Jaroslav Kubera Články

 

 

 

Prezident Miloš Zeman, jak ho znám už dlouho, mě nemůže ničím překvapit. Vše, co dělá, není emoční, ale má promyšlenou každou větu a věc, ať už je provokativní, nebo ne. K jeho smůle ti, co ho nenávidí, mu nepřiznají nikdy nic, může říkat stokrát černá kulička a odpůrci budou tvrdit, že modrý čtvereček. Česká vlastnost, kterou si užil i Václav Klaus, emoční nepřátelství bez racionality. Když britská královna veze čínského prezidenta v kočáře, je to v pořádku. Když Zeman prohlásí, že je třeba zlepšit obchody s Čínou, je špatný. Ono těžko rozlišit, někdy má pravdu, někdy nemá, to je normální u každého člověka. 

 

 

To kdybych věděl, tak bych byl štastnější. Narozdíl ode mne má přístup ke zprávám z tajných zpravodajských služeb, to my neumíme. Na druhou stranu je třeba, aby zpravodajské služby více spolupracovaly. Ale jak, když jedna odposlouchává kancléřku? I zpravodajské služby mezi sebou soupeří, když jich je více než jedna. Vzpomínám na knížku Souboj v éteru od Vladimíra Ježka o „soubojích“ na radiových vlnách. Při dnešních technologiích to musí být ještě zajímavější. Nevýhodou zpravodajských služeb je, že jsou tajné a když dají zprávu - i mnohoznačnou - politikům, může někam vtrhnout armáda a hledat tajné zbraně, i když je nikdy nenajde. A kontrolovat služby nelze, protože jsou tajné.

Kdo ví, co ví prezident. Možná více, než my, ale ani nenaznačí, kdo by měl imigraci organizovat. Jsou to mnohoznačné informace jako konference, že do padesáti let snížíme teplotu o dva stupně. Svět je natolik virtuální, že my tu spolu nyní mluvíme, vy to napíšete, jiný server to přebere a já dostanu emaily od lidí, kteří ani nečetli originální zprávu. Nejde o reakci na rozhovor, ale reakci na výtah, tak to funguje v celém světě. Co je pravda, co je realita? Člověk se v tom těžko vyzná. Všichni věří, že český národ je zparchantělý, ale kdybychom měli hodnotit národ podle reakcí v diskuzích pod články, tak dopadneme katastrofálně. Anonymně si vylevají zlost, to je jako fandové na fotbale. 

 

 

Věřit. Záleží, podle čeho to bereme. Záběry z televize ukazují, jak se přeplavují a je pravda, že za každým uprchlíkem přijdou tři nebo čtyři další. Kamera je úžasná věc, ze třiceti odborářů dokáže udělat tři sta, když chce a z desetitisícové demonstrace udělá tisícovou. Manipulace světa je neuvěřitelná, něco říkali v televizi a všichni to berou jako pravdu. Nikdo si nedává práci, aby vyvracel informace a lidé tomu věří. Když cítí emoční nenávist, tak věří každé blbosti, která se nedá ověřit. Jsou obecné věci, kdy nemusím být studovaný ekonom, abych je pochopil – pokud budou pokračovat v tištění nesmyslných papírků zvaných eura, tak to nemůže dobře dopadnout. Příčinou nebude Sýrie, nebo Irán, ale pád eura. Stát nutí lidi dávat peníze do banky, ale nedokáže ani zaručit, že je dostanou zpět.

Kdyby skončily banky, kde mají naše města peníze, tak je tady konec života. Ze šesti set milionů dostaneme milion a půjdeme se klouzat. Blíží se finanční krize, a růst České republiky je podle mne fiktivní, lidé si užívali Vánoce ne proto, že věří ve zdravou budoucnost s ČSSD, ale protože cítí, že si ještě chtějí užít. Cítí, že o peníze stejně přijdeme, protože někdo ty nuly jednou škrtne, tak si ještě užijeme. Čím dál více z nich věří ve válku. Opakované vydíraní Evropské unie kvůli dotacím vůči Polsku a předtím v Rakousku existuje. Narození nového Adolfa Hitlera se klidně může stát, ale ne v Čechách, my přežijeme všechno. Já nemám moc rád Jaroslava Haška a Švejkování, ale v jednom měl pravdu. My přežijeme každý režim. 

 

 

Chtít to můžeme, ale není jasné, proti komu bojovat. Nejde o homogenní masu lidí, někteří fandí prezidentovi, ale nebudou za něj bojovat aktivně. Někteří jsou proti němu, ale nejsou připravení. Česká armáda je toho důkazem, nejsme připravení a nikdo na to nemá chuť, proto nejsou pozemní operace. Kdopak by si dovolil poslat svoje vojáky do boje? Obama to neudělá určitě a zatím se nikomu do pozemní operace nechce. Jen to otevírá peníze pro firmy, které budou po válce budovat infrastrukturu. Těžko se to říká, ale živelné katastrofy jsou velkou příležitostí. Každá krize má pozitivní dopad, i když to nikomu nepřeji.

