Nový vyvlastňovací zákon – stopka spekulantům

20. ledna 2012
Nový vyvlastňovací zákon – stopka spekulantům

V České republice se už dlouho vede diskuse o nákladech na stavby hrazené z veřejných prostředků, hlavně silnic a dálnic, protože náklady vždy nejsou odrazem reálných cen a výrazně rostou už při získávaní potřebných nemovitostí, zejména pozemků.

Nový vyvlastňovací zákon by proto mohl konečně dát stopku spekulantům s pozemky. Osobně považuji soukromé vlastnictví za nezadatelné právo jedince, které je nutné chránit a ctít, neboť hodnota pozemku má pro majitele často i jiný než ekonomický rozměr. Uvědomuji si, že po letech komunistického režimu a potlačování práv jedince státem je tato otázka navíc lidsky velmi citlivým tématem. Na druhé straně jsem přesvědčen, že budování infrastruktury státu je věcí natolik závažnou, že by se neměla zneužívat jako záminka politického souboje ideologií. 
 
Často se stává, že při přípravě staveb někteří majitelé pozemků spekulují, což vede k neúměrnému zpoždění a prodražení staveb. Primární snahou sice musí zůstat hledání dohody státu a vlastníka o ceně. Vyvlastnění je až krajní možností, stát by ale, pokud mají být veřejné prostředky vynakládány efektivně, měl mít možnost k institutu vyvlastnění sáhnout. 
 
Obdobný model standardně funguje v Německu i Rakousku, kde vývoj práva nebyl pokřiven totalitním režimem, a tyto země nelze považovat za země s nedostatečnou ochranou soukromého vlastnictví. Přesto si v těchto zemích veřejný sektor dokáže mnohem rychleji zajistit pozemky, zefektivnit, a tudíž i zlevnit celou stavbu, zatímco u nás se v řadě případů 20 let pomalu nepohneme z místa. Zatímco v ČR se cena vykupovaného pozemku určuje až po vydání územního rozhodnutí, což zvedá jeho cenu, v Německu cena vychází z původního účelu pozemku před vydáním územního rozhodnutí. 
 
Pokud sloužil jako pole, pak se za cenu pole vykupuje. Sloužil-li jako stavební parcela, pak se tak také vykupuje. Samozřejmě lze namítnout, že některé pozemky mají pro majitele velký osobní význam, například řadou generací vlastněné polnosti dotýkající se rodinné historie. Cena pozemku by mohla proto být procentuálním koeficientem zvýšena, aby postihla i tuto tzv. nemajetkovou újmu. Navýšení by ale bylo podmíněno prokázáním délky vlastnictví například více než 15 let. 
 
Další procentuální navýšení by mohlo být, pokud jsou pozemek nebo stavba na něm významné pro podnikání majitele atd. O navýšení by nerozhodoval stavební úřad, ale soud, aby zde nevznikal prostor pro korupci. V německém systému je důležité, že soud o výši ceny nemá vliv na postup samotné stavby. Její příprava pokračuje a stát je pak povinen uhradit cenu, kterou soud určí. V ČR stavba do soudního rozhodnutí o ceně stojí. 
 
Jsem přesvědčen, že zmíněné nastavení procesu získávání nemovitostí pro stavbu veřejné infrastruktury je logické, spravedlivé, respektující tradiční hodnoty soukromého vlastnictví i rozvoj společnosti a veřejný zájem většiny. Je nutné zvážit, zda si můžeme dovolit místo ceny pole, která je 15 Kč za m2, platit za pozemky pod silnici 400 Kč za čtvereční metr. Přijetí změny může vést k narovnání a úsporám při výkupech pozemků. Ušetřené peníze lze pak investovat do staveb samotných, což přinese pracovní místa, rozvoj regionů i podporu růstu ekonomiky, proto ovažuji tento krok za správný. 
MUDr. Martin Kuba

ministr průmyslu a obchodu
předseda místního sdružení
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
zastupitel statutárního města
zástupce hejtmana