Jana Černochová Články

Když jsem se dozvěděla, že program pro afghánské tlumočníky byl ukončen, původně jsem se domnívala, že ze strany tehdejšího ministra zahraničí Stropnického, ale jak se později ukázalo, tak to bylo ze strany ministra vnitra Chovance, tak jsem v roce 2018 oslovila tehdy nového ministra vnitra Hamáčka, abych si otestovala, zda je zde nějaká vůle v programu pokračovat.

Chtěla jsem od pana ministra, aby mi sdělil názor ministerstva vnitra, zda chtějí novou metodiku, nebo zda se něco chystá. Odpověděl mi, co je patrné i z oné zveřejněné korespondence, že ne. To mě donutilo, abych začala apelovat jak na premiéra Babiše, tak na ministra obrany Metnara, a sešla jsem se i se zástupci zpravodajských služeb. O správnosti mého počínání mě přesvědčila i návštěva Spojených států v roce 2019.

V jakém smyslu?

Po setkání s tamními představiteli jak politickými, tak armádními, bylo jasné, že se Amerika bude z Afghánistánu stahovat. Diskutovali jsme i to, že u nás je to složitější kvůli nastavení naší legislativy, podle níž o vysílání vojáků rozhodují jak poslanci, tak senátoři. Vyhověli jsme tehdy žádosti spojenců, a ještě tam vojáky poslali s tím, že už tehdy jsme věděli o stahování a nebude to plný turnus. Tak ať mi teď nikdo netvrdí, že je najednou překvapen, že se vojáci spojenců stahovali. Stáhli se sice o dva měsíce dřív a chaoticky, ale to, že se stáhnou, viselo ve vzduchu a bylo to jasné už od Obamy. Joe Biden to jen završil a před volbami to byla jedna z mála věcí, na níž byla mezi republikány a demokraty výjimečně i shoda.

Každopádně abych se vrátila k vaší otázce, po návratu jsem kolem toho opět intenzivně začala běhat, na výboru pro obranu jsme došli shody na tom, že ten program pro tlumočníky chceme oživit. Dostala jsem tedy za úkol jednat o tom s premiérem a kupodivu i z jeho odpovědí je jasné, že on tomu také byl tehdy nakloněný, určil i svého poradce pro oblast armády, bezpečnosti a obrany Petra Matouše, který má za sebou několik misí v Afghánistánu, aby si to vzal na starost a začalo celé to kolečko.

Sešla jsem se i s Afghánci žijícími v Česku, kteří na mě také apelovali, ať ten program je, že oni s ním pomůžou, včetně jednoho, co tu vede restauraci a studoval s Pavlem Žáčkem a je už vlastně plně integrovaný Čech. Ten také přislíbil pomoc, stejně jako Česko-slovensko-afghánská komora, se kterou se pokoušel nějak kamarádit i Tomio Okamura předtím, než mu teď přišlo vhod je zneuctít.

Jak konkrétně daná jednání vypadala a probíhala?

Začali jsme se scházet na ministerstvu vnitra, kde byli zástupci odboru integrace, náměstek pana ministra, lidé z rezortu, ale i lidé z ministerstva obrany, armády, a hlavně již zmínění zástupci všech zpravodajských služeb. Ti byli velmi důležití, aby i oni řekli, že situace je tomu nakloněna. Kdo jiný by ostatně měl mít informace o bezpečnostních rizicích. Začaly se zjišťovat finanční prostředky, kolik dávají naši spojenci. Tehdy tou dobou ona finanční pomoc i dávala smysl, ti lidé by si poskytnuté peníze vzali a mohli ze země sami včas odletět, kam by chtěli.

Když se o finanční pomoci začalo opětovně hovořit teď, tak to přišlo s křížkem po funuse, jelikož jediné řešení už bylo ze země nějak odjet, peníze v Afghánistánu v tomto ohledu tak trochu ztratily hodnotu. Přemýšleli jsme tam zleva zprava a bylo nám jasné, že čím blíže to bude k volbám, tím větší emoce bude téma vyvolávat. I proto jsem prosila, aby to šlo na vládu co nejdříve.

Celý rozhovor čtěte na serveru INFO.cz.