Nikdo se za mnou nikam nevyveze
Obchodování s funkcemi už se nesmí opakovat, říká Petr Fiala, ústřední postava víkendového kongresu ODS.
Jste vyprofilován jako ideolog, ale troufáte si na tu reálpolitiku, intriky a obchody?
Profiluji se jako pravicový myslitel, ale neřekl bych, že to vystihuje celou mou charakteristiku. Dvacet let něco řídím. A úspěšně, odevzdával jsem instituce v lepším stavu, než v jakém jsem je převzal. Často jsem procházel volbami – mezi studenty, v akademickém senátu, rektoři mě zvolili do svého čela, parlament mě volil do Rady ÚSTR. A zvolili mě občané ve volbách. Umím řídit složité instituce, kde musíte řešit řadu různých zájmů, a jsem schopen procházet volbami. Myslím, že mi to dává předpoklady, abych mohl být v čele strany.
Akademický a stranický život je přece jen něco jiného. Když se podíváme, co musel dělat Petr Nečas pro posilování své pozice: nestandardní výměny ministrů, ovlivňování krajských sněmů – to jsou přece momenty, kdy člověk potřebuje politickou zkušenost.
Měli jsme v čele spoustu zkušených politiků, a podívejte se na ty výsledky. Nebojím se toho. A vyladit zájmy fakult na univerzitě nebo různé zájmy v resortu školství taky není až tak jednoduché.
Jak se vám do toho chce? V odborných textech kritizujete politiku omezující se na obchodování.
K politice patří kompromisy i dohody. Ale nesmí být cílem politiky. Ta je správná, když nabízí řešení, která vycházejí z idejí, principů, a jsou zformulována do politických cílů. Máte-li cíl, pak lze dělat kompromisy a říct "Tyto cíle jsme nerealizovali, ale vyměnili jsme je za realizaci jiných, kterých nyní nedosáhneme". Pochopí to voliči i členové strany. Ukazuje to příklad CDU, která i po dvou obdobích v koaliční vládě, kde musela uzavírat kompromisy, získala přes 40 procent.
Jaké jsou ty cíle, k nimž chcete ODS vést?
Musíme znovu zformulovat, o co se snažíme v jednotlivých politikách. Problém ODS není v nedostatku programových či ideových pozic, nýbrž v tom, že nejsou přetaveny v jednoduché teze, že je nedosazujeme do každodenního života. Každého napadnou daně. Máme trvat na tom, že je lepší mít daně nižší než vyšší, ale není to jediná pravicová konstanta. Někteří naši bývalí voliči mi říkali, že daně by nám i odpustili. Ale že jsme je měnili každý rok, že jsme přidávali spousty předpisů, že se nemohli soustředit na podnikání a my jim komplikovali prostředí – to už odpustit nešlo. Nemusíme moc přemýšlet, co chtějí naši voliči. Musíme jim naslouchat a znovu jim nabídnout srozumitelné pravicové řešení jejich problémů.
Co se spolustraníky, kteří se programu zpronevěřují? Napadá mě Dalibor Mlejnský, starosta Prahy 11, který opakovaně schvaluje deficitní rozpočty, a zároveň finančně zvýhodňuje boxerské sdružení složené ze členů jeho místního sdružení ODS.
Můžete uvést příklady lidí, tenhle konkrétní neznám, kteří postupují jinak, než jak je v souladu s programem ODS. Ale pokud v tom budeme pokračovat, tak nám to vrátí voliči. Důležité je, že ve straně pro to přestane být prostor, protože vůle ke změně je velká.
To ale počítáte s tím, že všem členům na ODS záleží. Co lidé, kteří používali ODS jen jako výtah k moci, kterým je jedno, zda by byli v ODS, nebo ČSSD, ale jde jim o to, aby byli třeba ve funkci starosty, kteří se na dodržování principů vykašlou?
Vždycky se někdo takový najde, ale s tím nemůžu a priori počítat. Strana má mechanismy, aby ten, kdo nedělá to, s čím všichni ostatní souhlasí, příště za stranu nemohl kandidovat. Pokud si s tím ODS neporadí, nebude pro voliče důvěryhodná. A měřítkem úspěchu strany jsou voliči: jestli nám dají hlasy, jestli mají pocit, že dáváme řešení jejich problémů. Teď nám opakovaně dávají najevo, že ne.
Pokud vám má někdo věřit program, musí jít ruku v ruce s důvěryhodnými osobami. Máte jasno, kdo stranu poškozoval?
