Martin Kuba Články

Evropské směrnice přijímáme bez boje a neumíme si v Bruselu pořádně dupnout. V rozhovoru pro HN to říká ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. I kvůli tomu platí český průmysl i domácnosti desítky miliard korun ročně za podporu obnovitelných zdrojů energie. ODS by proto měla podle Kuby na toto téma zahájit debatu uvnitř strany a před volbami by měla jasně říci, jak si představuje nové vymezení vztahu České republiky a Bruselu.

Průmysl si stěžuje na neúnosnost poplatků za obnovitelné zdroje. Může s tím ministerstvo průmyslu něco dělat? 

Hlavním heslem státní energetické koncepce je udržitelná energie za únosné ceny. Chceme tak omezit další příspěvky na obnovitelné zdroje, které by pro tento stát a tuzemský průmysl byly neúnosné. Téměř čtyřiceti miliardami korun dotujeme prakticky jen dvě procenta vyrobené energie. To je přece absurdní. A to se tu pořád strašíme dotací elektřiny z Temelína, ale tenhle nový zdroj bude vyrábět 19 procent elektřiny. 

Ale dotování 19 procent elektřiny z Temelína představuje zase vyšší náklady. 

Tady se ale nebavíme o dotaci jako u fotovoltaiky. V případě, že je tržní cena elektřiny vyšší, vrací výrobce rozdíl, o který je snížena cena distribuce. V opačném případě je výrobci tento rozdíl naopak kompenzován. Konečná cena je tedy stabilní a mechanismus by mohl být deficitní, jen když by byla cena silové elektřiny pod danou hodnotou dlouhodobě. A navíc ho ani ještě nezavádíme. Pouze chceme vytvořit nástroj, který budoucím vládám umožní vyrovnávat krátkodobé výkyvy tržních cen způsobené přemírou regulace. 

Hovoříte o snižování poplatků za obnovitelné zdroje. Jak toho chcete dosáhnout? 

Budeme se je snažit postupně snižovat, ale jsme omezováni danou legislativou, která obnovitelným zdrojům garantuje návratnost. Můžeme zachovat solární daň, ale jen když tuto návratnost neohrozíme. Další postup musíme připravit s ministerstvem financí. 

Jak chcete návratnost určovat? 

Detaily musíme připravit během září či října. Celé je to přece absurdní. Investor, který má peníze, si postaví elektrárnu, má garantovanou návratnost a zisk. A na to mu přispívají lidé s průměrnými příjmy a stát z daní. V podstatě aniž ten produkt vůbec potřebujeme. Je jasné, že obnovitelné zdroje jsou trend, který se v budoucnu prosadí. Ale proč to děláme v takovéto míře, když se to nevyplatí? 

Plánujete na krytí dopadů použít i část peněz z prodeje povolenek na emise CO2? 

Peníze z povolenek by měly být investovány tam, kam patří. Podniky je platí za to, že znečišťují životní prostředí. Podle mého by tak měly tyto peníze jít opět do toho, aby se znečišťovalo méně. To je možné ve třech oblastech. U koncového spotřebitele například zateplováním budov, které u nás má stále svoje rezervy. Pak u přenosů, například u teplárenských systémů. A konečně u samotných zdrojů. V těchto oblastech mají navíc peníze multiplikační efekty, a projeví se tedy i ve stavebnictví a podobně. Pokud jimi jen uhradíte solární elektrárny, tak jsou to ztracené peníze, které ekonomice nic nepřinesou. 

Přibývá hlasů, že dostavba Temelína je riziková. Nakolik je rozhodnutí o dostavbě dané tím, že elektřinu potřebujeme, a jakou roli hraje zájem českého průmyslu? 

To od sebe nejde oddělit. Na průmyslu naše ekonomika stojí. A pokud nebudeme mít výkonnou ekonomiku, nebudeme mít vybrané daně v rozpočtu. Pokud chceme navíc snižovat podíl uhlí v energetickém mixu, nic kromě jádra nezbývá. Vítr ani slunce u nás příliš nefungují. S jádrem máme dobré zkušenosti, tak proč ne? Průmysl to říká velmi dobře – potřebujeme energii ne když svítí slunce, ale stabilně. A cesta, kterou zvolilo Německo, se velmi prodraží. 

Takže Německo si vybralo špatnou cestu? 

Je to politické rozhodnutí a obhájit je za pět let před německým průmyslem bude myslím velmi složité. Jak politická rozhodnutí enormně zatěžují ekonomiku, sledujeme přece v EU často. Podívejte se na Řecko. Vždyť už dva roky pořád posloucháme, jak eurozóna přežije či nepřežije s Řeckem. Mně to připomíná debatu, kterou si pamatuji ze své lékařské praxe. Pacient leží na přístrojích a ono se to pořád tváří, že žije. Všichni lékaři už vědí, že ho z přístrojů nikdy nesundáte, ale rodina vás stále přemlouvá, ať to zkoušíte dál. To je jako debata o Řecku. Všichni odborníci vědí, že pacient je v podstatě mrtvý a bylo by ideální ho co nejšetrněji odpojit, ale ideologové Evropské unie nás nutí zachovat současný stav. A otázkou nyní je i to, jestli jsou ty náklady ještě únosné a jestli tím Řecku víc neškodíme. Vždyť se podívejte na nárůst nacionalismu – poprvé se tam objevují v parlamentu fašistické strany. 

