Miloš Vystrčil Články

(ČT 24) Svět se potýká s řadou přírodních pohrom. V těchto dnech je vystihují tři události spojené se třemi živly: vodou, ohněm a zemí. Sibiř sužují požáry apokalyptických rozměrů, v Indii vysychají celá města, středoamerické pobřeží zas devastuje eroze. Výkyv, nebo nový obraz našeho světa? Téma Událostí, komentářů ČT24 pro předsedu senátorského klubu a místopředsedu ODS Miloše Vystrčila.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka:
Důsledky klimatických změň pociťují lidi po celé planetě. Stovky měst a vesnic na Sibiři se dusí v hustém kouři i proto, že tam neprší. Lesní požáry ve vyprahlé tajze se rozšířily na plochu víc než 3 milionů hektarů. Takhle je z vesmíru zachytila NASA. Dým se přes moře dostal až nad americkou pevninu.

Michal KUBAL, moderátor:
Tři příklady a nejen rozmary počasí tentokrát s Janem Pretelem, klimatologem Českého hydrometeorologického ústavu. Dobrý večer.

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Dobrý večer.

Michal KUBAL, moderátor:
A dvěma politiky, Petr Štěpánek, předseda Strany zelených a starosta Prahy 4. Dobrý večer.

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
Dobrý večer.

Michal KUBAL, moderátor:
A zdravíme i Miloše Vystrčila, senátora za ODS, člena senátního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Dobrý večer i vám.

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu a člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senát PČR /ODS/:
Hezký večer z Telče.

Michal KUBAL, moderátor:
Pane Pretele, teplotní rekordy, požáry, sucho, eroze, je to mimořádná sezona nebo si prostě máme začít zvykat?

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Já si myslím, že si musíme zvykat. Nedá se prostě nic dělat. Mimořádná sezona to není. Samozřejmě třeba pro ten Honduras to může být letos mimořádná sezona. Pro tu Indii taky. Příští rok to může být i jinak teda. Ale bohužel tyhle ty katastrofy, já se nebojím říct to slovo katastrofy, s nimi je třeba počítat.

Michal KUBAL, moderátor:
Ten směr a směřování...

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Pro směřování, tak, bohužel se nedá předpovědět zatím, kde a kdy se co stane.

Michal KUBAL, moderátor:
Zatím? Jsme na cestě k tomu, anebo je to tak nevyzpytatelné, že...

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Já si myslím, že určitě jsme na cestě k tomu, poněvadž ty modely klimatické, ono se to jinak prostě dělat nedá než modelově, ty jsou ve velice dobrém vývoji, ale bohužel jsou prostě v takovém stavu, že se nedomnívám, že během 10 let ta předpověď toho, co jsem měl namysli, bude možná.

Michal KUBAL, moderátor:
A je ještě čas zvrátit to, co se odehrává v klimatu?

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Je to otázka, jestli se to zvrátit dá nebo nedá. Samozřejmě nikdo nepopírá dneska, nebo skoro nikdo nepopírá, že emise skleníkových plynů se na celkové změně cirkulace v atmosféře velmi významným způsobem tedy jaksi podílí. Ale osobně si nejsem tak úplně jistý, že kdyby se podařilo prostě ty emise snížit prostě tak zásadním způsobem, že by se ta planeta dala uklidnit. Myslím si, že samozřejmě ty katastrofy budou, budou mírnější, ale zcela je negovat, já v to osobně nevěřím.

Michal KUBAL, moderátor:
Pane senátore, berete vy změny klimatu jako největší hrozbu pro přežití lidstva?

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu a člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senát PČR /ODS/:
Nevím, jestli to je největší hrozba, ale je to určitě hrozba, na kterou je potřeba se jednak adaptovat a případně pokud toho budeme schopni, tak i tu hrozbu zmírňovat. Tady já souhlasím s tím, co bylo řečeno.

Michal KUBAL, moderátor:
A podle vás dělají lidi, jejich představitelé, politici dost pro to, aby se podařilo nějakým způsobem ten vývoj zvrátit, nebo alespoň zmírnit?

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu a člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senát PČR /ODS/:
Já bych to řekl takto. Vždycky můžete dělat více. Na druhé straně člověk je založen na tom, že jednak chce žít v tom čistém a příjemném životním prostředí, jednak chce být ekonomicky zajištěn a jednak chce, aby o něm bylo, o něj bylo zdravotně a sociálně postaráno. A v těhle třech mantinelech my se pohybujeme a vždycky si vybíráme jedno, co je pro nás nejdůležitější. To, co já si myslím, že je podstatné, abychom daleko více začali přemýšlet o tom, že životní prostředí a hrozby, které například způsobuje změna klimatu, jsou takové, že je jim potřeba dávat větší váhu, než jsme doposud zvyklí.

