Jaroslav Kubera Články

(Týden) Šéf Senátu Jaroslav Kubera hovoří v rozhovoru pro časopis Týden například o popularitě Andreje Babiše, proměnách svého vztahu s Milošem Zemanem, o vyloučení Václava Klause mladšího z ODS nebo o tom, proč rozhodně nebude kandidovat na prezidenta.

Jste ještě s prezidentem Milošem Zemanem přátelé?

Náš vztah je stále stejný. Znám ho tak dlouho, že musím odlišovat lidskou a politickou stránku věci. Třeba paní ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, zvanou Dávkomat či Venezuela, bych politicky úplně zničil. Ale protože ženy jsou pro mě posvátné bytosti, tak bych jí samozřejmě neublížil. A tohle je to samé. Odlišuji politickou rovinu, kde je souhlasu s prezidentem opravdu minimálně, od té lidské, kde si třeba rozumíme. Vytvořila se tu situace, že i když Miloš Zeman správně řekne, že je zima, budou jeho odpůrci tvrdit opak. A to je špatně. Já proti němu nepůjdu za každou cenu, klidně ho pochválím. I když zrovna teď u pozvání Maroše Šefčoviče jsem mu řekl, že to bylo špatně, šlo o evidentní ovlivňování slovenských voleb. Dal jsem si nicméně ve vedení Senátu za cíl dělat ve společnosti jakousi spojku. Nenávisti je tu tolik, že je to až absurdní.

Ptáme se kvůli tomu, že Senát prezidentovi "zařízl" profesora Aleše Gerlocha, jeho kandidáta do ústavního soudu. To vám Zeman asi jen tak neodpustí…

Nezvolení Aleše Gerlocha byla příhoda, kdy byl pan profesor v nesprávný čas na nesprávném místě. Bylo evidentní, že kdyby prezident navrhl kohokoli, tak v atmosféře po aféře kancléře Mynáře s možným ovlivňováním soudců by neprošel nikdo. Osobou pana Gerlocha to bylo jen částečně. Každý má nějakou minulost. Tu nemají jen Piráti, ale někteří by byli ozdobou každého akčního výboru Národní fronty, kdyby žili v roce 1948.

Prozradíte, jak jste o Gerlochovi hlasoval?

Když šlo o tajné hlasování, tak se to neříká.

Vadilo senátorům, že Gerlochovu kandidaturu obhajuje právě hradní kancléř Vratislav Mynář, který figuroval v oné kauze možného ovlivňování soudců?

Samozřejmě to byl problém. A já jsem při naší poslední debatě Miloše Zemana úpěnlivě žádal, aby profesora Gerlocha přišel sám představit. Ale on s námi neustále vede boj a mluví o našem vyhladovění, takže nepřišel. Říkal jsem mu, že by bylo hezké, kdyby to udělal jako nedávno na sjezdu socanů, kde pronesl naprosto nečekaný a překvapivý projev. Částečně to samozřejmě bylo tím, že už se vypořádal se všemi nepřáteli v sociální demokracii a žádné další tam nemá. Byl ale smířlivý a každý si toho všiml. U nás to bohužel neudělal.

Před loňskou prezidentskou volbou jste předpovídal, že se Zeman znovu stane prezidentem, ale ještě ten rok z úřadu odstoupí. Myslíte si stále, že nedokončí svůj druhý mandát?

To je čirá spekulace. Pokud ovšem bude chtít skončit, nebude to kvůli zdraví, ale proto, že se tak sám rozhodne. Buďme objektivní, já bych půlhodinový projev z hlavy jako on nedal. Takže bude záležet čistě na jeho rozhodnutí. Podobně jako Andrej Babiš, když mu Monika řekne: "Hele, už toho bylo dost, už skonči." Tak skončí. Ženské dnes ovládají svět.

To Babišovi jeho žena asi jen tak neřekne…

To asi ne, jí se to líbí (smích).

Vidíte už někoho, kdo by mohl být hlavou státu po Zemanovi?

První kandidáti už se nám objevují. Například senátor Pavel Fischer se velmi profiluje, hlásí se i rektor Univerzity Karlovy Zima a další. Jen mě mrzí, že je to většinou jako u pana Drahoše, který někde skončí a řekne si: "Tak, a teď bych mohl být třeba prezidentem. Tam přece musí být někdo, kdo má tah na bránu. A navíc – kdo nezíská Zemanovy hlasy, nikdy se nestane českým prezidentem. To je problém třeba u Pavla Fischera.

Vy sám do toho nepůjdete?

