Martin Kuba Články

 

Považuji ten výrok za nefér, protože ODS vždy za Václavem Klausem stála, ať v jeho prezidentském období, i před tím, když na Hrad kandidoval. Všichni naši členové za ním stáli i v době amnestie, za kterou ODS bezesporu nesla politické náklady. Považuji ten výrok z pohledu pravicového politika i za velmi nerozumný. Takovéto oslabování pravicové strany je velmi nešťastné. Řada lidí vnímá, že Václav Klaus udělal tímto výrokem chybu.

 

Pokud někdo říká, že je třeba pravici posílit a podporuje další hnutí, které je slepené z bývalých členů ODS, ČSSD i Věcí veřejných, tak je to jasný přešlap, který je v rozporu s tím, co Václav Klaus vždy v politice říkal a dělal. Pravici to škodí, protože ji to oslabuje.

 

Já jsem vždy říkal, že na spolupráci by musely být zaangažovány dvě strany. Jednak ODS, jednak Václav Klaus. Já teď příliš nevidím, že by o nějakou spolupráci stál. ODS není v situaci, aby za ním běhala a musela ho o spolupráci prosit.

 

Dnes už to nejsou padající preference, je třeba říci, kdy preference propadly. Samozřejmě za část propadu může naše angažmá ve vládní koalici, kdy většinu koaličních negativ, z nichž přitom většina patřila ministerstvům našich koaličních partnerů, sklízela ODS jako největší vládní strana. Voliči měli pocit, že jsme porušili základní principy a nehájili dostatečně jejich zájmy. Byť výsledky vlády nebyly zdaleka tak špatné, umělecký dojem nebyl úplně dobrý. A pak to bylo spojeno s konkrétními osobními aférami, jejichž vrcholem byla aféra kolem Petra Nečase a Jany Nagyové. V té chvíli došlo k zásadnímu propadu preferencí a oslabila důvěra voličů v ODS.

 

Postupně to ve straně gradovalo. Na kongresu už neměl zdaleka silnou pozici. Na druhou stranu je třeba upřímně říci, že jsme v té době byli ve vládě, měli jsme předsedu strany, který byl zároveň premiérem a v tu chvíli ho odvolávat na kongresu a měnit vedení, by to byla operace velmi riziková. On je po bitvě každý generálem, ale na kongresu to bylo složité rozhodování, byť pozice Petra Nečase slábla. Ale jak by vypadala ODS, kdyby odvolala svého premiéra, aniž bychom věděli to, co pak následovalo? Hodnocení z dnešních dnů vypadá jinak, než jak vypadalo loni v říjnu.

 

Máme image takové strany proto, že jsme si ho do určité míry udělali sami. Mirek Topolánek před kongresem, když velmi výrazně ztrácel podporu a potřeboval oslabit své soupeře, tak zvolil marketingovou strategii, že označil některé lidi za kmotry. A velmi se to ujalo. Já neříkám, že ti lidé neměli do určité míry vliv, že v některých regionech byl takový, jaký být neměl, ale ve vládních stranách se to někdy děje a ODS se s tím dokázala vypořádat. Když si srovnáte ODS dnes a před šesti lety, je to jiná ODS. A já vám dnes mohu zaručit, že tito lidé buď už v ODS nejsou nebo jejich vliv v ODS je minimální a naprosto nekoresponduje s tím, jak mediálně atraktivní je to téma. Někteří politici se snaží tvářit, že jejich strana je dokonalá. Žádná strana na politické scéně není stranou andělů a dokonalých. Jde o to, aby ta strana byla co nejvíce zdravá a měla nastavené politické mechanismy tak, že i když se takový fenomén objeví, aby se od něj dokázala očistit.

 

Takových lidí, řekl bych lobbistů, kteří se snaží ovlivňovat politické dění, komunikovat s politiky napříč spektrem, běhá po Praze příliš. Já jsem byl vždy politikem, který se rozhoduje sám za sebe. Jestli někdo v ODS těmto lidem víc naslouchal a tím pádem to vypadalo, že mají větší vliv... Určitě to tak mohlo být. Teď ODS řídí a rozhodují lidé, kteří mají politickou odpovědnost. Vliv těch lidí, na které jste se ptal, je v ODS fakticky nulový.