Michal KUBAL, moderátor:
Pane Štěpánku, Unie chce být tahounem, o tom jsme se bavili tady, nejsou ale ta její opatření přece jenom kapkou v moři. Já připomenu jedno číslo z roku 2018, celosvětové 37 miliard tun emisí, Evropská unie 3,5 miliardy, necelá desetina. I kdyby Evropská unie šla na nulu, což samozřejmě není možné, tak tady zůstává devět desetin emisí, které stále budou proudit do vzduchu.

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
My především máme partnery, byť třeba ve Spojených státech nebo v Brazílii, to vypadá hodně špatně, tak v těch zemích se to kyvadlo zase obrátí a ty politiky třeba i ve Spojených státech amerických jsou pořád platné, takže určitě to není jenom Evropská unie. Snažit se musí všichni. A my především musíme, i když se to zdá jako kapka v moři, udělat každou drobnost, protože největší nebezpečí téhle klimatické změny je, jak probíhá rychle. Dřív to byly v dobách mezi ledových desítky tisíc let, v dobách ještě starších to byly třeba statisíce nebo miliony let, takže třeba lesy nebo tažné ptactvo a další se tomu přizpůsobily pomalu krůček po krůčku. Co je nejděsivější na téhle změně, je, že přichází během jedné dvou tří generací a lidé se neuvědomují, že to má třeba i dopady ekonomické. My jsme viděli ten Honduras, kde je to kombinované zničeném mangrovníkových porostů, kvůli vývozu krevet, pěstování krevet a vývozu, takže tam to má obojí spojení. Ale ve chvíli, kdy to bude vyšší stoupání, tak to třeba zneschopní spoustu přístavů a bude to mít obrovské ekonomické dopady a ty dotace a investice, které budou muset jít do obnovy té infrastruktury, tak budou chybět třeba ve zdravotnictví, v sociální oblasti a bude to znamenat strašnou katastrofu ekonomickou, posuny populace, může to vést až k zániku demokracie. My opravdu nejdeme takhle daleko a neuvědomujeme si vůbec, jak je to nebezpečné, ta rychlost.

Michal KUBAL, moderátor:
Ale uvědomují, tady se pořád bavíme o nějakém západním světě, ale uvědomuje si to celosvětově populace na zemi, když se podíváme například na produkci plastů, tak je to zásadně z velké části rozvojový svět, přesto ta opatření se většinou odehrávají pouze v tom rozvinutějším světě. Jinými slovy, pokud si vypůjčím ten trojúhelník od pana senátora, i kdyby se Evropa dostala nebo zbavila těch dvou a vrátila se čistě k tomu čistému prostředí, bude to stačit, proč by to vůbec měla dělat, jenom pro to, aby měla dobrý pocit, aby učinila tu kapku v tom moři, o které vy jste mluvil?

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
Tak to, co říkáte, není úplně pravda. Třeba Rwanda, Keňa, země, které rozhodně nepatří mezi rozvinuté, tak jak my to tady v Evropě popisujeme, tak zakázaly používání plastů, jdou obalovou cestou, úplně jinudy, prostě si to uvědomily včas, ještě než tím byly zaplaveny. Takže nejsme v tom rozhodně sami, je to celý svět. A i Čína, která je poměrně cynická v té ekonomické expanzi, tak si to uvědomuje také a ty technologie zásadním způsobem mění. A když se třeba podíváte, kolik je tam denně instalováno solárních kapacit, tak to je úplně, to se neděje ani v Evropě, ani ve Spojených státech.

