o dokument s nulovým významem, nepředpokládám, že by se stal nedílnou součástí podkladových materiálů tří nejvyšších ústavních činitelů. To úplně nejde dohromady.

Po čtyřech měsících pídění tedy víme, že se v podatelně Pražského hradu objevila obálka s dopisem bez oslovení a vlastnoručního podpisu, ale s razítkem čínské ambasády. Ten pak Rudolf Jindrák opatřil doporučujícím textem a předal ho předsedovi Senátu se záměrem, aby si jeho obsah vzal k srdci. Je to tak?

To potvrdit nemohu. Kancelář prezidenta republiky dlouhou dobu odmítala říct, jak se k ní dopis dostal. V nedávno zveřejněném videu ovšem pan Mynář říká, že onen jeden list papíru bez jakéhokoli průvodního dopisu přinesl někdo z čínské ambasády, jejímž razítkem byl opatřen. Tady je první nelogičnost, na niž dlouhodobě poukazuji. Pokud to měla být informace pro předsedu Senátu Jaroslava Kuberu, aby věděl, že není dobré jet na Tchaj-wan, předpokládal bych, že to čínská ambasáda pošle do Valdštejnského paláce do kanceláře předsedy Senátu, nikoliv na Hrad.

Jak to, že tato okolnost nebyla dodnes vysvětlena? Hovořil jste přece s prezidentem Zemanem, mohl jste se zeptat čínského velvyslance. Proč dosud nevíme, komu byl dopis adresován?

Čínského ambasadora jsem se neptal, ale prezidentovi jsem tuto námitku sdělil. Řekl mi, že na tom nic divného nevidí, protože na Hrad chodí dopisy, které nejsou určené přímo jemu. A že existuje obecný příkaz, aby pak byly přeposlány těm, kterých se týkají, což byl v tomto případě předseda Senátu Jaroslav Kubera. Když jsem se zeptal, jakým způsobem k tomu předání došlo, pan prezident si přesně nevzpomínal, ale připustil, že to mohlo být na onom novoročním obědě. Zřejmě se tak už nikdy nedozvíme, jakým způsobem se čínský dopis z podatelny Pražského hradu dostal k panu předsedovi Kuberovi. Pravda ale je, že v jeho pozůstalosti se našla jen kopie. Není také jasné, zda přípisy, které se u dopisu našly, k němu patřily, nebo ne. Zatímco prezident Zeman říkal, že vycházely z obsahu dopisu, pan Jindrák v minulosti tvrdil, že to jsou jeho zprávy, které s ním nesouvisejí, a jež vypracovával pro pana prezidenta.

Nebyly k dopisu nijak připojeny?

Byly volně uloženy jako papír jedna, dvě, tři a čtyři. Jsou u sebe, což ještě neznamená, že spolu souvisejí. Když máte v peněžence účtenku za boty a za pizzu, o ničem to nevypovídá. Naopak účtenky za boty a tkaničky by spolu souviset mohly. Opravdu nevíme, jak je to v případě čínského dopisu, zda si ho pan Jindrák přečetl a pak ho opatřil přípisem, nebo ne. Nemám šanci dozvědět se pravdu, neboť těžko mohu konfrontovat výroky pana prezidenta a jeho podřízeného.

Objevila se informace, že onen průvodní text sepsala pracovnice hradní kanceláře Petra Nečasová, dcera bývalého šéfa Zemanovců Lubomíra Nečase. Víte o tom něco?

Tuto informaci nemám.

Vraťme se tedy ke středečnímu usnesení, pro něž hlasovalo 50 z 52 přítomných senátorů. Jednoznačně se v něm odsuzuje výhrůžný tón čínského dopisu, který jasně říká, že odplatou za Kuberovu cestu na Tchaj-wan by byly komplikace pro české firmy obchodující s Čínou. Ráda bych se dobrala odpovědi, zda to předpokládá nějaké další konkrétní kroky?

Jsem přesvědčený, že Čína se tím dokumentem vměšuje do vnitřních záležitostí České republiky a vyhrožuje jí, potažmo panu předsedovi Kuberovi. Na to jsme měli reagovat nótou nebo jasným prohlášením.

To už jsme probrali. Proto se ptám na důsledky aktuálního senátního stanoviska.

