Luděk Sefzig Články

Redaktor Palata mluví o tom, že premiérův "nestravitelný" projev "překypuje" frázemi. Jako novinář by ale především měl uvést, o jaké fráze jde, v čem je projev nestravitelný. 
 

Místo toho vzápětí premiérovi vyčítá, že vymezil "prosazení myšlenky volného obchodu" jako cíl evropské spolupráce, ale zároveň neřekl, jak ho dosáhnout. Zřejmě to lze chápat tak, že si nesmíme žádné cíle raději stanovovat, pokud okamžitě nedáme konkrétní recept na jejich dosažení. V tom případě by měla ale i sama EU vyškrtnout ze Smlouvy o EU své cíle, protože ani tam není konkrétní návod na dosažení například míru či blahobytu obyvatel Unie (čl. 2 smlouvy). V krátkém příspěvku lze navíc sotva nastínit komplexní strategii vnější obchodní politiky EU. Koneckonců kdyby tak premiér učinil, dočetli bychom se, že je projev o to nestravitelnější. 
 

Ještě zajímavější je Palatova úvaha o politickém aspektu integrace. Zdá se, že komentátor zastává názor, že pojem "politický" je obdobou výrazu "státní". Proto nachází údajný rozpor mezi premiérovým tvrzením, že integrace je od počátku politickým projektem a že se eurozóna musí dále politicky integrovat, a jeho odmítnutím toho, aby se Unie stala státem. Není mi ovšem vůbec jasné, v čem má tento rozpor spočívat. Ano, myšlenka volného obchodu byla již v 50. letech politicky motivována. Jejím smyslem bylo propojit Evropu ekonomicky tak, aby bylo jednou provždy zabráněno válce. Tento politický rozměr nesla evropská integrace od počátku. Hledat rozpor mezi politickou a ekonomickou integrací je proto absurdní. I požadavek prohloubení politické integrace eurozóny nemusí znamenat právě vznik ústavy či spojení zahraniční politiky, ale především posílení koordinace hospodářských politik. Protože i tato koordinace má politickou, nikoli "jen" ekonomickou povahu. Údajně nelogické tvrzení je tedy jasným sdělením: hloubit příkop mezi "nedostatečnou" ekonomickou a "správnou" politickou dimenzí integrace je hloupost. Míra hloubky integrace je od počátku věcí politické vize a rozhodování, kam až má tato integrace jít. Premiér také jasně v tomto kontextu říká, kam až dojít nemá. 
 

Když premiér tvrdí, že není vhodné konstruovat Unii podle vzoru národních států, a mimo jiné zmiňuje, že je příliš velká na to, aby mohla fungovat jako běžný stát, netvrdí tak "z neznámého důvodu". Naopak důvody uvádí. Patří k nim mimo jiné nízká ochota občanů přijímat společná rozhodnutí za svá, dohlédnout v rámci demokratických procedur dopad svého jednání ve volbách a přijmout tím i odpovědnost za ně. Namísto toho hrozí frustrace a vznik elit oddělených zcela od občanské sféry. 

Prohlášení premiéra, že Unii není třeba vnímat ideologicky jako zcela špatnou či správnou, nepovažuji za nějakou úlitbu eurorealistů vůči EU. Naopak jde o logické tvrzení vyplývající z pragmatického náhledu, kterého je v české kotlině velmi zapotřebí. Tak jako ani na jiná společenství nenahlížíme (alespoň doufám!) předpojatou optikou "dobrý vs. zlý" a pokládáme jejich existenci za přirozenou, aniž bychom museli všechny jejich jednotlivé kroky vždy považovat za správné (nebo naopak špatné), měli bychom stejnou optikou nahlížet i na Unii. Zdá se mi, že vzhledem k ideologické zapouzdřenosti české debaty o evropské integraci bychom si tuto premisu měli ve svém vlastním zájmu častěji připomínat.