Jaroslav Kubera Články

 

 

To je téma na hodinový exkurs. On to řekl jednou pan Babiš: Spojení sociální demokracie s ANO je animózní, to prostě není normální. Ona se ale jiná, která by byla schopna vládnout, nedala ustavit. Z toho vyplývají rozdíly, které se koalice snaží všemi způsoby utlumovat, a občas se to nepodaří. Musím říci, že fascinace Babišem je nekonečná. Současně říkám, že Babiš je geniální, protože jeho píár je naprosto dokonalé a je třeba se od něj stále učit. Dělá to naprosto dokonale. Ukážu to na posledním příkladu, kdy v poslanecké sněmovně při projednávání státního rozpočtu odmítne sportovcům dát peníze, aby za týden řekl, že jim dá tři miliardy, protože hazard zdaní dvojnásobně. Nevím, jestli to dělá vlastní hlavou nebo má poradce, které poslouchá, do toho nevidím. Ale ta fascinace tím "my to zařídíme" funguje, ale nemůže dlouho vydržet. 

 

 

To je ten problém naší netrpělivosti. My pořád hodnotíme oteplování planety za posledních dvě stě padesát let bez ohledu na to, že planeta tady je miliardy let a že teď zrovna jsme v nějaké podivné fázi, v které jsme ještě nebyli. Jsme překvapeni, že někde tají ledy, a hledáme, jakou činností to člověk způsobil. Ale človíček je malinká součást přírody, umí hodně, ale příroda je mocnější. Ono je to o čase. Ona ta fascinace Babišem může trvat třeba deset let, jenže někteří jeho oponenti jsou netrpěliví a chtěli by, aby to šlo rychleji. Ale už se ukazuje, že stát nejde řídit jako firmu, například je to vidět na ministerstvu spravedlnosti, kde to nějak nefunguje. Ale nakonec všichni se nechali nachytat Destrukcí státu (politici podpořili snahy aktivistů Rekonstrukce státu na prosazení protikorupčních zákonů - pozn. red.), která je nechala napodepisovat před volbami jakýsi ďáblův list, protože si mysleli, že na tom nachytají nějaké politické body. A teď ho neplní a oni po nich jdou. A pak dochází k takovým absurditám, jako jsou majetková přiznání, která tolik obhajuje pan prezident. To už předjímám události, ale až pan předseda senátu Štěch, který je senátorem od roku 1996, půjde do důchodu a za rok nato si koupí Superba, tak po něm půjde finanční úřad, protože jeho daňové přiznání bude ne sice nulové, protože bude mít větší důchod, který bude zdaněný, ale velmi malé. To jsou úplné nesmysly a lidi takové blbosti žerou. Majetek přece vůbec nejde vztáhnout k daňovému přiznání. Jestli nějaká důchodkyně dostala v restituci dům v Praze, z kterého má milionový příjem na nájmu, může si koupit tři auta a daňové přiznání bude mít nulové, protože důchod, pokud nepracovala, může mít nějakých šest tisíc korun. Ale ono je to populární stejně jako herny, to je velký hit všech veřejnoprávních médií. A přitom ani jedno referendum nevyšlo, protože lidi k němu vůbec nešli, protože normální lidi to vůbec nezajímá, to zajímá jen aktivisty. Ale když to média rozpohybují, stane se z toho celonárodní problém, přitom za týden se odehrají čtyři vraždy pod vlivem alkoholu a to nikoho nevzrušuje, protože celý národ chlastá, takže tam člověk neuspěje. Já jsem tady jednomu kolegovi říkal, že jsem chtěl v senátu zdanit víno a málem mě lynčovali, že víno přece není alkohol, že to je lék. Ale proč by víno nemělo být zdaněno, co je to za nesmysl? A to jsem chtěl jen asi korunu na flašku, to nebylo žádné drama. 

 

 

