Martin Kuba Články

Martin Kuba je původním povoláním lékař a záchranář. Když mi řekl, že by si nikdy nevybral internu nebo gynekologii, protože i k lidskému tělu byl zvyklý přistupovat jako manažer, který musí rychle a správně rozhodnout, uvěřila jsem mu. Na ministerstvo vtrhnul jako uragán a resortu, který pod Martinem Kocourkem poklidně dřímal, je najednou všude plno. Otázka je, jak dlouho jihočeskému rodákovi Kubovi tohle nadšení vydrží. A hlavně jaké přinese výsledky.

Ve čtvrtek jste s premiérem představil parametry Finanční ústavy. Obsahuje i sankce za porušování rozpočtové kázně. Platy odpovědných politiků by se kvůli plýtvání mohly snížit až o dvacet procent. Jenže to je budoucnost. Kdo zaplatí za to, že se Česko včas nepřihlásilo ke švýcarské žalobě v kauze Mostecká uhelná a možná tím přijde o tři až osm miliard?

Finanční ústava by měla do politiky vnést konkrétní zodpovědnost politiků za práci s rozpočty. Stejně tak, jako každá maminka musí hospodařit s rodinným rozpočtem a podnikatel s firemním, přičemž nemohou utrácet peníze, které nemají.

Mohou, ale skončí v konkursu, na rozdíl od politiků.

Právě. Politici někdy v důsledku špatných rozhodnutí utrácejí peníze, které jen zdánlivě vypadají jako čísla s mnoha nulami na papíře, ale přitom jde o zcela reálné částky. ODS chce zhmotnit odpovědnost politiků za hospodaření s veřejnými prostředky. Pokud někdo pochybil při přihlášení k žalobě v případu MUS a Česku by to způsobilo škodu, musí tam existovat adresné provinění. Nejsou rozhodnutí, která by neučinil konkrétní člověk.

Platí to i ve vašem resortu? Lze vůbec rozklíčovat, do jaké míry může za raketový růst cen tepla a elektřiny trh a do jaké chybná rozhodnutí politiků?

To se dá určit dobře. Na grafu vývoje ceny elektřiny za poslední čtyři roky v ČR vidíte, že to, co tvoří tržní cenu, se nijak významně nemění. Stejně jako u silové elektřiny. Významně ale narůstá procento podpory obnovitelných zdrojů energie, což je důsledek politického rozhodnutí. Konkrétně sociální demokracie, která prosadila zákon o podpoře fotovoltaických elektráren, což ve svém důsledku znamená, že nyní z veřejných rozpočtů na ně vydáváme 32 miliard ročně. Zatímco v roce 2009 jsme takto platili 52 korun za megawatthodinu, nyní to je 420, tedy devětkrát tolik. Jde pochopitelně i o to, jaký se zvolí mix při výrobě elektřiny.

Váš předchůdce Martin Kocourek si představoval, že v Česku do roku 2050 vyroste deset dalších jaderných elektráren. Vy jste jeho vizi korigoval na dostavbu dvou bloků v Temelíně a jednoho v Dukovanech. Jenže se začínají stále častěji objevovat varovné studie, že při nákladech 200 až 300 miliard se přestane za deset let výroba z jádra vyplácet. Počítáte s tím v chystané Státní energetické koncepci?

V současné době se rozvoj energetiky v Evropě řídí častokrát spíš politickými zájmy než racionální úvahou. Německo se například rozhodlo odstoupit od jaderné energie a tento týden přišla zpráva, že tam o 30 procent vzrostla spotřeba hnědého uhlí. Pochopitelně, ten výpadek obnovitelné zdroje utáhnout nemůžou. Energetika prostě nefunguje na základě politických proklamací, ale logiky. To je pro Českou republiku výhodná pozice, protože jsme v centru Evropy a máme poměrně robustní přenosovou síť. Když dobře sestavíme energetickou koncepci, může se pro nás elektřina stát tím, čím je pro Rusko ropa.

Co když okolní evropské státy časem odmítnou nakupovat elektřinu z jádra?

Život politické proklamace převálcuje. Německu už se přihodilo, že z významného vývozce se v kritických momentech stává dovozcem. To pak jdou plamenné projevy stranou. Každá ekonomika elektrickou energii potřebuje. Co se týká energetické koncepce, chtěl jsem ji jen zasadit do reálných úkolů pro příštích dvacet let. Podíl jaderné energie by se měl dostat nad padesát procent, což podle mne bude výhodné. Energie z jádra je relativně laciná, nízkouhlíková a stabilní.

Laciná ale právě být nemusí. Jak je v tuzemsku zvykem, náklady se nepochybně vyšplhají na dvojnásobek současných odhadů, a i kdyby ne, investice by se vrátila při výkupní ceně 65 eur za MWh. Jenže již dnes činí jen 50 eur.

Cena se samozřejmě pohybuje, ale existují modely, jak se s těmi výkyvy vypořádat. Ve Velké Británii třeba mají zafixovanou cenu, pokud je ta tržní vyšší, elektrárna část zisku vrací do státního rozpočtu, je­li nižší, stát jí poskytne dotace. Ve Finsku se na výstavbě elektráren podílejí firmy, které mají dohodnutý odběr za stabilně nižší ceny.