Ne, vůbec ne. Dostávám různé e-maily, ať to zkusím, ale už jsem starý. Bavilo by mě to. Já jsem teď v roli předsedy Senátu úplně přesedlal z kanálů a kruhových objezdů na velvyslance, je to strašně zajímavá práce. Ale kandidovat na prezidenta, to už není nic pro mě.

Před vaším zvolením se hodně řešilo, že nebudete roli šéfa horní komory parlamentu zvládat, že ten úřad budete zesměšňovat. Jak jste se s tím vypořádal?

Ano, byl to problém. Senátoři chtěli, abych byl víc státnický, ale lidé chtěli úplně něco jiného – abych zůstal stejný a nestal se papalášem. Jak už jsem říkal, má role je otrocká práce na sjednocování společnosti. To chci dělat. Hrozně mě třeba baví výjezdy za lidmi do regionů, využívám tak své komunální zkušenosti. Potkávat se s lidmi je k nezaplacení. Kdybych na to měl čas, napíšu o tom bestseller.

Pojďme k ODS. Před časem jste říkal, že Václav Klaus mladší vyloženě čeká na své vyloučení ze strany, že se chce pasovat do role mučedníka. Neudělali jste ho z něho?

Já to ještě neumím vyhodnotit. Se spoustou jeho názorů souhlasím, také jsem například nehlasoval pro vstup do Unie. Ale když už tam jsme, musíme v ní nějak fungovat. Podívejte se, jak složité je opouštět ji i pro takovou zemi, jako je Velká Británie. My nejsme v situaci, abychom si mohli vystoupení z Evropské unie dovolit. Mám na to takový příměr, že jsme jako manželka, kterou občas manžel zmlátí, ale nato jí přinese prsten s nějakým hezkým kamenem. A ona s ním zůstává, protože výhody převažují nad tím, že jednou za čas dostane facku. Ale to je jen takový žertovný příměr.

Pojďme raději zpět ke Klausovi mladšímu…

Jasně. Jeho třiadvacet tisíc preferenčních hlasů je výborných, ale Praha je stát ve státě. To, co získal v Praze, možná ubral v regionech. Nevím. Tím, jak je kontroverzní, je možná pro některé lidi nepřijatelný. Co mu ale vyčítám, je to, že musí mít alespoň minimální loajalitu ke straně. Ať si klidně myslí, že jsme nějakého kandidáta vybrali blbě, ale nemůže veřejně říkat, že bude hlasovat pro někoho jiného. Vždyť kdyby šlo o výroky nebo hlasování, tak by mě za ty roky museli vyloučit asi dvěstěkrát. Ale nikdy na mě takový útok nebyl, protože jsem loajální značce ODS. Tím, jak je Václav Klaus mladší hodně sebestředný, tohle nechápal. Měl hroznou touhu se zviditelňovat.

Měl za to být vyloučen? Nešlo to jinak?

Nevím, prý s ním byly vážně problémy. Klausové jsou prostě Klausové. Já si vždy budu vážit starého Klause, některé věci, které říká, jsou úžasné. Ale také to s ním občas bylo těžké.

Jak na vás působí poslední průzkumy volebních preferencí? Není trochu deprimující, že se ODS už dlouho potácí mezi jedenácti a čtrnácti procenty? Není čas na nějaký nový impuls?

Jaký? Například výměna předsedy je samozřejmě možná, ale to by se musel stát zázrak. Ten se nestane, protože nejsou lidi. A návrat nějakého vůdce typu Topolánka je problém. Topolánek je totiž problém sám o sobě. On je chytrý, ale zároveň sprostý, to není naše šance. Já jsem kdysi říkal, že by nebylo špatné spojit Nečase a Topolánka do Nečasotopolánka. Kdyby se vzaly kladné vlastnosti z obou, nebylo by to špatné. Jenže to nejde a žádní vůdci se nerodí. Druhá věc je, že dnes nejsou žádné výzvy, ODS nemá silná témata. Navíc Babiš to dělá na jednu stranu geniálně. To můžeme vidět i teď na dávkách pro maminky. Maláčová to zkazí, Babiš řekne: "Tak dobře, já vám to zařídím." A je vymalováno. Venezuela jenom hledí.

Babiš si tedy zaslouží pochvalu?

Objektivně je třeba mu přiznat, že například v Evropě se docela snaží, nenechá se tam jen tak oblbnout. On dělá geniálně to, jak mu skoro všechno prochází. Jeden den řekne A, druhý den řekne minus A, a ono se nic nestane. Každému jinému by řekli: "Co kecáš, vždyť jsi včera tvrdil opak." Ale jemu to projde. To je jako když já jsem ve škole jedl při vyučování. Učitel mi dál párkrát poznámku, ale pak se s tím smířil.

Čím to je, že mu vše prochází a preference se drží tak vysoko?