My tady žijeme ve virtuálním světě. Sleduji servery, vidím, jak všichni přebírají zprávy jeden od druhého, protože jsou líní. Mladá fronta se večer podívá na Televizní noviny a druhý den to napíše. A obráceně, v televizním zpravodajství si ráno přečtou Mladou frontu a večer je o tom reportáž. Takhle fungují média, nikomu se nechce pracovat. To vy jste aspoň slušní, že se ptáte a otisknete odpovědi. Normálně se to dělá tak, že někdo napíše článek a redaktor si to přepíše a má svůj článek, protože je líný si něco sám zjišťovat. To nemluvím o novinářích, kteří píší o zákonu, ale ani si ho nepřečtou. Já nejsem žádný nepřítel médií, já s nimi žádný problém nemám, já s nimi vycházím velmi dobře. Dokonce tomu rozumím, proč se Česká televize nebo Hospodářské noviny staly bulvárem, protože by se jinak neuplatnily, vydavatel chce peníze, proto nikdo nebude psát něco seriózního, na čem on nevydělá. Proto Blesk je nejčtenější, protože má text v krátkých rámečcích. Lidi nejsou schopni přečíst v Lidových novinách dvoustránkový vážný rozhovor, protože život kolem nás běží příliš rychle a není na to čas. Já tomu říkám polystyrenový efekt, pohybujeme se pořád po povrchu. Je to vidět i na malajsijském letadle sestřeleném nad Ukrajinou. Nikdo neví, jak to ve skutečnosti bylo, ale objevuje se spousta spekulací, jak by to mohlo být a jak by to nemohlo být. Netuším, jestli ho sestřelili Ukrajinci nebo separatisti, nebo se stalo něco jiného. Jediné, co vím stoprocentně, že ho nesestřelil Putin. Můžu ho kritizovat, jak chci, ale není blázen. Proč by to dělal? Tam motiv úplně chybí. Ale všichni musí všechno komentovat. Proč všichni komentují projev Miloše Zemana? Já jsem ho neviděl, ale ne proto jako Dienstbier, který prezidenta hned urazí, ale dělal jsem něco jiného a nevzpomněl jsem si na to. Kromě toho takový projev se vždycky dá dodatečně přečíst. Ale ta virtualita je prostě neskutečná. Když se televize ptá lidí na ulici na nějaký názor, neříkají žádný vlastní názor, říkají to, co četli ráno v Blesku nebo na internetu. Jsou ovlivněni médii. A to je jejich velká odpovědnost. Ale něco podobného se děje i jinde. Jedno město vydá nějakou vyhlášku a celá republika to po něm kopíruje, aniž by to bylo v jejich městě zapotřebí. 

 

 

Prezident je mimochodem také bývalý premiér a má právní vědomí dostatečně dobré. To znamená, že v tuto chvíli dobře ví, že je to nesmysl. Nicméně to nevědí lidé, kteří nemají právní vědomí tak vysoké. A když se to řekne populárně, kdo by kurňa nechtěl, aby tady konečně dostali ty miliardáře. Akorát to naráží na jednoho, který by také mohl mít problém. Ale teď už u majetkových přiznání dokonce mluví o hranici pěti milionů korun, protože zjistili, že dvacet milionů už moc lidí nemá, takže půjdeme na pět, aby se to týkalo více lidí. Ale pak s hrůzou zjistí, že to je skoro každý. Kdo má v Praze byt, k tomu chalupu a auto, tak je hotovo, je mezi nimi. A nedej bože, kdyby byl v důchodu a koupil si Octavii, tak po něm můžou jít a ptát se, kde na to vzal. A on na to třeba celý život šetřil. Já to vůbec nechápu. Kvůli několika zmetkům a to je tak vždycky, bude v podstatě půlka národa vystavena šikaně. A v Čechách to bude obzvlášť pikantní, my jsme na to vysazení, my jdeme tou metodou, když soused vydělává víc, je potřeba ho nějak utřít. Nakonec v politice je to vidět, většina procesů, které se dějí, je vedena politickým bojem. Teď soudy osvobodily starostu Terezína. Kde někdo neumí normálně vyhrát, použije trestní oznámení. A ono to vychází, protože samospráva se už dostala do pozice státní správy, už si myslí, že starosta je státní úředník. Dokonce pan profesor Dědič si myslí, že starosta je statutár, což já vytrvale na všech dokladech škrtám, protože já žádný statutár nejsem a mám na to naštěstí soudní rozsudek. Až tam jsme se dostali. Město není akciová společnost, to je omyl, a nedá se řídit jako firma. To je druhý omyl. Na radnici mi přijde paní, která se zadlužila, protože si půjčila patnáct tisíc a dneska jí to dělá dvě stě osmdesát, pro právní radu, co má dělat. Já neumím řídit město jako firmu, ona mi tu brečí, já jí nemůžu pomoci v tom systému, protože se do něj dostala, byť vlastní vinou. Nenormálnosti, že někdo udělá dluh pět set korun a je z toho dluh pět set tisíc, nikomu nevadí. A bohužel lidi, kteří se do toho dostanou, nezmizí, oni tady zůstanou a zůstanou na krku těm městům. Ale nejpodstatnější věc je, že stát se neustále hrabe do věcí, do kterých mu nic není, neustále nás reguluje a tam, kde se má starat jako třeba ve Vrběticích, se nestará. Přesně tam, kde má plnit svoji úlohu, ji neplní a tam, kde mu do občanů vůbec nic není, se jim hrabe do života. To je největší problém této společnosti. A lidi to kupodivu chtějí, zvlášť když se jich to netýká. Nekuřák bude bojovat za zákon proti kouření do úmrtě, akorát neví, že zítra mu zakážou kolu nebo bůček nebo něco jiného. Protože tihle regulátoři a spasitelé lidstva nedají nikdy pokoj. Když vyhrají jednu válku, půjdou do další, protože to mají v genech, protože byli někým posvěceni, že vědí, jak se má chovat, jak se má žít, že je potřeba lidi řídit, protože jsou to pitomci, kteří nevědí, co mají dělat. 

