Karel Šebek Články

Dětská klinika v Motole je bezesporu ústav hodný obdivu. Nejsem si však jist, zda všechny prostředky, vynakládané na zabezpečení provozu tohoto zařízení, jsou využity s péčí řádného hospodáře. Není to poprvé, kdy se svolává tisková konference aby upozornila na problémy s opravami v nemocnici Motol. Co má paměť sahá, jednou to byl objev podzemních chodeb, jindy snad nějaká munice a nebo havárie vodovodního potrubí. Shodou okolností u toho byl vždy velmi rychle televizní štáb, dokonce jsem měl i dojem, že už čekal u místa, kde měla voda prasknout. Ostatně bývalá tisková mluvčí Motola Eva Jurinová měla při své praxi televizní moderátorky jistě čich na katastrofy.
 

O problémech naší největší kliniky bychom jistě měli být informováni, jen mám jakési neblahé tušení, zda si tím zadavatel a dodavatel v dojemné shodě nevytvářejí jakési veřejné alibi na navýšení rozpočtu za nečekané vícepráce. Byl jsem u rekonstrukcí jiných starých a zanedbaných objektů a vím, že něco nepředvídaného se přihodit může. Přesto se musím ptát: Jak byl proveden stavební průzkum? Kdo projektoval rekonstrukci? Byly předem vypracovány znalecké posudky? Byly provedeny sondy?  Jak proběhlo výběrové řízení? Jaká je smlouva o provedení díla? Není náhodou nějakým způsobem propojený projektant, dodavatel a stavební dozor? Nepanují náhodou nadstandardní vztahy mezi vedením nemocnice a stavební firmou? 
 

Chápu, že při restriktivním státním rozpočtu se peníze na opravy nemocnic shánějí stále hůř. Na druhou stranu se nemohu ubránit dojmu, že v Motole nasadili už několikrát osvědčenou fintu, jak přilít veřejné prostředky dodavateli nenápadnou cestou navýšení vysoutěžené ceny v podobě nečekaných nákladů. Celý ten mediální cirkus tak může být jen kouřovou clonou, která má zakrýt základní touhu při přerozdělování  státních peněz – vyčerpat co nejvíc, maximalizovat zisky. Byl bych rád, kdyby se na tiskové konferenci krizového štábu někdo zeptal, kdo konkrétně je za současný stav odpovědný a zda z toho budou vyvozeny nějaké osobní důsledky.