Čili vy byste regulačními opatřeními dokázali udržet výkupní cenu na potřebné hranici 65 euro?

Debata o ekonomice výstavby jaderných bloků nás teprve čeká. Je to energie pro český průmysl a domácnosti, my proto musíme zajistit, aby byla udržitelná a dál nezatěžovala ekonomiku, která musí obstát v konkurenci s Indií, Čínou, Brazílií a dalšími rostoucími státy.

Budete podmiňovat rozhodnutí o dostavbě procentem účasti českých firem?

Podmínka v tendru definována není, ale já jako ministr českého průmyslu budu samozřejmě nahlas říkat, že chci, aby procento spolupracujících firem bylo co nejvyšší. Budu se snažit nutit potencionální zájemce, aby pustili naše firmy do svých zahraničních projektů. Nepodepisujte memoranda, ale prakticky dokažte, že máte o naše podniky zájem. To je můj vzkaz a přirozený požadavek.

Víte o plánu "B", s nímž údajně už ČEZ pracuje, totiž budoucnost bez dostavby Temelína a soustředění se na uhelné a paroplynové elektrárny?

Nenazýval bych to plánem "B". Stále se bavíme o tom, co je optimální pro náš stát. Energetickou koncepci České republiky nastaví vláda, ne společnost ČEZ. Musíme zodpovědně stanovit, jakou energii budeme využívat. Vsadíme jenom na uhlí a začneme prolamovat limity jeho těžby? Nebo budeme hledat kompromis s využitím našich stabilních zdrojů, do nichž jádro určitě patří?

Václav Klaus razil heslo, že trh vyřeší vše a státní zásahy je nutné co nejvíce omezit. Vy na mne působíte jako politik, který se regulacím nebrání. Prochází vám to v ODS?

Proč by nemělo? Jsem zastáncem toho, že trh má být liberální, ale také se musí řídit jistými etickými pravidly. Kupříkladu trh s českými telekomunikačními službami podle mne není dynamický a funkční, protože se v něm dlouhodobě nevyvíjí konkurence a ceny se nesnižují. Pak je to třeba nahlas říct a použít nástroje, které odblokují zakonzervovanou situaci.

Jinak řečeno, není etické, když za mobilní telefony platíme operátorům víc než naši evropští sousedé?

My jsme zbytečně v roce 2006 řekli, že trh už je plně funkční a nepotřebuje regulaci. Na rozdíl třeba od Irska. Dnes Irové telefonují podstatně levněji než my, neboť tady se za šest let nezměnilo nic a ceny neklesají. Proto jsem navrhl jmenování pana Malého do rady Českého telekomunikačního úřadu, aby se situace rozhýbala. Ve funkci jsem proto, abych hájil zájmy českých podniků a spotřebitelů.

A jako takový zvednete, či nezvednete ruku pro zrušení zákona o významné tržní síle, která chránila české zemědělce a zpracovatele proti brutálnímu tlaku některých obchodních řetězců?

Tím se dostáváme opět k pojmu regulace. Někdo se může divit, jak to, že Kuba z ODS prosazuje zákon o významné tržní síle? Odpověď zní: protože nejde o svévolné zásahy, ale ochranu přirozeně fungujícího trhu. Nemyslím si, že je správné podporovat monopolní postavení některých dominantních struktur na trhu, které nutí ty menší, aby na ně doplácely. Což se stává českým potravinářům a zemědělcům a odnášejí to i spotřebitelé. Proto chci všechny významné paragrafy zákona o významné tržní síle překlenout do zákona o hospodářské soutěži a o cenách. Jsem přesvědčený, že je třeba chránit český potravinářský segment, malé a střední podniky, které dodávají zboží řetězcům, jež si někdy diktují neúnosné podmínky. To prostě v pořádku není, navíc za situace, kdy se dennodenně setkáváme s tím, že obchodníci přelepují data spotřeby a nedodržují etické kodexy. To je trh, do něhož se nemá sahat? Myslím, že ne a že i konzervativní politik musí využít nástroje ochrany vlastních podnikatelů a zákazníků.

Jenže britský nebo německý ministr, ba i premiér, se za výraznou podporu svých podniků nestydí. Naši politici působí v rolích oprávněných lobbistů spíš matně. Neumějí to?

Sousloví národní hospodářství, jakkoli bylo v minulosti zprofanované, podle mne patří do úst ministra průmyslu a obchodu. Já se naprosto nehodlám stydět za to, že všude říkám, že to mají být úspěšné české podniky a firmy, jimž by vláda měla všemožně pomáhat. A je jedno, zda bude levicová, nebo pravicová. Princip dobrého národního hospodářství v baťovském slova smyslu je jen jeden.

(Autor: Kateřina Perknerová)

MUDr. Martin Kuba

ministr průmyslu a obchodu
předseda místního sdružení
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
zastupitel statutárního města