Senátní usnesení je potvrzením názoru řady senátorů včetně výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Senát jako instituce zaujal jasné stanovisko, že oficiální reakce české strany na čínský dokument byla zdlouhavá, nedostatečně razantní a málo sebevědomá. Tím dochází zaprvé k tomu, že se ocitáme v pozici lokaje, protože když nereagujete dostatečně tvrdě, tak váš partner – pokud se v tomto případě ještě dá o partnerovi mluvit – vás považuje za podřízeného. Zadruhé je oslabována suverenita, svébytnost a nezávislost České republiky, protože připouštíte, že její politiku mohou mocnosti podobnými výhrůžkami ovlivnit. V tomto případě jde o Čínskou lidovou republiku, tedy mocnost, která má totalitní charakter.

Není proto za dané konstelace jedinou adekvátní reakcí to, co vám senátní usnesení doporučuje, totiž cesta na Tchaj-wan?

Cesta na Tchaj-wan by neměla být odplatou nebo mstou, nýbrž potvrzením směřování české zahraniční politiky. Na tom se může shodnout celý Senát a byl bych velmi rád, kdybychom se na tomto způsobu reakce domluvili i s ministrem zahraničí.

S Tomášem Petříčkem se v tomto bodě asi nedomluvíte, neboť už uvedl, že jakkoli je ten dokument na hraně, cestu na Tchaj-wan vám doporučit nemůže.

Možná se nedomluvíme, ale oproti Hradu existuje s ministerstvem zahraničí aspoň nějaká komunikace. Pokud se dlouhodobě dostáváte do situace, že vám mocnost, jakou je Čína, něco nařizuje, doporučuje, přikazuje, pak chuť ukázat, že jsme hrdou, svébytnou a suverénní zemí, roste. Logicky se nabízí nějaký krok, který toho bude jednoznačným důkazem. Ne kvůli mstě nebo odplatě, ale proto, že taková mocnost nerozumí signálům, že její postup je zcela nestandardním, urážlivým a nepřijatelným vměšováním do vnitřních záležitostí. Tohle evidentně nefunguje. I pan prezident mi sdělil, že mluvil s několika čínskými představiteli a upozornil je, že postup, kdy nám dopředu říkají, co smíme, či nesmíme, je kontraproduktivní, neboť ubližuje vzájemné spolupráci.

Vzhledem k tomu, že čínská reakce na prezidentova slova byla nulová, se táži…

Nebyla nulová, svoji agresivitu naopak ještě vystupňovali. Kdyby byla nulová, bylo by to ještě dobré. Oni ale diktují, jestli se mohu vyfotit s tchajwanskou vlajkou, být u předávání daru Tchaj-wanu České republice, řediteli mé kanceláře říkají, zda má, nebo nemá chodit do televize a nakonec vzkazují, že bych si měl dát velký pozor a rozhodně neblahopřát zvolené tchajwanské prezidentce u příležitosti její inaugurace. To je za hranicí jakýchkoli korektních vztahů a jediné, co to může způsobit, je zvýšení napětí mezi ČR a ČLR. Nebo to, že Senát přijme usnesení, jímž plní svoji základní roli ochránce svobody, svébytnosti, nezávislosti a demokracie bytnosti, České republiky.

Čili vaše cesta na Tchaj-wan se stává reálnější a reálnější?

Tak.

Proč jste ani původně a bez nátlaku nechtěl, jak jste sdělil předsedovi zahraničního senátního výboru Pavlu Fischerovi, poslat blahopřejný telegram prezidentce Cchaj Jing-wen?

Neboť protokol praví, že partnerem prezidenta je prezident, nikoli předseda Senátu. Tyto věci striktně dodržuji, byť bych jí rád popřál. Nechtěl jsem ani provokovat. Když jsem se pak ale z čínské strany dozvěděl, že to udělat nesmím, jediná možná reakce byla, že jsem to následně učinil. Paní prezidentce jsem v podstatě popřál tím, že jsem veřejně sdělil, že jsem potěšen jejím zvolením hlavou demokratické země jménem Tchaj-wan.

Prezidentka Cchaj Jing-wen pronesla velmi ostrý projev, v němž řekla, že odmítá čínské nároky na svrchovanost nad Tchaj-wanem, jejž Peking považuje za svou provincii, a nepřijme používaný princip jedné země, dvou systémů. Sledujeme začátek nějakého vyhroceného konfliktu, který může přejít ve válku?

Na tyto věci nejsem odborník, nemám na to silný názor, který by se opíral o další fakta. Je to poměrně nová věc a s naším zahraničním odborem jsem o tom ještě podrobně nemluvil.