Michal KUBAL, moderátor:
Zaznívalo tady několikrát slovo uhlíková neutralita a Marcela teď přiblíží podrobněji, co to přesně znamená.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka:
Ano, to je pojem, o kterém se mluví poměrně často, zjednodušeně řečeno, je to taková aktivita člověka, při které se nezvyšují emise oxidu uhličitého a dosáhnout toho opět zjednodušeně lze dvěma cestami. Buď například místo auta se spalovacím motorem využít elektromobil, anebo sice pojedu benzinovým vozem, ale ono uhlíkové znečištění nějak vykoupím, třeba vysadím strom. První místo v produkci skleníkových plynů celosvětově patří Číně. Na znečištění se podílí skoro třetinou. Spojené státy vypustí do ovzduší zhruba polovinu toho, co tato asijská velmoc. A z dalších států se v první pětce emisních hříšníků objevují třeba Indie, Rusko nebo Japonsko. Na EU připadá, jak už tady zaznělo, asi desetinový podíl. Úsilí o neutralitu znamená tedy snahu snížit čisté emise téměř k nule a ty vzniklé vyvážit projekty, které můžou CO2 vstřebat. Už jsem zmiňovala třeba výsadbu stromů, ale patří sem i nahrazení ropy, uhlí a plynu větrnou, sluneční energií nebo biopalivy. Jenomže tohle to si žádá masivní investice. V Česku patří mez největší zdroje nečistot tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava a taky lokální vytápění uhlím.

Michal KUBAL, moderátor:
Marcela zakončila Českem. Já přidám ještě několik českých čísel. Například 6 tisíc kilometrů vlakových tratí, které nejsou elektrifikovány, 300 tisíc domácností, které topí fosilními palivy, 26 uhelných elektráren s výkonem nad 100 megawatt. Samozřejmě Česko jako druhá nejprůmyslovější země Evropské unie. Pane Pretele, jak velkou zemi, jak velkou změnu by museli Češi udělat, aby se dostali skutečně na tu uhlíkovou neutralitu ve svém životnímu stylu?

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Já myslím, že by v prvé řadě měli začít chápat, co to vlastně ta klimatická změna je. Mě dost teda jako překvapuje, že řada lidí jaksi nerozlišuje rozdíl mezi počasím a klimatem. Uvedu, jestli můžu, jeden prostě takový příklad. Takhle /nesrozumitelné/, aktivita prostě jaksi dětí. Jel jsem někdy začátkem června přes Malostranské náměstí, tam byla prostě jaksi demonstrace, já jsem vystoupil a oslovil jsem tři, čtyři děvčata, prostě takovou skupinku, co to vlastně je, a takhle, a proč jsou proti klimatu, teda takhle, bojují proti klimatu, měla ta hesla a tak dále. Já říkám, co je to vlastně to klima? No, protože je nám dneska teplo. Poněvadž já nám dneska teplo. A co pro to teda jako chcete dělat? No, chceme pro to dělat například to, že budeme třídit odpad. A já říkám, dobře, dámy, ale my jsme z hlediska Unie na druhém, třetím místě z hlediska třídění odpadu. No, to nám nikdo neřekl, nám říkali, že prostě… bohužel se s tím člověk setkává ale i u některých politiků, protože když byl ten problém prostě v zimě s D1, tak prostě běžně bylo řečeno, že v důsledku, ano, aktivit ŘSD a klimatických podmínek, klimatické změny byly ty problémy, které byly. Ne, ty nebyly důsledkem klimatické změny, ty byly důsledkem počasí, které zrovna prostě v těch dnech tam prostě bylo, řada lidí si to totiž jaksi neuvědomuje a já to celkem chápu, protože když svět začal hovořit o změně klimatu na počátku 90. let, tak my jsme tady řešili problémy s lokálním znečištěním ovzduší, Severočesko a tyhle věci, prostě jsme trošičku prostě dál. Pak do toho vstoupil tehdy myslím velice oblíbený pan exprezident Klaus, který to prostě všecko jaksi znegoval, řada lidí mu důvěřovala a my dneska v podstatě v to uvědomění lidí máme prostě ztrátu, která se nám dost těžko asi dohání.

Michal KUBAL, moderátor:
Zkusím být cynický, proč by mě měl jako Čecha zajímat ostrůvek v Tichomoří, když si doma můžu pěstovat, bude tepleji, budu si pěstovat olivy, místo švestek třeba, jak se mě dotknou změny klimatu?

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Ale i tohle to, jestli to byl dotaz jaksi ke mně, i tohle to v podstatě souvisí s tím, jestli si já uvědomuju prostě ten celkový propad...

Michal KUBAL, moderátor:
Vysvětlete mi to, jako tomu cynickému člověku, který sedí doma a myslí si to, co jsem teď právě řekl.

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Proč si to myslí? Já si myslím, že i proto, poněvadž jsou tady prostě některé aktivity, které se příliš nepovedly.

Michal KUBAL, moderátor:
Proč mě to má zajímat?

