Jana Černochová Články

 

Záleží, zda se bavíme o náboženském islámu, kdy muslimové pouze uctívají svého boha, nebo se na to podíváme dalším pohledem, který souvisí s dalšími aspekty islámského náboženství, jež jsou asi v některých ohledech od islámského náboženství neoddělitelné, a těmi jsou právo šaría a džihád. Právo šaría a džihád jsou věci, které by žádná demokratická společnost, jež hájí svobody a ústavní pořádek, neměla dovolit. Bohužel vidíme, že v některých zemích Evropy kolem nás se tyto neblahé principy začínají uplatňovat. Česká republika by se měla jasně vymezit proti prolínání islámského náboženství do našeho práva a ústavních zvyklostí a občanských svobod. 

 

 

 

V právu šaría vidíme negativní aspekty rodinného práva, vztahů mužů a žen, kdy žena je postavena na úroveň méněcenné bytosti, kdy u soudu výpověď jedné ženy nemá stejnou váhu jako výpověď jednoho muže. Nemluvě o fyzických trestech typu kamenování. Žena v rodině, kde je ortodoxně vyznáván islám, musí spoustu věcí vytrpět od svého dětství. Vezme si muže, kterého jí někdo vybral. Známe příběhy vražd ze cti. Je to uzavřená izolující se komunita. Stačí, když si patnáctiletá holka z této komunity dá pusu s nějakým klukem na ulici a pak následuje velmi přísný trest pro tu slečnu i pro tu rodinu. 

 

 

 

Stoprocentně ano. Bezpečnostní složky by to sledovat měly. Proto nemám problém podpořit navýšení rozpočtu zpravodajským službám. Když dáme těmto službám větší finance i větší pravomoci, tak musí být o to větší jejich kontrola. 

 

 

 

Přesně tak. Abychom zde nedali vzniknout nějaké novodobé Státní bezpečnosti s absolutními právy, byť by byla o něco civilizovanější. Tam povedeme diskuzi o kontrole, kterou by se měli zabývat odborníci i členové zákonodárného sboru. Ohledně boje proti šíření nenávisti stačí, když příslušné orgány budou radikálně uplatňovat to, co již dnes je v trestním zákoníku. Tyto věci umíme trestat ve spojitosti s nacismem, s rasovou nenávistí. Ale doteď se to policie nenaučila ve spojení s komunismem, třídní nenávistí, což jsme viděli u paní Semelové. Takže asi bude chvilinku trvat, než se to policie naučí u nenávisti džihádistické, náboženské nenávisti. Ale nemyslím si, že to vyřešíme smrští zákonů.

 

 

 

Zákony zde jsou, jen je nutné a musí být celospolečenská vůle je uplatňovat. Pamatujeme si, že v muslimských modlitebnách na Václavském náměstí a na Černém Mostě došlo k zásahu Policie ČR proti vydavatelům nenávistné knihy Základy tauhídu, kterou vydalo Ústředí muslimských obcí v roce 2012 a kdy byl obviněn vydavatel Sáňka. Ta debata byla velmi živá. Zkoumalo se, zda ten zákrok policie byl adekvátní. Neřešila se podstata toho, co se tam našlo. Na jednu stranu mohlo být na hraně, že to bylo ve chvíli, kdy tam probíhala modlitba, na druhou stranu to bylo právě proto, že tím pádem očekávali, že v tu chvíli nikdo nesáhne po zbrani. Nevím. Nějaký důvod k tomu byl.

Každopádně jsme si zde ještě úplně ve veřejné debatě nevyříkali, zda ten ideál multikulturalismu a ideál soužití různých národů, náboženství a kultur je realizovatelný. A kam až jsme ochotni poskytnout svobodu přistěhovalcům, abychom o svou svobodu nepřišli my. Já říkám, ať si klidně doma mezi přáteli vykonává muslim jakékoli náboženské obřady, ale Česká republika by se měla jasně postavit tomu, aby se právní řád přizpůsoboval právu, které je naprosto nesvobodné a zvrácené a není rozhodně moudré, ačkoli to pan Abbás říká. Mluvím o právu šaría. 

 

 

 

Mnohem raději bych na Královských Vinohradech viděla vinohradskou synagogu, která stála na úpatí Sázavské a Moravské ulice. Po zásazích ze 14. února 1945 jí vyhořela jedna věž a následně byla komunistickým režimem v padesátých letech zbouraná. Myslím si, že tu máme pořád málo kostelů a málo synagog. Bohužel kostely nejsou tak plné, jak bych si já jako křesťanka přála. Ale rozhodně si nemyslím, že by požadavek muslimů měl být o tom, že by se na Praze 2 či kdekoli jinde měly budovat mešity.