 

Na moje rozhodování má vliv naprosto nulový. Typická ukázka toho je, když jsem se rozhodoval, zda se stát ministrem a Pavel Dlouhý byl jedním z lidí, kteří mi radili, abych to nedělal, a já jsem se přesto rozhodl nabídku Petra Nečase využít. Své politické postupy s ním nekonzultuji nikdy. Když se s ním potkám na akcích jihočeské ODS, tak se spolu standardně bavíme, ale má konkrétní politická rozhodnutí nekonzultuji s nikým vyjma odborných poradců, jichž se to téma týká.

 

Je to věc, kterou jsem zaznamenal. Nevím, komu stojí za to věnovat tomu takovou pozornost. Je to pro mě překvapující. Kandiduji s tím, že jsem se v pozici ministra choval tak, abych reprezentoval dostatečně ODS, abych odpracoval to, co pravicový politik odpracovat má. O výsledku voleb rozhodnou voliči a já to přijímám naprosto s pokorou.

 

My jsme prošli složitou situací po tom, když jsme ztratili premiéra. Okamžitě se začalo jednat o novém složení vlády. Byly to velmi hektické časy a my jsme nebyli technicky schopni připravit kongres. Většina výkonné rady ODS se shodovala na tom, že kongres musí přijít až po předčasných volbách. Pověřen řízením strany jsem byl já, zvolili jsme Mirku Němcovou jako volebního lídra. Já myslím, že ta naše komunikace je bezproblémová. Spíše někteří lidé mají pocit, že je třeba ji v médiích prezentovat s co největšími rozpory, což mě až zaráží.

 

Potkali jsme se na pracovní, politické úrovni. Nikdy jsme se spolu historicky nepotkávali, potkali jsme se až ve vedení ODS. Já ty vztahy považuji za korektní, jsem přesvědčen, že oba tu situaci řešíme velmi racionálně.

 

Jsem ochoten to hájit naprosto. Když se podíváte, jak byla naše kampaň zaznamenána, tak její dopad byl obrovský. V té první fázi kampaně to bylo správně. Teď už nastupuje druhá tvář kampaně, kdy lidé v regionech vidí tváře lídrů a také tvář Miroslavy Němcové. Jestli někdo přišel s tím, aby Mirka Němcová byla nominantkou koalice do čela vlády, tak to byl Martin Kuba, jestli to někdo prosazoval ve výkonné radě, byl jsem to já. Nejsem si vědom, proč někdo považuje za důležité rozjitřovat nějaký spor.

 

Tvořili jsme program pravicové strany, ve kterém chceme ukázat pragmatický pohled na politiku. Je to volební materiál, který vždy musí být polarizující.

 

Variant je více. Jsme připraveni o nich diskutovat. Stává se, že vlády jsou složené z křehkých koalic, se stranami, které za čtyři roky z parlamentu zmizí, ať už jsou to Věci veřejné, LIDEM, zelení, strany, které jsou někde úplně jinde. Vytvořit silnou vládu, která by měla jednotný pohled a nebyla to roztříštěná koalice, pomalu nejde. My podpoříme jakýkoli systém, který povede k silnějším, ať už pravicovým nebo levicovým vládám, protože ta nestabilita české politiky je to, co nakonec voliče vede k frustraci. A lidé pak sáhnou po nějakém rádoby spasiteli, který buď vyžene dinosaury nebo nemehla, že všechno v politice změní. Když se podíváte do Německa nebo Rakouska, tak voliči volí standardní strany, které znají. Vědí, že ty strany nejsou dokonalé, že některý ministr selže, ale přesto ty strany volí.

 

Přesně tak. Kdo nezažil koaliční jednání, u kterého byl Radek John nebo Vít Bárta, se kterými jsme měli dohodnout něco racionálního, pro toho je asi těžší pochopit, o čem mluvíme. A teď se na politickou scénu šíří další subjekt, který má v čele možná charismatického lídra, který všem slibuje, že jim dá práci, ale za ním je nesourodá skupina lidí s názory pravicovými i levicovými. Já jsem velmi zvědav, jak voliči ANO budou za půl roku hodnotit, co je to hnutí schopné prosadit.

