Diktátu Bruselu se Česko nepodvolí
Přesně čtyři měsíce je Martin Kuba ministrem průmyslu a obchodu. A v klíčové oblasti energetiky už má jasno: Česko půjde vlastní energetickou cestou. Dostavba Jaderné elektrárny Temelín a podpora českého exportu - to jsou hlavní priority ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby. Jihočeský politik ODS, který loni v listopadu nečekaně vystřídal ve vládě svého stranického kolegu Martina Kocourka, s týdeníkem Ekonom hovořil i o dalších tématech: třeba jak těžké je zbavit se nálepky údajného "kmotra". Poprvé tak
V minulých dnech se objevila zpráva, že i vedoucí pracovníci společnosti ČEZ začínají mít pochybnosti, zda se další bloky v Temelíně postaví. Jak je tedy váš cíl rozšířit elektrárnu reálný?
Jsme ve fázi výběrového řízení. Pokládám za nutné, aby se třetí a čtvrtý blok v Temelíně dobudovaly a aby podíl jaderné energie na českém energetickém mixu vzrostl nad padesát procent. Jsem přesvědčen, že jaderné zdroje mohou poskytovat energii relativně dostupnou, stabilní a čistou. Pro český energetický mix je to velmi důležitý zdroj. Důležité je také prodloužení provozu jaderné elektrárny Dukovany z roku 2025 až do roku 2035 s případným vybudováním dalšího bloku v tamní lokalitě.
Na jakém principu stavíte celou energetickou koncepci?
Způsob, jakým energii získáváme, rozhoduje o její konečné ceně. Současný evropský příklon k obnovitelným zdrojům velmi zvýšil cenu energie. My bychom proto měli mix nastavit tak, abychom vysokými cenami nezatížili český průmysl a domácnosti. Konkrétní cíle musejí být stanoveny na zhruba 25 let s nějakým dalším výhledem.
Jakou však může mít taková koncepce životnost? Vždyť ministr Kocourek připravoval koncepci, která počítala s tím, že by se mohlo stavět až 18 jaderných bloků. A volby jsou na dohled, může se změnit vláda...
Musíme v této chvíli definovat, jakou energetiku máme, jaké jsou trendy a na jakých základech může naše energetika v budoucnu stát. Naší výhodou je, že dosahujeme přebytků ve výrobě elektrické energie a zatím máme dostatečnou přenosovou síť. Ale situace se mění, řada států se přesouvá z pozice vývozců mezi importéry. Pro stát ležící v srdci Evropy může dobře připravený energetický mix s dobře vybudovanou energetickou sítí znamenat v budoucnu to, čím je pro jiné země ropa. Musíme tedy vyřešit jádro a dále nás čeká diskuse o podílu uhlí.
ČESKÁ CESTA V ENERGETICE
Jak to s uhlím bude? Prolomíte limity?
Nedovedu si v tuto chvíli představit, že by český energetický mix mohl být bez uhlí. Sám bych v energetické koncepci mnohem raději vyřešil efektivní využití ložisek před limity. Tam jsou pořád ještě zásoby uhlí a my se musíme bavit o tom, jak je budeme spotřebovávat, což je důležité hlavně pro centrální vytápění, na kterém závisí 1,5 milionu rodin. Musíme si položit otázku, zda budeme nadále podporovat výrobu kondenzací (takové elektrárny produkují jen elektřinu, a teplo se ztrácí - pozn. red.), kde je účinnost mnohem nižší než u kogenerace, tedy souběžné výroby tepla a elektřiny. Stát to v rámci energetické koncepce může ovlivňovat určitými bonusy, jimiž podpoří zvýšení efektivity.
A obnovitelné zdroje? Šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková prohlásila, že Česko by mělo pozastavit podporu nových obnovitelných zdrojů od roku 2014. Jste pro takové radikální řešení?
Nevím, zda bych je nazval radikálním. Evropská unie se dostala do potíží, které si před deseti lety nikdo neuměl představit. V dnešní ekonomické situaci je velmi relevantní diskuse o tom, zda se vyplatí podporovat nějaké zdroje a zatěžovat tím veřejné rozpočty, zda má Evropská unie na to, aby investovala veřejné prostředky neefektivně a navíc tím energii zdražovala. Pro mne neplatí mantry nějakých procent podílu obnovitelných zdrojů. Umím si představit jakékoli řešení, pokud povede k efektivitě.
Opravdu ubráníte stanovisko, že Evropská komise nemá jednotlivým státům co mluvit do energetického mixu?
S tímto stanoviskem jsem vystupoval v Paříži na setkání ministrů zemí, které využívají jadernou energii. A u žádného z kolegů jsem nezaznamenal, že by měl jiný názor. Jsem přesvědčen, že v energetice si musí každý stát najít svůj mix.
Umíte si představit, že bychom například závazek dosáhnout do roku 2020 oněch 13,5 procenta z obnovitelných zdrojů nesplnili? A že bychom si jádro prosadili, ať už by si o něm v Německu či Bruselu mysleli cokoli?
