Jaroslav Kubera Články

 

 

Je to chybný krok, protože si to měli rozmyslet dříve. Když už natočili ta jejich videa a už rozvěsili billboardy se společnou značkou, budou je zase odstraňovat? Budou tvrdit, že jde o to samé a nic se neděje? Ale to samé to samozřejmě není. Odhadnout, co za následky rozdělení přinese, je těžké. Průzkumy jsou zajímavé, ale většinou – viz, jak se Sobotka rozčílil, že nevyšly tak, jak si zaplatili – je třeba brát je s rezervou.

 

 

Já si myslím, že mají lepší šanci uspět samostatně, ale dostanou procenta, na která jsou zvyklí. Vzhledem k situaci, co nastane po volbách, protože každá strana, co se do vlády dostane, bude mít zajímavou pozici. Podle předpokladů by hnutí ANO sestavilo vládu s kýmkoli, koho by si vybralo. Ale myslím, že do voleb se stane ještě hodně věcí... například Evropská unie nebo Itálie, kolem nich bude ještě veselo, až skončí období dovolených.

 

 

Já myslím, že vyhraje, ale výsledek nebude takový, jaký všichni očekávají, i když bude slušný. V první fázi se pokusí udělat koalici všichni proti Babišovi, protože se domnívají, že když bude v opozici, tak se stáhne. Pak jsou teorie jako s hnutím ANO ano, ale bez Babiše, to už je úplně nesmyslná teorie, která nebude fungovat. Bohužel ale bude fungovat, když ANO nabídne některé ze stran pozici vicepremiéra, protože taková nabídka se neodmítá; a já se jenom modlím, aby to nebyla ODS.

 

 

Co je to naši kolegové? Když se najde příběh typu: zabránit vládě Babiše s komunisty… Já s tím nesouhlasím a jsem toho názoru, že je lepší zůstat v opozici. Někdy je to těžké, ale jindy příjemné. Teď ve Sněmovně můžeme říkat koalici, ať si návrh prosadí. Nemáš lidi? To není náš problém. V opozici to není nejhorší, ale když už jsou v ní lidé dlouhou dobu, začnou být vystresovaní, protože nemohou vládnout. Doufám, že koaličním partnerem hnutí ANO nebude ODS, to by pro ni bylo smrtící.

 

 

Protože členská základna by se s tím nikdy nesmířila. Většina regionů už přijala striktní usnesení, že s ANO do koalice ne. V regionech by koalice znamenala fatální důsledky.

 

 

Burkiny se staly legálními plavkami, dokonce módním doplňkem, který vyrábějí renomovaní výrobci a návrháři. Princip je jasný, jde o hygienu. Proto bazény a koupaliště nechtěly povolovat plavky z látky nebo kraťasy. Stále tvrdím, že když přijedu do Íránu a půjdu do íránské restaurace, tak si moje žena vezme šátek, nebo tam nemusí chodit. To je podobné. Soudy v Belgii a Francii rozhodly, že je možné takové věci nepovolit zákonem, a když muslimové přijedou do Evropy, musejí se přizpůsobit našim poměrům. Rozumí se, že z důvodů náboženských a systémových muslimka v bikinách být nechce a nikdo ji nemůže nutit. Ale pak si musí vybrat jiné koupaliště, nebo si koupit bazén. Známe obrácené případy, kdy se náš herec koupal nahý v bazénu a oni ho hnali k soudu, přitom to bylo na jeho parcele u něho doma. Takové události nejsou významné, významná je symbolika nucení do jiného života, než na jaký jsme zvyklí. Chceš tu žít a pracovat? Dobře, ale řiď se našimi pravidly, jinak tě tu nikdo nedrží. Jsou ale mnohem důležitější problémy.

 

 

Dnes jsem četl reakce na italskou výhrůžku, že dají migrantům víza a pustí je dál. Reakce byly zajímavé, ale ani jedna neřekla pravdu – tedy, že situace nemá reálné řešení. Kdo dá povel ke střelbě? Velitel jednotky? Nebo kdo? Hranice se nedají ochránit jinak než mechanicky. Ale vojáci? Když proti nim půjde padesát žen s nemluvňaty, nikdo z Evropy příkaz ke střelbě nedá. Jiné řešení než mechanické není. Teď Evropská unie oznamuje, že přestane do Libye dodávat gumové čluny. Dodneška jsem netušil, že je dodává. Tak ještě ke všemu je Libyi dodáváme; samozřejmě, je o ně velký zájem a výrobci mají dobrý byznys. Žasnu, že takovou jednoduchou věc nezrušili okamžitě.

