Slušnost není slabost
Jaroslav Kubera poprvé v životě mluvil k národu v novoročním poselství jako předseda Senátu ČR. Slušnost není slabost. To řekl v novoročním projevu předseda Senátu Jaroslav Kubera z Teplic. Vybídl k větší pokoře a úctě k práci druhých. Zároveň se předseda horní komory v historicky prvním novoročním projevu pozastavil nad přílišným zasahováním státu do životů obyvatel. „Stát nás považuje za služebníky, zdánlivě se o nás stará od narození až do smrti," řekl. „Aby se stát o nás mohl dobře starat, musí nás mít pod kontrolou,“ upozornil. Jeho projev trval sedm minut. Což v případě slovní zásoby a politického přehledu bývalého teplického primátora je velmi krátký časový rozsah. Ale poradil si s tím.
Jak dlouho jste si ho připravoval?
Ani to dlouho netrvalo. Sedl jsem si a napsal to. Pak už jen upravoval a proškrtával, aby to mělo časový rozsah. Byl jsem limitovaný asi sedmi minutami.
Jaké byly ohlasy?
Ohlasy vesměs pozitivní. Pro mě další zkušenost. Zaznamenal jsem i negativní ohlasy, že jsem se při tom koukal do papíru a že jsem neměl drahé čtecí zařízení jako jiní řečníci. Navíc, já to měl raději napsané. Protože kdybych mluvil z paměti, tak odbočuji, jak je u mě známo. Dostal bych se až do našeho teplického komunálu a to už by mě nezastavili.
Neměl jste brýle na čtení, které běžně nosíte? Jak to?
Chtěl jsem číst bez nich. Proto jsem měl také veliké písmo, jako kdysi míval Husák, aby to přečetl. Ale on navíc měl na očích i ty silné čtecí brýle. Zkušenost pro příště ale je, že velké písmo je pro mě nevýhodné, protože se rychle střídají papíry.
Jste ostřílený z televizních debat. Na kamery zvyklý. Ale přeci jen, byl to váš první novoroční projev v nové funkci. Byl jste nervózní?
Trochu i vadilo, že jsem musel sedět. Chtěl jsem u toho stát. Ale to mi nedovolili. Takže z toho jsem byl trochu nesvůj. Lépe se mi mluví, když stojím.
Jaká v sále panovala atmosféra, před i po projevu?
Bylo to přátelské. Před začátkem vysílání jsem se fotil s novináři, dokonce se dvěma těhotnými ženami. V celém sále při projevu na mě koukalo asi dvacet lidí. Po skončení projevu pak přišlo uvolnění, takže to z nás všech opadlo.
Liší se nějak projev na kameru od klasických debat ve studiu?
Pro mě to je stejné. Jak říkám, raději bych stál a díval se do kamery, než hodně zvedat oči. V sedě jsem nebyl ve své kůži, a proto jsem mohl působit i nervózně. Ale nebyl jsem.
Máte za sebou už pár dnů v nové funkci předsedy Senátu. Liší se to výrazně od čelního představitele města?
Jako řadový senátor to bylo dobré. Ale jako druhý nejvyšší politik ve státě je to frmol. S postem primátora ve vztahu k městu a jeho obyvatelům se to nedá vůbec srovnávat. Na druhou stranu ale já jsem zvyklý a navíc mě to baví, tak v pohodě.
Střídáte jednu diplomatickou schůzku za druhou, do toho služební výjezdy do zahraničí. Užil jste si doma alespoň Vánoce?
Byl jsem doma. A i nyní jsem. Zrovna uklízím v garáži věci z radnice. Postupně si tady ty několikaleté sbírky a různé archivy všeho možného třídím do skříní. A vůbec nevím, kam dám všechny ty knížky. Nemá to konce. A do bytu to ženě tahat nechci. Taky jsem už rozebral svůj starý počítač, ale je mi líto to vyhodit.
A k čemu to podle vás ještě někdy bude?
Tak třeba větráčků je škoda. Už je vidím úplně jako pomocníka přidělaného u grilu, jak mě právě napadlo. Takže schovávám…
Vejde se vám do garáže ještě auto?
Je to sice jen tak tak, na každé straně těsno, ale kupodivu ano.
Přestože nyní působíte spíše v Praze, zůstáváte patriotem. Budou i nadále Teplice vaším městem číslo jedna?
Rozhodně. Říkal jsem to hned na začátku, že na Teplice nedám dopustit a budu je všude hájit. Navíc tu budu mít i svoji kancelář, kde budu každé pondělí. Už se ke mně i objednávají lidé. Ale dříve než v lednu či únoru to fyzicky nestihnu.
V novoročním projevu jste se pozastavil nad přílišným zasahováním státu do životů obyvatel. Vycházel jste právě z Teplic, kde jste po celou dobu prosazoval motto: Svobodné město svobodných lidí?
Teplice jsou svým způsobem svobodné město. A tak by to mělo zůstat. Lidé by se neměli nechat nachytat na vyhlášky o zákazu pití piva a podobné nesmysly, které stejně nebudou nikdy fungovat. Ať radnice zůstane u toho „nepřekážet a nechat obyvatele žít podle svého“. Město je tu od toho, aby poskytovalo základní servis – aby uklízelo, vyváželo popelnice, svítilo, opravovalo komunikace a investovalo do infrastruktury, to je jeho povinnost. Myslím tedy, že Teplice jsou nastartované dobře. Nešťastné by bylo, kdyby město začalo nekontrolovaně utrácet peníze, protože krize dříve či později přijde. Je proto dobré mít rezervy a to jsem si pojistil tím, že jsem v Teplicích předsedou finančního výboru.
(Autor: Petr Málek)
předseda Senátu PČR