Milan Cabrnoch Články

Ministerstvo zdravotnictví nyní připravuje nový projekt elektronického zdravotnictví. Ze stávajícího IZIP prý nebude možné "použít prakticky nic, snad jen funkce pacientské zdravotní knížky, kdy člověk vidí, co mu je" (ČT, 27. 11.). 

 

Ve skutečnosti ale IZIP nic jiného než právě tato pacientská elektronická zdravotní knížka není a nikdy nebyl. Pokud stavíme zdravotnictví na svobodném rozhodování pacientů, pojištěnců, občanů, je zásadní právě to, aby člověk "viděl, co mu je" – tedy jaké jsou výsledky vyšetření, jaká je diagnóza, jaké léky užívá a co to všechno stojí. 

 

Proklínaný IZIP vždy vadil především těm, kdo si přejí zachování starých pořádků ve zdravotnictví. Bylo mu vytýkáno jediné – že prý nefungoval. Tuto interpretaci zásadně odmítám! Ve skutečnosti IZIP vždy fungoval (na rozdíl například od státem provozovaného registru vozidel). Do zdravotních knížek bylo vždy možné zapisovat a vždy z nich mohl číst ten, kdo k tomu byl oprávněn. Systém nikdy nezkolaboval, nikdy neunikla ani se neztratila žádná data. 

 

Skutečností je, že zdravotní knížky nebyly zdaleka využívány v takové míře, jak být mohly. Ve dvou a půl miliónu knížek bylo "jen" něco kolem 200 miliónů zdravotních záznamů. 

 

Proč nebyly knížky využívány? Protože je někteří lékaři využívat nechtěli, nechtěli pacientům poskytovat informace o jejich léčbě. A proč? To je na delší článek. Nejhalasnější kritici křičí, že knížky nebyly využívány proto, že nebyly povinné. To je velké téma k diskusi a osobně pochybuji, že lidé a zdravotníci usilují právě o to, aby jim používání knížek někdo nařizoval. 

 

Ministr Heger podle svých prohlášení připravuje zcela jiný projekt. Jeho cílem má být elektronické předávání a sdílení informací o pacientech mezi lékaři – pacient je ze hry venku. Tento Hegrův projekt nemá s elektronickými zdravotními knížkami pojištěnců VZP nic společného. Staví před nás první a zásadní otázku – zda souhlasíme s tím, že si doktoři budou předávat informace o nás bez nás.