Hovořil jste s prezidentem Zemanem i o druhé velké zahraničněpolitické kauze, jíž je ruský agent s ricinem v kufříku?

Jen jsme se toho letmo dotkli, protože téma našeho setkání bylo předem dané, byl jím onen čínský dokument a zaujetí stanoviska k jeho obsahu.

Myslíte si, že v České republice skutečně pobíhal ruský agent se smrtelným jedem?

Vyjadřovat se k tomu je pro mě obtížné, protože jako předseda Senátu mám přístup k určitým informacím, které jsou v režimu tajné nebo vyhrazené. Pokud bych měl odpovídat pravdivě, musel bych je využít. A pokud bych je využil, překročil bych slib, jímž jsem vázán. Z větší části asi vím, jak to bylo, ale na vaši otázku nemohu odpovědět, neboť jsem limitován mlčenlivostí.

Jenomže tak se ničeho nedobereme. Přece pokud by Rusko vyslalo do Prahy agenta s cílem zavraždit tři komunální politiky, tak by to bylo na spuštění článku 5 zakládající smlouvy NATO a vypovězení války, nebo alespoň diplomatických vztahů. Když k tomu nedošlo a česká vláda navíc přijala usnesení, že z bezpečnostních důvodů by se na dostavbě jaderné elektrárny Dukovany Rusko nemělo podílet, tak z ruské perspektivy agent s ricinem fakt nedává smysl.

V podstatě s vašimi úvahami nemůžu než souhlasit. Dovolím si k tomu dodat dvě poznámky. Dle mého názoru se Bezpečnostní informační služba chovala velmi zodpovědně a s ohledem na předběžnou opatrnost navrhla správná opatření. Zároveň se jí podařilo celou situaci dobře vyšetřit. A víc po mně nechtějte.

Můžete okomentovat slova ministra vnitra Jana Hamáčka, že pokud Česká republika nechce utrpět blamáž, neměla by vyhostit onoho údajného agenta pod diplomatickým krytím Andreje Končakova?

Hrozně rád bych vám vyhověl, ale k tomu žádné stanovisko dávat nebudu.

Alespoň mi řekněte, zda by měl ministr zahraničí Petříček při diplomatických jednáních s Moskvou žádat snížení počtu ruských diplomatů v Praze?

To by určitě měl, a to i z mnoha jiných důvodů, než je kauza "ricin".

Bývalý velvyslanec v Kyjevě a Moskvě Jaroslav Bašta míní, že kdyby česká kontrarozvědka odváděla dobrou práci, půlka ruských špionů pod diplomatickým krytím by tady už dávno nebyla a ruské velvyslanectví by bylo stejně velké jako to v Budapešti nebo ve Vídni. Není na tom něco pravdy?

Neumím to posoudit.

Ve středu prezident Miloš Zeman jmenoval předsedou Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho. Překvapilo vás to?

Přiznám se, že v soudní personalistice se příliš neorientuji, nevím, kdo na jakých pozicích u jednotlivých soudů funguje. Nejsem tedy schopen se k jeho osobě erudovaně vyjádřit, nechci si hrát na znalce v oblasti, v níž znalcem opravdu nejsem.

Nepochybně jste ale zaznamenal jeho první vystoupení v nové roli, kdy uvedl, že chce připravit stanovisko Nejvyššího soudu k případným žalobám na stát o náhradu škody kvůli nouzovému stavu. Tím by se mělo předejít žalobám, jež by neměly před soudem šanci. Co tomu říkáte?

Tyto věci nás pravděpodobně čekají, někdo asi bude chtít náhradu za škody, kterou nezpůsobil on, ale stát, který mu kvůli pandemii zavřel živnost. Zda je postup, v němž by soudy měly dopředu zpracovat nějaká stanoviska, správný, či nikoliv, si hodnotit netroufám.

Bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu a senátorka Eliška Wagnerová uvedla, že "není úkolem Nejvyššího soudu dávat dopředu dobrozdání o tom, jak se mají lidé soudit". Mohou žalovat, koho chtějí.

Tak to vidíte. Chtěl jsem cosi podobného říct ze svého laického hlediska. Pokud máte připravit obecný postoj k nějakému typu případů, tak to lze udělat jen obtížně, neboť každý je jedinečný. Shoduji-li se v tomto pohledu s paní Eliškou Wagnerovou, je to pro mě skoro pocta.