Kritéria se mají hodnotit v roce 2020. To je, jako bychom se před osmi lety bavili o tom, zda si umíme představit, že za osm let bude některým zemím hrozit odchod z eurozóny. Já si umím představit úplně všechno. Evropská unie se v této chvíli ocitá v situaci, kdy některá paradigmata neplatí. My se v této chvíli musíme starat hlavně o to, aby český energetický mix byl nastaven dobře, a ne aby v něm bylo 13,5 procenta, protože to někdo před 10 lety vymyslel. Pokud chceme splnit tuto podmínku, tak to bude znamenat enormní zátěž pro české veřejné rozpočty.
Takže v energetice půjde Česko vlastní cestou?
Je velmi důležité říkat, že v zájmu efektivity musíme jít vlastní cestou, musíme o ní v Evropské unii velmi otevřeně diskutovat. Netvrdím, že máme rezignovat na obnovitelné zdroje a na snižování emisí, ale musíme hledat racionální cestu. Neumím si představit společnost, která by se dokázala dál vyvíjet, aniž by zajistila fungování ekonomiky svého trhu. To by potom selhaly sociální a další systémy.
Chcete se zaměřit i na přenosovou soustavu. Kolik na její dobudování bude peněz?
Jde jednak o peníze, ale také o to, jak rychle jsme schopni stavět. Při radě vlády pro energetiku jsme iniciovali pracovní skupinu, která by měla letos zpracovat analýzu přípravy těchto energetických staveb a jejich zrychlení. U nás jejich vybudování trvá kvůli schvalovacím procesům 10, 12 let. To je oproti rychlému růstu zdrojů velmi dlouhá doba. Měli bychom se dostat na dobu kolem tří let, abychom byli schopni stíhat. Pokud jde o finance, v současné době se v Evropské unii jedná o infrastrukturním fondu. Jeho podoba ještě není přesně definována, bude se týkat i například dopravní infrastruktury, a my musíme být schopni uspět s našimi projekty.
Podpora ze strukturálních fondů unie, která k nám lákala investory, jednou skončí. Jaký to bude mít dopad?
Zatím ještě fondy čerpat budeme. Předkládal jsem jako jedno z prorůstových opatření na poradu ekonomických ministrů, aby se nevyčerpané peníze z "měkkých" operačních programů, jako Vzdělávání a konkurenceschopnost nebo Lidské zdroje a zaměstnanost, převedly na takzvané tvrdé projekty, například do stavebnictví. Mohlo by jít třeba o nějakých 30 miliard korun. Pokud bychom je dokázali ještě přealokovat ze sociálního fondu a čerpat je, mohlo by to mít významný stimulační efekt pro ekonomiku.
NOVÉ TRHY: TURECKO, INDIE, VIETNAM
Export drží naši ekonomiku nad vodou z více než 80 procent. Navíc je závislý na několika velkých firmách, podíl těch menších a středních je nižší, než je běžné. Pokusíte se to změnit?
Musíme se vydat na nové trhy. A musíme snížit závislost na pouhých 10 velkých firmách, na které připadá více než polovina exportu. Připravili jsme proto koncept, kdy budeme schopni při stejných nákladech poslat obchodní atašé do 70 zemí světa. S Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a dopravy jsme vytipovali 12 prioritních zemí a 28 zemí "prioritního zájmu" podle jejich růstu HDP, podílu na světovém dovozu a podobně. Firmy kritizovaly, že potřebují z takových zemí informace co nejrychleji. Hodláme vytvořit síť lidí placených z našeho ministerstva a zadat jim úkol: Každé úterý - berte to jako příklad - od vás budeme mít zprávu, co se v té zemi děje a jaké jsou tam pro české firmy možnosti.
Firmy z menší země jako Česko potřebují v řadě teritorií větší státní podporu. Kam se chystáte vyjet "otevírat dveře"?
Je to tak. Když se podíváme na trhy jako Turecko, Rusko a další republiky bývalého Sovětského svazu, tak tam řada věcí opravdu funguje pouze v přítomnosti ministra nebo gubernátora. Proto chci, aby tam působili zástupci našeho ministerstva, aby to nebyli zástupci třeba CzechTrade. Chceme opět všechny ty prioritní země navštívit. Diskutujeme o návštěvě Indie, plánujeme Vietnam, příští měsíc se vydáváme do Mongolska, v květnu máme Irák.
Ale s ministerstvem zahraničních věcí se nyní zase přete o kompetence. Proč vlastně?
Je to především spor zbytečný a umělý. Teď jim pouze říkáme: "My za peníze našeho ministerstva pošleme do vašeho týmu člověka z obchodní sféry, který umí komunikovat s firmami." To může firmám jen prospět. V diskusi o tom, zda i naši lidé dostanou diplomatické pasy, proto očekávám podporu premiéra.
Není lepší podpořit co nejvíce Mezinárodní obchodní komoru, v Česku vedenou ekonomem Michalem Mejstříkem? Ta se jednak přesně tímto servisem pro firmy zabývá a také může být spojnicí aktivit vašeho úřadu i ministerstva zahraničních věcí.