 

Rozhodnutí ODS musí padnout na grémiu. Paní Němcová dobře popsala riziko takových koalic. Protože by se nám mohlo stát, že nebudeme schopni prosazovat náš program, když budeme ve velmi nestabilní koalici. Já si takové koalice velmi těžko umím představit.

 

Kam se do budoucna bude vyvíjet Česká republika. Je ale pravda, že se volby trefují do situace, kdy je vnímání společnosti velmi ovlivněno finanční, ekonomickou krizí, kterou prošla Evropa. Lidé mají pocit, že se některé věci nedaří. Mají obavu, jestli budou mít práci. A vedle těchto praktických věcí trochu zaniká, kudy se bude Česká republika ubírat, jestli bude mít stabilní politické prostředí nebo se budou neustále střídat nové politické subjekty, které se za čtyři roky rozpadnou a zmizí. Pohled veřejnosti je hodně ovlivněn krizí, ale já bych řekl, že Česká republika je na tom stále velmi dobře. Za třiadvacet let od revoluce se hodně věcí změnilo, hodně jsme se posunuli. Máme sice nezaměstnanost, která je problém, ale je šestá nejnižší v Evropě...

 

My vnímáme jako velmi rizikovou nezaměstnanost u absolventů, tedy lidí, kteří vycházejí ze škol. Připravili jsme dva projekty na podporu mladých. Pokud někdo po třech měsících od ukončení školy začne podnikat, bude mít na dva roky odpuštěné daně z příjmu fyzických osob. A druhý, pokud bude někdo z absolventů půl roku na pracovním úřadě a bylo by riziko, že už začne ztrácet pracovní návyky, tak zlevníme firmě, která ho zaměstná, pracovní místo tím, že jí snížíme odvody na sociální zabezpečení za takového pracovníka. Je to fiskálně neutrální, protože všichni nebudeme ze svých daní platit člověka, který je doma, a pro toho člověka to bude šance, jak získá práci a nezůstane na podpoře.

 

Jsme přesvědčeni, že musí narůstat podíl spoluodpovědnosti mladší generace za udržení důchodů. Musíme připravovat generaci třicátníků na to, že se musí na svůj důchod zabezpečit, a to proto, aby nebyly ohroženy důchody současných důchodců, kteří už s tím nemohou nic dělat, a aby také pro další generaci peníze na důchody byly. Čili pokračovat v druhém důchodovém pilíři, více jej zatraktivnit, více ho otevřít. Vzniknout na tom musí co nejširší politický konsensus. Musí na tom být dohoda mezi nejsilnějšími stranami na pravici i na levici.

 

Pokud bychom volili variantu, že nezvýšíme jakékoli daně, byly by ty schodky větší. My jsme schodky výrazně snížili. Během čtyř let jsme snížili roční schodek rozpočtu o téměř sto miliard. Pokud dnes říkáme, že se chceme během osmi let dostat na nulu, tak to znamená, že za tu dobu snížíme roční schodek o dalších sto miliard. Prosím, buďme korektní. ODS za dobu své vlády řadu daní snížila. Museli jsme udělat určitý koaliční ústupek, podařilo se snížit schodek a letošní rozpočet bude mít deficit ještě nižší, než se plánovalo.

 

My v tuhle chvíli říkáme, že nejsme ochotni přijmout tezi, že teď mají politici kývnout na euro. Lidé hlasovali o vstupu do Evropské unie za jiných podmínek. Dodatkem Lisabonské smlouvy nás prezident Zeman zavázal k tomu, že když přijmeme euro, tak okamžitě posíláme zhruba 40 miliard korun na záchranu eurozóny a přijímáme záruky přes 100 miliard korun. To jsou peníze, které nám v rozpočtu chybí, které si budeme muset půjčovat, které potřebujeme na vlastní důchody. Já tvrdím, že euro je pro Českou republiku nevýhodné, že máme počkat, jak se bude eurozóna dál vyvíjet.

 

Já bych hlasoval proti.

 

Mám nějakou svou představu, ale nebudu ji veřejně sdělovat.

 

 

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/predvolebni-rozhovor-s-martinem-kubou-z-ods-fma-/domaci.aspx?c=A131010_161908_domaci_kop