Ten problém se opakuje pořád dokola od Afghánistánu. Kolik dodáme samopalů? Tak je někam dáme. A jaká je záruka, že se nedostanou do rukou Islámského státu? Američané někoho vycvičí a oni se obrátí proti nim, i to se stalo. Půjčte někomu nůž, když vám ho vrazí do zad. Tam je to velmi složité. S kým bojovat, jestli s prezidentem Asadem jo, nebo ne… jedni tvrdí, že bez něj to nepůjde, ale nevíme, jakou skutečnou podporu má doma. Zda, když dosáhneme dohody, bude zvolený znovu? Je to strašně obtížné. Nemáme čas promýšlet věci do hloubky, svět je strašně rychlý. Valí se na nás neskutečné množství informací, mezi nimiž musíme vybírat, a tím nám zase jiné důležité unikají. Lidé říkají, jak je krásné být týden, čtrnáct dní bez novin a televize, ale ono to nejde věčně. 

 

 

Já myslím, že ty možnosti jsou otevřené a umím si představit kombinace i více neuvěřitelné. Pro Babiše není ČSSD skutečným partnerem, to je sňatek z rozumu. Ale dokážu si představit, když bude Babiš premiérem a Kalousek ministrem financí, i když nám to připadá nemožné. Stejně nemožné, jako ODS v koalici s Babišem. Někteří si to neumí představit, ale v politice je možné úplně všechno. Miloš Zeman řekl, že v březnu dva tisíce sedmnáct oznámí, jestli bude kandidovat, nebo ne, ale to je tak daleko, že je předčasné o tom uvažovat. Nejde ani tolik o zdravotní stav, ten má dobrý, protože má dobré lékaře, ale Babiš už třeba nebude mít chuť. Babiš je otrávený politikou - on si myslel, že bude řídit firmu. Může se stát, že mu Monika řekne: víš co, vykašli se na to, budeš mít o starosti méně. Mít ochranku neustále za zadkem, to také není příjemné. Těch možností je spousta. 

 

 

Myslím, že to je relativní. Nedávno jsem četl, že nechceme uprchlíky, protože jsme vyhnali Němce. My takoví nejsme, ale problém je, že už nejde o islám nebo právo šaría, teď jde prostě o množství. Deset milionů uprchlíků prostě nemůžeme přijmout. 

 

 

Jsou to malé posuny. Silové složky strachem z terorismu posilují neuvěřitelným způsobem. Pod záminkou, že mají společnost bránit, ale konce jsou v nedohlednu. Nejde o to, jestli chceme, nebo nechceme, ale problém je množství. Někdo mi řekl, že většina umí psát... ale arabsky. A jak dostanou práci ve Španělsku, kde ji polovina místních nemá? Není to pravda a je otázka, co jsme schopni zvládnout a co ne. Nepodařilo se nám za padesát let začlenit Romy, kteří umějí číst a psát, jak to chceme dokázat s pěti sty tisíci uprchlíky? A může přijít i vlna sto milionů imigrantů. Tolik lidí utíká od nikud nikam. 

 

 

Prezident si trochu protiřečí. Na jednu stranu říká, že dávky mají putovat k těm, co je opravdu potřebují. Souhlasím, že pomoc potřebují staří lidé, odkázaní sami na sebe a důchod a malé děti nemohou rozhodovat, ale ti ostatní, kteří mají dvě nohy a dvě ruce, se mají starat o sebe a svoji rodinu. Tam jsem v rozporu s prezidentem a podle mne se skandinávský model začíná vyčerpávat. Lidé ve Skandinávii jsou jiní, než v Itálii. To je dané podnebím. Tam, kde je v poledne čtyřicet stupňů, lidé odpočívají. Ale my to neznáme, tak si myslíme, že jsou líní. Ve Skandinávii jsou jiné nátury, Dánové ochotně zaplatí vysoké daně, protože za ně dostanou něco zpátky. U nás zaplatíme velké daně, ale kde nic, tu nic. Nevíme, kam se peníze poděly.

Skandinávský model není ideální, i Švédsko má problémy, ale takové systémy nemohou dlouho vydržet. Co udělali sociální demokraté, jako pastelkovné a podobně, na to jsme dlouho dopláceli. Mateřská dovolená také nemá ve světě obdoby, ani si neuvědomujeme, jakou máme výhodu. Jinak se na to samozřejmě divá rodina, která ví, kolik stojí malé dítě. Zeman je levičák, ale jak je posedlý majetkovým přiznáním a registry, to je v rozporu s levicí. Říká se, že na vesnici je jedno, jestli je politik levičák, nebo pravičák, ale ve skutečnosti to jedno není.