Elektromobilita a trochu fyziky
(Zpravodaje senátního obvodu 52) Kromě sucha a kůrovce je čistota ovzduší další žhavé téma. Postupná náhrada osobních aut s dieslovými a benzinovými motory elektromobily bývá pak představována jako jedna z možností, jak situaci zlepšit.
Že elektromobil jezdí na elektřinu a při jízdě nevyrábí výfukové plyny, víme všichni, nevím ale, zda si všichni uvědomujeme také následující:
- Polovina elektřiny v České republice se vyrábí v uhelných elektrárnách a třetina v jaderných. Zjednodušeně lze tedy napsat, že každý elektromobil má dnes „vývod svého výfuku“ z poloviny v některé z uhelných a z jedné třetiny v některé z jaderných elektráren.
- Průměrný elektromobil potřebuje na ujetí 100 km asi 20 kilowatthodin (kWh). To znamená, že pokud ujedeme s elektromobilem například 300 km, potřebujeme na jeho dobití při příkonu 10 kW dobu 6 hodin. Pro představu příkon 10 kW odpovídá zhruba příkonu 4 současně zapnutých varných konvic. Logicky je tedy zřejmé, že dobití elektromobilu na dojezd 300 km za 3 hodiny z běžné domácí sítě je velmi problematické, protože naše domácí elektrická síť současné tříhodinové zapnutí 8 varných konvic do jedné zásuvky nejspíše nezvládne.
- Elektromobil má místo nádrže baterii, která kromě jiného obsahuje vzácné kovy, které se těží s negativními dopady na životní prostředí a někdy i za nedůstojných podmínek například v Africe.
Osobně jsem přesvědčen, že využití elektromobilů zejména v hustém městském provozu je přesto žádoucí a měli bychom je podporovat. Zároveň bychom se však měli snažit o to, abychom více akcentovali shromažďování elektrické energie vyrobené ze sluneční nebo větrné energie ve velkokapacitních bateriích a tyto baterie jsme potom využívali jako „čerpací stanice pro elektromobily“. Pokud toto dokážeme, snížíme jednak zatížení elektrické sítě a zároveň bude skutečně platit, že takto nabité elektromobily budeme opravdu moci při jízdě po právu považovat za téměř bezemisní.
místopředseda strany
předseda senátorského klubu