Je to přece o tom, že když já přijedu na návštěvu do nějaké země a pak bych si přála třeba v té zemi žít, tak rozhodně nebudu po někom žádat, aby mi dovolil postavit stavbu symbolizující mou kulturu či co je mým zbožným přáním, že bych tam chtěla mít. Já se přece musím přizpůsobit té zemi, do které přijíždím. V českých zemích od nepaměti nikdy nebyla muslimská tradice. Naše kultura byla otevřená, ale je spjata s židovsko-křesťanskou civilizací, nikoli islámem. 

 

 

 

Ano, selhala, selhává a pokud se politici o tom nezačnou bavit bez toho, aniž by se zaklínali tím, že ideál multikulturalismu stále žije, tak se neposuneme dál a nadále to i selhávat bude. Přistěhovalci se nedokázali dostatečně identifikovat s evropskou kulturou. O problémech je nutné otevřeně hovořit. Problém totiž nezmizí tím, že se o něm nebude mluvit. Musíme ho umět přesně pojmenovat. Pokud přesně nepojmenujeme příčinu, nenajdeme ani správné řešení. Vidíme snahy zakazovat vůbec sousloví "islámský terorismus“ či snahu zamlčet, že pachatelem některého zločinu je muslim. Dochází to do takových absurdit, že jsou zakazovány vánoční oslavy, z veřejných míst odstraňovány kříže a muslimům se nelíbil kříž na švýcarské vlajce. Někteří politici muslimům bohužel sami ustupují a bojují proti symbolům naší kultury.

Je nutné nahlas říct, že ideál multikulturalismu selhal, selhala integrační politika. Ti lidé se nebyli schopni integrovat. Zda to byla chyba těch lidí či hostitelských zemí, nevím. Dnes, když – raději pouze autem – projíždíte některými předměstími Paříže, vidíte, co my nazýváme ghetto. Ghetto je zdrojem nenávisti a frustrace těch lidí z toho, že lidé, kteří žijí o pár kilometrů dál, jsou na tom lépe. To ve společnosti vyvolává pnutí. Pokud si to ty země, které měly otevřenou imigrační politiku, neuvědomí, tak bohužel dojde k tomu, že nepokojů v ulicích a vyhořelých aut a zapálených kostelů budeme svědky čím dál častěji. 

 

 

I kdyby se imigrace zastavila, není problém, že těch muslimů je v západní Evropě už tolik, že tam demograficky hrozí islamizace? Jsou odhady, že tam mohou získat většinu do 40 let. V některých velkých městech již dnes 50 procent novorozenců je muslimů a nejčastějším jménem je Mohamed, což ukazuje na trend budoucí populace. A pokud hrozí islamizace západní Evropy a my zde zatím tolik této problémové populace nemáme, tak jestli bychom se neměli bránit a zabránit tomu, co přichází z EU? Tedy věcem, jakou jsou návrhy na společnou imigrační politiku. Schengen znamená volný pohyb osob, tedy jakýchkoli osob, i ilegálních imigrantů či teroristů. Neměli bychom si my na to dát pozor, když v západní Evropě si na to pozor nedali? Abychom se nesvezli s nimi...

Ten demografický vývoj Evropy je skutečně v těch číslech, jak jste je popsal. Je to i naše vina. Protože dnes běžně má evropská rodina jedno či dvě děti na rozdíl od muslimských rodin, které mají čtyři či pět dětí. Pravděpodobnost, že muslimové v Evropě přečíslí Evropany, je známá od sedmdesátých let. V České republice toto asi nehrozí, že by to zde nastalo během pěti či deseti let, ale rozhodně by se Česká republika z chyb okolních zemí měla poučit. Měla by si určit jasnou suverénní imigrační politiku. Politici se musí přestat bát o tom mluvit. 

 

 

Náš předseda Petr Fiala řekl správně, že můžeme pomoci některým uprchlíkům po dobu, kdy jsou jejich země sužovány válkou. Je to forma humanitární pomoci. Ale pro ně i pro nás je vždy lepší, pokud člověk může žít ve své vlasti. Navíc Česká republika má právo si určovat a vybírat, které imigranty u sebe chce natrvalo a kterým chce pouze poskytnout dočasnou humanitární pomoc. ODS byla tendenčně obviňována, že je nehumánní a ukazovaly se fotografie bosých dětí. Výroky Petra Fialy se vytrhávaly z kontextu.

Malá Evropa nemůže mít ambici, že zde umístí všechny běžence, uprchlíky či chudé lidi světa. Pokud se někdo z těch lidí, kteří zde měli humanitární azyl, integruje a bude prospěšný pro naši zemi, může dostat naše občanství. Ale je špatné dávat všem blanko šek. Také bohaté muslimské země by měly přijmout větší odpovědnost za přijímání svých soukmenovců. Já za tou masovou imigrací ale vidím plán neomarxistů. 

