Výpalné v baště demokracie
Evropská unie mě nepřestává udivovat svou schopností vyhýbat se podstatě problému a řešit jen jeho vedlejší efekty. Byla to přece Angela Merkelová, kdo povzbudil milionový zástup migrantů, aby šel bez obav do Německa. Přímo vyslovila počet 800 tisíc. Výsledkem je přes milion uprchlíků ve Spolkové republice. Teď ovšem vymýšlí, kdo se o ně postará.
Když neprošly kvóty, zavedeme výpalné. Buď si vezmeš přistěhovalce, anebo draze zaplatíš. Média už to nazvala odpustky. Zejména my v Čechách víme, kam obchod s odpouštěním hříchů nakonec vedl…
Naši prominentně přivezení iráčtí křesťané už nám ukázali, kam by asi vedly kvóty. Přidělení uprchlíci by buď šli zpět do Německa, anebo radši do svých válčících zemí (už se někteří vracejí ze Skandinávie). Jak bychom je zastavili, budou mít elektronické náramky, abychom je sledovali, nebo je máme zavřít? Ale peněžní kompenzace, ta už neuteče, ta zůstane v kapse. Dobrý nápad.
Připadá mi to, jako bych uspořádal hostinu, pro každého, kdo se dostaví, a potom obcházel všechny, kdo tam nebyli, ať mi ji zaplatí. Přece musíme být solidární! Solidarita v tomto pojetí ovšem znamená: já vytvořím problém a ty budeš nést jeho následky. Je to další ukázka nedostatku odpovědnosti, zdravého rozumu a pudu sebezáchovy v EU.
Přitom je to celkem jasné, kdo neplní povinnosti ochrany vnějších hranic a kdo nezodpovědně zve další přistěhovalce, ten ať platí. Musíme trvat na tom, aby se dodržovala pravidla. EU se k nim zatím chová, jako by byla z gumy. Porušují se Dublinské úmluvy (navracení uprchlíků), hned se spustí debata o Dublinu+, prominentní členské země (Německo, Francie) nedokáží dodržet maastrichtská pravidla (pravidla rozpočtové odpovědnosti), tak je změkčíme, výsledkem je řecký bankrot.
Po Lisabonské smlouvě si ovšem může EU v otázkách migrace prosadit, co chce. Stále se o tom cudně mlčí, ale přehlasování na jednorázových kvótách jsme už zažili. Bude výkupné druhým případem?
člen vedení senátního klubu
místostarosta
předseda oblastního sdružení