 

 

Vnučka mi dělá obrovskou radost, je to strašné zvíře, filozofka, když jdu s ní na procházku, tak se bavím. Já ji samozřejmě rozmazluji. 

 

 

Ve společnosti mi dělá radost, že pořád ještě je legrace. On je to někdy takový černý humor. 

 

 

To je jednoduché. Zeman je Zeman. A já odkazuji všechny, dokonce i toho Dienstbiera, který je jeho velkým kritikem a který byl velký prosazovatel přímé volby bez toho, aby se uvažovalo dál, že nemají žádné právo Zemana kritizovat. Ať zalezou do díry, protože to jsou většinou propagátoři přímé volby. A ještě je jim to málo, teď by chtěli ještě přímou volbu starostů. Takže možná budeme mít jednou nějakých dva tisíce Zemanů. Prostě přímá volba bez toho, že by se současně nastavily mantinely, je nesmysl. A ti, kteří to prosadili, ať si teď hodí mašli. A pokud jde o výroky prezidenta, někdy se dají strašně špatně ověřit. Teď se ukázalo, když měl Putin projev, že stačí malý posun věty a už je rozpoutaná jaderná válka. To samé platí u Zemana, že jen někdy to jsou originál výroky. 

 

 

 

To zas až taková radost nebyla. Těší to, že výsledek na ty poměry v komunálních volbách byl vynikající, přesto byl slabší, než bych potřeboval. Ale nestěžuji si. Není kde. 

 

 

V tuhle chvíli máme jedinou velkou stavbu zimáku, ale my to takhle nepojímáme. Já to beru velmi prakticky, že padesátitisícové město musí mít nějakou infrastrukturu a zimní stadion k tomu nepochybně patří. Otázka, jestli k tomu patří koupaliště, je daleko složitější, protože zatím to globální oteplování je ještě slabší, není to, jak bychom si představovali. Takže když je pod mrakem, nikdo nepřijde a pak to stojí obrovské peníze. A počet akvaparků na tisíc obyvatel je pomalu větší než počet hracích automatů. A ani velká střediska neprosperují, protože i když mají velkou návštěvnost, nepokryje to obrovské náklady. Takže takové ambice, abych se něčím zapsal, nemám. Mně by stačilo, kdyby za dalších deset let město ještě nebylo zadlužené. To by pro mne byl největší úspěch. 

 

 

To já se taky obávám. Ono je to teď vidět, v jaké situaci jsou nyní města, která byla dávána za příklad, mají dluhy podobně jako Česká republika. Pobavilo mne, když ministr financí Babiš říkal, jak se mu daří snižovat dluhy a žádný ekonom, ani média na to nereagovala, že je to naprostý nesmysl. Dluh nám pořád stoupá, jen obsluha úroků je lepší, ale nikdo už pochopitelně nedodá, že díky Kalouskovi. S tím zlepšením ekonomiky nemá naše vláda nic společného, to je dané tím, že světová i evropská ekonomika začala růst. Ale ono se může velmi rychle stát, že to začne klesat. A jsem zvědav, co budou říkat potom. Oni na to mají stejný vliv jako já na třetí světovou válku. Naše závislost na německé ekonomice je tak velká, že je třeba sledovat, jaký tam je cvrkot, co se tam děje. Na tom jsme my závislí. Vláda se vytahuje, že vzrostla důvěra v ekonomiku. Ale vánoční nákupy mohly mít také jiný důvod, naopak strach z toho, že bude měnová reforma, že je potřeba prachy rychle utratit, protože není jasné, co bude, tak ať si ještě užijí. Ale to je otázka pro nějaké psychiatry, psychology nebo politology. To neumím vyhodnotit. Ale umím vyhodnotit to, že jsme ubrečená společnost. Brečíme jako stará děvka, ale stačí jít do prvního marketu, abych viděl, že je to velký klam. A nechodí tam žádní boháči a oligarchové, chodí tam normální, tzv. obyčejní lidi a co tam nakupují, je naprosto neskutečné. To nemohou normálně sníst, ani teď o svátcích. Je to nějaká bláznivá úchylka. Ale nakonec, proč by si to nekoupili. Ale proč pořád brečí? 

 

 

Optimista je člověk, který má nedostatek informací. Ale vždycky jsem příjemně překvapen a to je lepší. A opakuji svoji rovnici, že zklamání se rovná druhé mocnině očekávání. To bude ostatně osud i této vlády. Když lidé začnou moc očekávat, nedopadne to dobře. 

 

 

 

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1337&clanek=352372