Senát až na výjimky schválil všechny zákony, které vláda v legislativní nouzi předložila sněmovně s cílem pomoci v koronakrizi zaměstnancům, podnikatelům, rodičům školáků. Udělalo se z vašeho pohledu maximum, aby Česká republika pandemii zvládla?

Vždycky můžete věci udělat lépe, než jste udělali. Zdá se mi, že nasazení vlády, sněmovny a Senátu bylo značné. Mrzí mě však, že komunikace nebyla na úrovni, na níž být mohla. Zejména mám na mysli debatu ministrů s opozicí a Senátem. Několikrát jsme se tak dostali do situace, kdy jsme věděli, že je potřebné, aby zákon byl co nejdříve účinný a přinesl lidem rychlou pomoc, ale zároveň jsme věděli, že v něm jsou významné chyby. V dvojím ohni jsme nakonec zvolili cestu souhlasu s vládní verzí, ačkoli rozhodně nebyla dokonalá. Chtěli jsme, abychom nedokonalostem předešli tím, že předlohy budou výjimečně předem konzultovány se Senátem, aby se nemusely vracet. Někteří ministři na to v několika případech přistoupili, mám na mysli paní Maláčovou a pana Plagu, ale většina to ignorovala. Schválené zákony tak vykazují hrubé vady.

Co máte na mysli?

Například nejistotu klientů cestovních kanceláří, kteří nevědí, jestli dostanou voucher, nebo ne, zda mají platit storno a v jaké výši, co mají dělat se zaplaceným zájezdem, když cestovky netuší, zda se třeba v srpnu bude létat do Španělska. To jsou všechno věci, které jsme v případě konzultace mohli aspoň částečně do zákona napsat srozumitelněji a jednodušeji. Smršť zákonů, která do Senátu přišla, situaci pomohla, byl odveden velký kus práce a uznání si zaslouží lidé, kteří je připravili i schvalovali. Na druhé straně je logické, že rychlost způsobila zvýšení chybovosti, což pocítíme při aplikaci těchto norem. Může se to projevit i v eventuálních žalobách na stát. Byl bych velmi rád, kdybychom se vrátili do standardního projednávání. V některých případech se to vládě v jistém slova smyslu i líbilo, protože se vyhnula vnitřnímu a vnějšímu připomínkovému řízení, podrobnějšímu parlamentnímu projednávání, čímž si vlastně uzurpovala moc, která ji nemá náležet. Panu premiérovi se tak splnil sen a mohl vládu řídit jako firmu. Jak se vyjádřil, dokonce ho to bavilo. Důsledkem však může být příliš mnoho ztrát a nedostatků. Chaotické projednávání právních norem je významně škodlivé.

Neděsí vás jako místopředsedu ODS, že se to rychlé tempo líbilo nejen premiéru Babišovi, ale hlavně 34 procentům voličů, kteří aktuálně hnutí ANO preferují?

To mě neděsí ani nepřekvapuje. Ráznost a tah na branku lidem imponuje, mají dojem, že je efektivní a vede k progresivnímu řízení státu, kraje, města či obce. Dlouhodobě ale tento způsob nefunguje a vede ke zvyšování demokratického deficitu ve společnosti, k nastolení metod, při nichž rozhoduje velmi úzká skupina lidí nebo jeden člověk. Pak se daleko jednodušeji někomu přihrávají zakázky nebo peníze.

Byl jste starostou Telče a hejtmanem Kraje Vysočina. Souhlasíte s výrokem prezidenta Zemana, že nesrovnatelně větší problém než pandemie koronaviru je sucho?

Souhlasím. Byla to jedna z posledních vět, které na úterní schůzce zazněly. Řekl jsem mu, že si, jak předpokládám, ještě pamatuje vysočinské lesy, a pokud někdo potřebuje pomoc, tak právě tyto lesy, jejich vlastníci a hospodáři. Lesy jsou zásobárny vody a péče o vodu, její zdroje a zachycování je věc, o kterou se musíme vážně starat. Sám se o tím zabývám už roky.

Možná už od studií na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity?

Ano. Navíc Senát je v tomto směru lídrem. Dříve, než se začaly zakládat různé koordinační, všestátní a všelidové skupiny, Senát zřídil stálou komisi VODA SUCHO, jejímž předsedou je Jiří Burian, bývalý starosta Sedlčan, který se vodou léta zaobírá. Tento problém vidíme jako naprosto zásadní, který je potřeba řešit a investovat do něj.

(Autor: Kateřina Perknerová)

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR
místopředseda strany