Jaroslav Kubera Články

Spekuluje se o vaší kandidatuře na prezidenta. Budete se o Hrad ucházet?

 

Proč s tím začínáte? To je to poslední. Kdo vystartuje na dlouhou trať příliš brzy, tak ho většinou ti startující s rozvahou těsně před cílem předběhnou. Termín je v březnu 2017.

 

 

Miloš Zeman nesplnil slib, že bude svorníkem společnosti, která je rozdělená i bez něj. Pro kandidáta na prezidenta bude podstatné, aby dokázal oslovit podobný vějíř lidí jako on. S tou dříve nazývanou pracující inteligencí má trochu potíže, ale masa voličstva je bohužel úplně jiná. Mě potkávají lidé a říkají „celá naše rodina tě bude volit“. To už mi chybějí jen tři miliony dvě stě dvacet tři tisíc osm set dvacet dva hlasů a máme to doma. Je třeba umět trochu počítat a to by měli umět všichni kandidáti.

 

 

Největší výhodu má ten, kdo kandiduje jako poslední, protože už zná svoje soupeře.

 

 

Je hranice, kterou bychom neměli překračovat. Ta je daná větou já pán, ty pán. Nejde o to, jestli je země malá nebo velká. Proto jsem také kritizoval prohlášení čtyř ústavních činitelů vůči Číně. Nemyslím, že by z její strany přišly nějaké dramatické sankce.

 

 

Czexit není řešení. Je to možné, ale ne taktické. Důležité je sehnat podporu jiných zemí i mimo visegrádskou čtyřku pro její reorganizaci. Já jsem kritický vůči tomu, jak EU funguje. Základ dnešních problémů je Lisabonská smlouva, proti které nás tehdy v Senátu hlasovalo sedmnáct.

 

 

Ideální by bylo, kdyby se sebrala pravomoc Evropské komisi, to je parta nevolených úředníků, v Bruselu jich sedí tisíce. I na pokraji třetí světové války vymýšlejí další a další nesmysly.

 

 

Není vůbec podstatné, kde to začne. Může to vzniknout z místního konfliktu, do kterého se zapojí další a další. Hlavním důvodem jsou záporné úroky. Toho jsme se neměli nikdy dočkat. To je naprosto nenormální, abych vám půjčil stovku, a vy mi vrátíte devadesát korun. To může udělat jen blázen, přesto tam jsme. Může dobře skončit kvantitativní uvolňování? Rotačky jedou na plné pecky a tisknou eura. Jak odstraníte dluhy, které mají sociálně slabí, vláda České republiky? Celý svět má takové dluhy, že neexistuje žádný ekonomický model, kterým by se daly odstranit. Ale je jasné, že po válce není ani věřitelů, ani dlužníků.

 

 

My se na tom nedokážeme domluvit ani v Senátu. Jezdil jsem do centrály NATO a tam nás neustále kritizovali, že neplníme rozpočtové závazky na obranu. Pokoušeli jsme se to zajistit, ale když je mír, tak se do toho nikomu nechce. Stojí to peníze a nejsou z toho žádné politické body. Vždycky bude skupina lidí, která řekne „raději z toho postavte školy“. To tak bývá, když nebezpečí není evidentní. Ještě teď se říká, „ať se tam v Sýrii střílí, to je daleko“. Ono se to ale přes teroristy rychle přibližuje a stejně to přijde.

 

 

Evropská unie ví a nechce říci, že uprchlická krize vzhledem k našim zásadám žádné racionální řešení nemá. My budeme chránit hranice, ale kdo dá příkaz ke střelbě, když proti němu bude stát deset ženských s dítětem na rukou? A když jich bude pět tisíc, tak těch prvních deset zastřelí a pak je ušlapou. Zemanovo řešení, ať je dají na nějaký ostrov… to je sice vtipné, ale jsou to jenom plky.

Unie říká, už to řešíme. Během toho vymyslela deset dalších nesmyslných směrnic. Co tam ti lidé mají dělat? To je jako naše ministerstvo. Vymýšlejí vyhlášky, to je jediná záruka, že jejich odbor zůstane zachovaný.

