Marek Benda Články

Rozpuštění sněmovny je však vysoce mimořádný instrument, který by se neměl využívat jenom proto, že se několik stran zrovna cítí být dost silnými pro volby. 

Současná situace je svým vznikem nestandardní, ale má standardní demokratické řešení. Nestandardní je v tom, že prezident Zeman oproti ústavním zvyklostem (které JSOU součástí ústavního pořádku ČR, nikoli „idiotským přežitkem“) jmenoval vládu svých kamarádů, která předem neměla jakoukoli šanci na získání důvěry v Poslanecké sněmovně. A vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, nikoli prezidentovi, i kdyby si to sebevíc přál. Standardní řešení spočívá v respektování rozložení sil a hlasů ve sněmovně a pověření zástupce většiny (tzn. ODS, TOP 09 a LIDEM) sestavením vlády. Tato vláda by mohla získat důvěru a standardně dovládnout do řádných voleb. Nástroj rozpuštění sněmovny není určen pro situace, kdy se prezident rozhodne, že nebude respektovat výsledky voleb. Občané jsou v parlamentní demokracii zastupováni svými volenými zástupci – poslanci a senátory –, nikoli prezidentem.

 

Dosavadní koaliční vláda byla nepopulární. Samotná popularita měřena výzkumnými agenturami však v demokratickém státě nehraje roli. Důležitý je výsledek voleb, který dává poslancům a z nich vyšlé vládě čtyřletý mandát. Toto období umožňuje vykonávat potřebná, byť někdy i nepopulární opatření. Pokoušet se jít do voleb vždy, když bude většina s vládou nespokojena, znamená vrátit se k systému delegátů lidových sovětů a opustit zastupitelskou parlamentní demokracii, kde je mandát na přesně vymezené období a pak se z něj ve volbách skládají účty.

 

Miloš Zeman využil oslabení koalice po bezprecedentním zásahu olomouckých státních zástupců do zákonodárné a výkonné složky státu a snaží se získat ještě více moci, než mu z ústavy náleží.

 

Prostřednictvím jmenování kamarádů do své vlády zkouší posílit bezvýznamnou stranu s vlastním jménem v názvu. Standardním způsobem by neměla šanci se do sněmovny dostat. Politická reprezentace napříč politickým spektrem se musí těmto snahám postavit a prezidenta odkázat tam, kam dle ústavy patří – do zahraničně-politické a ceremoniální role. Bez ohledu na způsob volby se pravomoci prezidenta neměnily.

 

Není nejmenšího důvodu za této situace rozpouštět Poslaneckou sněmovnu. Naopak je třeba ustát střet s prezidentem o pojetí našeho parlamentního (nikoli prezidentského) státu a dosáhnout toho, aby vláda nad veřejným prostorem zůstala v rukou volených zástupců občanů, kteří krom jiného také s programy správy věcí veřejných kandidovali a byli zvoleni.