Jiří Pospíšil Články

Místopředseda ODS v rozhovoru vyvrací spekulace, že by chtěl domovskou stranu opustit.

V ODS se proslýchá, že máte plné zuby členství ve straně a že chystáte přestup k TOP 09...

Je to absolutní nesmysl. Kategoricky to vylučuji. Vůbec nechápu, jak takové spekulace mohly vzniknout. V poslední době jsem s nikým z jiných politických stran nejednal. Obávám se, že je to něčí zlý úmysl a snaha poškodit mou pozici v ODS. Jinak to ani nedokážu interpretovat.

 

O vstupu do TOP 09 jste tedy nejednal?

Ne. S žádným politikem TOP 09 jsem se v poslední době nepotkal ani nebavil o nějakém tématu, natož pak o mé další politické budoucnosti. Ta zpráva musí být vymyšlená. Nemůže to být ani dezinformace.

 

Nemohli v tom sehrát roli vaše sympatie pro prezidentského kandidáta TOP 09 Karla Schwarzenberga?

Když zůstal ve druhém kole prezidentské volby Karel Schwarzenberg jako jediný pravicový kandidát, tak jsem veřejně deklaroval, že ho podpořím. Udělal jsem to v souladu s rozhodnutím grémia ODS a plzeňské regionální rady. Kromě toho jsem tak činil v souladu s vlastním svědomím.

Jsem přesvědčen, že bylo povinností pravicových politiků ve druhém kole podpořit pravicového kandidáta proti soupeři, jenž se sám vymezoval jako levicový. Z této podpory a mých dobrých osobních vztahů s Karlem Schwarzenbergem však nelze odvozovat, že bych uvažoval o odchodu z ODS. A je tam ještě jeden důvod, proč je tato spekulace úplně mimo.

 

A sice?

Přivedl jsem v Plzeňském kraji do ODS mnoho přátel a známých. Jedním z nich je můj dlouholetý kamarád a primátor Plzně Martin Baxa, s nímž se znám od střední školy. Takových lidí je tam víc. Nedovedu si představit, že bych je nyní opustil. Takže už jen kvůli přátelům v plzeňské ODS bych to neudělal.

 

Jak vnímáte nářky některých komunálních politiků, kteří mají plné zuby volebních proher ODS a přemýšlejí o změně stranického dresu?

Samozřejmě vnímám narůstající nervozitu ze současné kondice strany. Za necelé dva roky se uskuteční komunální volby. Pokud ODS nezíská podporu pravicových voličů zpět, může se stát, že i úspěšní komunální politici s jejím dresem nemusejí uspět. Teď budu mluvit za Plzeňský kraj, v němž jsem v každodenním kontaktu s našimi politiky – nezaznamenal jsem případ, že by někdo chtěl kandidovat za jinou stranu. Bavíme se spíše o tom, co udělat, aby se naše situace zlepšila. V pondělí 4. února kupříkladu tato debata pokračovala na setkání našich ministrů se starosty ODS.

 

A co jste si na setkání řekli?

Kvůli akci v plzeňské ODS jsem se zúčastnil pouze první části. Debata byla velmi vzrušená. Slova o předčasném kongresu či odchodu ze strany tam ale nepadala. Existuje stále prostor, aby naše vláda a naši ministři předvedli změnu stylu a obsahu politiky, jak to deklarovali na listopadovém kongresu.

 

Co si mám představit pod pojmem vzrušená debata?

Nechci to dál otevírat, neboť šlo o uzavřené jednání. Nebudu citovat kolegy, aniž by si to přáli. Mohu jen říci, že dávali jasně najevo, že pokud se situace nezmění, dojde k poklesu našich starostů.

 

Dokáže stranu resuscitovat Petr Nečas?

Před třemi měsíci kongres v tajné volbě zvolil vedení. Od té doby proběhly Vánoce a prezidentská kampaň. Naši ministři neměli mnoho času, aby předvedli změnu politiky. Nebylo by proto férové nyní tvrdit, že sliby z kongresu nesplnili.

 

Změnilo se nějak od kongresu fungování grémia ODS, jehož jste členem?