To je dané od přírody. Já můžu říkat cikán, buzerant, všechno možné, ale projde mi to, protože každý ví, jak to myslím. Že tam není nic proti těm skupinám. Tedy až na to, že nikdy nebudu hlasovat pro manželství homosexuálů, ledaže by ta rodina byla složena tak, že on by byl gay a ona lesba. Navíc žijeme v zemi, kde jeden den vznikne nějaká kauza, kterou ale druhý den spolehlivě přebije nějaká jiná. Už jsem říkal, že mám jednoslovný název pro Českou republiku. Žádné Česko, ale Kauzaland. Žijeme v Kauzalandu.

Takže u Babiše je to něco podobného, protože si každý říká – Je to Babiš, známe ho?

Ono to hlavně navenek vypadá, že to myslí všechno dobře. I když teď má problémy sestavit rozpočet a dělá, že se bude šetřit. Oni stejně nic neušetří. Nedávno jsem mluvil s náměstkem ministra financí Ivanem Pilným a ten říkal, že jak je rozpočet nastaven, nedá se prostě sestavit, aby to vládě nějak vyšlo.

V Poslanecké sněmovně se ANO, ČSSD a Piráti domluvili na obecném referendu. Pokud sněmovnou projde, jak se k němu postaví Senát?

Nechci mluvit o tom, jak bude Senát hlasovat, nebo někoho k nějakému hlasování nabádat. Proto řeknu, že to zatím vypadá, že přes to v Senátu vlak nejede, že by to nemělo být průchodné. Já samozřejmě budu hlasovat zásadně proti, jsem proti referendu na celostátní úrovni. Referendum má strašnou nevýhodu: dopadne třeba padesát jedna ku čtyřiceti devíti. To znamená, že polovina lidí je neuspokojena. A vůbec nejtěžší je zformulovat otázku, na kterou se dá odpovědět Ano, nebo Ne. Takhle se dá odpovídat u oltáře nebo na radnici, ale postavit otázku v referendu, to je strašně těžký úkol. Život není takhle jednoduchý, na nic se nedá tak jednoduše odpovědět. Vždycky říkáme: "Ano, ale…"

Ve sněmovně teď leží zdanění církevních restitucí, které jste poslancům vrátili. Vy jste ten zákon dokonce označil za mimořádnou drzost. Jak Senát zareaguje, když sněmovna znovu zdanění církevních restitucí schválí? Podáte již avizovanou ústavní žalobu?

Sněmovna to pořád odkládá, ale když zdanění znovu odhlasuje, my se s tím samozřejmě nesmíříme. Tam podle mě není z pohledu Senátu co řešit. Pokud jde ale o ústavní žalobu, někteří senátoři stahují kalhoty ještě daleko před brodem. My bychom nejdříve měli pracovat se sněmovnou, aby to neschválila, a teprve poté to řešit přes ústavní soud. Když budeme poslancům dopředu vyhrožovat, že to pošleme k ústavnímu soudu, tím spíš to odhlasují, čímž to vlastně celé hodí na nás. To oni dělají, že nás naschvál přehlasují i tam, kde to není racionální. Typické to je třeba u zákona, že kdo má více politických funkcí, bude pobírat jen jeden plný plat. To je populismus. Já se nikdy netajil tím, že všechny ty platy beru rád. Když někdo bude přes den pracovat v automobilce a večer v baru, taky mu nikdo neřekne, že se musí platu v automobilce vzdát. Jediný, kdo to může u politiků kritizovat, jsou voliči. Pokud někdo nebude více funkcí zvládat, tak ho prostě příště nezvolí. Tečka.

Koncem minulého týdne jste se vrátil z Ománu, kde jste byl s početnou podnikatelskou delegací. Vyplatilo se to?

Zcela jistě. Omán je v mnoha ohledech zajímavý. Je to muslimská země, ale řekl bych, že spíše omylem. Jak my tady pořád řešíme, jestli si ženy mohou zahalovat obličej na veřejnosti, tam mi říkali, abychom se s tím vůbec nepárali. U nich to zakázáno je. Jak má policajt někoho zkontrolovat, když mu nevidí do obličeje? Jinak je to země velkých příležitostí pro podnikatele. Oni tam mají dlouhé pobřeží, tak jsem jim říkal, že my umíme skvěle stavět železnice. Nebo že teď máme technologii na dělání vody ze vzduchu. Co mě ale zcela překvapilo, je, že Omán je obchodní brána do Afriky. No jo, jenže my tam nemáme ambasádu ani přímé letecké spojení. To by se mělo rychle změnit. Je to obrovská příležitost pro naše podnikatele.

(Autor: Filip Nachtmann, Petr Musil)

Jaroslav Kubera

předseda Senátu PČR