 

 

 

Neomarxisté si z přistěhovalců chtějí vytvářet své potencionální voliče a dováží je sem. Přistěhovalci, kteří se stali občany evropských zemí, jsou voliči levicových stran a stran, které podporují multikulturalismus. Toho jsme svědky.

 

Jsem velmi ráda, že česká vláda, aspoň prozatím, velmi radikálně odmítla přerozdělování uprchlíků, o které se snaží Evropská unie. Vždy budu proti tomu, aby se udělovaly kvóty a aby země měly povinnost přijmout stanovené množství uprchlíků a imigrantů. To je dle mě porušení všech smluv EU, ke kterým jsme se zavázali.

Schengen je velmi citlivá otázka, protože otevření hranic jsme po 40 letech totality vnímali jako symbol nové svobody, kterou jsme získali. Nyní žijeme v době, kdy musíme zvažovat, zda nějaké svobody nepřehodnotíme s ohledem na naši bezpečnost. Nejsem si jistá, zda téma obnovení hraniční kontroly se zachováním bezvízového styku je na pořadu dne, ale je mi jasné, že tu debatu budeme muset vést. Evropa bez hranic v sobě nese riziko, že to, co se dělo v Paříži, se za dvě hodiny letu či jízdy autem může odehrát u nás, třeba na Josefově. A to bez toho, aniž bychom měli přehled, kdo se přes hranice do České republiky a za jakým účelem dostal. Je to citlivé téma. Otevření hranic jsem vítala. Ale jsem smířená s tím, že se o tom budeme muset bavit, protože nemůžeme dopustit, že absolutní svoboda převáží před základním pocitem bezpečí. 

 

 

 

Ano, islámské náboženství trestá homosexualitu smrtí. Od politiků, kteří jsou hodně nalevo ode mě, mi to přijde neuvěřitelně pokrytecké. Vedu s nimi polemiky, proč by na ženy do jakýchkoli pozic neměly být jakékoli kvóty. Oni tvrdí, že je to jediná možnost, jak ženy do těchto pozic dostat. Na druhou stranu hájí nehajitelné, tedy to, jak se podle práva šaría chovají muži k ženám. Nehledě na to, že část muslimů v České republice žije v bigamistických vztazích, že mají několik žen. Do jaké míry oni dodržují instituty rodinného práva šaría u nich doma, ani nevíme.

Je pokrytecké, že tito lidé z levice hájí práva pro homosexuály a pro ženy a současně podporují ty, kteří jim ta práva chtějí sebrat. A navíc ještě obviňují z xenofobie, islamofobie a nevím z čeho ty, kteří upozorňují, že právo šaría nemá nic společného s demokracií, ústavními svobodami a ani s občanskou společností, ke které se levicoví politici tak rádi hlásí. Příjemně mě překvapila kolegyně Marksová, která podporovala organizaci žen z muslimských zemí na obranu jejich práv – aby mohly studovat vysoké školy, nemusely být zahalené, řídit auta a tak dále. V podobné souvislosti zmíním ještě jednu věc. 

 

 

 

Již se stalo, že do sněmovny přijela delegace politiků z muslimských zemí a ti odmítli například kolegyni Jermanové podat ruku. Miroslava Němcová odmítla takové politiky přijímat. Když já pojedu k nim, budu muset být zahalená a budu muset respektovat jejich zvyklost nepodat ženě ruku. Ale je skandální, pokud se oni takto chovají u nás. A pan předseda sněmovny Hamáček to tak nechá být. To je zase pokrytectví. Oni mají genderové kvóty, v ČSSD, ale není schopen se zastat konkrétní ženy, kterou takto členové cizí delegace urazili. 

 

 

 

Takové vyjádření bych čekala spíše od Jiřího Dienstbiera než od představitele strany, která o sobě tvrdí, že je napravo od ODS. Na té demonstraci jsem stála vedle čtyř či pěti členů Svobodných. Takže by si měl Jiří Payne nejprve vyřešit, proč někteří jeho straničtí kolegové tam stáli se mnou po boku. A neměl by nám dávat nálepku, kterou si absolutně nezasloužíme. Ti členové Svobodných, kteří tam byli s vlajkou strany, se se mnou shodli v tom, že tam jsme právě proto, aby toto téma neuchopili extremisté, ale demokratické strany.  

 

 

 

Bohužel se na tom nepodílely jen Spojené státy, ale i Evropská unie. Bohužel vám musím dát za pravdu. Když by byla dnes volba, zda je větší zlo sekulární diktátor či nadvláda stoupenců džihádu a práva šaría, kteří vyhánějí zbytky křesťanů, snad by se mnozí rozhodli jinak. Křesťané za Asada měli a mají svá práva. U nás na Praze 2 žije početná rodina syrských křesťanů, kteří proti Asadovi neřeknou špatného slova. Ta rodina pochází z Homsu a když tam žili, tak mohli vyznávat svou křesťanskou víru a nemuseli se bát o svůj život.