První změna je, že místopředsedové strany mají jasně rozdělené kompetence. Mám na starosti práci odborných komisí a přípravu volebního programu. Za vnitrostranické věci zase odpovídá Martin Kuba. Mimochodem, změnu představuje i to, že v grémiu sedí právě ministr Kuba, jenž vyjadřuje názory dost jednoznačně. Na grémiu se také více debatuje o politických problémech. Neřeší se tam vládní agenda. Tu by měli řešit naši politici v rámci porady ministrů za ODS. Jak a zda to probíhá, však nemohu posoudit, neboť ve vládě nejsem.

 

Vámi zmiňovaný ministr Kuba minulou sobotu v rozhovoru pro Právo uvedl: „Nejsem ochoten nést náklady toho, kdy ta rozhodnutí probíhají někde mimo, rozhoduje o tom například předseda sám, a náklady pak nese celé grémium.“ Změnila se komunikace premiéra Nečase s vedením strany?

Jsem ve vnějším kruhu. Nemám odpovědnost za vládní politiku, která nejvíce ovlivní to, jestli ODS získá zpět voliče. Co si budeme povídat, čím jiným je chcete získat. Neumím vám popsat, jak probíhá vytváření vládní politiky pod značkou ODS. Je ale fakt, že obsah vládní politiky se na grémiu příliš neřeší. Mám nicméně pocit, že určitý posun v komunikaci nastal. Dříve bylo grémium méně debatní a více projevem pana předsedy. Nechci, aby to znělo jako fráze, ale komunikace by měla ještě posílit.

 

Ale fráze to byla…

Primární je, aby premiér komunikoval o vládní agendě se svými ministry. Když jsem byl ve vládě, tak mě mrzelo, že debata o dlouhodobém fungování resortů chyběla. Coby ministr spravedlnosti jsem neměl prostor si s panem premiérem sednout a probrat koncepci resortu spravedlnosti.

 

Zaznamenal jste, co zachytila ČESKÁ POZICE v neformálních rozhovorech s politiky ODS, totiž že premiér Nečas vyčítal ministru Kubovi, že příliš komunikuje s novináři?

Upřímně, od svého odchodu z vlády s panem premiérem nekomunikuji.

 

Jak se tedy bavíte na grémiu ODS?

Na kolektivním setkání typu grémia se bavíme, ale na grémiu nikdo nikomu nic nevytýká. To je kolektivní debata o politických problémech a aktuální agendě. Přiznám se, že od odchodu z vlády nemám možnost ani potřebu vést nějaké individuální pohovory s panem premiérem.

 

Jak se vám v takovém týmu na zlepšení značky ODS pracuje?

Moje role je trochu specifická. V našem vztahu s panem premiérem se objevila prasklina, která vyvrcholila tím, že jsem byl z vlády odejit. Pro mě je to uzavřená kapitola. Premiérovi nikde neškodím, ale za nic se nestydím. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsme blízcí spolupracovníci. Mám mandát od kongresu, nikoli od pana premiéra. Pro mě je nyní důležité pracovat na zlepšení značky ODS. Chci coby místopředseda strany splnit úkoly, které jsem dostal. Abych to uzavřel, nemám s panem premiérem žádný problém, ale logicky nepatřím do okruhu jeho blízkých spolupracovníků, ani po tom netoužím. Své odvolání vnímám jako bezdůvodné a nespravedlivé. Nemohu sklonit hřbet a jen tak to přejít.

 

Co nastane na pravici po 8. březnu, kdy skončí funkční období prezidenta Václava Klause?

Nemohu vyloučit, že se Václav Klaus do ODS vrátí. To asi nedokáže vyloučit nikdo, protože nevíme, o čem pan prezident přemýšlí. Nemyslím si však, že by hypotetický návrat Václava Klause znamenal jeho návrat do funkce stranického lídra. To by musel uspět v tajné volbě na kongresu. Můj subjektivní pocit je, že pan prezident v ODS mnoho podporovatelů, kteří by ho zvolili za předsedu, nemá. Většina našich členů vstoupila do strany v postklausovské době. Většina členů si nemyslí, že naší budoucností je návrat Václava Klause. A to nemyslím vůči panu prezidentovi nijak zle.