Situace v Evropě tedy není růžová. Co to znamená pro Českou republiku? 

Já jsem jeden z politiků, kteří říkají, že si ODS musí udělat jasno, jak se chce v unii chovat. Podle mě je teď vidět ta naše rozpolcenost například u zákona o energetických štítcích pro budovy. Všichni tak trošku víme, že je to nesmysl, všichni víme, že to pro ODS není přirozené. Jsme ale ve vládě a Evropskou unii respektujeme. Ta legislativa navíc vznikala dva roky zpátky za úřednické Fischerovy vlády. V té době se podle mého vláda málo bránila a teď za to neseme důsledky. 

Co by tedy měla ODS dělat? 

Pojďme si pak říct, že ODS je strana, která má odvahu v každé chvíli, kdy vzniká takováto diskuse, na ministerských radách ta jednání zablokovat. Možná se pak začne něco měnit. Pro mě je největší problém konformita evropských politiků. Jejich neochota říct veřejně "přátelé, to je blbost, to nemůže fungovat". ODS musí trvat na tom, aby měl její ministr odvahu postavit se a říct "přátelé, tohle my nepodpoříme". Například v energetice se v Bruselu tvoří plány na 50 let, aniž by kdokoli tušil, kdo to zaplatí. My jsme opustili RVHP, kde se plánovalo na pětiletky, a teď plánujeme na 50 let. A když čtu dokumenty z Bruselu, tak jsem přesvědčen, že jim 90 procent lidí nemůže rozumět. To už je zvláštní řeč, svět sám pro sebe. Budoucnost EU a postoje Česka v ní jsou, myslím, velké téma, které ODS čeká. 

BiS mluví o tom, že u přípravy solární legislativy docházelo ke střetu zájmů některých politiků. Víte, kdo je tím míněn? 

To nevím. U přípravy té legislativy jsem nebyl. Dovolím si ke zprávě BIS obecný komentář. Je přirozené, že ve společnosti jsou zájmové skupiny, které se na ní pokusí profitovat. Pořád platí, že obranou je omezit množství peněz, které z veřejných prostředků přerozdělujeme. Pokud si vymyslíme takovouto věc, kterou vlastně nepotřebujeme, je absolutně protitržní a garantuje investorům zisky z veřejných peněz, tak to je přesně ten model pro zájmové skupiny a lobbisty. 

No ale tu zprávu jste viděl. Znáte jména těch lidí? 

Zprávy, které dostáváme, jsou v režimu tajné, tedy o nich těžko mohu hovořit. A spousta těch obvinění jsou tak trochu konspirační teorie. Celkově tu vzniká jakási virtuální mediální realita. 

Média ale přinesla právě u solárních elektráren řadu zajímavých interpretací. 

Pokud má BIS nějaká podezření, je tu od toho, aby je postoupila kompetentním orgánům. Ministr je tu od toho, že když ho BIS upozorní na určité trendy, má jim předcházet, například legislativou. To je dnes mnohem důležitější než napsat zprávu, která v Česku vytváří zmiňovanou blbou náladu. A je to i to, co vyčítám některým českým politikům a proč říkám, že Češi žijí více a více mediální realitou. Jsem přesvědčen, že když politici budou mluvit o tom, že je krize, tak bude krize. Pokud se budou politici na svět dívat s optimismem, ovlivní to i ostatní lidi. Pokud se ale shodnou politici s médii, že ekonomika nejede, tak všechny přinutíme k tomu, že budou šetřit, nebudou utrácet a pak se ekonomika opravdu přibrzdí. To je mediální realita. 

Takže média mohou za to, že Česko stagnuje? 

A my se přitom máme velmi dobře. Zkuste si jako mladý člověk koupit v Paříži byt, zkuste se jet podívat do Finska, jak jim funguje Nokia. Když se na věci podíváte realisticky, zjistíte, že se máme velmi dobře a máme dobře našlápnuto. Nyní musíme připravovat věci do budoucna – například zajistit, aby zde bylo za sedm let dost technicky vzdělaných lidí. A ne řešit, jestli máme o pár desetin procenta vyšší HDP anebo ne. Proč ho má Polsko větší? Protože pořádalo fotbalové Euro. Tak si postavme tři velké stadiony a také nám poroste HDP. 

Naznačil jste, že chcete obecně přerozdělovat méně veřejných peněz. Čemu to pomůže? 