 

 

To vidí každý. Během 28. října si někteří lidé nemohli nakoupit, protože bylo zavřeno. Je to naprosto nesmyslné. Jedná se i o to svaté nadšení pro bezhotovostní placení. Říkám tomu elektronická evidence nákupů. Jeden nejmenovaný kandidát do Senátu říkal, že naučí lidi zdravě jíst. Kdo nebude, bude platit vyšší zdravotní pojištění. Zapomněl nám ale říci, jak to chce zjistit. Jedině tak, že budeme detailně sledovat jeho nákupy. Třikrát za měsíc sis, kamaráde, koupil bůček, tak nula bodů. Jsou to nesmysly, kterých se vždy někdo chytí. To jsou Koniášové, kteří si myslí, že je někdo nadal geniální schopností a ostatní jsou špatní. Svoboda nám protéká mezi prsty a ani si to neuvědomujeme.

 

 

Kdo tu myšlenku s kamiony prosazoval, se zamýšlel poprvé. Já vždycky říkám zamysli se poprvé, podruhé, potřetí a zjistíš, že první myšlenka od stolu byla naprosto nesmyslná. Jaký by byl důsledek toho zákazu? Kamiony by jely v pravém pruhu, osobní auta v levém. Někdo si umanul, že by to tak mohlo být.

Není možné, aby legislativa byla nekonečná. V devadesátých letech jsme se bavili s Francouzi, kteří o jednom paragrafu zákona o obcích diskutovali asi 14 let. Ten ale pak těch 14 let platil. U nás se o ničem nediskutuje, novela střídá novelu, zákony jsou evidentně po legislativní stránce neskutečné paskvily. Když opustíme politickou rovinu, zákon z totality o národních výborech byl legislativně zpracován správně, protože ho udělali legislativci. Nepatlali ho na kolenou poslanci. A my se pak v Senátu snažíme opravit za 30 dní neopravitelné, to není možné.

 

 

Vždycky ex post. Volič nemá čas se zabývat tím, čím se zabýváme my politici v naší práci. Nemůže koukat na ČT24 tak dlouho jako já, protože má svých starostí dost. To mají domýšlet politici. Kdyby bylo referendum, nepochybně bychom zavedli trest smrti.

 

 

Na případu bývalého kolegy Zdeňka Škromacha se ukázalo, že bazének ani Facebook nejsou záchranou. Stejně tak se ukázalo, že se volby nedají úplně koupit. Nejlepší kampaní je voliče fyzicky obcházet. To u nás na rozdíl od Anglie není zvykem, aby přišel kandidát a zazvonil v paneláku.

Když přijde v úterý při Ordinaci v růžové zahradě, tak nejspíš dostane pánví. To si tu každý nemůže dovolit a stydí se. Může to udělat někdo jako já, kdo je v politice 25 let. Když zazvoním, paní se přestane na Ordinaci dívat, dá mi panáka a kafe. Je to díky tomu, že je za mnou práce. V krajských volbách jsem v kampani neutratil ani korunu, dostal jsem nějaká jablka a skočil jsem z 55. místa na druhé. To je evidentně dané tím dlouhodobým politickým působením.

 

 

K ničemu nejsou a porodily kmotry, kvůli kterým máme všichni dodnes potíže. Kraje do příští revoluce nikdo nezruší, nám ale strašně chybějí okresní úřady. Nikdo si netroufne říci to co v Německu, že 6200 obcí je pro Českou republiku neúnosných. Ten počet se musí zredukovat, stejně nás to jednou čeká.

Dnes jsem ale přednostou okresního úřadu se vším všudy, protože mám pod sebou 33 menších obcí. Mě ale nevolily. Když chtějí, ať se přidají k městu. Teď budeme dělat silniční úřad pro všechny okolní obce. My ty odborníky ale nemáme, není je kam posadit a ani nejsou.

 

 

Rychlý příklad z hlavy – pokud by Senát měl právo veta na schodek státního rozpočtu, účast by byla určitě vyšší.

 

 

Samozřejmě. Buď právo veta, nebo by muselo dojít k dohodě komor jako v některých parlamentech. To by se pan ministr financí zbláznil, to může trvat i tři čtvrtě roku. Poslanci by mohli ustoupit alespoň tak, že z pozměňovacích návrhů Senátu, kterých je třeba pět, by si sněmovna mohla vybírat, které si vezme a které ne. Tak by se z našich návrhů přijalo alespoň něco.

 

 

Mladí lidé pochopili, že je daleko chytřejší nejdříve vydělávat a pak jít do politiky, než jít do politiky a potom vydělávat. Musel bych hodně přemýšlet, kdybych chtěl začít podnikat. Skoro všechno už je obsazené. Dírky ale jsou, já půjdu na druhou stranu barikády a budu pracovat v médiích. Skončím v nějakém rádiu nebo televizi, to ještě uvidím. Nějaký noční proud, tam se uplatním. Lidi mi vykecají úplně všechno. To já z nich umím dostat.