 

Není váš pohled na Václava Klause ovlivněn tím, že jste v ODS řazen do proudu pravdolásky?

Říkám vám subjektivní názor. Za svůj pravdoláskařský styl politiky se nestydím. Nepovažuji to za nic špatného, čímž možná dráždím kolegy. Ale vy víte, že nejsem konformním politikem, který potřebuje jít s většinovým názorem. Kdybych jím byl, třeba bych seděl ve vládě. (Smích.)

 

Díky za nahrávku. Mnoho vašich stranických kolegů tvrdí, že se rád schováváte v politickém závětří a nerad se pouštíte do otevřených střetů. Jak je to tedy s vaší konformitou?

To jsou typické fráze. Zajímalo by mě, jestli to říkají lidé, kteří do otevřených střetů chodí. Od počátku jsem věděl, že některými svými kroky riskuji, že budu z funkce ministra spravedlnosti odvolán. Přesto jsem je udělal. Sorry, můžete mě napadat z mnoha věcí, ale určitě ne z oportunismu či prospěchářství. Ano, nejsem bojovník, který v první linii běží na střet, ale to není můj politický styl. Mám raději diplomacii, smír a vyjednávání než útok. To není o zbabělosti, ale o politickém stylu.

 

I moji nepřátelé uznávají, že jsem během druhého funkčního období na ministerstvu spravedlnosti činil kroky, které jsem považoval za správné, byť to nebylo pohodlné. A ještě jedna věc, kdybych byl po vyhazovu z vlády uražený a brečel někde v koutě, tak bych se nepostavil do čela krajské kandidátky, když bylo zjevné, že volby nemůžeme vyhrát. Šel jsem do toho střetu a volby vyhrál.

 

Pokud bude trvat „nedobrý“ stav v ODS i po půl roce, pustil byste se do souboje o funkci stranického lídra?

Netlačte mě do takovýchto výroků, na to vám neodpoví nikdo, ani nejvíce odvážný politik. I Kuba v rozhovoru, na nějž se odvoláváte, na toto neodpověděl. V politice se snažím být uvážlivý. Do nějaké funkce půjdu, až budu cítit, že mám významnou podporu. Nejsem v situaci, že bych toužil stát se předsedou strany či být za každou cenu ve vládě. Do takové funkce bych šel, kdyby si to přála většina členů strany. Pochopte jednu věc: já jsem si v politice své životní sny splnil. Byl jsem šest let ministrem spravedlnosti.

 

Není ale touha po moci přirozenou náplní politického života?

Politika mě baví, ale neprobouzím se každý den s přáním, ať už jsem předsedou ODS nebo ministrem. Mám přirozeně radost, když se mi něco podaří prosadit, což byly případy občanského a trestního zákoníku. Když v politice zítra skončím a budu dělat něco jiného, tak budu spokojený. Nebudu mít pocit zneuznání.

 

Vyslyšíte přání Medy Mládkové a budete za pět let kandidovat na prezidenta?

Medu Mládkovou mám moc rád. Patří do okruhu mých nejbližších přátel. Ona v nadsázce řekla, že jednou prezidentem budu. S trochou nadsázky řeknu, že budu prezidentem její nadace. Nicméně kdo ví, co bude. Meda Mládková před půl stoletím řekla, že se František Kupka stane světovým výtvarníkem a on jím je. Takže uvidíme.

 

Nebudete tedy kopírovat kandidaturu Jiřího Dienstbiera, jenž se v dresu ČSSD pokusil dobýt Hrad?

Budu-li za pět let v politice, rád bych se věnoval stranické politice. Nemyslím si, a to není nic proti Jiřímu Dienstbierovi, že člověku, jemuž je 40 let a v politice toho reálně mnoho neudělal, že by měl aspirovat na hlavu státu. Určité šediny prezidentu republiky zkrátka sluší. Až si Dienstbier vyzkouší být několik let ministrem spravedlnosti, bude mu kandidatura slušet lépe.