Řídící výbor celé té exportní strategie je tvořen naším ministerstvem, Svazem průmyslu a dopravy, Hospodářskou komorou, Mezinárodní obchodní komorou, ministerstvem zahraničních věcí. Pracujeme se všemi a je důležité, aby tam byli zástupci firem. VLIVŮM NEPODLÉHÁM, HYSTERIE TRVÁ
Jako Jihočecha se vás musíme zeptat, jak vnímáte Budvar? Nemáme teď na mysli chuť piva...
Já nepiji alkohol, takže v tomto jsem netknutý, chuť neznám.
...ale jak hodnotíte postup ministra zemědělství Petra Bendla vůči Budějovickému Budvaru - kritiku na adresu ředitele Jiřího Bočka a nařízenou kontrolu pivovaru?
Zatím jsem to nikde nekomentoval, ta mediální zjitřená atmosféra kolem Budvaru je naprosto iracionální. Jsem přesvědčen, že jakýkoli státem ovládaný podnik by neměl být překvapen, když v něm někdo po letech chce dělat kontrolu. Naopak nejsem přesvědčen, že ekonomická čísla Budvaru dokládají obraz, který se vedení podniku snaží vytvořit - že firma je řízena úplně perfektně. Zisk Budvaru se pohybuje kolem 200 milionů ročně, přitom dává 350 milionů korun do reklamy, tak to je nepoměr. Navíc většina lidí v tomto státě asi vůbec neví, a já jsem byl taky překvapen, že tento podnik nepostupuje podle zákona o zadávání veřejných zakázek.
Měl by Budvar zůstat státní?
To asi není úplně rozhodující hledisko. Důležité je, aby tam bylo nastaveno funkční řízení.
Ale všechno důležité schvaluje Budvaru ministerstvo zemědělství. Nejde o to, kdo firmu šéfuje - ale má pivovar řídit ministerstvo? Když si tedy ani nevšimlo, že se tam tolik let údajně děje něco nedobrého?
Nemyslím si, že stát má vařit pivo. Je na ministerstvu zemědělství, aby zhodnotilo efektivitu podniku a výsledek předložilo vládě k tomu, aby připravila další strategii.
Šéf Budvaru Boček se bránil kontrole tím, že v kontrolním týmu byl poradce ministra zemědělství Tomáš Jindra spojovaný s lobbistou Ivo Rittigem. Je pan Jindra stále poradcem i na vašem úřadě, jak byl už za vašeho předchůdce Martina Kocourka?
Ano, zůstal tu poradcem v oblasti legislativy.
Co dělá konkrétně?
Řeší smluvní záležitosti a legislativní věci, které děláme.
Tomáš Jindra je spojován s Ivo Rittigem, vy zase s jiným údajným kmotrem, "knížetem z Hluboké" Pavlem Dlouhým.
Tohle se dá mediálně velmi významně zneužívat. Jsem přesvědčen, že je velmi negativní, pokud někteří lidé stojí mimo politiku a přitom mají svým podnikáním na politiku vliv. To je velmi nešťastné a vždycky jsem byl proti tomu. To ale není případ Pavla Dlouhého, který je legitimním politikem 16 let, je místostarostou Hluboké, prochází ve volbách, je předsedou jihočeské Agrární komory. Že je to člověk, který má vliv, to je logické. Asi by si jihočeští zemědělci nechtěli zvolit někoho, kdo nemá vliv. Ale média ten vliv často zmiňují jen negativně.
Co Dlouhý konkrétně přinesl pozitivního?
V jihočeském kraji je zemědělství velmi výrazným sektorem, a že je opakovaně volen do čela komory, svědčí o tom, že by se podle zemědělců na řízení politiky měl podílet. A když vidíte, jak se vyvíjí město Hluboká, tak nepochybně se i tam daří a jeho reprezentaci nelze nic vytknout.
Znáte ho dobře, vyčetl byste mu naopak něco, co mu vyneslo takovou mediální nálepku?
Ta nálepka se velmi těžce sundává, vidím to i na sobě. Jsem na ministerstvu čtyři měsíce a nikdo na mně nemůže pozorovat, že bych podléhal nějakým vlivům, přesto ta hysterická reakce při mém jmenování zůstává.
Poslanec a také Jihočech Michal Doktor na protest proti vašemu jmenování ministrem vystoupil z ODS. Řekl nám dokonce, že Pavlu Dlouhému ruku podá, protože ten drží slovo, ale vám ne...
Byl to smutný pohled do duše Michala Doktora. Ještě večer před oznámením mého jmenování jsem s ním mluvil. Řekl, že nemá problém, když budu jmenován já, ani já neměl problém, kdyby byl jmenován on. Estrádu, kterou následně sehrál, jsme viděli všichni. Je to o to smutnější, že nikdy reálným kandidátem ani nebyl. Celá kauza vypovídá více o něm než o podstatě věci.
(Autor: Martin Mařík, Petr Korbel)
ministr průmyslu a obchodu
předseda místního sdružení
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
zastupitel statutárního města