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Proč vás to má zajímat?

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
Protože máte nějakou morálku, máte nějakou humanistickou tradici, záleží vám na bližním a ten bližní může sedět u televize v České republice a může také sedět v tom Tichomoří. Vás to má zajímat naprosto z globální ohleduplnosti.

Michal KUBAL, moderátor:
Je toto jediný důvod, nebo potenciální miliony uprchlíků, kteří budou opouštět neobyvatelná území tak, aby se dostali někam tam, kde je možné žít?

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
Dneska vy jste mluvil o průmyslu, protože Česká republika, Irsko, Norsko jsou power housy vlastně průmyslové Evropy, ale mohou vlastně žít jenom díky tomu, že existuje dopravní systém, který vlastně to zboží nějakým způsobem někam dopravuje. A ten dopravní systém je závislý na přístavech. A pokud stoupne voda o 1, 3, 5 metrů, tak se tahle infrastruktura bude muset předělat, my jí máme vlastně několik set let, v podstatě 200 let se vyvíjí, je tam investice generací. A není to jenom takhle, to jsou prostředky, které prostě ty státy vůbec nemají, je to nerealizovatelné. Čili v tu chvíli se tenhle systém zastaví, nebo to přeháním, ale zpomalí, a vy tady neprodáte z toho průmyslu dvě třetiny. A u těch exportně založených malých zemí. Já jsem úmyslně jmenoval ty tři malé. A v tu chvíli vlastně tady budete mít strašnou ztrátu a to je ještě nemluvím o ohrožení, které může nastat proto, že při zastavení tohohle toho oběhu zboží může dojít k obrovským ekonomickým výkyvům v různých částech světa k pohybu obyvatel, a jak známo, z říše padaly vždycky s tím, že někde něco došlo, nastalo sucho, nebo výrazná změna počasí nebo klimatu a ekonomická změna a posun lidí a pak to šlo ráz na ráz. Takže i z těhle ryze praktických důvodů byste vlastně měl, by vám mělo záležet na tom, co se děje na tom ostrůvku.

Michal KUBAL, moderátor:
A na ně jsem se já, jako bytostný optimista a humanista hlavně, samozřejmě ptal. Pane Vystrčile, Česká republika s dalšími zeměmi zablokovala dohodu o uhlíkové neutralitě do roku 2050, předběžně zablokovala. Udělala dobře v Bruselu?

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu a člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senát PČR /ODS/:
My se snažíme v oblasti klimatu a boje proti změnám klimatu chovat realisticky. A já osobně se domnívám, že v tomto směru Česká republika udělala to, co udělat musela, pokud chce své závazky plnit. On tady před námi mluvil i pan ministr průmyslu a obchodu a celkem bych řekl, že velmi přesně popsal tu situaci, ve které se nacházíme. My se snažíme dělat maximum, abychom jednak získali významné bezemisní trvalé nebo stabilní zdroje, což je, řekněme, ten rozvoj jaderné energetiky, abychom maximálně posílili zdroje, které jsou obnovitelné, ale přesto tady zůstane nějaký prostor asi ještě pro plynové elektrárny, pro plyn a nějakou dobu i pro ty elektrárny uhelné. To znamená, pokud my chceme zachovat jakýsi sociální smír a řekněme určitou životní úroveň, která by například nezpůsobila i některé sociální otřesy, tak si myslím, že ten směr, kterým jsme se vydali, je v pořádku. A zároveň teda přiznáváme, že některé ty plány evropské nám připadají příliš ambiciózní, to ale neznamená, že nejdeme ve stejném směru, ale snažíme se to udělat tak, abychom to, co slíbíme, potom jsme také mohli splnit.

Michal KUBAL, moderátor:
Čím si vysvětlujete, že například před evropskými volbami v sousedním Německu byly změny klimatu a ekologické otázky, jedním z klíčových otázek a v Česku prakticky se o něj nemluvilo?

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu a člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senát PČR /ODS/:
Může to být částečně tím, že my opravdu se tomu klimatu zatím věnujeme méně, než by si zasloužilo. A potom je to tak, že my jsme tady prostě zvyklí na určitý standard a určité, řekněme, způsoby a vzorce chování, které dnes ještě nejsou tak citlivé na ty některé ekologické změny a případně změny, které se týkají každého z nás, jak je to, například teď se zdá, že by mohlo, řekněme, tu atmosféru v České republice rozhýbat i to sucho, případně kůrovcová kalamita, která, bych řekl, že by mohla více nastartovat to, abychom se o ty věci, které se týkají péče o životní prostředí, to znamená i zachycování vody v krajině, případně lepší péči a odbornější péči a odbornější péči o lesy mohli a začali více věnovat.