 

Jak se daří mladým kádrům pronikat do vyšších stranických funkcí? Často slýchám, že cesta vzhůru je pro ně zabetonovaná, zvláště pokud se nechtějí účastnit mocenských her, které rozehrává úzká skupina lidí. Nedávno ČESKÁ POZICE psala o účelových náborech v ODS Praha-západ.

 

Mimo komunistů a lidovců, kteří mají desetitisícové členské základny, je to problém všech stran u nás. Trpí tím, že jejich členské základny jsou malé. Díky tomu může snadno docházet k účelovým náborům. V momentě, kdy do sdružení naberete dvacet nebo třicet členů, tak jste schopen ovládnout místní sdružení v okresním městě, což je relativně významná stranická jednotka. Prosím nespojujte tento fenomén jen s ODS, to samé totiž platí i pro sociální demokraty. Jde o celospolečenský problém, na nějž se musí radikálně reagovat. Pokud se potvrdí, že na Praze-západ došlo k účelovým náborům, budu volat po radikálním řešení.

 

Kdo pečuje o kariérní růst mladých příznivců ODS?

Spolupráci s Mladými konzervativci mám v gesci. V dubnu se uskuteční dvoudenní setkání mladých členů ODS. Nejsem fanouškem toho, aby tato organizace sloužila coby výtah k moci a její členové měli automaticky nárok na zastoupení ve stranických orgánech. Bližší spolupráci však považuji za důležitou. Nyní musíme najít vhodnou formu. Projíždím regiony, v nichž vedle přednášek na gymnáziích a vysokých školách absolvuji setkání s Mladými konzervativci. Musím říci, že mezi jejich členy existuje mnoho talentů.

 

Nedávno jsem kupříkladu přijal dva nové členy. Jedním z nich je člen jindřichohradecké ODS Jan Zedník, jenž měl mimořádně dobrý projev na kongresu. Oslovili mě také Mladí konzervativci z Pardubic, kde působí šikovný mladý člověk Jiří Janků. Když takoví lidé vytvoří skupinky, budeme o nich vědět a budeme je podporovat, tak se mohou posunout dále. Nemusejí tedy nutně skončit udušeni stranickým systémem.

 

Jak to bylo s vaší stranickou kariérou?

Můj postup je snadno doložitelný. Pomohli mi Mladí konzervativci. Nebyl jsem vyvoleným nějaké úzké ekonomické či jiné lobby. Založil jsem v Plzni pobočku Mladých konzervativců, kteří měli po třech letech fungování okolo 60 až 70 členů. Ti lidé následně vstoupili do ODS. Měli jsme vlastní místní sdružení, jehož jsem se stal předsedou. To mi vytvořilo prostor, abych se ucházel o místo na kandidátce do Poslanecké sněmovny.

 

Mnoho lidí, kteří mě tehdy obklopovali, působí v politice i dnes. Je to například Martin Baxa nebo Hynek Brom, jenž byl starostou v Plzni-Doubravce a nyní je místopředsedou antimonopolního úřadu. Předseda plzeňské organizace Mladých konzervativců je zase můj asistent. Snažím se mladé lidi podporovat. Nezdá se to, ale je mi 38 let, a už jsem o generaci starší než dnešní dvacátníci. Samozřejmě, že z 50 lidí v politice zůstanou tři, čtyři. Ale už to je úspěch. Kdybychom je neměli, tak Plzeň nemá mladého a šikovného primátora, který dává tamní ODS tvář.

 

 Takže například Václav Klaus coby tehdejší předseda ODS musel respektovat přání Mladých konzervativců, kteří vás podporovali ve stranické kariéře?

Byla to gentlemanská dohoda. Když to zjednoduším, tak starší straníci řekli, že dají prostor mladým, ať ukážou, co dokážou. Ti starší členové už do parlamentu nechtěli. Měli zájem více o komunální politiku. Já jsem do parlamentu chtěl, a komunál jsem tak přeskočil. Můj vstup do strany a následný růst nebyl spojen s tím, že by si mě vytipovala nějaká šedá eminence, a ta mě pak „stvořila“.

 

Ale co vaše spojení s regionální šedou eminencí Romanem Jurečkem z Plzně, jenž je považován za muže, který za vámi „stojí“?

