Máme životní šanci
Ministr spravedlnosti mluví v sedmi bodech o tom, k čemu ho vážou koaliční dohody, o obtížném prosazování nového občanského zákoníku, lásce k Itálii, olivovému oleji a červenému vínu – a samozřejmě i o reformách a šetření na jeho ministerstvu.
O vládních reformách
Osobně se domnívám, že vládní reformy se daří, byť chápu, že mnoho občanů spíše vnímá mediální kauzy, problémy, které s vládou skrze média spojují. Je nutno říci, že když se oprostíme od toho balastu, od těch mediálních kauz, tak ta vláda udělala kus práce, připravila celou řadu reforem, které buď jsou už v parlamentu a budou schvalovány, nebo se na nich velmi intenzivně pracuje a schvalovány budou. Jako příští týden daňová reforma (rozhovor se odehrál v druhé půli srpna – pozn. red.). Je vždycky třeba odlišovat mediální kauzy na jedné straně a realitu, konkrétní fakta, na straně druhé. Podíváme-li se na tu druhou stranu, tak zákonů, které jsou už dokončené nebo se připravují, je skutečně celá řada a pokud vládě bude dán prostor po celé volební období, tak to může být velmi úspěšná vláda, která prosadí řadu reforem.
O mediálních kauzách
Nedokážu posoudit, jestli ztěžují této vládě život víc nebo míň než jiným. Demokracie je skladba vlády, která je spojena s tím, že se politici mezi sebou hašteří, že si konkurují. Tak funguje systém parlamentní demokracie, je to nejlepší systém, který společnost vymyslela. Takže když to řeknu s jistou nadsázkou, konflikt, střet jako takový k demokracii patří. Neumím posoudit, zda za jiných vlád byl ten konflikt méně výrazný, méně viditelný. Nechal bych na voličích, aby to posoudili. V každém případě je možno říci, že díky některým excesům například spojeným s VV byla koalice medializována asi mnohem více, než by bylo třeba.
O trestní odpovědnosti právnických osob
Neměním svůj základní názor v tom, že je to kontroverzní rozporuplné téma, na které mají i specialisté na trestní právo rozdílné názory. Není jednoznačné to, nakolik je trestní odpovědnost právnických osob výrazným přínosem k postihování kriminality. Ostatně jsou země, které to už zavedly, a v zásadě to tam nefunguje. To znamená, že podle toho odsoudili jeden dva případy... Nechci je uvádět, aby to nevypadalo, že očerňuju, ale takové země v Evropě také jsou. Proto je třeba k tomu přistupovat racionálně. My chceme napsat takovou verzi, která vypadá, že by mohla fungovat. Je to taková užší forma, neplatí například, že právnická osoba může spáchat jakýkoli trestný čin stejně jako fyzická osoba, ten výčet je zúžený. Uvidíme, jak parlament dokončí projednávání, a uvidíme, jak to bude fungovat.
O inspiraci zahraničím
Jsem přesvědčen, že nejlepší justiční systémy mají naši sousedé, a to Německo a Rakousko, pro nás jsou asi největší inspirací. Románský právní systém je trochu odlišný a nejeví se úplně efektivní, jestli to mohu takhle říci. A anglosaský právní systém je zase hodně odlišný. Pro nás je Rakousko a Německo největší inspirací – a má jí být, protože efektivita a rychlost rozhodování je tam výrazná, právo je kvalitní, rozsudky předvídatelné. Tam bychom se skutečně měli inspirovat. Ostatně s Rakouskem jsme měli společný právní prostor přes 300 let, společný občanský zákoník, který u nás platil 150 let. Žádný jiný zákon u nás neplatil tak dlouho.
O novém občanském zákoníku
Občanský zákoník má řadu kritiků, to je pravda. Ale každé nevšední nadprůměrné dílo je výrazně kritizováno svými průměrnými současníky. Kdyby to bylo jinak, musel bych se zamyslet nad tím, nakolik je ten nový zákoník kvalitní. Kritizuje jej řada lidí, kteří se nového občanského zákoníku bojí, vyhovuje jim taková současná šedá zóna, která je v České republice dána nekvalitními zákony, nekvalitním občanským právem a tedy logicky nekvalitním, nestabilním soudním rozhodováním. Těch lidí, kterým to vyhovuje, je tady celá řada. Já se nedivím právníkovi, zvláště vyššího věku, že učit se nový zákon, judikaturu, výklady, pro něho může být opravdu velká zátěž. Ale to nás nemůže odradit od toho, abychom tím směrem šli. Já bych se nerad dočkal toho – ne jako politik, ale jako občan České republiky – že jednou budeme jediná země v Evropě, která bude mít starý postkomunistický občanský zákoník. Občanský zákoník novelizovaný postkomunistickými novelami, zatímco všechny země včetně Ruska a Rumunska, mají už dnes nové zákoníky přijaté v devadesátých letech nebo na počátku tisíciletí.
O morálce
Jsem přesvědčen, že žádný zákon nevyřeší morálku ve společnosti a její nepsaná pravidla. Může-li však nějaký zákon výrazně změnit společenské klima a poměry, zvýšit kultivovanost společnosti a posílit právní stát, tak jsem přesvědčen (a zkušenosti ze zahraničí to dokazují), že to je právě občanský zákoník. Kdybych byl osvícený monarcha, tak bych svým rozhodnutím ustanovil jeho účinnost, protože jsem bytostně přesvědčen o jeho historické nutnosti. Zní to možná nabubřele, ale toto je historická chvíle, kdy máme šanci přijímat zákon, který může ovlivnit život náš, našich dětí, vnoučat, pravnoučat, moře dalších generací. Vezměte si Rakousko, tam platí občanský zákoník 200 let. A my v této historické chvíli stojíme. Buď ji podceníme a skončíme v žabomyších válkách o tom, jestli je prodej psa upraven tak nebo tak, nebo zda uděláme všechno pro to, aby ten zákoník prošel.
O sobě
Rád už dlouhá léta jezdím do Itálie. Pořádám tam gastronomické zájezdy. Nesportuju, jezdím za jídlem nebo za pitím. A v tom se Itálii nic nevyrovná. Červené víno a olivový olej, to je kombinace, kterou nikdy nic nezkazíte. Tvůrci zákonů by měli víc pít červené a používat olivový olej. Koneckonců na novém občanském zákoníku se nejvíc podepsal profesor Karel Eliáš, a to je milovník červeného…
(Autor: Daniel Deyl, Právo&Byznys)
předseda regionálního sdružení
místopředseda strany
poslanec PČR
ministr