Nechci kádrovat a obviňovat. Ničemu by to nepomohlo. Podstatné je, že značku poškodila dlouhodobá politika. Souhlasím, že můžete mít dokonalý program, a pokud ho nehájí důvěryhodní lidé, tak je to ztracené. Ale ODS je v takové krizi, že jako výtah k moci není zajímavá. A není zajímavá ani jako způsob realizace ekonomických zájmů. To je při vší bídě pozitivní bod, snáze se bude provádět obnova ODS. Nejúčinnější obrana proti špatnému jednání jsou aktivní členové, kterým jde o dobrou politiku. Věřím, že naprostá většina z dvaceti tisíc členů ODS taková je.
Zní mi to trochu idealisticky.
Jsem velký realista. Ukazuje to i má minulost. Nabízím toto řešení a ručím za to, že bude fungovat. Jiné ani není.
ODS uškodila i kauza trafik pro "rebely". Vnímal jste to jako chybu?
Otázka trafik byla poškozující, ale v tom celkovém kontextu. V principu není problém, že zkušený politik získá pozici v dozorčí radě, to je běžné.
Samo o sobě by to asi bylo v pořádku, v pořádku spíš není, že jde o výměnu za konkrétní hlasování. Což řekl veřejně i Nečas.
Ano, v tom kontextu to chyba byla. A nejhorší bylo ne to, že to negativně vnímala společnost jako celek, ale že to negativně vnímali naši voliči. Občas trošku brutálně a s nadsázkou říkám, že nám může být jedno, co si myslí 60 procent voličů, nás musí zajímat, co si myslí 15 procent našich pevných voličů a dalších 20–25 procent těch, kteří by nás mohli volit.
Podle policie v kauze Nagyová figuruje i Martin Kuba. Muž s pověstí politického dítěte šíbra Pavla Dlouhého, který jihočeskou ODS dovedl ze 40 procent pod deset. Někteří členové ODS s nervozitou vnímají, jak za vás lobbuje. Nemáte pocit, že někteří lidé se mohou pokusit vyvézt se na vašich zádech?
Když si nevěříte, nemůžete kandidovat na předsedu. Jsem člověk ovlivnitelný pouze argumenty, ničím jiným. A na mě se jen těžko něco najde – kde jsem byl, tam jsem vcelku uspěl, minulost mám v pořádku. Tak co vytáhnete, když mě chcete zpochybnit? Kupříkladu, že mě podporuje Martin Kuba. Přitom mě podporují i lidé, kteří by se s Martinem Kubou neshodli.
Neříkají to jen lidé, kteří na vás chtějí něco vytáhnout. Říkají to i ti, kteří vás chtějí volit, jen je znervózňuje, když vás na jednání v regionu přiveze Kuba osobně jako šofér nebo když všemi silami prosazuje vaši kandidaturu.
Martina Kubu jsem poznal jako člověka, který ve vládě obstál, který jako úřadující předseda řídil ODS v době, kdy jí bylo velmi těžko. Nehodnotím jeho minulost, kterou neznám. Vidím Martina Kubu, který přemýšlí nad tím, co je dobré pro ODS, a který se rozhodne, že nebude kandidovat do vedení. To je třeba ocenit. A jsem rád, že mě podporují i jiní lidé, a nikdo se nemusí bát, že se za mnou někdo někam vyveze. Chcete-li být předsedou ODS, musíte mít nějakou podporu, musíte se bavit s regiony. Jsou negativní dohody, u kterých převažují ekonomické zájmy, ale pokud jde o dohody, že "tento člověk bude správným předsedou", na tom není nic špatného.
Nicméně jdete do prostředí, kde negativní dohody dlouho převažovaly. I Kuba měl v roce 2010 post místopředsedy předjednaný a pokazil to až kuriózní projev Davida Vodrážky, po němž dohody padly. Nebo to, že Vodrážka vůbec byl prvním místopředsedou – to je přece produkt obchodů, které neměly s ideami nic společného.
A teď si musíme položit otázku: toto se dělo, a kde jsme teď? Kam se strana těmito praktikami dostala? Přece je nebudeme opakovat. Toto vidí většina voličů i členů strany.
Proč nechcete ani naznačit, koho byste si přál ve vedení strany? Vždyť to jde ruku v ruce s důvěryhodností strany.
Kladu důraz na to, aby ODS trvala na principech vnitrostranické demokracie. Mnozí mi říkají, že jsme v krizi, že mi věří a ať si vyberu místopředsedy, že mi je zvolí. To by byla chyba. Nejde o místopředsedy, které chce Fiala, ale o místopředsedy, kteří mají důvěru členů strany. Nebojím se různých názorů a různých osobností. Úkol lídra je vytvořit z různých osobností tým.
(Autor: Jakub Kalenský)
místopředseda poslaneckého klubu PČR
poslanec PČR