Jiří Pospíšil Články

Řadoví "zlodějíčci", podvodníci nebo lidé narušující veřejný pořádek sice nejsou tak viditelní, o to více ale škodí. Pro představu: Jen v roce 2009 správní úřady zjistily přes půl milionu spáchaných přestupků. S narůstajícím počtem přestupků je stále více zřejmé, že stát dnes nemá dostatečné prostředky, jak pachatele přestupků trestat. 
 

Ministerstvo spravedlnosti proto přichází s průlomovou novinkou – takzvanou přestupkovou recidivou (zásada "třikrát a dost"), která umožní vyšší tresty pro lidi páchající přestupky. Ti se dnes mnohdy sankcím od správního úřadu smějí a trestní soudy jsou na ně krátké. 
 

Zásada "třikrát a dost" znamená, že třetí spáchání stejného přestupku už může být posouzeno jako trestný čin, za který lze (ale jen v těch nejzávažnějších případech) trestat i vězením. Hned je nutné upozornit, že tato zásada se nebude týkat všech přestupků, ale jen těch nejzávažnějších. Mezi ty patří přestupky proti majetku (například méně závažné krádeže, podvody, zpronevěry), proti občanskému soužití a proti veřejnému pořádku (znečištění veřejného prostranství, rušení nočního klidu, drobné ublížení na zdraví z nedbalosti). Sčítání se naopak netýká například dopravních přestupků. 
 

Zloděj v supermarketu tak už například nebude moci spoléhat na to, že pokud ukradne zboží s hodnotou nižší než pět tisíc korun, nedopouští se trestného činu. Při třetí takové krádeži bude moci policie zahájit trestní stíhání pro krádež a drobnému zloději budou hrozit až dva roky za mřížemi. Domnívám se, že člověk, který se nepoučí ani po druhém spáchaném přestupku stejného druhu, je pro své okolí nebezpečný natolik, že si jeho případ vyžaduje trestní stíhání se všemi důsledky, včetně hrozby podstatně přísnějšího trestu. 
 

Součástí změn je navíc i zpřísnění trestů u méně závažných přestupků, jejichž opakované páchání i nadále nebude trestným činem (neuplatní se na ně zásada "třikrát a dost"). Nezbytnou součástí nového zákona je zavedení Centrálního registru přestupků, který bude zaznamenávat, jaké přestupky konkrétní osoba spáchala. Tyto údaje se dnes v České republice vůbec neshromažďují a lidé mohou páchat přestupky v podstatě bez obavy, že jim je jednou stát sečte. Sčítání jednotlivých přestupků se přitom bude vztahovat na dobu buď dvou, nebo tří let nazpět. Účelem registru přestupků není šikanovat občany, ale naopak lépe chránit slušné občany před těmi neslušnými, kteří jim dennodenně znepříjemňují život. Do databáze nebude mít přístup každý, ale jen správní orgány a orgány činné v trestním řízení. O potřebnosti změny svědčí i skutečnost, že o zavedení registru přestupků se u nás na vládní úrovni hovoří už od roku 1999. Je to ale až současná vláda, která má k prosazení dlouho očekávaných změn dostatečnou vůli.