Martin Kuba Články

Evropská integrace se v posledních letech posunula mnohem více do roviny politické, vyvolané tlakem "shora", a tudíž do roviny nepřirozené a umělé. Nám, ale i celé Evropě rostou ve světě silní konkurenti a my budeme muset udělat zásadní strukturální změny, abychom v budoucnu obstáli. Bez fungující ekonomiky totiž ve státě nelze nastavit udržitelný sociální systém. Směr, který dnes ČR prostřednictvím premiéra prezentuje, je velmi racionálním přístupem a žádným furiantstvím či řešením vnitrostranických záležitostí, jak se někdy účelově tvrdí. Konformnost evropské politiky totiž dospěla tak daleko, že dnes se prostě společensky nehodí hlásat něco, co nevzniklo v Bruselu, nebo, nedejbože, s něčím, co v Bruselu vzniklo, polemizovat. 

 

Pokud má Evropa v budoucnu obstát, nemůže dělat rozhodnutí, která jsou předložena premiérům zemí pár hodin před jednáním. Navíc se ukazuje, že výstupy řady summitů jsou spíše snahou o krátkodobé zklidnění finančních trhů a odsouváním skutečných řešení. Kolikrát jsme jen za poslední rok četli na titulních stránkách, že se Evropa konečně dohodla na záchraně Řecka. A přes všechny tyto mediální vzkazy ekonomika politiku ne a ne poslechnout. Situace zatím spěje čím dál víc k tomu, že Řecko bude muset měnovou unii opustit, o čemž již otevřeně hovoří i někteří západní politici. 

 

Česká republika nepřipojením podpisu pod smlouvu o nic nepřišla. Smlouva platí pro eurozónu, do níž v tuto chvíli nemáme ani nakročeno. Ke smlouvě můžeme navíc kdykoli v budoucnu přistoupit, pokud to uznáme za vhodné a pokud uvidíme, že ostatní její obsah skutečně plní. Nezapomínejme, že v podstatě k témuž se státy eurozóny už jednou zavázaly v Maastrichtské smlouvě. Jak nakonec stanovená pravidla dodržovaly, jsme měli možnost vidět na vlastní oči. 

 

Pokud tedy dnes premiér říká, že je především třeba dořešit volný trh a více se soustředit na ekonomická témata než na politickou integraci, má pravdu. Pokud říká, že naše země a každý evropský stát si musí zajistit fiskální disciplínu především samy svou odpovědnou rozpočtovou politikou, má pravdu. A pokud někdo označuje za furiantství, když pasažér na lodi, do které teče, místo nadšeného vylévání vody hrnkem volá, pojďme raději ucpat tu díru, pak ať jsou klidně Nečasovy výroky za furiantství označovány.