Obecně jsou evropské dotace pro ekonomiku takový jed. Dostáváme v podstatě jen o pár miliard korun víc, než kolik do EU platíme. Velmi zhruba – za pět let bychom bez dotací měli třeba o 130 miliard méně, ale za ty naše národní peníze bychom dělali to, co opravdu potřebujeme. Vezměte si, kolik zbytečných projektů tu každý rok uděláme. Jsou to často měkké projekty, které se na radnicích a ministerstvech vymýšlejí způsobem: když ty peníze máme, tak něco udělejme. A tak utrácíme. A vždycky k těm evropským penězům ještě přidáváme ty národní. Kdybychom hospodařili jen s našimi penězi a investovali je efektivně, nemáme tu tolik trestních oznámení a tolik lobbistů, kteří se snaží stále něco vymyslet. Nikdo by nám nevyčlenil peníze s tím, že musíme tolik a tolik utratit na projekty, které ekonomiku vůbec nerozhýbou, a často jde o úplné nesmysly. Vždyť se podívejte, kolik třeba v Čechách vyrostlo penzionů, které by se jinak nikdy nezaplatily. Takhle se ta ekonomika strašně křiví. 

Jste si jistý, že peníze, které jdou přes Czechinvest a přes vaše ministerstvo, nejdou na zbytečné věci? Co všechny ty inkubátory či vědeckotechnické parky? 

K těm mám často velké výhrady. Řada parků často vymýšlí projekty jen na to, aby dostaly dotace. Já jsem pro vědeckotechnické parky, ale musíme je naplnit reálným obsahem. Často se pohybujeme v začarovaném kruhu typu: dostali jsme dotaci na park, teď musíme vymyslet další projekt z dotací, abychom vykázali činnost a udržitelnost, a tak pořád dokola. A ty peníze by se podle mého daly často využít mnohem efektivněji, například na výstavbu tvrdé infrastruktury a podobně. V současném období nemohu přidělování peněz již příliš omezit, ale jsem pro to, aby se peníze poskytovaly spíše formou úvěrových služeb. Máte pocit, že jde o projekt, který na trhu obstojí? Tak ano, klidně dlouhodobý úvěr, ale ty peníze se musí vrátit zpět. To je podle mého jediná garance, jak prosazovat jen projekty, které jsou životaschopné. 

Takže plánujete konec dotací? 

U peněz, které jdou přes naše ministerstvo, se pokusím o co nejvyšší podíl revolvingu. Ale celkově jde o rozhodnutí vlády. Je velmi důležité, aby se ukázalo, že projekt přežije. Něco jiného je to například u veřejných staveb, u dálnic a podobně. 

Co evropské peníze? 

Je to trošku kacířská myšlenka, ale podle mého stojí za to se zamyslet nad tím, zda bychom jen s národními penězi, bez dotací, nehospodařili lépe. Bez všech těch regulí či nesmyslných povinností, které jsou s evropskými penězi spojené. Podívejte se na dopravu. Co se staví za stavby? No ty, kde je vše připravené, povolené a podobně. Ale nejsou to ty, které opravdu potřebujeme. Ty by třeba trvaly déle a peníze by se nestačily vyčerpat. 

Připravujete nějakou koncepci, která by mohla systém čerpání evropských peněz změnit? 

Podle mého by si v tom měla udělat nejdříve jasno ODS. Musíme k tomu zaujmout postoj jako strana, až poté to můžeme komunikovat na nějaké širší platformě. To je můj názor. Čekají nás teď nominační sjezdy a kongres a tam ta debata patří. 

Jak pokračují změny v Czechinvestu po odchodu ředitele Křížka? 

Dočasně je řízením pověřen ředitel fondů Petr Očko. Jde mi o to situaci stabilizovat. Jsem přesvědčen, že se jednalo o manažerské pochybení jednotlivce, ne instituce. 

Nemáte obavu, že tam podobných případů bude víc, jen si jich nikdo nevšiml? 

Pan ředitel Očko ode mne dostal pokyn zmapovat chod agentury v posledním roce. Nyní nemůžu nic předjímat. CzechInvest je fungující institucí, která nynější situaci zvládne. Chci nastavit nové procesy řízení mezi ministerstvem a agenturou, abychom o ní měli jasný přehled. Jedno ze zásadních pochybení bylo právě to, že pan ředitel o té sporné zakázce rozhodl bez toho, aby tento krok konzultoval s ministrem či jeho náměstkem. Otevírá se pro mne ještě jedna otázka – ukázalo se, že zásahy do CzechTradu přinesly významné úspory a přitom agenturu nepoškodily. Nyní je tedy pro mě na pořadu dne, zda se nezabývat spojením CzechInvestu a CzechTradu. Což by pro podporu českých podnikatelů mohla být velmi silná agentura. Nyní budeme mít s kolegy na ministerstvu měsíc na to, abychom se dohodli, jak dál. 

Zvažujete i posílení vlivu ministerstva na obě agentury? 

Chceme ho posílit. Již letos probíhá koordinace zadávání výběrových řízení na celém ministerstvu. Zkoumáme, zda je třeba něco dávat ven, nebo jestli si jsou odbory schopné věci udělat samy. To by se nově týkalo i obou agentur, abychom přesně věděli, co platíme. Obě agentury mají například velký marketingový rozpočet a spojením jejich propagace s ministerstvem bychom mohli výrazně ušetřit. 

(Autor: Zuzana Kubátová, Petr Lukáč)

MUDr. Martin Kuba

ministr průmyslu a obchodu
předseda místního sdružení
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
zastupitel statutárního města