Michal KUBAL, moderátor:
Pane Štěpánku, teď budu citovat Martina Bursíka, někdejšího ministra životního prostředí a aktuálně nově jmenovaného předsedu pražské magistrátní komise pro udržitelnou energii a klima. „Běžná auta budou muset z Prahy zmizet. Pokud má teď Pražan automobil se spalovacím motorem, tak by měl být jeho poslední.“ Souhlasíte s tím?

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
V podstatě je to celosvětový trend. Ve chvíli, kdy máte automobil na elektřinu, tak se ta zátěž rozloží, protože elektřina je vyráběna různým způsobem. A ten vedlejší benefit, který je ale úplně zásadní, je, že vlastně ubude v těch městech produkce oxidu dusíku a dalších látek, které jdou ze spalovacích motorů, takže v tu chvíli to má i obrovský pozitivní dopad na zdraví populace, malých dětí, starších lidí, těhotných matek, ale každého vás, nás zdravých lidí.

Michal KUBAL, moderátor:
A neměla by ale samospráva spíš postupovat řekněme jiným směrem, vyznačovat prostředí, zvětšovat strukturu MHD, a podobně?

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
Přesně tak. To tady mluvil předpokládám o té individuální automobilové dopravě, co si pořizují lidé, ale hromadná doprava je tou cestou, Praha ji má jednu z nejlepších. Ale v tuhle chvíli se například dá dojít k několika věcem, je to změna vozového parku autobusů právě z dieselu na elektřinu, to je věc, která je dneska technologicky vyřešena. V podstatě každá vozovna tramvají a dalších, větší budovy mohou mít vlastně elektrárnu sluneční, to není už dneska nejmenší problém, je jenom o tom rozhodnout se a udělat to. A i samospráva potřebuje, my třeba v Praze 4 máme obrovské množství starších lidí, kteří potřebují nějakou asistenci, roznášejí se jim obědy a podobně, takže já jsem nechal nakoupit elektrická auta, vyřadili jsme diesely, prodali jsme spoustu aut, jako radní jsem je nepoužíval, já jezdil všude na kole, nebo veřejnou dopravou, takže to jde. A tyhle ty drobky dohromady dělají hodně.

Michal KUBAL, moderátor:
Pane Pretele, jste optimista, chápe lidstvo, jaké mu hrozí nebezpečí, anebo tohle bude ta věc, na které skončí ta civilizace?

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
To, co prostě jaksi říkal pan Bursík, mně se to líbí, ale v tomto smyslu nejsem optimista. Jsem možná optimista, že se zlepší vnímání prostě té klimatické změny v České republice, že se skutečně budeme, a teď v zásadě bych mohl i reagovat na tu vaši otázku, jak já mám prostě se ztotožnit s tím Hondurasanem. Ono je dobré prostě nejdřív taky začít trošičku u sebe. To, co vysvětloval pan Štěpánek, já s tím naprosto teda souhlasím. Ale začít prostě jaksi u sebe, jak to tady teda vypadá, to znamená, skutečně detekovat ty chyby, které prostě tady jsou, ty problémy, které jsou v klimatické změně, ale já si myslím, že ty detekovány prostě už jaksi jsou. Jde o to zavádět prostě příslušná adaptační opatření, promyšlená adaptační opatření a v tomhle smyslu si myslím, že MŽP nejde tak úplně špatným směrem. Podívejte se třeba v Praze, tepelný ostrov města, ten skutečně ve středu města je dneska teda jaksi o 2,5 stupně tepleji než venku. Já, kdybych prostě jaksi zavedl zelené střechy, stromy vysázel, tak si myslím, že prostě ten tepelný města..., začít prostě s adaptačními, ale promyšlenými opatřeními.

Michal KUBAL, moderátor:
Tak doufejme, že to bude stačit. Pánové, díky za váš čas, hezký večer.

Petr ŠTĚPÁNEK, předseda strany /Zelení/:
Děkujeme za pozvání.

Jan PRETEL, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav:
Pěkný večer.

Miloš VYSTRČIL, předseda senátorského klubu a člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senát PČR /ODS/:

Hezký večer.

Miloš Vystrčil

místopředseda strany
předseda senátorského klubu