Miloš Vystrčil Články

Přesto jsem se nakonec rozhodl jinak a dovolím si k četným mediálním zmínkám, které reagovaly na zveřejnění čerpání náležitostí senátorů v některých případech způsobem skutečně pozoruhodně závistným až zlost vzbuzujícím, napsat alespoň několik řádek. 
 

Zkusme si představit situaci, že dvěma lékařům pracujícím v nemocničních ordinacích jsou na rok přiděleny prostředky, které mají určeny na zabezpečení fungování své ordinace. Tyto finanční prostředky mají oba stejným způsobem účelově rozděleny do několika položek (nákup přístrojů, nákup spotřebního materiálu, nájem, úklid ordinace, plat zdravotní sestry apod.). 
 

Po ročním fungování těchto dvou lékařů v nemocnici se ukáže, že první lékař všechny přidělené prostředky utratil zatímco ten druhý utratil jenom jejich část, tedy nemocnici ušetřil peníze. Z pohledu nezasvěceného je vše jasné, druhý lékař je jednoznačně lepší, šetří peníze, tedy zbytečně neutrácí a funguje. 
 

Při podrobnějším pohledu na práci obou lékařů se potom ale k překvapení většiny ukáže, že zatímco první lékař, který utratil všechny přidělené peníze, ordinuje i v sobotu a aby všechno zvládl, tak si platí dvě zdravotní sestry, jeho ordinace je čistá, kdykoliv mu zavoláte, tak pokud není zrovna na příjmu, tak vám zatelefonuje nazpátek, k pacientům se chová slušně a dokonce, když je problém, zajede za pacientem na návštěvu i domů. 
 

Druhý lékař ordinuje tři dny v týdnu, jednu zdravotní sestru zaměstnává na poloviční úvazek, v ordinaci má nepořádek a peníze za úklid si částečně nechává a že by se vám nazpět ozval na váš telefonát nebo vás zajel vyšetřit domů, to již vůbec nepřichází v úvahu. 
 

Ptáte se, proč vás zatěžuji tímto krátkým příběhem? Je to jednoduché, možná vám to bude připadat přitažené za vlasy nebo to bude pro vás obtížně přijatelné, ale senátor nebo poslanec jsou na tom velmi podobně jako zmínění lékaři. Ty tzv. náležitosti, které média naprosto mechanicky přičítají k jejich platu, slouží právě na chod senátorské nebo poslanecké kanceláře a hrazení nákladů na činnost senátora či poslance spojené s jeho funkcí, pozicí nebo, chcete­li, posláním. Ano, znám to. Již nyní od čtenářů slyším, ale já tomu nevěřím, oni si ti senátoři a poslanci stejně všechny ty peníze přihrávají nebo strkají nazpátek sobě do kapsy. Přesto si dovolím trvat na tom, že u velké většiny senátorů a poslanců tomu tak není a že jejich takto paušálně vnímaný obraz je pokřivený a nespravedlivý. 

Ještě donedávna jsem si myslel, že je rolí a úkolem médií zjišťovat, jak kancelář senátora či poslance funguje, jak senátor či poslanec využívá poskytnuté veřejné prostředky za účelem výkonu své práce. Že úkolem médií je nejen informovat, ale také napomáhat rozlišovat špatné od dobrého, schopné od neschopných. 
 

Poslední články a reportáže zveřejněné v některých médiích mě v tomto velmi zklamaly. Nezabývaly se totiž kvalitou práce senátora či poslance nebo kvalitou fungování jejich kanceláře. Média se soustředila na jinou věc. Je třeba vzbudit závist, roztrpčení nebo třeba i zlost. Zpráva zní: všichni nebo alespoň většina politiků jsou nepotřebným odpadem či hmyzem, otravují náš život a jsou za to navíc královsky placeni. Je jednoduché navodit takový obraz, zvláště když tomu několik jedinců – profesionálních politiků i významným způsobem napomohlo nebo napomáhá. Přesto považuji za nutné se velké části svých kolegů napříč stranami zastat. Je mezi nimi velký počet skutečně obětavých a pracovitých lidí, kteří čerpají přidělené prostředky právě proto, aby mohli dělat svoji práci co nejlépe. 
 

Vím, že je velmi odvážné, zvláštěv dnešní době, chtít, aby tomu občané uvěřili. Vím i to, že si tím nijak nepolepším, naopak. Přesto považuji za nutné to napsat.