Jana Černochová Články

 

 

Předně chci říct, že s ohledem na bezpečí obyvatel okolí vrbětického muničního skladu a na to, že tito lidé již víc než čtvrt roku žijí v neustálém pocitu ohrožení, mne velmi znepokojuje, že členové vlády nejsou schopni si tuto realitu dostatečně uvědomit a nedokáží mezi sebou nastavit alespoň elementární úroveň konsensu v takto závažné záležitosti. Neschopnost domluvit se, přehazování odpovědnosti za řešení této situace mezi ministry jako příslovečného horkého bramboru a neustálé handrkování považuji v této situaci za nedůstojné a neprofesionální. V aktuálním sporu mezi rezorty obrany a vnitra se ale opravdu nechci pasovat do role rozhodčího. Podstatné je, aby situace byla vyřešena co nejrychleji.

Zároveň chci podotknout, že se ztotožňuji s konzistentním názorem představitelů armády a generálního štábu, kteří již řadu týdnů a měsíců tvrdí, že vojsko si nezřizujeme pro to, aby sloužilo jako bezpečností agentura pro účely ostrahy „pásky“ skladu munice patřící privátní společnosti. Tento lapsus, zdá se, si snad začíná uvědomovat i vedení rezortu ministerstva obrany. Tím neříkám, že kapacity armády nemohou být po určitou dobu přechodně využity. Pokud se pánové ministři na řešení nejsou schopni dohodnout a hází vinu jeden na druhého, pak je povinností každého premiéra, aby se do této záležitosti vložil a objektivně rozhodl. Obávám se ale, že tzv. „objektivita“ pana premiéra Sobotky je v těchto dnech poplatná tomu, že ministr vnitra Chovanec a hejtman Mišák jsou jeho spolustraníci a mají před volebním sjezdem. Takže názory Armády, Generálního štábu i ministra obrany Stropnického asi nejsou pro pana Sobotku momentálně až tak relevantní….

 

 

 

Na jednoznačné soudy je v tuto chvíli, dle mého názoru, ještě brzy. Informací stále není mnoho, a ty, které jsou k dispozici z médií, se každým dnem zpřesňují či posouvají. Nicméně je-li pravdou, že policisté pronikli do budovy a následně se stáhli, vyvolává to oprávněně pochybnosti, a svědčí to o jistém zaváhání zasahující hlídky či o její nepřipravenosti na takové situace. Veřejná prohlášení krajského policejního ředitele si také v hodně věcech protiřečí. Stejně tak považuji za chybu, pokud opravdu nefungovala komunikace mezi policií a starostou Uherského Brodu, a ten neměl k dispozici elementární informace a ze své aktivity a snahy informovat obyvatele se mohl dopustit i on některých taktických přešlapů. Na druhé straně odmítám zbrklá vyjádření pana starosty typu „systém selhal“ nebo „přehnali jsme to s demokracií“. Hloupé emotivní věty, které jsou opravdu zbytečné. Šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů je zcela na místě a jeho výsledky mne samozřejmě budou zajímat. Zároveň předpokládám, že ministr vnitra bude schopen nám jako členům Výboru pro bezpečnost vysvětlit některé okolnosti této události ještě předtím. Očekávám, že budeme vést na toto téma diskusi již na nadcházející schůzi v příštím týdnu.

 

 

 

Považuji to za narušení bezpečnostního systému věznice. V žádném případě se nezastávám doktora Bartáka a nechci nijak zlehčovat či ospravedlňovat jeho činy. Pokud se dopustil trestného činu plánování vraždy, pak je dobře, že byl za tento trestný čin postaven před soud a odsouzen. Na druhé straně ale stojí principiální otázka, zda, přestože to mohlo posloužit k dobrému účelu, lze tolerovat skutečnost, že je možné do vězení takové zařízení propašovat. Existuje nespočet situací, kdy by tato „díra v systému“ mohla naopak zapříčinit spáchání nějakého jiného trestného činu, pro společnost mnohem závažnějšího. Proto si myslím, že tuto záležitost nelze přejít bez povšimnutí a obrátila jsem se v této věci na ministryni spravedlnosti s interpelací, v níž se dotazuji, zda ministerstvo hodlá přijmout nějaká opatření k posílení bezpečnosti našich věznic.

 

 

 

Tuto interpelaci jsem vznesla zejména proto, že případů, kdy policie bezdůvodně lustrovala občany, dle mého soudu, v poslední době přibývá. V souvislosti se 17. listopadem loňského roku se jeden takový odehrál také v Praze na Albertově, kde policie zadržela preventivně jednoho z demonstrantů, který přicházel na místo demonstrace. Je pravda, že zákonná úprava perlustrace občanů je poměrně vágní a dle mého názoru snadno zneužitelná. Některé postupy policie pak, bohužel, mohou evokovat praktiky předrevolučních bezpečnostních či spíše represivních složek, což považuji za velmi nebezpečné a je škoda, že PČR na těchto mediálně známých kauzách zbytečně ztrácí kredit, který si po roce 1989 složitě získala. Chci se tomuto tématu i nadále věnovat a budu chtíti znát především názor ministerstva vnitra na stávající právní úpravu.