 

Reakce je jednoduchá: chlapci, je pozdě. Povídky naší vlády jsme slyšeli mnohokrát. Až nám Martin Schulz a další potentáti zatrhnou dotace, budou starostové první, kdo bude plakat. Za každou dotaci si Evropská unie nastaví kvótu. Dotace jsou největší svinstvo na světě, všichni to vědí, a stejně pokračují dál a dál. Denně nám v Evropě přibývá sto tisíc lidí z jiných kultur, už nyní jsme přečísleni a na vzpamatování se je pozdě. To je stejné jak s lidovci. Měli si to rozmyslet dřív. Jako v případě Lisabonské smlouvy. Teď už ji nikdo nezruší.

 

 

Evropská unie ani nic jiného neumí. V Německu a Francii už se bojí cokoliv říct a my se k tomu blížíme. Když vyjádří nějaký nekorektní názor, hrozí jim vyhazov z práce. Obrovská svoboda je pro toho, kdo se nebojí, že dostane výpověď. Například je nesmysl, aby Ukrajina vstupovala do NATO, minimálně dvacet let; tak jako to slibují Turecku, ale nikdy ho do EU nevezmou. Na Ukrajině je situace tristní a bude trvat dlouho, než se stabilizuje. Kdokoliv, kdo řekne něco pozitivního o Rusku, je označen za obdivovatele Putina. A kdo říká, že po Putinovi přijde někdo lepší? Stačí se podívat na české ministry. Skoro vždy je to horší než předtím. Zdravotnictví i školství, kde se ministři hodně střídají, je na tom vždy hůře. Jak říká Ivo Šmoldas, věci se vyvíjejí negativně, ale protože svět není dokonalý, tak občas vznikne i něco pozitivního. To je krásný přístup k životu, dobré zprávy jsou jen náhoda, v podstatě jsme složeni ze špatných zpráv. Na serverech jiné nenajdete.

 

 

Taktika je jednouchá. Jak Theresa Mayová nezvítězila tak, jak předpokládala, může se vlivu domoci Jeremy Corbyn, který může být vůči Unii vstřícnější než konzervativci. Evropská unie se pokusí vše natahovat, jak jen to bude možné, aby se změnila situace v zemi. Jako se může stát, že účinným bojem proti Viktoru Orbánovi vyhraje v Maďarsku někdo jiný. To jsou ale jen jejich zbožná přání.

 

 

Schulz už, si myslím, skončil. Merkelová je při všech problémech šikovná a vyhraje. Volby v Německu budou zajímavé. I chování francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, které je nevyzpytatelné, bude zajímavé sledovat. Nyní se velmi vstřícně choval k Donaldu Trumpovi, protože Francie je upozaděná vůči Německu a ráda by se vrátila mezi velmoci. Prožívá podobné věci jako Rusko po pádu Sovětského svazu. Jejich moc výrazně opadla a je pochopitelné, že komunistům už nejde o znárodnění, ale aby se dostali k moci, což je přirozené a pochopitelné a je na ostatních, zda tomu zabrání. Západ se blíží k socialismu, protože si neprošel etapou a nezná to, co my známe z vlastní zkušenosti. Nejdříve přijdou směrnice, pak nařízení a nakonec se s tím už nebude dát dělat nic.

 

 

Já mám pocit, že existují rovnice, které nemají řešení. A my nemáme sílu to změnit. A když nemají řešení, marně je budeme hledat. Jsou případy, které se vyřešit nedají. Nebo dají, ale bohužel tím nejhorším způsobem.

 

 

Ta se dá vyřešit jedině válkou. Četl jsem, že chtějí poslat do Libye jednotky, ale to se nejdříve musejí zeptat tamních lidí, protože když se o to dříve pokoušeli, prohlásili, že kdokoliv naruší jejich vody, toho rozstřílí. A jak jednou s něčím takovým začnou, nebude cesty zpět. Jde o stejný problém jako kdysi v bývalé Jugoslávii, kde probíhaly války mezi místními. Když v nějaké rodině Chorvaté Srbům zabili matku, nebo obráceně, musí trvat, než se vše vrátí do normálních poměrů. Jako mezi Čechy a Němci. Po válce se to zvrtlo a dodnes si neseme osinku pochybnosti.

 

 

Zítra by organizátoři protikuřácké petice měli do Senátu přinést předat podpisy. Na to se těším.