Můj vstup do parlamentu s Romanem Jurečkem nijak nesouvisel. Naopak, Jurečko byl v té době proti nám. Zjistěte si informace, ale já jsem se dostal do vysoké politiky proti vůli pana Jurečka. Komunikujeme spolu, ale nikdy jsme spolu neměli co do činění na centrální politické úrovni, například z hlediska práce na ministerstvu spravedlnosti. Byl jsem velmi opatrný, abych vyvrátil všechny spekulace, které šíří moji političtí nepřátelé. Jejich základní heslo zní: Když jsem nic neukradl, tak musím být něčí loutka. Na tom staví kampaň moji odpůrci. „Když jsem nic neukradl, tak musím být něčí loutka. Na tom stavějí kampaň moji odpůrci.

 

“Kdyby ale přinesli alespoň polohypotézu, co Jurečko ovlivňuje a co pro něj dělám. Zatím jsou to jen samé nesmysly.

 

Roman Jurečko je regionálním politikem, je předsedou představenstva Plzeňské teplárenské, má vliv na úrovni Plzně, kde nejsem ani zastupitelem, a veřejně se hlásí k tomu, že byl v minulosti číšníkem. Pomluvy a spekulace o našem propojení šíří především Vít Bárta, který si v Plzni dokonce otevřel cukrárnu, v níž prodává zákusky s mým a Jurečkovým jménem. Byli to přitom pražští kmotři, kteří mě nenáviděli za to, že jsem z Nejvyššího státního zastupitelství odvolal Renatu Veseckou. Řekněte mi, z čeho je Jurečko, na rozdíl od pražských kmotrů, podezřelý, z čeho byl obviněn?

 

V ODS se hovoří o tom, že Jurečko lobboval za šéfa Plzeňské teplárenské Tomáše Drápelu, aby se stal členem dozorčí rady ČEZ. Zdvihl tím prý ze židle Petra Nečase, neboť o tom údajně vyjednával za premiérovými zády…

Ptal jsem se na to Jurečka poté, co o tom premiér Nečas hovořil na výkonné radě. Jurečko je předsedou představenstva Plzeňské teplárenské. Ředitelem teplárny je respektovaný odborník pan Drápela, jenž zároveň zastává funkci místopředsedy Teplárenského sdružení. Nepovažuji za nic špatného, a možná se v tom mýlím, když se Jurečko z titulu předsedy představenstva začal v Praze ptát, jestli by takový člověk — vzděláním energetik a nečlen ODS — v ČEZ neměl být. Dále o tom nic nevím.

 

Dodám, že pan premiér po mém odvolání vymýšlel mnoho větiček, které se ukázaly jako ne zcela pravdivé. Například hovořil o setkání vrchní pražské žalobkyně Lenky Bradáčové s Jurečkem. Ti dva lidé se přitom neznají a nikdy se ani nepotkali. Přišlo mi, že se hledaly zástupné důvody, proč jsem byl odejit.

 

Uveďte tři kroky, které by měl premiér Nečas udělat, aby do konce svého mandátu zlepšil obraz strany.

Nyní se vyjednává revize koaliční smlouvy. Kromě toho by se mělo prezentovat několik konkrétních věcí, které budeme během roku schopni prosadit. Kdybych byl ministrem spravedlnosti, tak bych vám řekl, co by to bylo. Omlouvám se, ale za současnou vládu to musejí říci naši ministři. Nebudu jim do agendy kecat.

 

Musíme vytýčit jasné priority, kterými oslovíme pravicové voliče, abychom po jejich splnění mohli lidem říkat: Podívejte se, volit ODS má smysl, protože vláda pro vás v roce 2013 udělala opatření, jež jsou přínosem. Jestli to má být placení daní z faktur pro podnikatele, reforma vysokých škol anebo změna postavení pracujících důchodců, kteří patří mezi tradiční pravicové voliče, to už nechám na posouzení expertů, které naši ministři jistě mají.

http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/jiri-pospisil-za-svuj-pravdolaskarsky-styl-politiky-se-nestydim

 

(Autor: Martin Shabu)